Pohoda na D6

Již řadu let mě moji velice dobří známí z Brna zvou na jejich kaprařské sedánky na velké vodní nádrži Dyje 6. V květnu loňského roku jsem konečně jejich pozvání mohl využít a po nalezení alespoň čtyř dnů volna jsem začal plánovat lov v okolí pavlovských kopců. Tyto obrovské vodní plochy jižní Moravy mě defakto uvedly do pořádné kaprařiny.

Tak trochu smutná je ta skutečnost, že už je to více jak 14 let, co jsem poprvé vyvezl “bezradně” svoji nástrahu do rozbouřené hladiny sousední největší nádrže této vodní soustavy, a to Dyje 5. Již tehdy mně bylo jasné, že je to jedna z top lokalit České republiky, kam moje kaprařské kroky povedou ještě mnohokrát. A opravdu tomu tak bylo. Následujících pár roků jsme s taťkou a Tomášem navštěvovali tento region celkem pravidelně. O tom, že jsem tam zažil věci, které jsou stále a ještě dlouho budou v moji mysli, bych mohl napsat kupu vět a možná i stran. Jen letmo si nyní vybavuji krásný den po noční bouři s průtrží mračen, kdy se mně v odpoledním slunci povedl vytáhnout téměř dvacetikilový šupináč. Nebo nekonečnou noc, kdy jsme měli s Tomášem řadu záběrů od pěkných ryb, ale téměř nic se nám nepodařilo vytáhnout. A snad nejraději vzpomínám na letní akci s kamarádem Jirkou, kdy jsme pochytali kupu velkých ryb (10 – 18kg) a kolem to celkem mlčelo. Jo, to všechno bylo moc fajn. Návštěvy těchto přehrad trochu přerušil hon za zahraničními obry, který sebral veškerý volný čas, který mně na kaprařinu zbýval. Nyní však nastává nové období a třeba se pod pavlovské kopce budu vracet častěji.

Vraťme se ale zpět do poloviny května loňského roku. Trefit to správné počasí v období tření, je asi to nejdůležitější, co musí vyjít. Zprávy od kluků, kteří lovili na stejném místě o pár dní dříve, hovořily o tom, že by mělo být vše v naprostém pořádku. Kapři by podle všeho měli být vytření. Další dobrou zprávou byla ta skutečnost, že předpověď počasí slibovala přeháňky a celkem chladno s větrem – co víc jsem si mohl přát. Když k tomu připočtu jistotu místa a sraz s kluky, s kterými mně je dobře, čekala mě celkem pěkná výprava za českými, tedy přesněji moravskými kapry.

Co se týká krmení, tak jsem trochu přemýšlel, co si vzít. Nakonec jsem se však rozhodl pro domácí nakoulení boiliesu Red fish. K tomu jsem přibalil hotovku Anchovy liver a Club mix. Hodně jsem se ale spoléhal na Multi pastu, protože ta mě do té doby během jara nachytala řadu ryb. K tomu všemu jsem vzal ještě pár kilo pelet a řepky. Vzhledem k tomu, že měli kluci speciálně připravenou pšenici, jsem žádný jiný partikl ani nebral.

Cesta na jižní Moravu je o dost kratší než nekonečná jízda směr jižní Francie. Bylo tedy velice příjemné, když jsem po dvou a půl hodinách pobytu v autě stál na parkovišti u rybí zpracovny. Celý natěšený jsem vyhlížel kluky, kteří mě pomohli s transportem věcí na jejich a posléze i moje místo.

Začátek lovu je vždy takový pomalý, chvíli mně trvalo, než jsem se dostal do toho správného tempa. Což o to, sestavit pruty a vše, co k lovu člověk potřebuje, nebyl žádný problém. Jednalo se o stokrát zažitou rutinu. Malá komplikace a trochu nejistota nastala při vyvážce zavážecí lodičkou. Je mně jasné, že řadě lidí se nyní ježí vlasy na hlavě. “Jak je možné, že vyváží, když je to tam zakázané.“ Moje odpověď je jednoduchá, vyváží tam úplně všichni, a to i krmítkáři foukačku. Je tedy jasné, že pokud má člověk reálně čekat na záběr, musí se zařadit do davu porušovatelů předpisů a vyvézt také.

Bez jakýchkoliv přetvářek musím říci, že jsem byl rád, že mě kluci s touto disciplínou pomohli. Trochu mě zradila technika a i zkušenost s celkem dalekým vysláním loďky do rozbouřené přehrady byla z mé strany dost malá. Co mě však udivilo úplně, byl ten fakt, že jsem hned málem přišel o povolenku, a to ne kvůli zavážce, ale dopustil jsem se daleko horšího přestupku a to toho, že jsem šel po pás do vody vyprostit zachycený rákos na mém vlasci. V duchu mě ani nenapadlo, že bych s tímto mohl mít někde problém. Vše však dopadlo rozumnou dohodou a po mém posypání si hlavy popelem se uklidnil i porybný, v kterém se z byrokratické bestie probudil normální člověk a rybář. Po celkem adrenalinovém začátku se ale postupně vše uklidňovalo a začínala pro mě jedna z nejhezčích výprav minulé sezony.

