V minulých letech jsem jezdil touto dobou často do Itálie na má tolik oblíbená místa na zavlažovacích kanálech. Tento rok jsem chtěl ale nějakou změnu a začal jsem se blíže zajímat o lov kaprů na některém z mnoha balkánských jezer.
O lovu na tamních jezerech jsem měl jen kusé informace převážně z internetu, ale rád objevuji nová místa a po vytipování několika zajímavých lokalit jsem začal zjišťovat podrobnosti.
Náhoda tomu chtěla a na poslední chvíli se mi podařilo sehnat parťáka a dobrého průvodce v jedné osobě, který má s lovem kaprů na Balkáně již letité zkušenosti. Jezero, o které jsem se zajímal vlastně nejvíc, bylo cílem i mého nového parťáka, a tak během jednoho týdne domlouváme nezbytné detaily výpravy za kapry Balkánu.
Konečně vyrážíme na cestu. S patřičnou zásobou energetického nápoje, zastaralou navigací a snad tunou vybavení projíždíme v mém berlingu slovinsko-chorvatské hranice. Cesta proběhla bez komplikací, tak jsme celkem pohodlně dojeli na místo.
Jezero je středně velké, několik desítek hektarů plochy a více než čtyřicet let nebylo vypuštěno. Tato informace byla pro mne při výběru jezera velmi důležitá. V jezeře je také až nezvyklé množství přirozené potravy. Namátkou raci, šneci, patentky, velká populace škeblí, ale také mnoho planktonu.
Bylo mi jasné, že lov na jezeře, kde mají ryby nepřeberné množství přirozené potravy, nebude jednoduchý. Možnost zarybařit si na takovém jezeře byla pro mne výzvou.
Jedna z věcí, které ztěžují lov na většině zdejších jezer je zákaz zavážení a většinou i možnosti použití zavážecí lodičky. Ti co mají zvládnutou techniku dalekých hodů jsou na vodách s tímto režimem v jisté výhodě. Pokud jde o Chorvaty jako místní jsou na tyto podmínky zvyklí a nahazování montáží do vzdáleností atakující hranici 150 metrů jim většinou nedělá problém.
Vybaven novým spodovým prutem Phantom 4,4 lbs a zásobou zakrmovacích raket jsem se rozhodl s tímto faktem nějak vyrovnat.
Po rychlém rozdělání bivaků, na místě na kterém jsme se se svým novým parťákem shodli, začínám vymýšlet celou taktiku lovu s ohledem na aktuální podmínky na jezeře.
Teplota vody byla kolem čtrnácti stupňů. Počasí za poslední dny tady nebylo právě typické pro tuto roční dobu a teploty byly jen mírně nad desítkou. V příštích dnech mělo následovat velké oteplení.
Začínám připravovat krmení a přemýšlím jaké příchutě boilie zvolím. Ještě doma jsem si uválel pro mne již málokdy opomíjenou squidku ze směsi Top edition, kterou si ještě trochu podle svého doupravuji. Jinak jsem se tradičně spolehl na hotovky ze stejné řady Top edition.
Na začátek jsem nasadil již zmíněnou příchuť squid, na další prut připadla příchuť ananas, která mi na jaře dala mnoho velkých kaprů a na poslední prut jsem nasadil sladké boilie s pronikavou chutí banán-koření (to jsem ještě nevěděl jak si banán kapry podmaní..).
Čekali jsme, že na jezeře bude v tomto termínu již větší počet rybářů, ale celé dva dny jsme měli jezero jenom pro sebe. Během prvních pár hodin se celkem nic nedělo. Na místě, kde jsem chytal já, jsem ve vzdálenosti necelých devadesáti metrů prokrmil směsí pelet a boilies pomocí rakety. Během následujících dvou hodin se ukázalo na hladině v místě zakrmení pár pěkných ryb. To bylo pro mne rozhodně povzbuzující a věřil jsem, že se již brzy dočkám záběru. Dan, který se rozhodl lovit asi padesát metrů od břehu, ulovil dva menší kapry kolem sedmi kg.
Do druhého dne ráno jsem zatím bez záběru, stejně jako můj parťák. Kolem poledne ještě prokrmuji lovné místo asi půl kilem boilie a přehazuji pruty. Nastražuji čerstvé “koule”, které jsem ještě nadipoval. David odpoledne připravil skvělý pozdní oběd a tak si labužnicky užíváme každé sousto a kocháme se pohledem na jezero. Cítím, že by mohla přijít první jízda.
