Ve dnech 22.-24.května jsem vyrazil na neplánovanou výpravičku. V zaměstnání jsem si musel vyčerpat dva dny z dovolené, a tak jsme s mojí Ivetkou a labradorkou Sárou vyrazili na ryby. Jak už to tak bývá, přišlo prudké ochlazení a já měl po náladě. Již letošní tři výpravy mi nevyšly, a tak jsem byl na vážkách, jestli vůbec vyrazit.
Nakonec jsme vyrazili a po obědě už jsme jsme stáli u šestihektarového rybníka. Nejsem nějaký velký fanda soukromých vod, ale neměl jsem na výběr. Na řece se kvůli zvýšenému průtoku nedalo opět lovit a jiných možností, kam si sednout moc nemám, a tak jsem zvolil tuto vodu.
Bral jsem to spíše jako ralaxační pobyt s družkou, ale to, co následovalo bych nečekal ani v nejbujnějším snu. Po příjezdu k vodě jsem se jenom rozplýval. Byl jsem tam totiž úplně sám. Celé dva dny lovu na tomto rybníce a úplně sám. No to je sen snad každého, koho znám. Luxusu, kterého se mi na rybách moc nedostává, jsme si patřičně užívali. Vůbec nám nevadilo, že prší a teplota klesla odpoledne pod 14°C a mělo se stále ochlazovat.
Po rutiní stavbě bivaku a nafouknutí člunu jsem okamžitě vyrazil sondovat to, co se skrývalo pod vodní hladinou. Iveta zatím připravovala v bivaku spaníčko, rozložila křesla a stůl a připravovala na kávu. Vyrazil jsem pouze s olovnicí, jelikož jsem si v rychlosti, kdy jsem balil věci, zapomněl přibalit echolot, ale to se někdy stává, a tak jsem si pěkně postaru oklepával dno olovničkou.
O jednom prutu jsem měl jasno už po příjezdu. Hned jak jsem přišel na břeh a viděl jsem asi 70 metrů po mé pravici od břehu potopený strom, tak bylo rozhodnuto. Po příjezdu k tomuto místu jsem zjistil hloubku 1,1 m s menším nánosem bahýnka – tak tady si to položím na panáčka. Hned jsem měl rozhodnuto.
S druhým prutem to bylo o něco horší, jelikož tento rybník je klasická vana a nic zajímavého, krom místa s potopeným stromem nic jiného nenabízí. Rozhodl jsem se umístit druhou montáž do třímetrové hloubky s větším nánosem sedimentu a zde jsem se rozhodl lovit pouze na jednu šestnáctimilimetrovou plovoucí kuličku.
Bohužel tento rybník za měsíc opět mění majitele, kterým se stane pravděpodobně obec a zde budou moci lovit pouze místní obyvatelé. Doufám jenom, že všechny ryby nevyvraždí a nějaký ten kapřík zůstane.
S sebou jsem si vezl boilie BOSS 2 Oliheň ve 20mm, BOOS 2 Banán a zbytek Brusinky opět ve 20mm, asi 3kg tygřího ořechu a 4kg halibut a kukuřičných pelet Carp Zoom.
Tak jak jsem předeslal na začátku, k potopenému stromu jsem udělal montáž ze ztužené šňůrky Mystic o síle 11,4kg, ze které jsem odstranil asi 15cm potahu, pod kterým se skrývá jemná, ale pevná šňůrka a na ní uvázal klasickým bezuzlovým vázáním háček Korda Wide Gape Weed vel.6 a tuto asi dvaceticentimetrovou montáž osadil panáčkem Oliheň 20mm + pop up Dead 16mm a přihodil hrst napůleného boilie, hrst celého boilie a po hrsti tygřího ořechu, kukuřičných a halibut pelet. Nic víc.
Druhá montáž se skládala s jemné šňůrky Sufix Magician 9,1kg, osazené rovněž háčkem Wide Gape a pouze jednou 16mm plovoucí kuličkou Sherry/Super Crab. Tuto montáž jsem musel ještě vyvážit bročkem tak, aby kulička byla asi 5cm nad sedimentem a přihodil po hrsti boilie Banán + Brusinku a stejné množství pelet a ořechu jako u první montáže, jenom na tomto místě jsem návnady rozházel do většího prostoru, aby ryby musely hledat.
Po příjezdu na břeh už na mě čekala kávička od miláčka a hodiny ukazovaly čtrvtou hodinu odpolední. Při povídání si u hrnku kávy se ozval pravý hlásič jedním pípnutím. Okamžitě jsem vystartoval. Věděl jsem, že tento prut je blízko stromu a brzdu mám utaženou tak, aby kapr měl co možná nejmenší šanci zajet pod strom nebo pod nějakou potopenou větev. Přisekávám a ryba zůstává několik okamžiků stát, potom se rozjíždí. Naštěstí si to šine k mým nohám. Potom mění směr, jede do stran, poté k rákosí- prostě mění směr každou chvíli. Po patnácti minutách je dobojováno a já vážím prvního kapra, který zabral po hodině a půl po zavezení – velký šupináč mi hned dělá velkou radost, 17,7 kg – super začátek.
Po dvou hodinách se rozjíždí druhý prut a po krátkém souboji je na podložce dosud moje nejcenější ryba, a to: dvoubarevný šupináč s váhou 11,4 kg – moje radost nebere konce. Jedna plovoucí kulička nastražená 5cm nad bahnem funguje taky. Paráda!
Nebudu se rozepisovat o každé rybě, ale za 48 hodin lovu jsme ulovili celkem 16 kaprů nad deset kilo, a to: 17,7kg, 15,5kg, 15,9kg, 13,4kg, 14,9kg, 15,5kg, 11,4kg, 10,5kg, 11,4kg, 11kg, 13,5kg, 16kg, 13,7kg, 13,7kg, 12,7kg a 16kg. 5 kaprů jsem nevážil a o tři kapry jsem přišel.
Stalo se i to,že když jsem zavážel jeden z prutů, tak mi Iveta hlásila záběr od potopeného stromu. Než jsem dorazil se člunem ke břehu, bylo po akci, tak jsem si vzal do ruky onen prut, na který byl záběr, do kapsy boilie jehlu s novou nástrahou a jel jsem tento prut převézt. Jaké bylo moje překvapení, když jsem přijel na ono místo, vlasec obtočený kolem stromu, ale mimo veškeré vázky a na konci „zaparkovaný“ kapr. Já ovšem bez podběráku. Nechal jsem ho na břehu. To bylo nadávek. Naštěstí se mi kapra podařilo zdolat a přivézt ke člunu, kde jsem ho osvobodil od mojí doposud bezchybné montáže.
Super dva dny. Asi největší pastvou pro oko byl souboj Ivety se šestnácti kilogramovým šupináčem – opravdu nádhera. No co dodat na závěr, nádherná rybačka a ještě hezčí ryby. Děkuji firmě Carpservis Václavík za super boilie a více jak šestiletou spolupráci. Aleši a Kamilo – děkuji.
P.S.: Poděkování patří i mojí životní lásce Ivetce za podporu a toleranci, kterou mi poskytuje při mém náročném koníčku. Děkuji Ivet!
Přeji vám všem spoustu pěkných zážitků od vody a rovněž pěkné kapry před objektivem vašich fotoaparátů!
Za Carpservis team
Mirek
