WCC 2012 očima týmu Starbaits Extreme Carping

Je tady konec srpna a vrcholná akce ve světové kaprařině odpočítává poslední tři dny do začátku. Tohle je přesně ten čas, kdy stoupá nervozita a začínáme balit. Náš tým STARBAITS EXTREME CARPING ve složení Martin, Rosťa a Zdenda se pokusí uspět na mistrovství světa (které se koná letos poprvé v Itálii na jezeře Lago Di Bolsena). Na toto mistrovství jsme se dostali díky vyhrané české kvalifikaci Hejlovské Enduro.

To že jsme uspěli na Hejlově a můžeme reprezentovat Českou republiku, bereme jako náš splněný sen. Tento sen je o to větší, že se letos WCC přesouvá z Francie do Itálie na obrovské jezero Lago Di Bolsena. Tahle voda, která vznikla před 300 000 lety je vulkanického původu. Rozloha je neuvěřitelných 11 000 hektarů s největší hloubkou 165 m. Z jezera vyčnívají dva nádherné ostrovy, které umocňují kouzlo jezera.

Máme čtvrtek odpoledne, všechny věci jsou nabalené v autě a nezbývá nic jiného, než se před dlouhou cestou trochu vyspat. Ve čtyři ráno už sedíme všichni tři v autě a vyrážíme směr Itálie. Navigace ukazuje vzdálenost do cíle 1360 km a dojezd okolo 16 hod odpoledne. Cesta utíká rychle až do Benátek, kde najednou zhoustl provoz a začaly se tvořit kolony. Nabíráme zhruba 3 hodinové zpoždění a jen doufáme, že dorazíme za světla. Nakonec za soumraku sjíždíme poslední kopec z kráteru a před námi vidíme vytoužené jezero. Ještě před úplným setměním děláme společné foto a rychle do bivvy campu. Tady přišel 1. šok. Tak velká akce jakou je WCC nemá žádnou ceduli, která by označovala místo konání. Jezdíme, hledáme a když už si fakt nevíme rady, tak zastavujeme v jednom campu a jdeme se zeptat, jestli o tom někdo něco neví. Nakonec vyšlo najevo, že shodou okolností se nacházíme v tom správném campu, takže rozbalujeme stan, jdeme kouknout na vodu. Ještě zjišťujeme, že od 9 hod probíhá registrace člunů a vyčerpáním uleháme…

V sobotu ráno sedáme do auta a vyrážíme na hřiště, kde bude registrace člunů.

O půl deváté už vytahujeme člun z auta jako první v pořadí a připravujeme vše protřebné pro registraci, tedy člun, vesty, kotvu, lano (min. 24 metrů) opatřené očkem, trumpetu, světlo a odpovědnostní pojistky. Mezitím přijíždí dalších 6 dodávek, ze kterých vystupuje kompletní tým z Jižní Afriky… V národních dresech a se svým couchem, který jak jsme zjistili, byl po celou dobu závodu s nimi a organizoval jejich reprezentační misi na WCC. K tomu určitě náš obdiv. Za 10 min devět projíždí autem Ross a volá na afričany, že tady je evropský čas a ať mají strpení. Naštěstí strpení trvalo jen do 9.20 hod a mohly začít registrace. O půl desáté už jsme měli hotovo a mohli jsme tedy zpátky zabalit a vyrazit na 2 km vzdálené náměstí, kde probíhala registrace, tentokrát týmů. Tady už to bylo horší. Jako druhým v pořadí nám trvalo min. hodinu, než jsme se dostali na řadu. Toto nebyl takový problém, ale když jsme koukli na oficiální listinu a také do časopisu, tak nastal 2. šok a zároveň obrovský problém. Byli jsme jako opaření a neměli jsme slov. Náš tým byl zapsán jako vítěz slovenské kvalifikace a oficiálně jsme reprezentovali Slovenskou republiku.

Navíc se to netýkalo jen nás, ale také dalších tří českých týmů… Po hodinovém čekání jsme šli konečně na řadu, nahlásili tuto chybu a alespoň na internetových stránkách nás uvedli jako Českou republiku. Pří této registraci jsme si hned vylosovali pořadí, ve kterém budeme v neděli večer losovat sektor. Tento úkol si vzal na starost Zdenda a vylosoval číslo 116. Což ve dvoukolovém losování nebylo nejhorší a mohli jsme kalkulovat s výběrem sektoru.