Ve tři odpoledne jsem se opravdu dočkal. Dipovaný banán koření umístěný na pravém prutu našel svého prvního obdivovatele. Po nesmělém pípnutí následoval “vracák”. Nečekám na nic, rychle dotáčím na kontakt s rybou a začíná zdolávání. Ryba nejde absolutně ode dna a zdolávání se tak protahuje na více než třicet minut. Pomalu si začínám myslet na sumce a nebo že by nový kapří osobáček? Po chvilce je již ryba v podběráku. Nejde o žádné monstrum, ale o 13,4 kg těžkého lysce s velkou ocasní ploutví a chutí do života! Neuvěřitelný souboj.
Během zdolávání se mi rozjel ještě další prut o který se pohotově postaral Dan. Šlo jen o malého kapra kolem šesti kg, kterému zachutnal ananas. Po rychlém focení opět nastražuji oba pruty a ještě dohazuji pár kuliček boilie kobrou. Na jednu montáž zkouším dát dvě dvacítky koule na panáčka. Přidávám ještě pár půlených boilies do PVA a celkem úspěšně nahazuji do míst, kde jsem si v poledne nakrmil. Montáž zatížená o pva se již díky větší váze, ale i odporu vzduchu, který vytváří, nenahazuje zrovna snadno. Na tyto situace používám pruty Tandem Baits Invader 3,3lbs 12,6ft. Při dlouhých hodech se do nich můžu opřít a mám k nim naprostou důvěru.
Do večera se to pořádně rozjelo a podařilo se mi zdolat další tři 5-6 kg ryby. Všechny přišly na boilies příchuť banán koření.
“Á tak banánek vám chutná!”, pobrukuji si pro sebe při zdolávání dalšího kapra. Ten je už ale z jiné váhové kategorie. Nádherně stavěný lysec s váhou 17,10 kg. Mám velkou radost, že jsem se trefil kaprům do chuti. Při jeho pouštění si v duchu říkám, že by tato výprava mohla patřit mezi ty nejúspěšnější…
Za soumraku začíná pršet. Sedím v bivaku a připravuji si ještě nějaké návazce včetně nástrah, které nechávám naložené v dipu. Bivak mi zaplavuje sladce kořeněná vůně boilies, která přilákala i zástupce místních hlodavců. Malá myška si pochutnává na drobcích z pelet a na stěny bivaku začínají bubnovat kapky deště. V noci mne probudilo krátké pípnutí příposlechu mého signalizátoru. Záběru jsem se však nedočkal, zato nepolevující déšť mi začal dělat starosti. Bivak jsem ve spěchu neumístnil zrovna nejlépe a musel jsem trochu improvizovat, aby se mi voda nedostala dovnitř. Během pár minut dávám všechno do pořádku. Všechno oblečení, co jsem měl na sobě, mi navlhlo. Ještě že mám v tašce Graffácké termoprádlo.
Konečně jsem v suchu a probouzím se až do deštivého rána. Kolem sedmé hodiny déšť pomalu ustává. Musím se trochu přemlouvat, ale během chvíle již stojím na nohou před bivakem, oči sotva rozlepuji a ještě v polospánku začínám opět zakrmovat. Mám připravený asi pětilitrový kbelík mixu pelet a boilies, jehož obsah potřebuji dopravit raketou na místo. Asi za dvacet minut mám již nastříleno a čerstvě nahozeno. Pozitivní je, že nemusím zavážet, což je poměrně zdlouhavé. Přehodit pruty, pokud máte rezervní návazce s nástrahami, je pak jen otázkou pár minut. Lov takovýmto způsobem je po této stránce vlastně celkem jednoduchý a přes některé zápory skýtá i pozitiva. Během krmení přestává úplně pršet a slunce svými paprsky pročesává mraky. Pozoruji hladinu jezera a kapky vody na bivaku, které se rychle odpařují. Nad jezerem se převalují poslední zbytky mlhy.
Jdu se nasnídat a navštívit svého parťáka, kterému se právě podařil lysáček 13,5 kg. V tom se mi rozjíždí pravý prut. Těch pár metrů k prutům, od kterých jsem se vzdálil, překonávám jako nadopovaný závodní chrt a už začínám zdolávat! Ryba jede ke břehu bez větších výpadů. Pomalu a rozvážně jezdí z jedné strany na druhou před mým stanovištěm. I když používám backleady, poodcházím raději kousek od prutů, kde bych mohl rybu bezpečněji podebrat.. Myslel jsem si, že jde opět o jednoho z kaprů střední váhové kategorie. Ale když se mi kousek od břehu ryba ukázala na hladině, tak jsem v údivu jen pronesl: “Ty vole, to je dvacítka!!”. Adrenalin mi vyletěl jako kdybych seděl na startu F1 za volantem. Po překvapivě krátkém zdolávání se mi povedlo rybu podebrat. Přišlo na řadu vážení a focení. Pro jistotu jsem ještě dvakrát vynuloval váhu i s vážícím sakem, aby byl údaj o váze objektivní. Mám obrovskou radost, váha ukázala 20,96 kg.
