Po několikaletém plánování nastala zima a s ní i vytoužená cesta za teplem a dobrodružstvím do Austrálie. Jako milovník přírody a zejména pak rybaření, jsem strávil mnoho času hledáním všech dostupných informací ohledně australského rybolovu. Díky internetu jsem si postupně vytvořil poměrně dobrou představu o tom, jak to v těchto končinách asi chodí. Podle všeho se Australané věnují zejména různým technikám mořského rybolovu, přičemž sladkovodní je omezen víceméně jen na metody přívlače, kde je nejčastějším cílem lovců největší sladkovodní ryba Austrálie tzv. Baramumdi.
O jiných druzích sladkovodních ryb jsem se toho moc nedozvěděl, pouze se často skloňují názvy některých evropských druhů. Mezi nimiž vyniká náš starý známý kapr, který je zde považovaný za nepřítele číslo jedna a žádný ulovený kus se nesmí vrátit zpět do vody. Pokud by byl rybář při tomto přistižen, hrozí mu poměrně vysoká pokuta. Mezi další importované druhy ryb patří například okoun, lín, plotice, karas a mnoho dalších nepůvodních druhů prakticky z celého světa. Jelikož místo v kufru bylo značně omezené a připlatit si další zavazadlo až příliš drahé, rozhodl jsem se minimalizovat objem věcí a vzít tedy jen nejnutnější vybavení. Zvolil jsem dva teleskopické pruty s menšími navijáky a nezbytné drobnosti pro různé metody rybolovu jako kaprařina, přívlač a plavaná.
Během cesty Austrálií, kdy jsem postupně navštívil pět ze sedmi států a najel více než 14 000 km, jsem si udělal poměrně dobrý obraz o místních poměrech. Australani rybolov milují a je zde prakticky rodinnou záležitostí. Na břehu moře při tom grilují a popíjejí pivo.
Věnují se, podle předpokladů, zejména mořskému rybolovu a to jak z lodí, tak pláží a četných mol. Sladkovodní rybolov zde nepatří k příliš oblíbeným záležitostem. O oblibě mořského rybolovu svědčí i nabídka v rybářských obchodech, kde toto náčiní naprosto převažuje. Zajímavostí je poměrně široká nabídka určená na první pohled nezkušeným, nebo začínajícím rybářům. K dostání jsou rozličné sety s již připravenými návazci a vším, co k danému způsobu lovu bude rybář potřebovat. Dají se koupit pruty s navijáky, kde je již navinutý vlasec, nebo šňůra. Výjimkou nejsou ani růžovoučké pruty a navijáčky pro mladé rybářky a další doplňky pro děti. Dalším důkazem obliby sportovního rybolovu je množství televizních kanálů, kde 24h denně běží jen a pouze rybolov, nebo lovectví. Takto zaměřených stanic je zde hned několik a těší se slušné sledovanosti. To vše svědčí o tom, že v Austrálii je rybaření jedním z hlavních koníčků napříč všemi věkovými skupinami a národnostmi, které zde žijí. Sehnat zde potřebné vybavení k rybolovu není velký problém, už z toho důvodu, že většinu základních věcí, včetně nástrah, mají prakticky na každé benzínové pumpě.
V posledních několika letech, kdy se rybolov stal masovou záležitostí, je nutné ve většině států mít k rybolovu rybářské oprávnění. Pravidla se liší stát od státu a je tedy vždy nutné se s tímto seznámit. Naštěstí zakoupení tzv. Fishing licence není nikterak složitý úkon a po předložení např. řidičského průkazu vám ji vystaví na každé benzínové stanici, rybářském obchodě, nebo informacích, které cestou potkáte. Povolení se dá zakoupit od jednoho dne až po rok, za celkem přijatelnou cenu, kdy roční povolenka stojí kolem 25 AUD. Dokonce i lov na moři bývá vázán povolenkou. Na všech vodách jsou stanoveny lovné míry ryb, takže pokud si člověk chce odnést nějakou tu mořskou rybu na gril, potřebuje vědět kolik má míru. Pro laiky, kteří toto neznají, bývají u každého mola, nebo rybářsky oblíbeného místa, tabule s obrázky ryb a příslušnými mírami. Tyto tabule rozličných tvarů a provedení dokonce bývají někdy opatřeny i měrkou pro případ zapomenutého metru.
Další zajímavostí je to, že téměř všechny druhy ryb, které mají spodní míru, mají i míru horní a některé dokonce i více měr. Pro rybolov na sladkých vodách je vlastnění povolenky prakticky pravidlem a je nutností ve všech mnou projetých státech. Ve sladkovodních revírech též platí míry ryb a mnoho z původních druhů je celoročně hájeno, nebo je velice úzké rozmezí berné velikosti. Rybaření je zde požitkem, jelikož australská příroda je nádherná a množství divokých zvířat uchvátí snad každého. S různými živočichy se tady opravdu setkáte prakticky na každém kroku.
