Úvod Články Deník Nicka Helleura

Deník Nicka Helleura

1 183
0
SDÍLET
NGTfish.cz

Stejně jako při jiných odvětvích kaprařiny, i při lovu z hladiny je velmi důležité načasování a v některých směrech více, než jinde. Jen proto, že je venku vedro, nemusí se kapři automaticky krmit u hladiny a dny, kdy tak dělají jsou výrazně převáženy dny, kdy se krmí u dna.

Být adaptabilní a rozpoznat příležitost dnes již nestačí a pokud je to ve vašich možnostech, musíte v jeden den navštívit i několik lokalit a pak si vybrat tu nejlepší příležitost, na kterou se v danou chvíli můžete soustředit. Takhle přizpůsobuji svůj lov já od prvního dne, kdy kapři vyplavou k hladině za potravou. Letošní velmi divné jaro se zvláštním počasím způsobilo, že po opravdu velmi dlouhé době jsem na začátku sezony vůbec nevytáhl hladinový splávek z tašky. Až pak najednou přislo několik hezkých dní za sebou a hra mohla začít…

1

Se startem následujícího týdne jsem měl všechno připravené k akci. Cívky namotané čerstvým vlascem a pruty navázané a těšící se na akci. Taky jsem si připravil návnady. To je podle mě stejně důležitá část lovu jako při lovu ze dna. Chci tu nejlepší návnadu, je to jednoduché, takže při její přípravě jsem ochoten strávit nějaký čas navíc.

Měl jsem v garáži dva pytle s plovoucími návnadami, které jsme u Solaru testovali ještě loni. Mají podlouhý tvar, průměr 10 mm a jsou příjemně cítit rybinou. Mají perfektní hnědou barvu a já s nimi slavil nemalé úspěchy již loňské léto, když jsem je zalíval tekutinou, kterou jsme tehdy ještě jen testovali a letos by měla vyjít na trh pod názvem Marine 17. Opravdu skvělý produkt, který si zaslouží pozornost.

2

Vždy si raději připravuji své návnady pár dní předem, aby měly čas nasáknout všechny atraktory, které k nim přidám. Do velkého kbelíku přidám asi 100 ml Marine 17, šálek vody a velkou hrst hrubé mořské soli. Všechno dobře promíchám a nechám stát minimálně 24 hod, anebo do doby, než jsou všechny tekutiny úplně vsáknuté. Pak je ještě proliju lososovým olejem Slayer a jsou hotové.

Dokud je to v mé mysli, zde máte malý tip, jak přesvědčit ryby k záběru, i když jsou zrovna apatické. Předtím než ony olejem zalité návnady použiji, obalím je ještě pořádně v mém Oily Stick Mixu. Ihned jak tyto návnady dopadnou na hladinu, začnou z nich padat malé částečky mixu ke dnu a od té doby neuplyne moc času do chvíle, než kapr ztratí ostražitost a začne se krmit. Tahle úprava krmení mi několikrát dokázala změnit hodně špatný den u vody na ten úspěšný!

3

Každopádně než začnu mluvit o chytání z hladiny, kterého jsem si užil později, nedá mi nevzpomenout si na rybaření v Belgii a ve Francii, které jsem absolvoval mezi mými rybářskými vycházkami do Oxfordu, stejně tak pár kraťasů na místních vodách a ještě lov na řece Temži. Někdy nechápu, jak to vlastně můžu stíhat, i když se nikdy necítím ve spěchu… Kupodivu, lidé kolem mě se často diví, jak můžu mít pořád takový zápal k rybaření i po více jak 25 letech.

4

Jednoduše je ve mně stále ta samá vášeň pro rybaření, i když se mi v posledních letech hodně věcí z oblasti rybařiny zhnusilo a nelíbí se mi, kam dnešní rybařina spěje, pořád se dá najít hromada nádherných míst ke skvělému rybaření a řada míst k objevování, pokud na to máte dostatek odhodlaní a jste ochotni věnovat tomu úsilí. Kéžby se to dalo dělat do nekonečna, protože já s tím přestat neplánuji. Ve skutečnosti se v září tohoto roku plánuji podívat do České republiky a Slovinska. Stejně tak mám zabookovaný výlet do Belgie a spolu se zbytkem teamu Solar se podívám i do Itálie, takže mě čeká spousta zážitků a srandy, o kterých vám budu moci napsat a snad i ukázat pár pěkných obrázků, pokud se na mě usměje štěstěna.

