Úvod Rozhovory Velký rozhovor s Daliborem Hašpicou

Velký rozhovor s Daliborem Hašpicou

3 704
6
SDÍLET

Tohoto kapraře snad zná 90% populace kaprařů a jelikož jej známe i my a známe trochu jeho názory, bylo pro nás motivací Dalibora oslovit a popovídat si s ním…

Dalibor Hašpica a jeho profil

Dalibor HašpicaJméno: Dalibor Hašpica – Kaprař srdcem i duší
Věk: 55 let
Profese: Majitel, konstruktér, výrobce a architekt veškerých nástrah a návnad DH Baits
Nej úlovek: asi 21.30 kg, Mušov
Oblíbené náčiní: Mám rád vše v TOP kvalitě!
Oblíbený revír: Mušov
Doba, po kterou provozuje rybaření: 25 let
Zaměření techniky: Boilies tech.

1) Pane Hašpico, je příjemné s Vámi hovořit, neboť jste byl první, pokud se nemýlím, který zde v Čechách začal poprvé operovat s boiliem při lovu kaprů… Budu moc rád, když tuto významnou dobu trochu našim čtenářům kaprařům připomenete a povíte, co tomu vlastně předcházelo…

Pokud se mám vrátit na samý začátek, nemohu vynechat mé první experimenty s vařenou nástrahou, což je ve své podstatě boilies, které jsem si připravoval někdy na začátku 80. let minulého století z kukuřičného šrotu, krupice, vajíčka a vody, jako atraktor anýz, ochuceno cukrem a ve tvaru bramborového knedlíku vařeno ve vodě cca 20 min. Po vychladnutí se nakrájely plátky 1 až 2 cm, ze kterých se měděnou trubičkou, později plastovou injekční stříkačkou se seříznutou špičkou, vytlačily válečky požadovaných průměrů, které se napichovaly přímo na háček. O mimoháčkové montáži tu neměl nikdo ani ponětí. Jen pro pochopení, v tomto „pravěku“ tu byl pouze socialistický časopis Rybářství, kde úvodních 5 stránek bylo o průběhu zasedání partaje, pak úspěchy sovětských, bulharských a zkrátka všech bratrských zemí, co nás učily 40 let jak žít. Informace o tom, kde a kolik brigádnických hodin odpracovala která organizace, kolik slovili nebo vyprodukovali v rybochovných zařízeních, co nového v rybářských učilištích a jak probíhá závazkové hnutí. Dále kdo byl vyhodnocený jako nejlepší nástěnkář i s fotkou přes celou stránku spolu se soudruhy, kteří slaví své jubilea nebo kteří se už žádného nedožili. Následovala nějaká povídka od známého autora, příběhy od vody, jak na ně všeobecně a na konci několik úspěšných rybářů, kteří vlastnili fotoaparát a chytli rybu nad běžné parametry focenou už těsně před kuchyňskou úpravou a většinou u ledničky nebo v obýváku a koupelně v rodinném kruhu. To, co je dneska normální – absolutní přístup k veškerým informacím, je v porovnání s touto dobou sci-fi.

Mé první osudové setkání s opravdovým boilies a technikou s tím související bylo asi roku 1985 u mostu z Pasohlávek na Brod (to je na Mušově), kde jezdilo pár rakouských rybářů, což byla tenkrát rarita. Na to mě upozornili kamarádi, že se tam odehrává něco nevídaného, co jsem ještě neviděl. Můžu jen potvrdit, že přistání mimozemšťanů by se mnou tolik nezamávalo jako ten „zjev“, co jsem spatřil. Pruty tak tenké, že jsem nechápal, a to, v čem to měl položené, už vůbec ne. Jezdil jsem se tam na ně dívat, řeč jsem neznal, abych otázku položil. A oni ani sdílní nebyli, velmi pečlivě skrývali vše, co se dalo. Hlava mi nebrala, když jsem viděl při nahazování viset nějakou kuličku pod háčkem a zprvu jsem se domníval, že je to na nás taková finta, vždyť tenkrát překonat obavu z vyčnívající špičky háčku č. 4/0 při nastražení zrnka kukuřice nebo hrachu, to bylo přelomové asi jako vynález žárovky. Když jsem ale viděl, jak kapry spolehlivě a mnohem víc a větší kusy touto metodou chytají, byl jsem mimo realitu, a co mě úplně dorazilo, když s úsměvem na rtech kapra pustili, místo aby s ním objeli sídliště a pak udělali zabijačku, na kterou by mohli pozvat veškeré příbuzenstvo, jak tu bylo zvykem.