Během cesty Austrálií, kdy jsme s přáteli cestovali od jednoho kempu k druhému, jsem se, pokud to situace dovolila, věnoval lovu mořských ryb z pláží a mol. Nejlepší metodou se mi zdál lov na „těžko“, který jsem provozoval jak ze zmíněných mol, tak i pláží a útesů. Na prut jsem si navázal olůvko cca. 40 g a asi na 50 cm dlouhý návazec umístil větší háček. Poté jsem ještě zhruba 15 cm nad háček umisťoval broček, aby mi proudy s nástrahou příliš nehýbaly.
Jako nástraha jsou zde k tomuto způsobu rybolovu využívány různé plody moře. Nečastěji to jsou mušle, které bývají k dostání mražené a před lovem se musí nožem otevřít a na háček se poté straží pouze vnitřní sval. Mušle se hodí zejména k lovu menších ryb, pokud si prostě chce člověk jen zachytat. Tuto nástrahu menší ryby s oblibou okamžitě atakují. Dále se k rybolovu používají také krevety, které se straží buď celé, nebo jejich části. Na tuto nástrahu se již dají nachytat větší druhy ryb, včetně těch konzumních. Velkou skupinou nástrah jsou pak nástražní druhy ryb, které se dají koupit v rozličných velikostech a i některých úpravách. Nesetkal jsem se s tím, že by se k lovu požívaly živé. K dostání byly pouze mražené, nebo čerstvě zabité. Podle velikosti nástražní rybky roste i velikost lovených ryb až k těm opravdu velikým. Pokud si koupíte nástrahu, bývají často na obalu zobrazeny i druhy a velikosti ryb, které se na ni dají ulovit. Detekce záběru je pak zajištěna buď špičkou prutu, nebo jinak dle fantazie.
Specialitou místního sportovního rybolovu je tzv. Deep fishing. Je to rybaření na otevřeném moři z lodi ve větších hloubkách. Jedná se o nejlepší způsob, jak nachytat velké množství pěkných ryb. Tento způsob rybolovu je zde dostupný každému, jelikož ho nabízí mnoho soukromých lodí. Rybaření pak probíhá tím způsobem, že si zaplatíte buď ranní, nebo večerní plavbu. V některých případech zejména při lovu tuňáků a mečounů bývají zájezdy buď celodenní, nebo i několikadenní. Obvykle je v ceně i očerstvení, vybavení a nástrahy. Loď vás potom odveze na místo lovu a zde se věnujete rybolovu, než vás opět i s úlovkem dopraví nazpět.
Po absolvování cesty podél australského pobřeží a následně středem kontinentu jsem se na několik dní usídlil v Melbourne a před cestou domů se rozhodl ještě pár dní věnovat i sladkovodnímu rybolovu. Chtěl jsem si přeci jen ulovit zmiňovaného australského kapra. Pro rybáře – „kapraře“, už místní poměry však až tak příhodné nejsou. Pokud se vydáte hledat kapry kolem řek a jezer, musíte si dát na většině území pozor, kam šlapete kvůli hadům. Jinde se zase mohou ve vodě vyskytovat krokodýli, nebo vám rybolov znepříjemňují pelikáni a komáři.
Další věcí je zákaz pouštění kapra zpět do vody. Tuto rybu zde rybáři opravdu v lásce nemají a přisuzují jí snad vše špatné, co se kolem vody na celém australském kontinentu stane. Pouštění kapra je dokonce někde trestáno i nemalým finančním postihem. Pokud ale toto překonáte a najdete v „kaprolovu“ zalíbení, jen těžko se vám bude chtít od vody odcházet.
Dalším důležitým krokem je nalezení vhodného sladkovodního revíru. Tento zdánlivě lehký úkon se pro mě nakonec stal několikadenním pátráním. Narozdíl od nás zde neexistují žádné soupisy revírů. Chytat se smí prostě tam, kde není zákaz, nebo se nejedná o soukromý pozemek či přírodní rezervaci. Nejprve jsem si myslel, že podobně jako v Evropě nebude problém s pomocí Google maps vhodný revír nalézt.
Hlavní problém, proč se mi nepodařilo nalézt vhodnou vodu touto metodou, bylo to, že se v okolí Frankstonu, kde jsem bydlel, nenalézala žádná větší řeka, která by byla prakticky zárukou úspěchu. Musel jsem se proto zaměřit na stojaté vody. Veškeré vytipované revíry se ovšem nalézaly na soukromých pozemcích, a tak k nim nebyl možný přístup, nebo byly určeny k zásobě pitné vody. Dalším problémem bylo to, že některá jezera v průběhu roku vysychají, a tak zde ryby samozřejmě nejsou, nebo sice nevysychají, ale jsou slaná.
