Akta X

Často v životě nastanou situace, které si nedokážeme vysvětlit a stejně mnohdy při toulkách za kapry nastaly chvíle, kde bych jen marně hledal logické vysvětlení. S parťákem Vladem, jehož přezdívají Rentgen, jsme byli spolu na rybách a lovili jsme na čtyřech různých místech. Po několika dnech lovu se Vladovi pěkně rozběhlo jedno místo, na kterém lovil. Záběry však přicházely jen z tohoto místa, a tak stáhl i druhou udici a nahodil ji cca 10 m od místa, kde ryby braly. Přesto záběry i nadále byly jen na první prut. Proto tedy zkoušel nahodit co nejblíže k místu, až byly montáže od sebe zhruba na jeden metr. Bohužel, stejná situace. Usoudili jsme tedy, že ryby asi najíždějí z opačné strany a vždy, jak se nějaká ryba chytila, ​​hejno se splašilo a ryby odpluly. Tak jsem stáhl i já jednu ze svých udic a nahodil jsem ji do těsné blízkosti před Rentgena. Prut, na který přicházely záběry, byl nyní jakoby uzamčen ve středu a já si myslel, že záběr na něj už nebude. Na všech byla stejná montáž a stejné boilie. Opak byl však pravdou a k našemu překvapení znovu chytala jen střední, takzvaná „vyvolená“ udice! Vždy, když jsme spolu s Vladem na rybách, vzpomeneme si na tuto zvláštní příhodu a už se ji ani nesnažíme vyřešit…

Pokud to, co jen trošku čistota vody dovoluje, rád se potápím a zkoumám místo, kde se chystám lovit. Když jsem kdysi chytal na jednom jezeře a byl jsem bez záběru, šel jsem zkontrolovat, jak to vypadá na místě s krmením. Když jsem to šel zkontrolovat a ponořil jsem se, moje překvapení bylo velké. Na dně se nenacházela jediná kulička boilie, kromě jediné, kterou jsem měl pod háčkem. Zatlačil jsem tedy olovo do dna a montáž se tak stala méně nápadnou. Když byl další den bez záběru, vrátil jsem na místo znovu s potápěčskými brýlemi. Marně jsem hledal na dně boilies, které jsem naházel k montáži. Ta zůstala položená na dně s tím, že olovo bylo vybráno ze dna. Celý zoufalý jsem vzal montáž a celou i s nástrahou ji zahrabal do dna a několik kuliček boilie rovněž. Na dně tedy nebylo nic vidět, ani nástrahu a ani návnadu. Past vypadala dokonale. Scénář se však opakoval, nedočkal jsem se jediného záběru. Když jsem se ponořil, tak mi skoro vypadly oči z důlku! Montáž byla vybrána ze dna a rozryté dno vypadalo jako od divočáků. Do konce této výpravy jsem zkoušel různé montáže a různé délky, ale se stejným výsledkem. Snažil jsem se logicky si vysvětlit svůj neúspěch a myslím si, že to bylo způsobeno velkým množstvím přirozené potravy. Ale právě kvůli těmto záhadám nás lov ryb tak baví a alespoň se máme o čem bavit na různých výstavách a podobně…

V loňském roce jsem zažil neuvěřitelné dobrodružství, ale pojďme pěkně po pořádku. Po dlouhé zimě jsem se vypravil pouze na jeden den k vodě, abych zjistil, jak je na tom aktivita ryb. Mí známí již začali chytat, tak jsem byl s nimi v telefonickém kontaktu. Zatím byli tři dny bez záběru a podobně na tom byly další dvě party rybářů. A i já jsem zůstal bez záběru. Proto jsem sedl do člunu ve snaze najít nějaké ryby. Voda měla celkem dobrou viditelnost, a tak jsem pomalým pohybem sondoval vodu. Nedaleko mě se udělal na hladině kruh, a tak jsem úplně zastavil člun. V tu chvíli jsem zahlédl několik malých kaprů a touha chytit si jednoho z nich, byla velká. Jediný problém byl v tom, že už jsem měl před sebou pouze hodinku lovu. Zavolal jsem své chápavé přítelkyni, že se chtě nechtě musím zdržet. Rychle jsem tedy sbalil věci na původním místě a přesunul se. V 09:00 jsem měl nahozené pruty s tím, že čas jsem měl do oběda. Chytal jsem asi 10 m od břehu. Kapři se v plné kráse promenádovali v malých hejnech přede mnou, a i když jsem nespatřil žádného obra, byla to nádherná podívaná. Do konce lovu mi zbývalo dvacet minut. Od prutů jsem seděl asi dvacet metrů a měl u sebe příposlech. Najednou se ozvalo pípnutí. Vyběhl jsem jak splašený a zasekl rybu. Po kratším boji jsem už vážil šupináče, který měl 13,5 kg. Nemohl jsem tomu uvěřit. Přidal jsem na tempu a do vody přihodil boilie Bioenzym fish s A.C. losos.

