Toto byla věta, která mi snad navždy utkvěla v paměti, když se můj 6 let starý bráška vrátil ze své první kaprařské výpravy. Celé léto se téměř denně procvičoval v rybářském „řemesle“ chytáním malých perlínků na nedalekém rybníku, avšak touha zažít jízdu kapra u něho rostla s každým vyprávěním o našich výpravách. Škemral tak vytrvale, že taťka nakonec neodolal a vyrazili na kapry. O své první výpravě vyprávěl s tak upřímným nadšením, že mi přišlo líto nepodělit se o jeho srdečnou radost. Jelikož zatím samozřejmě ještě neumí psát, sedl jsem k počítači a autenticky jsem slovo od slova zachytil jeho vypravování. Možná i vám pomůže jeho vypravování vrátit se v čase, vzpomenout si a opětovně prožít ten první osudový pocit z ulovení kapra, který vás chytl na celý život…
„Společně s mamkou a taťkou jsme vyrazili na rybník, který je blízko mého bydliště. Když jsme dorazili, čekal na nás už náš kamarád Jarda. Nejdřív jsme postavili bivak, potom jsme začali připravovat pruty. Za nástrahy jsme s sebou měli boillies s příchutí Ananas, pelety a ještě nějaké další. Když jsme dodělali všechnu práci, šli jsme se schovat do bivaku, protože zrovna začalo pršet. Udělal jsem si čaj a mamka s taťkou kafe. Za chvíli mi ťukal nějaký malý kapr, ale pak přišel pořádný záběr. Vyběhl jsem z bivaku, chytil prut a měl ho tam. Nezvládl jsem ale zdolávání a kapr se mi vyhákl.
Znovu jsme nahodili a zase jsme se vrátili do bivaku a čekali. Pak přestalo pršet, tak jsme šli zkontrolovat pruty. Po chvíli přišly další ťukance a najednou přišel pořádný záběr. Zrovna se na nás přišel podívat náš kamarád Jarda. Vzal jsem do ruky prut a začal zdolávat rybu. Byl to ostrý souboj. Když jsem měl kapra u břehu, taťka vzal podběrák a podebral mi ho. Podložku jsme měli připravenou. Když jsem ho dostal konečně na břeh, byl jsem rád. Všichni kapra obdivovali, měl 56 cm. Když jsem ho pustil zpátky do vody, šli jsme zase připravit prut.
Když byly zase všechny pruty nahozené, tak jsme zase čekali. Seděli jsme a pozorovali vodu, kde asi tak mohou kapři nejvíc být. Také jsme si povídali. Netrvalo to dlouho a přišel další záběr. Zdolával jsem tentokrát delší dobu než předchozí rybu. Když jsem kapra konečně zas dostal na břeh, byl jsem moc rád, že mám dalšího. Když jsem ho zase pustil, připravili jsme prut a nahodili. A zase jsme čekali. Byli jsme už dost unavení a hladoví, tak jsme si dali oběd. Měli jsme domácí gulášek. Moc jsem si pochutnal.
Po obědě přišel další záběr. Tentokrát mi kapr dával hodně zabrat a zdolával jsem ho docela dlouho. Ale povedlo se mi to. S uloveným kaprem jsem se vyfotil a zas ho pustil zpátky do vody. Opět jsme nandali na háček pelety a čekali jsme. Začal foukat vítr, tak jsme se schovali do bivaku. Jak vítr hýbal vlasci, tak občas pípaly i hlásičky. Najednou přišla jízda. Vyběhl jsem k prutu a začal zdolávat. Nezvládl jsem to však, neměl jsem sílu na to, abych ho zdolal. Věřím, že to byl desetikilák. Bylo mi líto, že jsem o něj přišel.
Začali jsme zase čekat. Záběry byly jeden za druhým. Pak to přišlo. Záběr. Jak jsem chytl prut, začal jsem zdolávat. Byl to nejdrsnější boj výpravy. Docházely mi síly. Taťka měl připravený podběrák, ale vůbec jsem kapra k němu nemohl dostat. Když jsem ho konečně dostal, vyndali jsme ho na břeh. Byl jsem šťastný, že jsem chytil takového obra.
Zvážili jsme ho a změřili – měl 68 cm a 5,6 kg. Při pouštění jsem se s ním rozloučil. Když jsem ho pouštěl, byl kapr úplně vybojovaný, takže odplouval pomalu. Blížil se večer, takže jsme začali balit. Když jsme měli všechno sbalené, nasedli jsme do auta a vyrazili domů. Moje první kaprařská výprava se mi strašně líbila a nikdy na ní nezapomenu. Ze všeho nejvíc se mi líbilo, jaké jsem chytil pěkné kapry i to, jak jsem si pochutnal na gulášku. Myslím si, že ze mě bude jednou také dobrý kaprař.“
Matěj Houška
Carp Team 2010
http://carpteam2010.webnode.cz/
