Snad všichni se setkali s poutavými články pana Slámy o lovu kaprů na řece Labi se spoustou praktických rad a nápadů. Tento autor je také hudební skladatel, který vydal hudební CD s rybářskou tématikou „Všem tichejm bláznům“. Od té doby proteklo v Labi hodně vody a tak jsem položil panu Slámovi pár otázek.
1) Pro začátek si trošku rýpnu: Pane Sláma, Vaše články o kaprařině jsem svého času četl jedním dechem a dával jsem Vás za příklad rybářskému dorostu kolem kterého jsem se v té době pohyboval, až do doby, kdy jste začal psát o tom, že vědomě porušujete RŘ – „lov nonstop, zavážení atd…“. Myslíte si i dnes, že to byla správná cesta k propagaci sportovního lovu ryb?
Na tuto otázku nelze odpovědět dvěma či třemi větami. Je třeba aby každý, koho tato odpověď zajímá, uvažoval v jistých souvislostech. To proto, aby správně pochopil důvody a především důsledky mého počínání. Především bych rád zdůraznil, že pokud jsem kdy porušil rybářský řád, tak se jednalo pouze o lov non-stop a zavážení návnad a nástrah. Tudíž žádné „atd.“. Nyní k onomu rybářskému řádu. Rybářský řád je souhrn norem a pravidel, které upravují sportovní rybolov a které by měly především zajistit ochranu rybí osádky. Na první pohled ušlechtilé a humánní. Jenže jak se s tím slučuje např. ukrutně benevolentní počet ryb, jenž si smí rybář ponechat za jeden den? Minimální lovná míra ochraňuje nasazené kapry a některé ostatní ryby, ovšem o ochraně trofejních ryb nikde ani zmínka! Proč? Takové ryby si aktivní a legitimní ochranu nezaslouží? Rybářským řádem je stanoven denní hmotnostní limit, ovšem váha není v povinné výbavě. Není to paradoxní? A ještě jedna drobnost – kdy už někdo konečně zakáže používat ty otřesné silonové vezírky s velkými oky! Kdo viděl rybu umístěnou v takovém vezírku byť jen na několik hodin ví, o čem mluvím. Nechci, aby to vypadalo, že ortodoxně kritizuji rybářský řád. To v žádném případě. S většinou ustanovení souhlasím, ovšem ty zmíněné body o ochraně ryb moc nevypovídají.
Lovu velkých kaprů jsem se intenzivně věnoval deset roků. Nikdy jsem žádného kapra nezabil a všechny do jednoho jsem pustil zpět do revíru. Ty důvody jsou naprosto zřejmé a několikrát jsem je popsal ve svých článcích. Cílem mého snažení bylo ulovit pokud možno co největšího kapra, naučit se poznávat a chápat zvyky a chování těchto ryb, pokusit se vyvinout a vyrobit co možná nejatraktivnější návnady a nástrahy a co nejlépe zvládnout taktiku lovu těchto bojovných ryb. O jejich maso jsem zájem nejevil. Pro mne měl největší cenu kapr pouze živý a zdravý. A podle toho jsem se taky na břehu choval. Nicméně připouštím, že jsem občas lovil kapry non-stop – tedy i v noci. Bylo to například v době, kdy jsem zkoušel nové nástrahy. Člověk si může jen těžko objektivně ověřit, zda nějaká nástraha funguje či nikoli, když musí v půlnoci stáhnout pruty a znovu nahodit ve čtyři ráno. Tímto tento fakt neomlouvám, pouze vysvětluji. Troufnu si tvrdit, že drtivá většina kaprařů někdy chytala na svazových revírech non-stop. Většina to samozřejmě popírá a dokonce jsem četl mediální prohlášení jednoho kolegy kapraře, že nikdy nechytal na svazových vodách přes noc. Sám jsem ho byl navštívit na Labi ve dvě ráno u jeho nahozených prutů…
Při obhajobě lovu non stop jsem často říkal, že kaprovi je evidentně fuk, zda byl uloven v poledne, nebo ve tři ráno. Tedy za předpokladu, že byl puštěn zpět do revíru. Já jsem si osobně dost zakládal na svém ortodoxním praktikování metody chyť a pusť. Proto mi nebyly příjemné věty porybných typu: „ U vás kaprařů je to těžký. Všichni tvrdíte, že v noci nechytáte a přitom jsme pár kaprařů načapali, jak jedou přes noc. Taky tvrdíte, že všechny ryby pouštíte, ale to vám pak těžko můžeme věřit, když někteří z vás lžou..“. Svou logiku však tyto polemiky mají. Proto jsem tedy veřejně přiznal, že občas v noci chytám. Nechtěl jsem, aby pak někdo následně zpochybňoval mé tvrzení, že ryby pouštím. Připouštím, že po tomto přiznání se našlo několik lidí, kteří mne označili jako pytláka, lotra a odsouzeníhodného kacíře. Někteří možná už chystali hranici… Ale vážně. Kdykoli jsem jel na ryby, tak jsem se snažil o to, aby po mé návštěvě přírody zbyly jen hojící se jizvy v kapřích tlamách. Opět – není to omluva, pouze vysvětlení. Nyní k zavážení. Například na jednom revíru jsem lovil v místech, kde je na dně velký kamenný val. Kapři po záseku do těchto míst okamžitě prchali a často se stalo, že v kamenech uvízlo olůvko. Měl jsem k dispozici člun a tak jsem musel za rybou. Několikrát se stalo, že se posléze mezi kameny zamotal i vlasec a ryba se buď vyřízla, nebo se vlasec předřel o hranu šutru a ryba tak odplula s háčkem v tlamce. V každém případě pro ryby nepříjemná situace. Tomu jsem chtěl předejít. Na tomto revíru nebylo povolené zavážení nástrah. Mé loviště bylo od břehu cca 60 m a nebyl problém tam nahodit. Já jsem si sestavil montáž tak, že obratlík bočního olova byl spojen se závěskou prostřednictvím krátké bužírky. Pokud se olovo zakleslo mezi kameny, stačilo se do prutu víc opřít a olovo se od vlasce díky bužírce snadno odpojilo. Ovšem s takovou montážní logicky není možné nahazovat. Proto jsem nástrahy opatřené touto montáží zavážel. Tento fakt jsem v článku dostatečně vysvětlil a tehdy to pochopil i porybný, který mi přišel na kontrolu. Mohl jsem buď své nástrahy i nadále nahazovat a riskovat tím jistou zdravotní újmu ryb, nebo porušit řád a lovit tak, aby zaseknuté ryby skončili vždy úspěšně v podběráku a já je mohl nepoškozené vrátit vodě.
