Úvod Články Konzervujeme boilies bez chemie

Konzervujeme boilies bez chemie

5 083
0
SDÍLET

V mnoha článcích je pojem konzervace mnohdy přehlížen a naopak někteří autoři se ke konzervovaným boilies vyjadřují negativně. Jaká je tedy pravda? Těžko říct, ale protože jsem zvídavý človíček, tak jsem se rozhodl k „velkému“ testu konzervace boilies, který asi na našem uzemí nemá obdoby. Přičemž jsem vynechal všechny chemické konzervanty (Emulgátory – lidově Ečka) a soustředil jsem se čistě na přírodní způsoby konzervace.

Přičemž jsem takto konzervoval boilies domácí výroby po dobu 6-ti měsíců. A teď máte možnost nahlédnout pod pokličku tohoto testu.

FORMY POUŽITÉ KONZERVACE

1 – Sušení
2 – Mražení
3 – Nakládání v oleji
4 – Nakládání v nasyceném solném roztoku
5 – Nakládání v nasyceném cukerném roztoku
6 – Nakládání v melase
7 – Nakládání v alkoholu
8 – Sterilizace
9 – Vakuování

1) SUŠENÍ

Jak již spousta autorů uvádí, jde o nejstarší formu konzervace (vzpomeňte si na indiánské sušené buvolí maso, které později převzaly i kovbojové – podobně konzervovaly maso i pouštní beduíni, kde tuto konzervaci přejaly i evropská koloniální vojska). Sušení je ve své podstatě velmi jednoduché, kdy je jeho účelem, v našem případě z boilies dostat co největší množství vody. Konečný výrobek je velmi tvrdý a odolává zaplísnění po velmi dlouhou dobu pokud je správně skladován. Délka takové konzervace je odvislá od množství vody, které boilies obsahuje i při tom nejdokonalejším způsobu sušení si je nutné uvědomit, že existuje pojem jako vzdušná vlhkost. V běžných případech, krátkodobého uchování boilies o nic nejde, ale po delší době i takto konzervované boilies začíná jevit známky zaplísnění. I tak při sušení hrají svoji úlohu i jiné vlivy jako přirozená oxidace některých složek samotného boilies. Jako např. oleje. Případně i boilies postavené na ořechových moučkách, apod.

1

Výhody: Jednoduchost přípravy. Možnost dlouhodobé konzervace za dodržení správného skladování. Výsledné tvrdosti odolává náběru menších ryb.

Nevýhody: Poněkud ztrácí po delší době aroma. Po dlouhodobé konzervaci řádově roky již začínají se projevovat známky zaplísnění. Nesnáší dobře výkyvy teplot. Existuje tu možnost znehodnocení vlivem oxidace jednotlivých složek.

2) MRAŽENÍ

Tento způsob konzervace vyžaduje nějaké to materiální zabezpečení. A to konkrétně velký mrazící box (pokud si pořídíte malý mrazáček pouze pro tento účel, tak to bude zajisté správná volba). Při mražením v běžných mrazících boxech boilies odolává vlivům mražení asi tak rok. Krátkodobé mražení nemá na něj vliv. Ovšem pokud se chcete (jako výrobci) věnovat velkému zamrazování jinak nekonzervovaných boilies, tak je nutné vyhledávat takové boxy, které vytvářejí atmosféru okolo – 20/30 °C. Co vím, tak takové mrazící boxy nejsou za babku a cena takové kvalitního mrazícího boxu se pohybuje okolo jednoho milionu českých korun! Ale zpět ke konzervaci.

Při mrazení dochází ke ztuhnutí vody, které boilies obsahuje, a tím nedochází k zaplísnění po dobu mrazení. Bohužel u běžných mrazících boxů jak jsem již výše poznamenal díky „nízkým“ hodnotám chladu dochází k efektu vymrznutí, který je asi znám každému konzumentovy, který někdy zapomněl v mrazáku nějaké to maso.

2

Výhody: Jednoduchost přípravy (stačí uvařit, vložit do pytlíku a zamrazit /pozn. někteří autoři doporučují uložit boilies do mrazáku ještě horké, jiní naopak jsou takového názoru, že boilies by mělo vychladnout a lehce oschnout před mrazením/). Za běžných podmínek konzervování v časovém horizontu 12 měsíců jde o výborný způsob jak mít zásobu kvalitních boilies).

Nevýhody: Je nutné vlastnit prostorný mrazák. Při nedokonalém chlazení dochází k promrznutí a ztrátě kvality. Proto je optimální hranice konzervování 6-9 měsíců max. hodnota se pohybuje okolo 12měsíců.