Tímto jsme oficiálně účastníci WCC a teď jsme měli celou sobotu i neděli na obhlídku vody. Najeli jsme necelých 80 km a dělali zápisky všech míst, které jsme nalezli, abychom byli alespoň trochu připraveni na nedělní losování. Hodiny utíkaly jako voda a v neděli odpoledne se přesouváme na losování. Vůbec nás nepřekvapilo, že úvodní ceremoniál měl hodinové zpoždění, ale nakonec jsme se dočkali. Tentokrát si vzal na starost losování Martin a vylosoval sektor ATT 3.

Koukli jsme do zápisků a věděli, že se jedná o místo na protější pláži. Toto místo jsme měli uvedeno jako chtěné, a proto jsme neváhali a brali hned první los. Po losování jsme se vrátili zpátky do campu a věděli, že ráno nemusíme nikam spěchat, protože naše místo je skvěle přístupné a auto budeme mít přímo u bivaku…

V pondělí ráno v klidu balíme věci a o půl osmé jsme už vyrazili na naše vylosované místo.

Vybalujeme a připravujeme papání pro zdejší kapříky. Start měl začít ve 14.00 hod. A máme tady další problém, tedy již 3. v pořadí… Hodiny ukazují 14.40 a všichni v našem sektoru čekají na start. Ten se bohužel nedostavil a jako první to nevydrželi Poláci, kteří chytali nalevo od nás a vyrazili na vodu. Jakmile vyjel 1. člun, tak všichni vzali vodu útokem a vyváželi pruty. Vyvezli jsme tedy i my naslepo, kdyby se spletl nějaký kapřík. Soutěžilo se přece o 1. rybu. Ještě jsme neměli vyvezené 2 pruty a Rosťa poprvé seká, bohužel do prázdna… Ještě že tak, kdybychom ji chytli, tak nebylo komu zavolat, tedy obrovský problém č. 4… Rozhodčí nikde, telefonní číslo nikde, prostě pohoda…

Hlavně, že už můžeme chytat…

Po první vyjížďce na člunu jsme zjistili, že je voda hodně zarostlá trávou a to až do 4 m výšky. Proto jsme museli najít místa, která budou čistá. Po hodinovém hledání se nám podařilo najít čtyři místa, na které jsme umístili tyčovky. Jedno místo jsme měli na dohoz, cca 80 metrů pro případ, že by se vyvěsila černá vlajka a my nesměli na vodu. U této bójky jsme udělali koberec z řepky a kukuřice. Další tři místa jsme si našli ve vzdálenosti 190 – 240 metrů. U jedné tyčovky jsme hodně rozkrmili boilies Starbaits, které jsme měli s sebou, tedy Hot Démon, Prawn+pepper a Probiotic Red. U druhé jsme krmili více method mixem s řepkou a tygřím ořechem a méně boilie a u třetí tyčky jsme dávali výhradně tygří ořech…

Průběh chytání

Usedáme, vaříme kafíčko a snažíme si vychutnat atmosféru nádherného jezera a zároveň se srovnat s organizačním kolapsem. V 3:15 nás probouzí jízda na pravém prutu. Martin přisekává. Se Zdenkem postupujeme podle naších zažitých postupů a během pár vteřin člun upaluje nad bolsenského kapra. Po chvíli jde na hladině vidět jen světlo čelovek a hlavně tlumené rány, jak kapr v podložce ve člunu nechápe, co se mu to stalo. Ale my to chápeme správně. První náš kapr na mistrovství světa.

S tím jsme sem jeli, tedy hlavně chytit rybu, a to se nám splnilo a rovnou hned první den… prostě nádhera. Kapra jsme zasakovali a snažíme se dovolat na číslo, které nám přidělili v nočních hodinách pro případ úlovku – ozývá se jen hlasová schránka. Později to zkoušíme znova a nějaký rozespalý hlas nám oznamuje, že ji přijdou zvážit ráno po 7 hodině. V 11 jsme už nevydrželi a voláme Tomášovi, který nám dává úplně jiné číslo a snad by mělo fungovat. A funguje, dovoláváme se rozhodčím a ve 14 hodin se povedlo konečně kapra zvážit.

Během dne se k nám dostávají zprávy ze všech stran o různých možnostech vyvážky. Někdo tvrdí 350 m, někdo 400 m a někdo snad neomezeně a podle toho se taky ostatní teamy chovají. Jasno v tom všem udělal až člun, který v úterý večer shodil 2 modré balóny a o hranici bylo jasno, tedy 200 m, jak bylo v pravidlech. V tom se na vodě opět začaly dít věci. Po dvou dnech, kdy jste si označili a rozkrmili místa, jste je museli stáhnout na hranici 200 m.