Kapra z Mušova
Tohoto kapra jsem chytil na mém milovaném Mušově cca týden před tím, než jste mne oslovili. Stále tam jsou.

Tenkrát se mi zhroutil svět, nemohl jsem najít tolik odpovědí, po kterých jsem toužil víc než po čemkoliv jiném. Pořád jsem na to myslel, konzultoval to s kamarády, zainteresoval jsem všechny známé, co mohli dodat ze zahraničí, myslím kapitalistického, nějaké materiály, katalogy, zkrátka informace, ale nic. Všichni mi dovezli katalogy ren. firem, kde v tu dobu nebylo boilies chytání zobrazeno, jelikož i tam to byla nová věc, kterou se zabývalo jenom pár speciálních prodejců. V tu dobu jsem začal pracovat na výstavbě Celpaku u F. Místku, kde byly i zahraniční firmy ze „západu“. Bližší styk s jejími zaměstnanci byl přísně zakázán a já měl to štěstí, že jsem byl na pracovišti, kde byli i tito západní kolegové a z důvodu jazykové bariéry i překladatelé. Nebudu zde popisovat seznamovací ceremoniály, ale po pár litrech slivovice jsme nepotřebovali ani překladatele, zkrátka tam jsem procitl a ukojil své tužby po vědění. Kluci mi vozili nejen veškerý dostupný tištěný materiál, který ani v Německu a Rakousku nebyl tenkrát samozřejmostí, ale začal jsem vyplňovat značnou díru na trhu s rybářskými potřebami, co se týče navijáků, prutů, silonů a zkrátka všeho, co kdo chtěl a na co měl kapitál. Tak jsem se stal vlastně prvním neoficiálním prodejcem profi rybařiny, z čehož jsem dobře profitoval, ale můj zisk byl i tak neadekvátní riziku, protože mi tímto hrozil kriminál za nedovolené obohacování a poškozování devizového hospodářství, cca  5 let. Můžu jen dodat, že v těchto dodávkách nebylo nic na chytání boilies metodou, protože by to tenkrát nikdo přes „tři ruce“ neposkládal. Jen já jsem si nechal dovézt pytlík boilies a něco k tomu, ale do okamžiku, než jsem měl možnost si to „ohmatat“ za asistence už fundovaného kapraře v zahraničí, kam jsem později v roce 1987 emigroval.

Ale o tom a mnohem více se pak můžete dočíst v mé nově připravované knize, která bude laděna v tomto retro stylu, abych zvláště těm mladým ukázal a těm starším připomenul, čím jsem si za bezmála 50 let, co jsem chytil první střevli do sklenice od okurek, prošel. Jak šel vývoj nástrah, návnad a rybářské techniky vlastně od kolébky kaprařiny až dosud, a poodhalíme i kousek budoucnosti.

2) Od té doby uplynula řádka let a přihodilo se mnoho událostí, ale především kaprařina se dostala asi trochu někam jinam a možná tam, kde jsme to tehdy asi nečekali… Říkám to správně? Nebo mě opravte :-).

ilustrační fotoNeskutečně mnoho, kdyby mi někdo před více jak 25 lety, ukázal třeba poslední číslo Kaprománie, asi bych skončil v Bohnicích… navždy. Stále nemohu uvěřit, kam se vývoj, ač je to „jen lov kaprů“, dostal. Můžu vám sdělit, že jsem byl u zrodu těchto geniálních praktik, hlavně zde, ale přispěl jsem i v globálu, když jsem spolupracoval a taky se značnou mírou podílel na vývoji nástrah, montáží a hlavně prutů, kdy jsem byl součástí firem, jako jsou House of Brunner a Kurt Grabmaier, dej mu Pánbůh nebe, to byli mí společníci, při mém comebacku na kaprařské scéně. Tato otázka je vlastně to, co se snažím vepsat a dát ve všeobecnou známost v předtím avizované knize. Ve zkratce se to dá vystihnout jen pár slovy – šílené, fantastické, ale i hrůza. Rozkryji vám to, co by nikoho ani ve snu nenapadlo. Vynechal jsem 5 let, kdy jsem pověsil rybařinu na „hřebík“, důvody jsou všeobecně známy.

