Po odezvě mého příspěvku na nejmenovaném serveru jsem byl požádán, abych se s kolegy feedraři podělil o zkušenosti při domácí výrobě této podle mého názoru velice atraktivní návnady, na kterou jste schopni chytit velmi široké spektrum rybí obsádky všech velikostí.
Hlavním a rozhodujícím faktorem je jeho variabilita, jednoduché, snadné a v neposlední řadě rychlé použití. O rychlost jde při závodech v první řadě. Jelikož patří mezi moje TOP 3 nástrahy, věnoval jsem svůj čas k vytvoření věrné kopie boilie v domácím prostředí.
Začal bych asi tím, jak to všechno začalo.
Jedno slunné dopoledne jsem se svým teamovým kolegou seděl na břehu řeky a připravovaly jsme „zbraně“ pro co nejlepší umístění v závodě, když v tom se za námi sešli dva domorodci a daly se do družného rozhovoru počínaje hodnocením připraveného náčiní přes krmení a jeho množství až po hodnocení nás soutěžících se slovy to kdybych chytal já….. . Při jejich rozhovoru, který mimochodem trval dobře 2 hodiny si starší z nich všiml jak vytahuji z tašky krabičku s právě rohlíkovým boilie a začal vyprávět jak si ho doma vyrábí ze starých rohlíků. Sám za sebe můžu říci, že se pokouším vyzkoušet veškerá doporučení a nápady svých kamarádů, a už v hlavě si dokážu vše dobře představit zda je to vůbec možné. Zrovna toto tvrzení připadalo velmi reálné, proto jsem bedlivě naslouchal co všechno mu napovídal a duši si už u břehu říkal, že něco pravdy na tom může být, protože kdo někdy zkoušel vyrobit pařenou housku v mikrovlnné troubě tak ví, že když to přežene a nechá ho tam o trochu déle je z pařené housky rázem polotovar vhodný tak akorát k výrobě strouhanky.
Postup při výrobě domácího rohlíkového boilie je následující:
Potřebujeme k tomu několik starších rohlíků ponechaných nejlépe v mikrotenovém sáčku.
Nejprve dáme rohlíky napařit a vytvoříme nám všem dobře známou pařenou housku, ze které pomocí kleští naděláme kuličky těch průměrů které požadujeme.
Jedna rada předem: pokud chcete dipovat boilie různými příchutěmi, udělejte to, až jako poslední operace s vyjímkou příchutě MAGI. V tomto případě je dobré housku napařovat nad párou z vývaru. Rohlík do sebe natáhne aroma magi již v prvopočátku a nádherně ho absorbuje.
Výroba kuliček trvá okamžik, ovšem horší je to s vázáním bavlnky. Proto se mi nejvíce osvědčilo to, že si připravené kuličky navleču na bavlnku, asi tak po 10 až 15 kusech pomocí obyčejné šicí jehly. Nit si nechám patřičně dlouhou tak, aby mi vystačila na všechny navlečené kuličky. Postupně pak posunuji kuličky směrem ke konci nitě, uchopím rádoby oba konce bavlnky tak, abych měl kuličku uprostřed a snažím se vyrobit uzlík ve své podstatě stejný jako u vázání háčku s očkem s tím rozdíle, že konec bavlnky protahuji vzniklou smyčkou pomocí háčku na boilie nebo háčkování. Protahovat ho rukou jde taky, ale jelikož je bavlnka velmi houževnatá je to pomocí háčku mnohem rychlejší.
Tím jsou vlastně kuličky připravené k dipování a následně k sušení. Nyní si zvolíme jakou příchuť chceme vyrobit a kuličky na malinkou chvíli namočíme do roztoku s požadovaným aroma. V případě MAGI kuličky opět namočíme do vývaru nad kterým jsme pařily housku.
Ve chvíli, kdy máme kuličky nadipované a připravené k sušení nasypeme je do nádobky, vložíme do mikrovlnné trouby a necháme je pár vteřin sušit, Záměrně tu neuvádím časy, protože máme každý jinou troubu s různým výkonem. Jde o to, že si musíme najít ten správný čas v poměru s výkonem trouby, abychom to nespálili. Sice to nějaký čas zabere, ale kdo vydrží ten určitě neprohloupí. Po vysušení je boilie tvrdé jako kámen a k nerozpoznání od originálu.
Závěrem bych podotkl akorát to, že je dobré zamyslet se nad tím, jakou barvu bavlnky použijeme. V žádném případě nehodlám tvrdit, že barva je rozhodující, ale zase si dokážu představit situaci, kdy volné konce bavlnky mohou působit nedůvěryhodně a vytvářet rušivý element této nástrahy. Toto ponechávám na každé jak se k tomu postaví, ale alespoň malá alternativa v tomto tvrzení podle mého názoru existuje.
Doufám, že můj příspěvek povede alespoň k zamyšlení nad touto nástrahou. A v druhé řadě, že ti kteří to zkusí doma sami, mě nebudou proklínat za případný neúspěch.
Přeji všem silné nervy a “Petrův Zdar”
Fly&feeder team
Roztoky u Prahy
Já jdu na to trochu jinak. Zásadně k paření používám čerstvé housky, které po napaření tak rychle neztvrdnou. Za druhé nenavlíkám kuličky vystříhané kleštěmi na nit, ale napichuji je na předem naolejovanou špízovou jehlu tak, abych je srazil k sobě a mezi těmito používám třeba nastříhaný kus igelitu, nebo cokoli, co zamezí slepení kuliček k sobě. Musí to být dobře sražené, neboť kujičky mají tendenci se rozvírat. Takto to nechám na jehlách usušit třeba i několik dní. Můžeme i v mikrovlnce, ale musíme použít dřevěné jehly! Poté přidávám příchutě tím, že celou jehlu ponořím do roztoku s příchutí cca na deset vteřin, vyndám a nechám znovu uschnout. Teprve poté vše z jehly stáhnu. Orvor po jehle je čistý a bavlnku si můžu přivázat kdykoli u vody a zamezím tak výrobě a vázání nepovedených kuliček. Jinak pokud použijeme silnější jehlu, můžeme boilie nasadit otvorem přímo na ramínko háčku a nemusíme se s ničím vázat. Jako aroma používám rozpuštěné kvasnice(droždí) v teplém pivu, magi, rumové esence atd.
S pozdravem Porybný !