3) NAKLÁDÁNÍ V OLEJI

Na toto téma jsem již jeden článek psal a protože se moje poznatky významným směrem nezměnily, tak vám je popíšu i zde. Olej způsobuje efekt ucpávání pórů a tak jsou boilies chráněny před přístupem plísní. Proto aby konzervace byla účinná, tak je nutné skladovat boilies v co možná nejčistější uzavíratelné nádobě, použít kvalitní rostlinný olej, nádobu skladovat v suché a tmavé místnosti, při stabilní teplotě. Problémem je oxidace oleje, která je odvislá od teploty skladování. Při vyšší teplotě dochází k oxidaci dříve a tím je znehodnocen jak obsah, tak i konzervační medium. Délku skladování nelze přesně určit, protože ta je odvislá od více faktorů (kvalita oleje, teplota místnosti, atd.). Sám mám více než 1,5 roční zkušenost, že boilies bylo použitelné i po této době. Bylo uleženo stabilně doma v 5l sklenici. Zatímco boilies, které jsem nosil k vodě a neustálým probíráním (tím pádem znečišťováním oleje) a velkými výkyvy teploty boilies nevydrženo ani půl roku (myšleno konzervační medium – které zoxidovalo). Takto konzervované boilies postupně tvrdne až se nakonec podobá sušenému.

Výhoda: Relativní délka konzervace. Cena konzervace. Možnost vytvořit dip na olejové bázi.

Nevýhody: Náchylné na prostředí skladování a tím pádem neurčitá délka skladování. Vysoký obsah oleje v samotných boilies, proto se nehodí jako „vnadící“, ale pouze jako „chytací“.

4) NAKLÁDÁNÍ V NASYCENÉM ROZTOKU

Kdo by neznal slanečka. Tento způsob konzervace je znám od nejstarších lidských civilizací, kde je solí (kuchyňskou solí – NaCl) způsobeno ucpání pórů. Podobného efektu je žádáno při sterilizaci kukuřice. Ovšem protože jde (u kukuřice) o produkt, který se obtížně zbavuje soli (pro představu kukuřice jako příloha k jídlu či přímé konzumaci), tak se nepoužívá nasycený roztok soli, ale jen roztok soli s určitou koncentrací sole (dle výrobce).

Na tomto místě je třeba si říct co vlastně znamená nasycený solný roztok. Nejdříve jsem chtěl citovat učebnici ze ZŠ, ale nakonec se pokusím o vlastní výklad ;-). V podstatě nasycený stav je stav, kdy tekutina (voda) již nepřijímá další množství rozpustné pevné prvky (tj. např. sůl).

Při vložení boilies do takového nálevu, postupně vzniká okolo kuliček minerální (solná) krusta, která se postupem času je silnější a silnější (jako praktický příklad je možné poukázat na vodovodní trubky, které obsahují jen zlomek minerálů). Čímž zabraňuje vzniku plísní. Sůl má tu výhodu, že je ve vodě rychle rozpustná. Kdo někdy konzumoval správně připraveného slanečka, tak se určitě divil jako já, že není slaný!!!

3

kulička boilies po vyjmutí a při osychání
Výhoda: Poměrně stálá konzervace a po dobu testu. Maximální doba trvání konzervace je neznámá, ale i při této příležitosti bych se obrátil na příklad slanečka.

Nevýhody: V tomto případě jsem na žádnou nevýhodu nenarazil. Nepatrná ztráta aroma. Nutnost jako vždy udržovat konzervovací medium čisté v uzavřené nádobě. Při použití barviva je nutné zvýšit dávku.

5) NAKLÁDÁNÍ V NASYCENÉM CUKERNÉM ROZTOKU

Tento způsob konzervace včetně výsledku je v podstatě stejný jako výše popsaný. Jak v tomto, tak i v předchozím případě je pro rychlou přípravu vodu ohřívat a dodávat cukr/sůl. Ovšem pokud cukerný roztok se dostane do fáze nasycení, tak začne karamelizovat trochu odlišně než jako holý cukr. Roztok začíná připomínat kuřecí polévku z čínských fastfoodů. Pro účely konzervace je tento lepší ovšem v praxi se setkáváme s problémem zhoršené rozpustnosti, která je horší čím je roztok hustší. Problém je i s uvolňováním aroma.