5

V polovině května jsem zamířil s teamovým kolegou Geertem Oomsem do Belgie, na jedno jezero, kde už jsme spolu lovili minulý rok. Loni jsme byli na místě příliš brzy, takže letos jsme si načasovali pozdější příchod doufajíc v lepší úspěchy. Nějak jsme si nelámali hlavu z ošklivého jara, jelikož Geert nemá možnost vzít si volno ze dne na den, a tak když ho měl nahlášené, vydal jsem se na cestu do Belgie. Jel jsem sám a po jedné noci strávené v domě Wesleyho Lagaerta, jsem v deštivém nedělním ránu balil věci do auta a jel do Bruselu, kde jsem se setkával s Geertem na jedné syndikátní vodě. Celou tu cestu jsem se modlil za jednu věc, kterou jsme potřebovali s Geertem nejvíc, a to bylo slunce.

6

No řeknu vám, těžko by jste vymysleli scénář na to, co se stalo po našem příjezdu. Vítr ustal, mraky zmizely a slunce vylezlo! Po všech těch studených dnech plných deště to vypadalo, že jsme si to načasovali úplně přesně. Vlastně jen několik hodin po našem příjezdu měl Geert záběr a po dlouhém souboji z obrovské vzdálenosti, který probíhal mezi plachetnicemi, které byly všude kolem, zdolal krásného šupináče s váhou kolem 30 liber. Byl to nádherný kapr a bylo opravdu krásné vidět konečně rybu z toho jezera. Odpoledne se vítr otočil a začal bičovat mělčinu. Zanedlouho na to jsme zahlédli pár ryb právě tam, když teplota začala stoupat. Oba jsme cítili, že tohle je ten pravý start a neváhali jsme ani chvilku, abychom sestavili naše pruty a dostali je tam, kde měli být.

7

Těsně před setměním se však vše otočilo. Vítr opět změnil směr, mraky se nahrnuly zpět a teplota klesla. To bylo naposledy, co jsme viděli slunce a kapra. Tomu se říká štěstí! Dva roky za sebou nás vypeklo počasí… Ale je zbytečné nad tím filozofovat. Snad příště.

Se zlou předpovědí počasí na přístí dny jsem se rozhodl odjet domů dřív a nechat Geerta, aby se mohl vrátit do práce a ušetřit tak svůj čas pro lepší příležitosti. Jel jsem zpět k Wesleymu, kde jsem strávil v přívalových deštích v bivaku 24 hodin, než jsem jel domů. Nebyl to zrovna nejlepší výlet, ale i to k rybařené patří a já si to náležitě užíval po svém. Zažil jsem skvělé chvíle s Wesleym a Geertem a už teď se těším na další setkání.

8

Zpátky domů a neuběhl ani týden a počasí se náhle změnilo. Konečně! Už jsem začínal být deprimovaný a najednou světlo na konci tunelu. Byla to dlouhá a tuhá zima, která pokračovala stále dál a dál a vypadalo to tak, že jaro ani nebude.

Byl jsem tehdy poprvé v roce přichystaný se svou sestavou na lov z hladiny naloženou v autě vyrazit. Měl jsem volných pár hodin, které jsem chtěl strávit na Horton Boat Pool, kde jsem plánoval najít pár kaprů někde těsně pod hladinou. Viděl jsem tři amury v těsné linii za sebou a těšil jsem se na kapry na vedlejším jezeře.

9

V podstatě se tu sezonu nedalo mluvit o žádném jarním počasí, a tak jsem byl přesvědčený o tom, že ihned, jak se oteplí, budou se ryby chtít okamžitě třít. Vlastně si nepamatuji jiný rok, kde by se jaro takhle přeskočilo. Myslím, že se skutečně oteplilo až v červnu, a to bez nějakého postupného varování. Jeden týden bylo přes den 8°C a další týden to už vyskočilo na 15°C. Konečně to vypadalo na dobré šance pro lov z hladiny a já jsem byl připravený.