Díky mým přátelům jsem se vrátil, před 8 lety jsem začal nakupovat novou výbavu, protože jsem všechno, co jsem měl doma, prodal do „frcu“. Krabici od bot s unikátními fotkami vyhodil do kontejneru s tím, že jsem se zbavil „závislosti“. Dneska už vím, a to jsem ledacos zkusil, není nic na celém světě, co by přineslo člověku větší uspokojení, potěšení a euforii, pokud je tímto darem obdarován nebo postižen, název to má „Karp Fíber“, tahle diagnóza, přeložená do češtiny je kapří horečka, které se, drazí přátelé, nelze zbavit! Tam jsem vlastně poznal, že mi „ujel vlak“, řeknete 5 let, ale tam jsem byl postaven před „díru“, kdy to, co bylo top, je dneska dávno překonáno, a pokud chceš být aspoň průměrný, což není má parketa, tak jsem se musel znova moc učit, abych to dotáhl tam, kde jsem teď. Přihodilo se toho strašně moc, zrodili se špičkoví kapraři, někteří jsou i autory velmi sofistikovaných knih a DVD, mnozí píšou do uznávaných periodik, jsou součástí světových firem anebo dokonce jejich majitelé. Ale i přes ta všechna super „doporučení“ jsme pořád na světové carp scéně jako „auslender Klasse“, kdy na WCC neměli ani naši vlajku, i když tam jasně měli 13 týmů. Kluci ale byli v poho, tak to se taky přihodilo a to mě hodně štve.

3) Pokud vím, tak Vy sám jste výrobcem kvalitních nástrah již mnoho let, přibližte trochu i tento Váš vývoj…

Ano, jsem ten, co znovu vstoupil do stejné řeky. V letech, kdy jsem měl firmu House of Brunner, speciální rybářské potřeby v Brně na Palackého, se toho hodně změnilo. Málokdo ví, že jsem byl první i ve způsobu uchovávání boilies zmražením, pak to všichni „okopčili“ a mají to v sortimentu dosud. Většina výrobců má „koule šetrně ošetřené“, tzv. hotovky, které jsou trendy a velmi praktické. Při dnešní nabídce trhu není problém smíchat cokoli s čímkoli, ale vše musí mít hlavu a patu. Kolikrát žasnu, co se na trhu vyskytuje, když se dozvím, že nástraha utržená ve vázce byla vytažena beze změn za 12 dnů…? Atd…

Expozice
Expozice mé firmy na rybářské výstavě For Fishing 2012
Naše výrobky
Každý náš výrobek má svou specifikaci. Tu jsme na výstavách demonstrovali jejich lekáží ve vodním prostředí – tj., jakým stylem v ní pracují.

Já jsem perfekcionista, dlouho jsem bojoval s rozpustností a plísněmi, je to hrozně dlouhá cesta, která zdaleka nekončí, ale jsem ve fázi, kdy mám vše pod kontrolou a s vizitkou absolutní stravitelnosti, což je pro mě alfou a omegou. Na tomto základě spolupracuji i s předními ichtyology a s Třeboňskou ryb. školou Jana Krčína. Ač se to bude zdát většině zbytečné, stravitelnost a „bezúhonnost“ našich nástrah a návnad je na prvním místě, proto DH Baits nabízí zatím jako jediný ucelené řady v sortimentu, které spolu korespondují, a to v každé řadě: Boilies, Base Mix, Method Mix, Pelety, Katalyzátory, Dipy a Pop-up. Díky otevřenému celosvětovému trhu jsme se dostali dál než většina světových firem, každý z potencionálních kupců si musí uvědomit, že pokud neumí s nástrahou, potažmo návnadou pracovat, vždyť i tu má vše svůj manuál nebo info linku, ale hlavně zohlednění veškerých faktorů a cit pro okamžik, nemůže sázet na to, že za něj udělá vše to, co zcela bezhlavě nahází do vody.

4) Jak se díváte na dnešní způsoby kapraření, jak se Vám líbí soukromé revíry a co říkáte na vydrancované svazové vody, kde i já pamatuji obrovské množství nádherných kaprů… Konkrétně mě bolí naprosto vyrabovaná přehrada Les Království, odkud nádherní a ojedinělí kapři se rozpustili na pekáčích, nebo skončili v soukromých revírech… Pamatuji časy, kdy se hladina v teplých dnech doslova modrala hřbety obrovského množství nádherných kaprů a dnes vidíte sem tam malého kapříka…

Tak to je „zásek do živého“. Pane Ehrlichu, sám víte, když jsme spolu dělali reportáže z Mušova, nebyla situace ani zdaleka tak komplikovaná jako dneska. Ne že vy jste ztratil svůj Les Království, ale spousty kamarádů ztratilo i smysl chytání, rozumějme v obecném měřítku, kdy na „jeho vodu“ začali najíždět novodobí „avarové“, kteří vyzbrojeni nejlepší technikou začali zcela bezostyšně drancovat danou vodu. Byly to v tu dobu osobnosti, které měly chycené kapry nad 10 kg. Všichni byli rádi, když se tím mohli pochlubit, zcela bez vypočítavosti a popularity se svěřovali na stránkách rybářských periodik. Tu přišlo k nečekané a negativní reakci, kdy si lidé po příjezdu na svá oblíbená místa už neměli, a to na věky, kde sednout. Ale když nebyli „poslušní“, po obdržení nabídky, hlídej „šmudlo“ za peníze, které v místním družstvu nemohli vydělat, chytej a střádej, tak jich většina kývla.

panorama
Za ta léta se mnohé změnilo. Ale kapr zůstává stále kaprem a člověk pořád v podvědomí lovcem. Tak to i zůstane.

