Na ryby jsem jezdila od malička se svým dědou, ale co bych nalhávala, naše zásada rozhodně nebyla „chyť a pusť“, ale spíše: „co na háčku, to zítra k obědu“ – v té době mě samozřejmě vůbec nenapadlo, že jsou na světě rybáři, kteří by se s úlovkem vyfotili a ještě ho potom pustili zpět do vody. Ke kaprařině jako takové – tedy sportovnímu rybolovu – mě přivedl můj manžel. Vyprávěl mi o chytání, o nástrahách, které se stoprocentně lišily od vařených kolínek ve strouhance a celkově o úplně jiném světě rybářů, a protože mi to vypravoval s takovou láskou a nadšením, zamilovala jsem se okamžitě také. Podle toho následovala svatba v rybářském stylu i svatební cesta na Dešné. Potom jsem šla na mateřskou a jen tiše záviděla pokaždé, když se manžel se synem chystali na výpravu za „kapřím dobrodružstvím“…
Ovšem letos v červnu se mi poštěstilo a já mohla vyrazit na víkend s nimi. Ten týden předtím jakoby se zastavil čas! Každá minuta v práci trvala věčnost a já se těšila jako malé dítě na kolotoč :). Vyrazili jsme v pátek brzy ráno a cestou v autě, nacpaném k prasknutí rybářským vybavením a všemi možnými vůněmi boilies, jsem vzpomínala na dědu, jeho batůžek, s kterého trčely teleskopy, vezírek a podběrák. Kdyby mi tenkrát někdo vyprávěl, kolik „krámů“ kaprař potřebuje k úspěšnému lovu, asi bych se mu ještě dlouho smála. Nám přeci jeden batoh stačil, jenže není kapr jako kapr a ti, co tehdy většinou končili doma ve vaně, byli proti kaprům, za kterými se vydáváme, úplní drobečci! Je ale fakt, že pro mě jako pro začátečníka, není důležité, kolik ulovená ryba váží, ale vůbec to, že si ji vytáhnu na břeh – ať už má 5 nebo 20 kg, hlavně, že je zdravá a v plné síle a není na ní znát nešetrnost některých rádoby kaprařů.
Po příjezdu k vodě vybrali chlapi místo a začala opravdová honička. Všichni jsme chtěli co nejdříve sedět u nahozených prutů. O sestavení montáže a zakrmení se mi postaral syn, protože jak říkám, jsem úplný začátečník, ale věřím, že to časem napravím! Pro mě zatím úplně nejtěžší bylo vybrat si nástrahu, tedy jaké boilies a jakým stylem pod háček. Nakonec jsem zvolila triangl peletu s příchutí robin red. Musím přiznat, že v takových věcech jako je příchuť do studené vody, příchuť do teplé, se zatím taky moc neorientuji, takže vybírám podle toho, co voní mě a tahle nástraha mi rozhodně voněla, i když bylo rozhodně z čeho vybírat. Vezli jsme si s sebou výrobky firmy Carp Devil Baits a přesvědčila jsem se o tom, že to byla stoprocentně správná volba. Za celý víkend jsme vyzkoušeli příchutě boilies KGR, cherry, játra – maso, kapří guláš a v neposlední řadě sýr, na který nedám dopustit – sami později zjistíte proč :). Měli jsme také kuličkové pelety, které nám výborně nastartovaly lovné místo. Spolu s boilies perfektní kombinace.
Vše bylo nachystáno a my seděli v tom náramném tichu a čekali. Popravdě jsem nevěděla, jestli se mám tešit, až se ozve signál mého pípáku nebo se bát, že udělám hloupou chybu a ryba mi spadne – no ať už to bylo, jak bylo, signál se ozval a já běžela zdolávat svůj první úlovek. Boj to byl tedy náramný a leckdo by se mi mohl vysmát, když napíšu, že jsem vytáhla sedmikilového kapříka, ale pro mě to byl rozhodně nový osobáček a radost z něj byla nepopsatelná… Hned vzápětí vytáhl manžel krásného šupináče na jeho milovanou „cherrinku“, kterou měl mimochodem u háčku po celou dobu naší výpravy.
Blížil se večer a sním i přehazování prutů a teď babo raď – co, proboha, zvolit ze všech těch voňavých dobrůtek. Jeden synek zvolil KGR, druhý játra-maso, manžel samozřejmě cherry a na mě koukal z nepřeberného množství pytlík s obrázkem čerta a na něm popisek sýr. Přičichnu, odhodím ho, abych ho pak znovu vzala a váhavě vytáhla svou zvolenou nástrahu, kterou nemotorně navleču na jehlu a následně pod háček. Ještě jsem nepatrně boilies seřízla pro uvolňování vůně a po dvou (možná i více) nezdařených pokusech nahodila a tím vlastně začalo moje navyšování osobáčků.
Za celou výpravu jsme na podložku dostali cca 40 kaprů. Já si mimo jiné chytila 8 kg, 10 kg, 12,5 kg a hodinu před odjezdem jsem zakončila úspěšnou výpravu 95cm 16,5kg šupinatým krasavcem. Manžel chytil 10 kg a 12,5 kg, Peťa chytil největšího 14,5kg a Tomáš se tentokrát bavil s kapry od 6 – 8 kg.
Řeknu vám, byla to paráda a po každém úlovku jsem předla blahem jako koťe. Vyčerpaná, ale strašně šťastná jsem se vracela domů s pocitem malého osobního vítězství a s touhou brzy si to zopakovat (samozřejmě s mým parťákem sýrem 🙂 !!!
S přáním mnoha krásných chvil strávených u vody
Blanka Hvězdová
