V loňské sezóně jsme navštívili revír, který nám hned na první pohled přirostl k srdci. Jednalo se o čtyřiceti hektarový vytěžený lignitový lom s hloubkami až 30 metrů a nepřeberným počtem různých zlomů, lavic, spadlých stromů a různých vázek. Křišťálová voda nám umožňovala průhled na dno až do hloubky 5 metrů. Lehký vánek doprovázel jen statný hlas jelenů a bujná vegetace kolem nás byla přímo okouzlující. Celý lom byl lemován pásy z rákosu a ve vlnkách se zlehýnka pohoupávaly desítky sladkovodních medúz. Prostě ráj na Zemi.
Navštívili jsme ho celkem dvakrát po týdnu a obě tyto výpravy se od sebe diametrálně lišily. Při první výpravě jsme se náramně bavili. Celkem jsme zdolali přes 60 kaprů a chytat na koule byla přímo slast. Jaké bylo ale naše zděšení, jakmile jsme přijeli na tento revír podruhé. Vše bylo úplně jinak. Koule 24 mm, které jsme nastražili, byly znenadání pryč. Neměli jsme nejmenší tušení, že se na námi milovaném revíru kromě kapitálních kaprů vyskytuje i Sumeček Americký, a to v množství nám nepochopitelném. Při prosvícení noční hladiny se kolem našeho člunu objevila hejna těchto „parazitů“, která by se dala počítat na tisíce. Nezbylo nám nic jiného než úplně změnit taktiku.
Veškeré boilies přišlo v niveč běhen 2 hodin. Při takovém počtu sumečků nám nefungovala ani známá silonka. Z té bylo během pár chvil jen pár cucků. Nezbylo nám nic jiného než chytat na tygří ořech a to na všech prutech. Samozřejmě, že jsme se do budoucna nevzdali a při letošní první výpravě na tento revír jsme byli moudřejší o několik informací. Tou nejdůležitější věcí na této výpravě se stal RAP IT. Jestli nevíte, o co se jedná, tak v klidu čtěte dál a dozvíte se vše, co byste měli o této věcičce vědět. Jednoduše se jednalo o smršťovací folii většího průměru, do kterého vkládáte boiles a ve vroucí vodě ho zatáhnete do zmíněné folie. Ve skutečnosti se jedná o speciální folii, která obalí vaše nástrahy, a skrz její plášť se vylučují esence do vody. My ji pro jistotu ještě děrovali jako kdysi ve škole při výrobě papírových ubrousků. Bílá ryba nebo námi zmiňovaní sumečci nemají v tuto chvíli šanci vaši nástrahu pozřít. Zní to strašně, ale je to tak. I nám se to zdálo zpočátku divné a určitě jsme měli smíšené pocity, když nám o tom kamarád vyprávěl. Neměli jsme tuto věc vyzkoušenou, ale i tak jsme dali na jeho rady a tuto „nesmyslnost“ si vzali s sebou. Po příjezdu jsme zjistili, že invaze sumečků nadále pokračuje. Nicméně boj s tímto živlem na této vodě již začal a majitel revíru denně nalíčil desítky vrží s peletami a po stovkách je z revíru odstraňoval.
Taktika byla jasná. Dva pruty na samotné boilies a dva pruty na boilies s RAP ITem. Ovšem jen do rána. Samotné koule byly fuč a na zbytek záběry. Tudíž taktika byla změněna a celkem úspěšně. Nakonec jsme „obalovali“ naše nástrahy a k nim přidávali „naháče“ s tygřím ořechem. Díky této pomůcce, která v našich očích a srdcích vzbuzovala zpočátku jasnou nervozitu, můžeme dnes konstatovat, že jsme udělali dobře. Nezbývá nám nic jiného než pronést – díky Karle! Za jednu týdenní výpravu jsme zdolali přes 20 kaprů do 12 kg. Několik kaprů ve váhové kategorii 14-15 kg. Třešničkou na dortu byl pak Petrův nádherný šupináč, který vážil 19,70 Kg. Jak vidno, ani jemu nevadila koule v „rukávu“. Zkoušeli jsme všelijaké příchutě. Mě nejvíce fungovala ryba/banán a Petrovi zase boilie „Mrtvola“. Musím popravdě říci, že se těm kaprům divím. Nic horšího jsem snad nikdy nečuchal. Po této zkušenosti se pro nás dalším testovacím místem stane řeka Labe, kde jsme se již několikrát setkali s nájezdy bílé ryby, která naše nástrahy zlikvidovala během několika okamžiků.
Na námi zamilovaný revír se v letošním roce vydáme ještě jednou. Tentokrát i s holkami, jelikož pobyt zde je radostí i pro ně. Co s sebou povezeme je jasné nám, a myslím, že v tuto chvíli i vám. Jak dopadneme tentokrát, nevíme, ale věříme, že to bude ještě lepší než minule. Držte nám palce, ať konečně pokoříme magickou hranici 20 kg.
Článek vyšel v novinách Rybolov – 7/2008, za přispění firmy Carpservis.