Musím zde přiznat, že jsem byl tenkrát tohoto hnusu součástí…

Odsoudil jsem se sám a život mi dal lekci. Jen chci říct, karma existuje, já jsem si už odpustil, jestli to chápete, a už se nemíním k tomu vracet, děkuji za pochopení. Nerad, ale jen Bible dokáže vystihnout ten okamžik, hodíš kamenem ten, kdo je bez viny.

Hrozně mě mrzí, že se i dneska stále převáží ryby do kaprodromů. Já jsem si poslední rybu nechal, úplně se toho výrazu štítím, tj. 16 let.

5) Ale abychom nehovořili jen o záporech, povězte nám něco o Vašich současných technikách, jak jste za tu dobu vývoje postoupil v pochopení kaprů z hlediska návnad a nástrah, které jistě souvisí i s životem kaprů v současných podmínkách.

Máte naprostou pravdu, mám na jazyku samou hořkost, ale nejste tou příčinou, dám bírek a odpovím. Určitě bych si nepřál, aby to celé vyznělo jako nějaké „pí-ár promo“ atd. Nebudu se o tomto vyjadřovat, pokud má někdo zájem, stačí kliknout na DH.Baits s.r.o. Tato značka vlastně vystihuje tu podstatu pochopení kapra v jeho přirozeném prostředí s jeho potravními návyky, kterým se snažíme co nejvíce přizpůsobit ve stavbě našich nástrah a návnad.

Na vodě
Na vodě jsem nejšťastnějším člověkem. Miluji ten pocit spojení s ní.

Mám asi štěstí, že mám ve svém týmu takové krásné „blázny“, jako je Pedro Pavlín, ze kterého se stal samouk v oboru bio chemie, který se dokáže ne jen „nadrtit“ tuhle šílenou vědu, ale jí také pochopit a konzultovat s fundovanými odborníky.

Velká jezera
Velká jezera a vyvážka, to je má srdcovka již od nepaměti.

Směr celého vývoje DHáčka je tímto daný, soustředit se na potravinovou nástrahu s maximální efektivitou a stravitelností, což lze docílit jen kvalitou a kvalifikovaným přístupem. Až mě mrazí, kolik „garážovek“se dostává na trh, bez jakékoliv známky kvality a původu, tímto i do vody, kde může kaprovi uškodit nebo ho i zabít. Pak je k pousmání, jak někteří „kapraři“ dbají na šetrné zacházení a ve finále pak může na nekvalitní nástrahu následně po navrácení do vody kapr zahynout na způsobené trávicí potíže. Co dodat, jen že by si všichni měli ověřit, na co vlastně chytají a ne zkoumat, stále dokola, kolik a proč stojí ten či onen boilies a pak si sdělovat a tím vlastně tuto epidemii šířit dál, kde koupit koule za babku pochybné kvality. Nejde totiž vyrobit kvalitu levně, s tím je potřeba se smířit.

6) Tak mě napadá, že je čas se Vás zeptat na Vaši současnou výrobu, novinky a distribuci návnad a nástrah?

Logo DH BaitsTo můžu navázat na tu předešlou otázku, výrobní program DH Baits je již kompletně, celoročně sestaven v ucelených řadách, nyní jen s drobnýma změnami, které chystáme přes zimu udělat a to tak, že některé výrobky pro nerentabilitu stáhneme s trhu a nahradíme je více žádaným „modelem“, který jsme měli jako testovací a velmi se osvědčil. Jedná se o stažení Spirit of Hemp a Yellow Honey. Obě sladké verze budou nahrazeny Yellow Bannana. Dále chci rozšířit škálu našich aktivních plovek, kdy bude na trh uveden Main Course, Spice´n Cheezy a Kok Pro.