Nebo jiný příklad. V poslední době se několikrát stalo, že jsem například lovil na jednom revíru, kde nebylo povoleno zavážení. Byl jsem tam několik dní a tudíž jsem své loviště i pravidelně prokrmoval. Po mém odjezdu nastoupila na tento flek parta kaprobijců, využila zakrmeného místa a poměrně hodně kaprů zabila a odvezla. Tento fakt mi byl krajně nepříjemný a ač nelogicky jsem na tomto masakru cítil část viny. Proto jsem příště své nástrahy a návnady zavážel do míst, která byla pro tyto masaře nahazováním nedosažitelná. Opět – není to omluva, pouze vysvětlení. A zda tyto mé články a následná přiznání vedla či nevedla k propagaci sportovního lovu ryb? Já jsem se ve svých článcích snažil především o propagaci humánního postoje k uloveným rybám a k aplikaci metody chyť a pusť na české poměry. Snažil jsem se být objektivní, popisovat realitu a lhát se mi nechtělo. Nestojím o to se prostřednictví lží a polopravd někomu zalíbit.
I. Sláma se synem Adamem
2) Jak to vidíte dnes, nastal nějaký pokrok v oblasti sportovního rybolovu?
Vývoj se zastavit nedá a to ani v oblasti sportovního rybolovu. V poslední době registruji příliv mladých rybářů – především kaprařů, kteří berou metodu chyť a pusť za naprostou samozřejmost a často i věc osobní prestiže. To je potěšující faktor. Na druhé straně s sebou přinesl tento vývoj i některá negativa. Jde mi především o tzv. soukromé revíry, nabízející jistý komfort v podobě lovu non –stop, možnosti chytání na tři pruty atd. Je veřejným tajemstvím, že spousta velkých ryb ze svazových vod skončila právě v těchto privátních vodách a tato situace, kdy se kapři ze svazových vod prodávají na některé tyto revíry neustále trvá. Není to korektní a zaráží mne fakt, že s tím rybářský svaz nic nedělá. Tomuto nešvaru jsme se s kolegy snažili zamezit prostřednictvím návrhu na zavedení horní míry kapra na 70 cm. Celá akce K-70 měla velkou mediální podporu, leč na svazu minimální pochopení. O realizaci našich návrhů ani nemluvě.
3) Jste zastáncem chyť a pusť, odnesete si za rok nějakou rybu domů?
Jak jsem již uvedl, kapr je pro mne něco víc než ryba. Ne že bych ostatní druhy ryb jaksi nedoceňoval, ale kapr je prostě ryba s velkým „R“. I když se tyto priority časem asi změní. Na podzim si jdu občas s bratrem zavláčet na Labe a pokud se mi podaří ulovit pěkného okouna, tak si ho ponechám. Jeho maso je výtečné a okounů je na Labi poměrně dost. V loňském roce jsem si odnesl tuším sedm okounů. Snad za to nebudu zatracen…
4) Jakému způsobu lovu ryb se věnujete dnes?
No a jsme u těch možných změn priorit. Před třemi roky jsem „přičichl“ k lovu sumců a dlužno říci, že mě fousáči docela vzali. Chytání těchto ryb zejména z lodě na vábničku je nesmírně akční a když má člověk na prutu většího sumce, tak je to docela slušný adrenalin.
5) A co feeder?
Tomuto stylu se věnuji jen okrajově zejména v případě, že potřebuji nachytat nástražní ryby na sumce. Nejsem úplně nadšený z toho, když musím například tlouště „vybavit“ třemi trojháky a spustit ho sumci před tlamu, ale kdo chce usmažit omeletu, musí rozbít vajíčka… Připouštím, že sumce raději lovím na rousnice, ale jsou údobí, kdy je živá ryba daleko efektivnější. Paradoxní je, že svého největšího sumce jsme ulovil na vábničku na balík rousnic. Nicméně feeder mě baví a poslední dobou asi i víc, než-li plavaná, kterou jsem se často bavil v případě, že jsem měl na ryby jen pár hodin času. Plavačku střídám s feederem vždy podle aktuálních podmínek. K vodě však vozím vždy vybavení na obě alternativy.
Tento a další články můžete shlédnout také na serveru www.karpjim.com.