Kapr nám zabral na boilies Probiotic Red od místa, kde jsme krmili metoďákem a koulema. Během dalšího dne nám pršelo, občas se mraky protrhaly a stihli jsme převézt pruty. Snažili jsme se držet našeho plánu, tedy převážet max. 2x denně a dělat to v jiných časech něž teamy kolem nás. V noci přišel další kapřík, byl to další Bolsenský krasavec, který tentokrát vážil 13 kg.

Přišel 3 hodiny po vyvezení, které jsme stihli před blížícím se deštěm. Před tímto kaprem jsme měli planý poplach od pravé tyčky, kdy naši bdělost vyzkoušel krásný lín. Na levé tyčce jsme měli zakrmeno jen tygřím ořechem a jednou kouli method mixu. Záběr byl na kombinaci tygří ořech a Probiotic Red. Rozpršelo se a rozfoukalo se tak, že jsme jen stěží převezli pruty. Během poledne se obloha protrhala, stihli jsme dosypat hromady písku kolem bivaku a v tom se levý hlásič znovu rozkokrhá. Odhazujeme ešusy a pokličky, protože lopatu samozřejmě máme doma. Po krásné zdolávačce náš první kapr přes den, u kterého se zastavila váha na 12 kg.

Opravdu nádhera na „moři“ s viditelností do 6 m. Do večera už jsme bez záběru. Během noci přemýšlíme, proč nám ryby berou jen po jedné, a to na střídačku z levé a pravé strany. Buď jsou natolik opatrné a nebo krmíme málo. Rozhodli jsme se tedy prostřední místo pořádně zasypat, ale záběr přišel k ránu opět z levé strany od tygřího pole. Tentokrát kapřík 6 kg. Vaříme kafe a koukáme na nebe, co se to nad námi děje, sice přestalo pršet, ale žene se vítr s hustými mraky. Vlny se začínají převalovat přes náš člun, pruty jsou na stojanu napnuty jako luky středověkých válečníků.

Náš hlavní stan, který si poradil se šíravskou bouřkou nám na jedné straně vzlétá, a tak tak ho stahujeme k zemi a otevíráme ze všech stran, aby měl vítr volný průchod a nemuseli ho lovit v lese za námi, tak jak se to stalo klukům naproti.

Když jsme koukli na výsledky, zjistili jsme, že bojujeme o sektor a celkově se pohybujeme někde kolem 20 místa, z čehož jsme byli mile potěšeni a najednou začali uvažovat o různých věcech…:). K tomu se začalo dařit i klukům ze Sportcarpu a Švickovi s parťákem začali taky jezdit ryby, takže jsme si říkali, že to snad někomu z té naší malé vesničky vyjde.

Ale nevyšlo, Rumuni nasadili těžké zbraně a asi ne nadarmo je šéfuje velký „KEVIN“.

Náš sektor se zastavil a my už neměli až do konce úlovek. Vzpruhou byla jízda hodinu před koncem, ale byl to pouze zásek do prázdna. Celkově se nám tedy podařilo přelstít 4 kapry, 2 líny a 2 ryby nám bohužel utekly. Tyto ryby nám nakonec zajistily 4. místo mezi českými týmy, 5 místo v sektoru a 42 místo z celkem 160 startujících týmů.

Toto mistrovství byl náš splněný sen, který přejeme každému kapraři zažít. Byli jsme okouzleni jezerem, které organizátoři vybrali a určitě jsme byli nadšeni, že na jednom místě potkáte tolik lidí, kteří v kaprařině něco znamenají. Na druhou stranu musíme uvést, že organizace, kterou mají na starost Angličané je dle nás „fiasko“ a dokonce i vyhlášení, které bylo naplánováno na 13.00 se konalo až o půl třetí.Tečkou je, že i teď na oficiálních stránkách WCC je u vítězného teamu jiná národnost. Proto pro všechny, kteří si chtějí zažít atmosféru World Carp Classic: Určitě to stojí za to, ale vezměte si hodně sladkého, kdyby se opakovalo to, co letos…

Děkujeme našemu hlavnímu sponzoru firmě Rybolov s.r.o. a také dalším, tedy firmám J.F.T. Egerfish s.r.o. a Valda a.s. :-).

Team Starbaits Extreme Carping