Co se týká distribuce, tak tam dojde k radikálnímu řezu, kdy jako první firma, přestane DH Baits zavážet kamenné obchody a stane se jen a pouze internetovým obchodem nebo přímým prodejcem zde v Olomouci na firmě. Důvod je velmi prozaický, naše zboží se nepotřebuje podbízet a prodávat za horentní ceny, kdy si prodejce a obchodní zástupce uzme velkou část. To je odpověď pro všechny, kteří do nekonečna na serverech přepočítávají, co to stojí. Takže my naše ceny ponížíme o tyto marže, zvláště u těch nejdražších řad to bude velmi markantní.Vše uveřejníme na našich stránkách.

7) Kam jezdíte nejraději na ryby? A co úlovky?

Do letošního roku byla má srdcová voda Lipt. Mara, kterou jsem vyměnil za „mušoveček“, kde mi svého času vzali „noty“. Maru, která má 2160 ha, vyžrali, což ještě vstřebávám a chystám na to téma spolu se sl. kapraři samostatnou verzi. Je to vlastně jeden s nej úkazů, které lze v dnešní době zdokumentovat. Něco tak katastrofálního nejde ani vymyslet, je to jev, který jde spolu i s Královou, a pak se nám otevírá další mega probl. Šírava, chcete pokračovat…? Nechci být negativista, ale vrátil jsem se zpátky na Mušov. Proč? Evropská kaprařská voda, bezkonkurenční, jen vychytat legislativu.

Návrat na Liptovskou Maru
Rok 2010 a návrat na Liptovskou Maru
stoupající voda
… byl červen a stoupající jarní voda nás nutila k ústupu.
Kaprařina to je dřina, ale krásná!
Kaprařina to je dřina, ale krásná!

8) Utkvěl ve Vaší kaprařské éře nějaký zážitek, který nejde jen tak zapomenout? Nebo jich je více?

Noo, je to asi o tom, že nej. ryba je ta, kterou nechytíš, resp. kterou máš na dosah, ale dál nic. Měl jsem už u „huby“ krásné ryby, viděl jsem je a ta, o které se chci bavit, byl lysec, bez přeháněk 30+, kterého jsem doplaval na svém zakrmovacím člunu, na „šestce z lesa“, a dokonce jsem se ho i dotknul. Co se dělo pak, to až na stránkách mé připr. knihy, ale ryba, které si nejvíce vážím na břehu, byl kapr šupi, za kterým jsem se potopil do 4 metrů v květnu, tenkrát z poloostrova. Teplota vody byla 12 st. a vážil 17,8 kg. Kolega rybář mi dával masáž, a když jsem se dostal z šoku, tak mi za 4 h zabral znovu. Pak mám ještě spoustu neskutečných ryb, jako kapr ze 7, kterého jsem chytal 3 – 4 krát do roka. Než ho někdo sežral, váha kolem 16 kg. A mnoho dalších mám na svém kontě, vlastně 3 krasavce od dvaceti a fous pod dvacet, jednatřicet, to jsou absolutní a nej dary, co mi můj mušoveček pustil. Nikdy jsem tyto ryby nechytil znova a ani nikdo jiný, jsou pořád tam, nebo…? Nezapomenu na kapra, kterého jsem ulovil na Odře 6, v roce 69, který měl 58 cm a byl to v té době nej kapr, se kterým mě vyfotili před organizací i s členy ryb. Kroužku.

ilustrační

9) Už před mnoha lety jste natočil úspěšné kaprařské video. I díky tomu jste se stal vzorem pro mnoho mladých rybářů. Plánujete do budoucna zase něco natočit? Plánujete Vy a Vaši spolupracovníci pravidelně publikovat i nějaké zajímavé články o lovu kaprů?

Tenkrát jsme spolu s Láďou Enenklem, který taky loví v nebeských vodách, dostali nápad, že vydáme knihu ve stejném formátu, jako je videokazeta, a to se bude prodávat jako komplet. Bylo vydáno z každého 10 tisíc kusů, které se všechny vyprodaly, protože v tu dobu tady nic podobného nebylo, tak to oslovilo opravdu dost lidí. Co se týká plánu do budoucna, chci se svým týmem natočit DVD, které bude v retro stylu jako ta kniha, kterou připravuju, kde budou konfrontace s „pravěkou“ a moderní technikou i s praktickými ukázkami. Kde budou černobílé sekvence ve stylu starých grotesek a spousta srandy. Ale to jsem už prozradil dost, tak se nechte překvapit.

natáčení
Foto z produktového videa, které nespatřilo světlo světa.
Z natáčení...
Snímek z natáčení jednoho z našich vtipných poučných videí. Můžete se na ně podívat i zde v článku.