Dalším typem vod, na kterých jen těžko kapra lokalizujete, jsou sladkovodní jezera a zejména jezírka, která sice nevysychají, ale kapr se do nich ještě nedostal. Po setkání se všemi těmito typy vod jsem raději navštívil rybářskou prodejnu, kde jsem se pokusil přijít australským kaprům na stopu. Pokud se budete v Austrálii zajímat o lov kaprů, počítejte s tím, že na vás budou koukat trochu jako na „exota“. Naštěstí pán v mnou navštívené prodejně byl velice vstřícný, což je o Australanech obecně známo. Dozvěděl jsem se, že kapr se nachází prakticky ve všech řekách a většině velkých jezer. Poradil mi dokonce přímo jedno jezero v dojezdové vzdálenosti, kde by snad kapři měli být.
Druhý den jsem se k této vodě vypravil na průzkum a vzal si samozřejmě sebou i pruty. Trochu jsem čekal jezero plné hladových kaprů, kde nahodím kousek housky a oni mi doslova vyrvou prut z ruky. Při prvotní procházce kolem vody jsem zahlédl v několika místech kapří aktivitu, a tak jsem měl rozhodnuto, kde lov vyzkouším nejdříve. Ovšem po celém dnu prosezeném u vody, kdy jsem zkoušel vše, co mě napadlo a nachodil mnoho kilometrů, bez jediného záběru, jsem musel přehodnotit taktiku.
Další den jsem tedy jako první věc vyrazil opět do rybářského obchodu a koupil krmítka a pelety, jež se prodávají k vnadění mořských ryb. Když jsem dorazil konečně k vodě, slunce již bylo vysoko na obloze a začalo pěkně připalovat. Rozdělal jsem tedy pelety a po rozmočení ve vodě je smíchal s mraženou kukuřicí a strouhankou. Takto jsem tedy udělal jakousi jednoduchou krmítkovou směs a poté několika koulemi tohoto krmení prokrmil lovné místo. Jako nástrahu jsem na první prut použil mraženou kukuřici a na druhý jsem umístil rolku z toustového chleba, kterou jsem k háčku připevnil přes silikonovou gumičku. Tyto gumičky se používají zejména při lovu na feeder k upevnění menších pelet bez díry. Zde byly jedinou možností jak udržet nástrahu na delší dobu pod háčkem.
První záběr se dostavil před soumrakem, když jsem se již chystal pomalu začít balit, jelikož noční rybolov mi zde nepřišel jako úplně dobrý nápad. Přecijen jsem se nechtěl z lovce stát kořistí. Kapřík odhadem 65 cm mi po slušném boji udělal velikou radost a motivoval mě do dalšího snažení. Australský kapr je nízký, podobný našemu sazanu, a tak nelze čekat nějaké trofejní úlovky. Místní rybáři vám sice budou vyprávět o obrovských kaprech, kteří v australských vodách žijí. Pokud se ale zeptáte na rozměry, zjistíte, že je to i úctyhodných 60 cm. Kapři jsou zde jistě daleko větší, jenže nikdo je nechytá a jejich úlovky jsou tedy spíše věcí náhody.
Moje další kaprařské snažení se již bohužel smrsklo pouze do jednoho dne u vody, a tak jsem ho chtěl využít s nabytými zkušenostmi co možná nejefektivněji. K vodě jsem dorazil v brzkých ranních hodinách, protože zde bylo léto a odpolední teploty přesahovaly hranici 35 °C a rybí aktivita, jako u nás, s postupem dne klesala. Nakonec se mi s pomocí častého krmení tento den podařilo přelstít několik pěkných kaprů, z nichž nejvíce si cením hezkého lysce. Všichni ulovení kapři mi udělali velikou radost. Večer jsem tedy od vody odjížděl spokojený, že jsem si vysněný cíl cesty nakonec splnil.
Rybaření v Austrálii je zážitkem, který se v přelidněné Evropě jen těžko zažije. Mnoho jezer a jezírek je rybáři nedotknutých stejně jako okolní příroda. Moře zde představuje prakticky nekonečný rybářský prostor. Druhy ryb se podél australského pobřeží mění a prolínají. Během roku se chytají různé druhy ryb, přičemž některé z nich mohou dorůstat opravdu obrovských rozměrů a pro jejich úspěšný lov je potřeba mnoho zkušeností. Každý z rozmanitých způsobů rybolovu proto zde nalezne uplatnění. Neexistuje snad žádná rybolovná technika, která by zde nešla použít. Na své si přijdou kapraři, vláčkaři, milovníci mořského rybolovu, nebo muškaři pro něž je zejména Tasmánie zemí zaslíbenou. Mnoho lidí se zde věnuje dokonce i lovu na plavanou, a to jak z mol na pobřeží, tak i na sladkovodních jezírkách. Objevení jen zlomku z krásy sportovního rybolovu v Austrálii by zabralo většinu života a stejně by člověk nikdy naplno nevyzkoušel všechno. Přál bych si, aby Austrálie zůstala tou zemí, jakou jsem ji měl čest poznat a postup civilizace z ní neudělal to, co známe od nás a většiny evropských zemí.
Za Infinity team
Štěpán „Fosgen“ Cigánek