Je to vlastně můj nový osobáček. Kaprů těsně pod hranici dvaceti kilogramů mám mnoho, ale teď jsem ji prolomil. Navíc se mi to podařilo na tomto na lov ne zcela jednoduchém jezeře.
Dan mi gratuluje a i on má radost. Odpoledne se zastavil i jeden z místních rybářů, který se s mým parťákem stejně jako mnoho dalších členů zdejšího spolku velmi dobře zná. Klábosíme o rybách, jak jinak jazyková bariéra jako by nebyla (po pár skleničkách místního vína). Jezero se postupně začíná zaplňovat rybáři. Počasí se rapidně změnilo a začalo se silně oteplovat.
Další den ráno zdolávám opět na banán nádherně stavěného šupíka 18,50kg. Dávám Danovi pár koulí, aby taky vyzkoušel “Tandemáckej” banán. Podařilo se mu zdolat dvě menší ryby a jedna velká se mu po pár minutách bohužel “vypla”.
Další dny se zvedla teplota na třicet stupňů a ryby na tuto změnu reagovaly negativně. Záběry ustaly a občas přišel jen menší kapr do 10 kg. Využívám čas a vstřebávám informace od místních rybářů, kteří se za námi postupně zastavují. Asi nejvíc informací o jezeře, ale i o zdejším kapraření nám dává jeden místní mladík, který mluví česky díky částečně českým kořenům. Slunce pálí jako u nás v létě a já mám rozpálenou hlavu do ruda. Dan vaří jako by chtěl porazit Pohlreicha a každou chvíli vytvoří něco extra jedlého ve své improvizované “bivi-kuchyni”. Potom, co Danovi ujela ruka a přidal do kuřecí číny trochu více pálivé omáčky už mi nehoří jen hlava… Jedno bohužel teplé pivko a bylo dobře.
Naštěstí nám přinesl místní vinař a také dobrý kaprař “Pasta” pár litrů opravdu skvělého vína. Vyměňujeme si čerstvé informace z lovu a pomlaskáváme si na lahodném vínku. Poslední dva večery na jezeře jsme přijali pozvání na grilování a samozřejmě vínečko, které se tu pije jako voda. Nálada perfektní a člověku se chvílemi zdálo, že ani není stovky kilometrů od domova. Pohostinnost a vůbec vstřícnost místních lidí je až neuvěřitelná.
Velmi teplé počasí přetrvávalo vlastně až do konce naší výpravy a tato změna se také projevila na počtu záběrů které téměř ustaly.
Poslední den jsem si ještě povodil jednoho kapra, kterého jsem si bohužel prohlédl v okamžiku, kdy se zbavil háčku ještě ve vodě. Byla to odhadem druhá “dvacítka”! I to se stává a člověk by měl být spokojený, že takovou rybu dostal vůbec na háček. Na podložku se dostaneš možná příště..? Celkem jsem za týden zdolal sedmnáct kaprů, téměř výhradně na banán z řady top edition. Fungoval opravdu skvěle a ryby ho zde v danou dobu upřednostňovaly před všemi ostatními příchutěmi. Doslova jako magnet působil na staré vychytralé kapry. Škoda jen, že přišla taková změna počasí. Kdo ví, kolik kapřích monster by banán ještě přemluvil… Používal jsem Food Source Booster na zalévání nástrah a PVA. Pop up jsem nastražoval na panáčka a skvěle mi fungovalo i jedno nastražené neutral boilies. Několik ryb se chytlo také na ananas, banán však absolutně vedl. Háčky jsem používal long shang č.6, vlasec camo steel 0,28mm, dobře posloužila i helikoptérová sestava, kterou jsem doplnil zátěží 100gr torpédo super natural, vše od Tandemu.
Zajímavé bylo, že většina místních rybářů používá velmi malé nástrahy boilies 12-14mm. Když jsem jim ukázal své návazcové montáže s jednou či dvěma dvacítkami boilies pod háčkem, nevěřícně kroutili hlavou. O účinnosti drobných nástrah samozřejmě vím, ale když ji používají téměř všichni na jezeře a vy přijdete s jednou pořádně nadupanou dvacítkou koulí? Kdo ví, co se pak bude dít…
Na závěr bych chtěl na dálku poděkovat kolegům kaprařům z místního spolku za jejich vstřícnost, pohostinnost a dobrosrdečnost. V Čechách se člověk s takovým přístupem často nesetká…
Letos se na jezero opět vrátím a doufám, že pár šaranů zase dostanu před můj fotoaparát.
A ještě díky Padre! Nejen dobře vaříš, ale i fotíš!
“Ať vám to všem jezdí!”
Za Tandem Baits
tester Petr “kovič” Kovárna