Ten, kdo zná naše DHáčková videa, asi vím o co gou. Chtěl bych tímto poprosit čtenáře, jestli někdo vlastní staré rybářské nářadí, unikátní staré fotografie, zkrátka všechno, co s touto dobou a sportem souvisí a byl by ochoten tyto artefakty zapůjčit, prosím napište mi email nebo zavolejte, určitě se domluvíme.

Poučná videa od DH Baits

Pokud jste videa ještě neviděli, můžete je zhlédnout třeba nyní níže…

DH Baits CARP TRANSFER

Video kaprařské firmy DH Baits, poukazující na problém převážení trofejních ryb ze státních vod do vod soukromých. Tam majestátní kusy strádají, mají úbytky na váze. Jsou vystavovány stresu opakovaným a nešetrným ulovením a umírají předčasně. A české svazovky strádají též! Jsme rozhodně proti…

Tip: Pomocí ikonky na videopřehrávači si můžete obě videa přepnout do vyšší kvality (až 720p HD).

DH Baits ECO

Video poukazující na problém ekologie a „bordelizmu“ kolem českých svazových vod.

Výběr z úlovků a úspěchů DH Baits teamu

Ondra s kaprem 90 cm a 15,5 kg
Ondra Křížek z CT Exil. S touto partou spolupracujeme od začátku roku 2012. Jsou to páni rybáři se srdcem a postoji na pravém místě. Na fotce Ondra s kaprem 90 cm a 15,5 kg
Ondra "Šulcik" Šulc
Ondra „Šulcik“ Šulc je jedním z nejmladších testerů, co vůbec znám. Opravdu mě těší, že můžu nadějné Exiláky podporovat.
Honza "Slámiš" Slaminka
Honza „Slámiš“ Slaminka si s naším tovarem letos několikrát posunul osobák. To jsem se skrz ramena zase nevešel do futer…
Duchem se cítím...
Duchem se cítím stále bujarý a mlád. Proto mám v teamu především mladé „skauty“. Oni si však říkají kaprařští pankáči.
Kok, fenomén mezi mladými kaprolovci.
Kok, fenomén mezi mladými kaprolovci. Rostou mu již žábry. Ortodoxní zastánce lovu na svazových revírech.
Šikovný závodník Martin...
Šikovný závodník Martin v rouchu Daliborově. Tuším, že chytal na „rychlý“ Red Hot a zvítězil.

10) Existuje mezi kapraři nějaká osobnost (třeba i ze zahraničí), která Vás v něčem ovlivnila?

Určitě existuje, těch osobností bude víc. Musím začít od pana Kostelníka, který mě učil chytat ryby a brával mě na ně, to je už 47 let, kdy mě naučil vázat háčky, nahazovat, míchat těsto a chytat rousnice. V naší rodině nebyl žádný rybář, který by se toho ujal, tam jsem se setkával jen s nepochopením, kterému jsem vlastně čelil celý život. Další osobností byl mušovský nestor, kterého jsem znal jako Frantu z Hodonína, ten mě naučil v 80. letech rybařit na mlýnech, tenkrát byla jen sedmička. Tak s tímto Panem rybářem jsem poprvé vyvezl a taky zdolal svého prvního kapra přes 10 kg na zrnko hrášku. Další osobností byl Rod Hutchinson, který ač by o tom věděl, mě naučil dělat boilies a chytat touto technikou, a díky němu jsem se naučil německy, protože když jsem tam žil, kupoval jsem si jeho brožury. Mám jeho prvotiny s ručně malovanými obrázky. No a když jsem je četl pomocí slovníku, třeba stránku za týden, ale dal jsem to… Podle jeho receptáře jsem dělal boilies i v brněnské firmě a spoustu základů zůstalo dodnes uchováno i v Dháčku. Samo sebou že Hanz Gunter Brunner, ten mě spolu s Kurtem Grabmeierem myslím finálně zformovali do této podoby kapraře, ve které jsem dnes, za což bych chtěl všem výše jmenovaným poděkovat a s úctou na ně vzpomenout, jelikož většina už nežije.

11) Utkvěl ve Vaší kaprařské éře nějaký zážitek, který nejde jen tak zapomenout? Nebo jich je více?

