Již pátým dnem čekám na záběr od kapra na jedné krásné Labské pískovně. Zítra je Velikonoční pondělí, ale počasí je zimní – občas poletuje sníh a noční teploty dosahují mínus 5 stupňů. Přemýšlím, kam dál povedou mé kaprařské kroky. Volbu mi značně ztěžuje dubnová školní „vytíženost“, kdy se na ryby dostanu pouze na některý víkend, a fakt, že moji dva parťáci mají na prvních jedenáct dní v květnu naplánovanou výpravu na pro mě naprosto nevyhovující revír. Jelikož nevlastním řidičské oprávnění, tak to chvílemi vypadá, že zůstanu doma. Nakonec mě ale napadá zeptat se mého dědy, léty prověřeného a zkušeného rybáře, zda-li by nechtěl strávit první víkend v květnu na rybách (přesněji kaprech). Děda nabídku přijímá a tak se můžu soustředit na výběr revíru. Jelikož nechci dědu tahat přes půl republiky, soustředím se na okolí jeho bydliště.
Loni jsem hodně času strávil na tamních jezerech, kde se mi podařilo zdolat pár pěkných kaprů, ale nakonec se rozhoduji prvně zkusit zdejší úsek Labe. Vybral jsem místo, kde je řeka široká asi 70 metrů, s opukovým dnem a častými vázkami. Po obou stranách řeky vede stezka pro pěší a cyklisty, takže klidu a soukromí tu moc není, ale co bychom to tu ty tři dny nevydrželi. Konečně nastává stanovený den a děda pro mě (spíše pro mou výbavu) přijíždí a ihned odjíždíme zpět směr Hradec.
K řece dorážíme kolem půl deváté a okamžitě nahazujeme. Já jsem si vybral místo poblíž menšího keře, kde vykukuje pod hladinou leknínové pole. Děda bude prochytávat úsek blíže koryta. Zvoleným boiliesem se stala Mrtvola a Franfurtská klobása od firmy Carpservis (respektive Carp Zoom). Koncové montáže jsem použil středně dlouhé asi 15cm, a sice ze zeleně opředeného ocelového lanka střední nosnosti, zjemněné asi dvěma centimetry šňůrky Silkworm. Háčky jsem zvolil své oblíbené, a to Korda Wide gape B velikost 6 a na druhý prut japonské Maruto E velikost 4. Tyto návazce prakticky nejdou při náhozu zamotat a navíc se výrazně sníží možnost uříznutí návazce o ostré hrany kamenů. Kdo chytal na Labi, ví, o čem je řeč. In-line olova o hmotnosti 140 gramů byla dostačující.
Ve středu večer a celý čtvrtek jsme bez záběru. Děda asi v 18 hodin odjíždí pro teplou večeři, kterou nám babička připravila. Já usínám, ale asi v 18:35 mě budí příposlech. Zdolávám prvního „Labáka“ kolem 7,5 kg. Děda přiváží knedlo-vepřo a já mu vyprávím o prvním záběru, který přišel na 22 mm Mrtvolu. Po večeři mám další záběr-tentokrát na Frankfurtskou klobásu. Kapr vypadá slušně. Po záseku vyráží do proudu a bere si pár metrů vlasce z cívky. Plně využívám akce prutu a po pár dalších výpadech je už statný lysec v podběráku. Na podložce obdivujeme jeho mohutnost, je to pro mě první ryba sezony přes 10kg. Pár fotek a kapr je tam, kam patří. Další záběr už nemáme. V pátek panuje proměnlivé počasí s přeháňkami. První jízda přichází až po 21 hodině ale zásek bez odporu naznačuje, že je něco v nepořádku. Zanedlouho přichází další – tentokrát vytahuji cejna asi 35 cm. Na tuto situaci reaguji nastražením dvou kuliček „klobásy“, čímž eliminuji záběry cejnů, ale z nevysvětlitelných důvodů i kaprů…
Ke slovu se konečně dostává děda. Před desátou hodinou ranní má jízdu na levý prut. Po kratším souboji mu fotím šupíka kolem 6 kg. Děda reaguje nastražením Mrtvoly na oba pruty. Přes den je jen několik popotažení. Kolem půl jedenácté nás však budí brutální záběr. Já jsem u prutu dříve, zasekávám, a na tupý tah ryby reaguji povolením brzdy. Předávám prut dědovi, který se zprvu domnívá, že táhne kládu, která mu v silném proudu najela do vlasce. Za chvíli však přichází rána do prutu a děda mění názor. Po delším souboji vyvádí kapra z proudu a já ho ve světle čelovky podebírám. Na podložce před námi tak leží další lysec atakující hranici 10kg. Krásně stavěná mohutná ryba, kvůli kterým jsem rybářem. Další záběry již nemáme, přesto jsme oba spokojeni…
V neděli na oběd balíme a já odjíždím s přesvědčením, že toto místo si zaslouží mou větší pozornost a letos se sem určitě vrátím.