10

Zdálo se, že i samotná příroda zůstala z té nekončící zimy zaskočená a najednou během chvíle všechny rostliny, které vypouštějí pel, pokryly hladiny jezer nepropustnou tenkou vrstvou chmýří. Tou noční můrou každého rybáře lovícího z hladiny. Tohle je vlastně problém každého léta, ale jako reálný problém je možné to brát jenom pár týdnů. Tuhle sezonu toho bylo ale snad desetkrát více než obvykle a já byl odkázán na milost a nemilost větru a jeho následků. Záleželo na tom, kde převážná část toho chmýří skončí. Ryby to ale samozřejmě milují. Čím silnější vrstva, tím líp pro ně. To ale dělá rybařinu jenom náročnější a ztěžuje to lov z několika důvodů. I tak jsem se ale nevzdal, pokračoval v prohlídce jezera a hledal místo, kde bych to mohl co nejlépe odprezentovat.

11

Přesně jak jsem předpokládal, po pouhých několika dnech teplejšího počasí se ryby začaly shromažďovat do skupinek na několika místech a jelikož se u vody nemotalo mnoho rybářů, dala se tušit dobrá šance na slušný výsledek, pokud by počasí stálo na mé straně. Hned další den bylo počasí ještě lepší a já jsem se vydal po šálku čaje na Hortonově chatě na procházku. Nakonec se z toho stal jeden z nejhorších dnů lovu z hladiny, jaký jsem kdy vůbec zažil. Měl jsem na prutě tři ryby a všechny všechny jsem ztratil. A jsem přesvědčený o tom, že dvě z nich byly opravdu hodně dobré. V polovině zdolávání jsem se podíval nahoru a viděl vlasec na pnutý jako tětivu luku a prut parádně prohnutý. Pak jsem se do prutu trochu opřel a bylo to. Špička se pomalu vyrovnala a všechno bylo ztraceno.

Druhá ryba byla skutečný šílenec. Záběr jako z učebnice. Poctivě to nasál, pěkně silou a hluboko. Pak zásek a ryba si to mašírovala pryč a pryč a pryč a pryč… Ponořil jsem špičku prutu hluboko pod hladinu, abych to rybě ještě trochu ztěžil, ale vůbec to nepomáhalo a nijak ji to nezastavilo. Po pár minutách už mi na navijáku zůstávalo jen opravdu málo vlasce. Ve chvíli, kdy se ryba rozhodla konečně zastavit, byla ode mě už dobrých 200 m. Pak, když jsem konečně začal nějaký vlasec namotávat i já, ryba to smotala doprava ke břehu a já nemohl dělat nic jiného, než potopit prut celý pod vodu až k rukojeti a doufat, že vlasec udržím dost daleko od břehu. Nedělám si srandu, tu rybu jsem zdolával snad roky. Na jemné sestavě to bylo jako táhnout po dně pytel cementu. Na tuty vím, že to byl fakt obr.

12

Nečekaně šel právě kolem z pravé strany můj přítel Oli ještě s jedním rybářem a všimli si u břehu velkého lysce. Teprve až se začal divně převalovat a pak jako proti své vůli směřovat jedním směrem, uvědomili si, že ho má asi někdo na háčku a šli se podívat, co se děje. Věřili by jste tomu, že jsem tu rybu táhnul bez problémů celou tu cestu? Více jak půl druhé hodiny souboje a ona se zachytí ve vázce sotva někde 50 m ode mě. Oli přinesl z auta svoje broďáky a snažil se mi co nejvíce pomoct. Jednu chvíli měl tu bestii už napů v podběráku, ale voda se díky tomu souboji rychle zkalila, nebylo nic vidět a po chvilce byla ryba pryč.

To byla fakt nepříjemná porážka po tak dlouhém souboji, ale dokud tam pořád někde byly ryby, které chtěly žrát rychle mizící potravu, pořád jsem měl šanci. A tak jsem znovu navázal návazec a byl jsem zpět ve hře.