Zážitků mám spousty, vždyť se tomu věnuji takových let a bude problém z této škály nějaký vyzdvihnout a taky tu nechci všechny vyčerpat, ale jednu pustím. Abych nepsal jen o Mušovu, tak jednu z Itálie, s podtextem „Jak je důležitá opatrnost“, když jste na rybách sami, a to tak, že vám může jít i o život. Stalo se v roce 2010 na jednom z ramen řeky Po di Venezia a to Volta Vaccari. Je to jedno z mnoha dost profláknutých ramen, ale impozantní ve své podstatě, že je vlastně v deltě, kde vám bude dvakrát denně v pravidelných intervalech příliv a odliv, tj. 30 – 40 cm vodního sloupce, komplikovat rybačku. Je to však menší zlo než všichni komerční rybáři kolem dokola, kteří svými až 500 m dlouhými sítěmi zcela stopnou tah vytoužené cílové ryby, kterou je samozřejmě kapr. Oni preferují jeden druh v tuto dobu se vyskytující, kterým je cípal, ten zrovna v tomto období táhne s „Mar Adriatico“ do delty. Dorazili jsme 13.3. do Porto Tolle, kde jsme se na velmi sofistikovaném americkém hausbótu přeplavili po hlavním toku Pádu do Oasi. Expedice čítala 4 členy, z toho já jsem si mohl užít ty tři hodiny jízdy po hlavním řečišti, opravdu mě to dostalo, byl jsem na Dunaji i Rýnu v Německu, ale to je „jiný level“. Zátoka super, ale to jsem ještě netušil, že jsme v rezervaci, celá akce byla plánovaná na 3 týdny, ale těch posledních 7 dní jsem tam zůstal úplně sám. Celou tuto výpravu podrobně popisuji v již zmiňované knize, teploty byly opravdu extrémní, přes den až 25 ale v noci -6. Tu noc bylo jasno, úplněk, vytáhl jsem 2 ryby, že jsem to už trochu znal, tušil jsem, že kolem druhé a třetí něco přijde. Přes všechno jsem „zachrápal“, vtom řve příposlech, naštěstí jsem zůstal obutý a oblečený, zaseknu, ten prut byl těsně u břehu na vzdálenost necelých 90 m pod padlými stromy rezervace. To byla akce, člun – motor a okamžitě do „protivky“, chtěl jsem naskočit do Zodiaku, ten byl však obalený jinovatkou, smekla se mi noha a já šel pod vodu, hned pod břehem bylo 2,70 m. Zmizel jsem pod vodou, odrazil se ode dna a vyplaval, ryba na prutu, já jsem tak tak popadl dech, vyškrábal jsem se na břeh, ryba byla pořád v kontaktu, vylezl jsem na násep a úplně zmrzlý toho „holomka“ zdolal. To se mi předtím z tohoto místa nikdy nepovedlo. Byl to krasavec, necelých 14 kg, ale pak klesl adrenalin. Dostal jsem tak velký třes, že jsem se málem netrefil do bivaku, před vchodem jsem všechno ze sebe vysvlékl, nahý zapnul, pustil si topení a vlezl do spacáku, okamžitě jsem usnul.

Siréna… nehoří, máš záběr, vole, 5 h ráno! Vystartuju jak Adam, skočím bezchybně do člunu, Tohatsu chytí naštěstí na „brnk“, dojedu rybu, zdolávám a tu v dálce světla, která jedou ke mně. Kapra ani deset kg v podběráku vypnu, dávám novou montáž, pokládám. Ital se svou 6 m pramicí mě osvětlí, problikne čelovkou a zahlásí „stupído čeko“. Já zcela nahý jsem dostal takový „chvěj“, že jsem v pravidelných vlnovkách dojel ke břehu, nemohl jsem dát prut do stojanu a nezavěsil jsem swinger. Odpoledne slyším nějaký skútr, jak jede po hrázi, Pieríno, jak se ten chlapík jmenoval, dovezl mi demižonek červeniska, které nikde nekoupíte. Povinně jsem musel litr svařit a vypít a k tomu dva cípaly, kteří chutnají fantasticky.

ilustrační foto

Co dodat, pokud možno nejezděte sami, nepřeceňujte se, jste vystavení přírodním vlivům, které nemůžete porazit. Uvědomte si, že jste, a to si přiznejme, nezvaní hosté v lůnu přírody. Jsme zdegenerovaní, nepřizpůsobiví a sobečtí, pomalu ztrácíme místo na světě. Bude vám k ničemu špičkové vybavení, když ho nebudete umět používat a jen se budete chlubit značkou. Extrémní kaprařina je tvrdá dřina, hlavně mě – nás uráží, když si tuhle visačku připne kdejaký hňup.

12) Je něco, co byste chtěl prostřednictvím našich magazínů sdělit široké kaprařské veřejnosti? Něco dalšího, co máte na srdci?