Jeden otazník, a to dost velký, jsem viděl v tom, že jsem prakticky vůbec nevěděl, kde moje nástrahy leží. A co bylo nejdůležitější, nevěděl jsem ani to, přes co mě vedou vlasce a jestli budu schopen vytáhnout nějakou rybu přes vázky, kterých je tu požehnaně. Byly to však věci, které jsem nemohl ovlivnit a tak jsem se tím přestal zabývat. Však on první záběr ukáže, co a jak se bude dít. A opravdu, první – druhý – třetí a čtvrtý záběr jasně ukázal, kam jsem si sedl. Co záběr hned jsem na tvrdo vysel ve vázce. Po tomto zjištění jsem začínal být trochu rozpačitý – zdálo se, že takto nevytáhnu kromě jesenů vůbec nic. Nakonec ale vše dobře dopadlo. Kluci měli vedle sebe ještě jedno volné místo, kde chytal předešlý víkend jejich kolega a prý tam ryby netrhal. Neváhal jsem ani vteřinu a moje první místo, které jsem si pojmenoval “trhanov“, jsem rychle opustil.

Není nad to, když jste na rybách s někým, kdo je naprosto v pohodě a přejete si úlovek navzájem.

Na novém stanovišti jsem tedy opět začal dělat vše pro to, abych zde chytl alespoň jednoho kapra přes deset kilo. Nastavil jsem si laťku úspěchu záměrně takto nízko, abych se vyhnul případnému zklamání. Na takto velké vodní ploše nikdy rybář neví, co ho potká a bláhově si myslet, že vždy přijde mega fish, je absurdní. Kluci, jakožto velice zkušení mušovští harcovníci, věděli přesně, co dělají a jejich zkušenosti se rychle proměňovaly v pěkné úlovky. Na jejich podložce již byli kapři mezi 10 až 17 kg, a to ne zrovna v malém počtu. Dalo se tedy říci, že jsem byl na správném místě ve správný čas se správnými lidmi. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že by se to mohlo pohnout k lepšímu i na mém stojanu. Nic zásadního jsem nekoumal. Zpravidla, když někdo kolem mě je úspěšný, trochu okoukám, jak to dělá a držím se stejné strategie. Na nějaké experimenty je poté dost času, až ryby přestanou být aktivní.

Navázal jsem tedy úplně jednoduchou sestavu z pevné šňůrky Quick silver, na jejichž konec jsem dal i stejně pevný háček TC2 vel. 4. Takto velké háky používám opravdu jen zřídka kdy. Zde to mělo dvě opodstatnění, to první byl ten fakt, že bylo nutné zamezit tomu, aby se při celkem hrubém zdolávání kapr vyřízl a druhý neméně podstatný fakt spočíval v tom, že jsem chtěl alespoň částečně velikostí háčku omezit chycení malých nežádoucích ryb. Celou sestavu poté doplnilo cca 50 m šokového vlasce a jak je zde běžné, místo olova jsem použil kámen na odpadnutí. Jednoduchá, ale v těchto podmínkách fungující sestava. To poslední, co mě zbývalo ještě pořádně zmáknout a trochu i okoukat, bylo uložení sestavy v lodičce a zvolení správného množství a skladby návnady. Když jsem vyvážel dva pruty najednou, vložil jsem do obou komor stejné množství návnady a to pstruží pelety, řepku, speciálně upravenou pšenici Martina Lunera a cca 10 ks boilies a stejně tak i halibut pelet.

Takto složené krmení se ukázalo být jako nejlepší a chodili na něj kapři celkem pravidelně větších velikostí.

Ze začátku jsem používal větší množství boilies, ale to se ukázalo být jako špatná cesta. Většinou následoval celkem rychle záběr, ale od malého kapra nebo jesena a o to na břehu nikdo nestál. Nejlepší však bylo, když jsem měl na břehu pouze jeden prut, to jsem poté dal do jedné komory montáž s řepkou, peletami, pšenicí a boiliesem, ale do druhé jsem nasypal cca 1 kg boilies. Při samotném vývozu jsem komoru s boilies vysypal 20 až 30 metrů před místo, kde jsem poté vyklápěl komoru s nástrahou.

Musím říci, že jsem byl překvapen, jak byly ryby aktivní. Dalo by se říci, že to jezdilo, jak za starých časů. A defakto každý, kdo tam s námi byl, ulovil rybu přes deset kilogramů. Mně se nakonec podařili zdolat dva dlouzí šupináči přes patnáct kg, a tak nemusím vůbec popisovat, že jsem byl opravdu spokojený.

Když bych měl shrnout celou tuto krásnou akci do pár vět, tak bych napsal asi tolik. Nádherná, obrovská vodní plocha s relativně velkým množstvím ryb, super kluci, s kterými byla radost být na jednom břehu, výborná kamarádská nálada plná srandy, štědrosti a radosti ze života – žádná zášť a závist. A na závěr řada krásných ryb i s trofejními kousky od 15 do 21 kilogramů.

Bral jsem celou tuto akci jako krásný sen. O to větší radost mám z toho, že to žádný sen nebyl a jasně se ukazuje, že když je člověk na správném místě se správnými lidmi, může se úplně v pohodě povznést nad všední problémy a užívat si života i v době, kdy je kolem samý stres, intrika a pach špatné nálady.

PS: Díky kluci a doufám, že se zase někdy u vody potkáme.

S pozdravem
Jaromír Kratěna ml.