Ten dlouhý souboj evidentně ostatní ryby dost rozrušil a na další hodinu se zcela vytratily. Našel jsem jich pár až odpoledne ve vzdáleném konci jezera a hned jsem jim začal střílet prakem nějaké plovoucí pelety. V zátoce byly ryby více opatrné, ale přišel jsem jim na kobylku a nakonec jsem jednu zaseknul. Jednoznačně to byla další obluda a ihned po záseku zajel hluboko ke dnu a zamířil si to k nejvzdálenějšímu rohu. Nemohl jsem udělat nic, abych ho zastavil. Vlasec byl neskutečně napnutý přes celou zátoku a cítil jsem, že o něco drhne a pak jsem jenom cítil malé puknutí těsně před tím, než to celé prasklo. A to už na mě bylo moc. Nazval jsem to dnem na… špatným dnem.

13

Zpět v chatě jsem se podíval na předpověď počasí a jenom jsem se pro sebe pousmál. Vypadalo to na dalších pár pěkných záběrů v následujícím ránu. Přes noc jsem lovil na Horton Church Lake a ráno v deset, po rychlé snídani, jsem to zase pádil ke břehu se sestavou pro lov z hladiny.

Jistě to byl krásný den, ale tak trochu mě jsem to měl ulehčené tím, že jsem věděl, co mě čeká. Na začátku bylo těžké ryby přemluvit, ale po nějakém čase jsem měl před sebou několik ryb, které se spolehlivě krmily a já jsem dokonce jednu zaseknul dřív, než jsem si vůbec stihnul srovnat plovák. Teď už si nepamatuji přesné pořadí, v jakém jsem ryby chytil, ale ten den jsem na břeh dostal ryby s váhami 32lb, 29lb, 28lb, 34lb, 31lb, 36lb, pár menších kaprů a jedno ze zdejších monster na váze 42lb. Ryba známá jako Moonscale. Má třetí anglická čtyřicítka! Tohle je výkon, který se v této krajině bude těžko překonávat. Moje časování pro tuhle příležitost bylo opravdu parádní.

Další den byl opět o něco náročnější, hlavně kvůli měnícímu se větru, který přesouval chmýří pořád z místa na místo a dělal tak všechny věci zbytečně obtížnější. V to odpoledne jsem změnil jezero a přesunul jsem se výše směrem k Hortonu. Tam jsem pár ryb našel a dokonce jsem dvě zaseknul za méně než hodinu. Jednu jsem ztratil a jednu dostal až do podběráku, ale byl jsem za ni moc šťastný, jelikož to byla ryba známá jako Thorpe Park Leney.

Pochopitelně se tu noc začaly ryby napůl třít. Jako naschvál právě v době, kdy jsem potřeboval nafotit nějaké snímky pro jeden z časopisů. Aby toho nebylo málo, počasí se zhoršilo a já nemohl ryby k ničemu přemluvit. Perfektní akce předchozích dnů byly jen důkazem toho, že načasování je opravdu zásadní. Pořád jsem ale neměl hotovou svoji práci, a tak jsem se zkusil domluvit s Petem McKennou z DHP, zda v neděli večer nenafotíme všechny ty věci, které jsem přes den nestihnul, protože jsem se plně soustředil na to, abych vůbec dostal záběr.

Naštěstí mi Pete odepsal, že ve čtyři odpoledne bude na místě, a tak se mi ulevilo. Pozdeji toho dne pršelo a abych byl úpřimný, měl jsem za to, že chytit rybu bude nad mé síly. Ale na dva náhozy se mi podařilo zdolat dvě krásné ryby naživo přímo před kamerami, a to s váhami 31 a 35lb. A to byl konec produktivní série, která skončila někde u 20 záběrů během cca 12 hodin čistého času chytání s největší rybou 42lb, sedmi různými rybami přes 30lb, dvě kolem 20lb a nějakými dalšími. Myslím, že jsem ze sebe dostal to nejlepší, co jsem v daný čas mohl. Byly to opravdu parádní chvíle strávené lovem z hladiny!

Zatím se mějte!

Nick Helleur

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (4 hlasů, průměr: 3,50 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here