6) NAKLÁDÁNÍ V MELASE

Melasa jakož produkt cukrové třtiny je jako konzervant také znám po staletí. Milovníci vodních dýmek jistě vědí, že tabáky pro dýmky jsou právě nakládány/konzervovány v melase. Tento efekt je již znám i rybářům/kaprářům, kteří již takhle své kuličky konzervují. V celku jde o jednoduchou přípravu a to, že navařené množství boilis vydatně zalijeme melasou a uzavřeme. Melasa ucpává póry boilies a tak nedochází k zaplísnění. Melasa sama o sobě funguje jako úžasný atraktant a kvalitní přírodní sladidlo. Proto takové dipování a zároveň konzervaci považuji za jednu z nejlepších.

4

Výhody: Kvalitní konzervace, dipování během konzervace čímž se zvyšuje i úspěšnost boilies. Melasa nemá vtíravé aroma a doplní i masové kuličky.

Nevýhody: Vysoká spotřeba melasy. Výhoda je, že po vyjmutí poslední kuličky je možné melasu opět zužitkovat do nových boilies jako sladidlo.

7) NAKLÁDÁNÍ V ALKOHOLU

Záměrně jsem nepoužil slovo líh. Určitě bych nepoužil technický líh. Ač teoreticky po vyjmutí z kuličky by měl veškerý líh vyprchat, tak si tím nejsem jist natolik abych to uváděl jako obecné faktum. Proto pro takové nakládání je tedy vhodný čistý špiritus – prostě alkohol. Konzervace jako taková je velmi často používaná při konzervování biologických materiálů. Přesto, že se v praxi spíše používá formaldehyd, tak obdobné účinky má i alkohol a za tímto účelem byl i využíván. Použití je stejné jako u všech ostatních tekutých konzervačních medií, která byla popsána výše. Je možné, kromě čistého alkoholu použít i různé destiláty typu slivovice, vodka … . Obsah alkoholu by se měl pohybovat okolo 50-60%.

5

Výhoda: Možnost použití i u boilies, která nebyla vyrobena ze sušených mouček, ale byla např. rybí moučka nahrazena rybím masem, čerstvá játra, maso, apod. … . Nemá na boilies vliv co se týká chuti či zápachu.

Nevýhoda: Cena. Litr čistého alkoholu se pohybuje okolo 200kč za 1l !!! Škoda dobré slivovice ;-).

8. STERILIZACE – ZAVAŘOVÁNÍ

Je známý pojem pro konzervování sezoního ovoce. Ovšem v k čemu bych tuto konzervační metodu přirovnal pro naše účely je konzervování vlašských ořechů. Úplně stejné je to i u boilies. Uvařené a lehce zaschlé boilies vložíme do čisté okurkové sklenice, zaplníme co to jde a utěsníme zavařovacím víčkem. Ve vodní lázni po 30 minut při teplotě 85 °C. Po otevření sklenice je nutné kuličky spotřebovat.

6

Výhoda: Možnost dlouhodobé konzervace. Levný způsob jak zakonzervovat větší množství boilies.

Nevýhoda: Vyplatí se jen při větším množství. Jde docela o pracný způsob konzervace.

9) VAKUOVÁNÍ

Tento způsob z těch co jsme si na těchto stránkách představily patří zajisté k nejnovějším. Vlastní myšlenka je jednoduchá. A to odčerpat vzduch (běžné domácí vakuovače neodstraní 100% všechen vzduch) a vytvořit podtlak. Výhodou takto zakonzervovaných boilies je že je můžeme skladovat při běžné pokojové teplotě a přitom navršené do vrstev. Minimálně zavírají místo. Takto zakonzervované boilie vydrží opravdu dlouho. Otázkou je jaké množství vzduchu v sáčku/nádobě zůstalo. V tomto případě nemám představu jak dlouho boilies vydrží, ale věřím že dlouho. K mému úžasu (což jsem zjistil až v průběhu testu) tuto technologii při konzervaci již jeden český výrobce kuliček využívá.

Výhody: Skladné balíky. Dlouhodobá konzervace bez na první pohled viditelných nedostatků. Minimální ztráta aroma.

Nevýhody: Snad jen vyšší vstupní náklady na zařízení. Spotřební materiál(fólie, misky) již tolik drahý není.

ZÁVĚR

Tento příspěvek měl za úkol projít všechny možné druhy konzervace, které může rybář využít pro konzervování boilie. Musím uznat, že jsem se snažil navázat na svůj článek o netradiční konzervaci boilies a poukázat i na další alternativy. Jde vždy o alternativy, které jsou bez chemie. Vlastně i s tím jsem do těchto pokusů šel, aby se našla možnost jak vynechat různé pasty či prášky, které nejenže mění samotnou vůni i chuť boilies, ale samozřejmě nejsou moc zdravé jak pro člověka, tak ani ne pro rybu.

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (5 hlasů, průměr: 5,00 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here