13,5 kg

14 kg

Na místo činu jsem se vrátil ráno o páté. Ryby skákaly, tak jsem nelenil a rychle nahodil. Odjezd jsem měl naplánovaný v 08:00, abych stihl být na devátou v práci. Po hodince lovu jsem se dočkal prvního záběru, zdolal jsem krásného kulaťoučkého šupináče o váze 16,5 kg. Za další hodinku jsem měl na svém kontě další úlovek 12,5 kg. Do osmé hodiny se již nic nedělo, takže jsem balil plný dojmů a radosti. Den byl krásně slunečný. Nedalo mi to a hned po obědě jsem se sem vrátil, ale tentokrát jen s potápěčskými brýlemi a fotoaparátem pod vodu. Pomalu jsem plaval a nechal se jen tak unášet. Za malou chvíli si mě začali obhlížet kapříci a já se snažil nehýbat, abych je nepoplašil. Jejich velikost si absolutně netroufám odhadnout. Jeden hezčí kus se stále držel při mně a chvílemi mi to připadalo, jako by se chtěla tato jikernačka se mnou pářit… Najednou jsem před sebou uviděl kapra, kterého dobře znám a před dvěma lety jsem ho chytil s váhou 17,5 kg. V tom se jikernačka, která si mě, ani nevím proč oblíbila, přidala ke starému známému a já jsem si až tehdy uvědomil její velikost. Teď už vím, že mohla mít někde kolem 18 kg. Touha chytit tohoto velikána byla velká, a tak ráno před prací jsem se rozhodl zkusit štěstí znovu. Bohužel kýženého záběru jsem se po několik dní nedočkal. Ryby se vytratily z těchto míst. Domníval jsem se, že se zřejmě rozmístili po celém revíru.

Naplánoval jsem si tedy k rybolovu prodloužený víkend, a měl tak před sebou čtyři dny lovu i se svou rodinkou. Hned první večer se mi podařilo zdolat 14 kg šupináče. Pěkný, slibný začátek a já se nemohl dočkat, co bude následovat. Druhý den ze stejného místa přišel 11 kg šupináč. Paráda, ryby byly při chuti a na Bioenzym fish s lososem zatím vše přes 10 kg. Druhý prut, který ležel bez pohybu již třetí den, se najednou ozval. Než jsem se stihl vzpamatovat, začala brutální jízda a já naskočil do člunu s mým synem a přítelkyní. Vychutnával jsem si krásný boj. Spatřil jsem nádherně tučného kapra kousek od člunu. Kolena se mi přestala třást, až když jsem měl kapra bezpečně v podběráku. Na břehu jsme mu naměřili 96 cm a navážili 18,5 kg. Pecka!

18,5 kg

19 kg

A to jsem ještě netušil, že se ráno setkám s mým starým známým, kterého jsem před dvěma lety chytil s váhou 17,5 kg a asi před deseti dny setkal pod vodou. Kapr byl v neuvěřitelné kondici a vážil rovných 19 kg! Na závěr mi přišel ještě jeden sedmikilák. Balili jsme spokojení, i když bych ještě nejraději zůstal. Pracovní povinnosti jsou však bohužel přednější…

Fero Starý