Mám toho na srdci opravdu mnoho, dospěl jsem k závěru, že se stanu vaším dopisovatelem, jelikož jste byli jediní, kteří osobně přijeli za mnou do Olomouce a v návaznosti k našim předešlým vztahům vám věřím, že toho nezneužijete. Dále tím vzniká úzká spolupráce se serverem LovKapra.com, kde se nebudou „mlít splašky“, stejně jako v minulosti jsem již učinil zkušenost s někým jiným a mě to fakt už nebaví. A jestli mě všichni naštvou, tak si založím svá vlastní periodika.

úlovek

Co bych si já a nejenom já přál změnit? Zrovna dneska jsem se dozvěděl, že z Labe byly odvezeny ryby do soukr. revírů ve váze od 17 do 19 kg. Ryb mělo být údajně šest, vše je v šetření, pokud budu znát jména se 100% ověřením, dozvíte se na těchto stránkách, kde spolu se serverem LovKapra.com bude vytvořena okamžitě rubrika, kam můžete posílat vše, co s tímto nešvarem souvisí. Tím chci navázat a apelovat na všechny soukromé vlastníky ukradených ryb, buď je transparentně vrátíte do jejich přirozeného prostředí, nebo už nikdy nebudou vaše revíry brány v potaz. Je to okamžitá ztráta kreditu a tím i nějaké důležitosti v hodnocení ryby. To se týká i tohoto magazínu.

Děkuji, Dalibor Hašpica
www.dhbaits.cz
tel.: 602 292 057

My děkujeme, že jste nám věnoval svůj čas a jméno. Václav Ehrlich, Filip Číhal

Tento rozhovor byl publikován také v časopisu KaproMánie

Kaprománie

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (10 hlasů, průměr: 3,80 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

6 KOMENTÁŘŮ

  1. Pěkný rozhovor, poslední odstavec o převozech ryb je smutný…každý kdo chytá na soukromých revírech toto však vědomě podporuje…nechápu jak může ulovek z privátu někoho potěšit,a ještě se s ním chlubit na internetu,takový člověk ze sebe dělá šaška.

  2. Petr: Souhlasím s Tebou. Na druhou stranu ale taky záleží na tom, jak se o ten soukromý revír majitel stará. Pokud se jedná o nějaký přerybněný kaprodrom, tak je to o ničem. Na takové vodě chytne každý…

    Chtěl jsem tím jenom říct, že není soukromý revír jako soukromý revír. Jsou i soukromé revíry, kam přijede zkušený kaprař a je týden bez záběru. Tady v ČR ale takových moc není, to je pravda :(. Dokud ale budou lidi na ty kaprodromy masově jezdit, tak se toho asi moc nezmění.

  3. Už je to tu zase. Kdo chytá na soukromáku, tak je skoro prašivej :( To mně fakticky vždycky nadzvedne. Zajímalo by mně, jestli to kritici soukromých revírů tvdí z vlastních zkušeností ,nebo se vezou, jen na poslední době oblíbené vlně a jen tak plkaj! Pokud máte někdo OVĚŘENÉ informace o převezených rybách z e svazových vod do soukromáků, tak sem s nima (tento web to určitě stráví). Pokud ne, tak nevidím smysl jen tak nekonkrétně něco nakusovat. Spousta majitelů těchto vod se o revír a ryby stará lépe než je vidět u organizací RS, tak si určitě zaslouží i trochu respektu od rybářské veřejnosti.
    Jsou různý soukromáky, ale že by na většině z nich chytil úplně každý a úplně vždy, je taky jeden z blábolů (z vlastní zkuenosti vím, o čem píšu :)) )

  4. supinna: Jo, však proto jsem psal to, co jsem psal. Znám revíry, kde to vůbec snadné není a které jsou zarybněné tak akorát a majitelé se o to velmi dobře starají a je radost na takových vodách chytat. Je to vždycky o přístupu lidí a samozřejmě (z mého pohledu určitě) nelze paušalizovat.

  5. Fit, ok, moje reakce se týkala prvního příspěvku pod článkem. Zdá se mi, že paušalizování je takovej národní sport – poslední dobou. A samozřejmě ne jen v rybařině :((

  6. Ahoj,
    moc hezkej článek, děkuju za něj.
    Co se týče problému se soukromákama, neviděl bych to tak horký. Jezdím na několik soukromých revírů, kde jsou ryby kupovány z výlovů chovných rybníků a ne převáženy ze svazovek. Nevidím jediný důvod proč si nejet zachytat na soukromák, když co si budem povídat, svazovky jsou zdecimované od masařů. Rád si zaplatím pár korun na soukromáku, kde se ryby mají dobře a narozdíl od RS je s nimi dobře zacházeno a někdo to kontroluje.
    Petrův Zdar

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here