Úvod Články Berounka před třením

Berounka před třením

1 029
0

Tak jak jsem si vloni slíbil, vedly moje první kroky v letošním roce zase k řece Berounce. I když o dost později, než jsem plánoval. To vše bohužel díky velkým personálním změnám ve své firmě a budováním nové firmy. Mohl jsem jen sledovat na sociálních sítích, jak už spousta z vás bičuje vodu a plní internet fotkami krásných kaprů. Snažil jsem se být trpělivý a doufat, že můj čas taky přijde.

1

Aby toho všeho nebylo málo, pořídil jsem si ke svému statečnému psímu parťákovi stafíkovi Attilovi ještě jednoho psího šampióna amstaffa Caesara. Vůbec jsem si však neuvědomil, co vše se zase změní. A co vše budu muset vzít v potaz při plánování mojí další výpravy. Attila už je starý mazák a na rybách výborný hlídač. Nehne se ode mě skoro na krok. Zato tahle malá pětiměsíční americká raketa na čtyřech nohách, to asi bude zážitek. Po dlouhých zimních večerech plných plánů a představ, všemožných scénářů, padlo jasné rozhodnutí. Musím najít místo, kde můžu mít auto a ideálně co nejdál od lidí. Jen jsem si tuto otázku položil, hned mi došlo, že je to prakticky nemožné. Buď auto a spousta lidí kolem, nebo bivak a klid. Protože jsou rána stále ještě chladná, nastává problém s pejsky. Na zemi nevydrží a dva 20kg kousky si do spacáku taky nedám. Jenže bez parťáků bych nikdy nejel, proto volím první variantu za cenu menší šance na slušný úlovek.

2

Na místo, kam jsem se hodlal vypravit, je vytvářen obrovský rybářský tlak. Ryby sice tento úsek řeky navštěvují, ale jsou zde velmi obezřetné a záběry přicházejí většinou až po setmění. Den odjezdu padl na neděli s tím, že k vodě dorazím ještě za světla. Normálně jsem vždy nažhavený a už od rána odpočítávám minuty do odjezdu, ale tentokrát bylo vše jinak. Vůbec se mi nikam nechtělo. Celý víkend bylo nádherně a já ho strávil se svým pětiletým synem. S tím teď zažíváme neskutečné příběhy, které by vydaly už na knížku, možná na dvě. Takže se mi od něj vůbec nechtělo. Ještě ke všemu se v neděli sešla super parta u nás v kavárně a začínala ta správná párty. No co vám budu vyprávět, na cestu jsem se dostal až kolem osmé večer.

3

Cesta byla na pohodu, takže po zhruba 1,5h jsem byl na místě. Sice za tmy, ale konečně u vody. Šinu si to pomalu při řece na vytipované místo, ale bohužel je obsazené. Chviličku váhám, co teď? Říkám si, že se půjdu aspoň zeptat na situaci u vody. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že je to můj starý známý Tomáš. Dali jsme se do řeči a on mi hned nabídl, abych si pruty nahodil vedle něj. Beztak prý ráno odjíždí. Normálně bych asi s díky odmítl. Ale bylo už dost pozdě a za tmy se mi nechtěla vymýšlet žádná kouzla. S rychlostí blesku vybaluji pruty. Během pár minut už do vody letí růžová popka v esenci Black Pepper a za ní na druhém prutu 20mm Rambo Scopana Love. Na oba pruty vždy ještě přidávám PVA naplněné 4mm Amino peletkami. Jdu si pomalu porovnat ten binec, který jsem dokázal za těch pár minut vyprodukovat.

4

Z mého uklízení rozházené bižuterie, boiliesu, pasty, powderu a dalších asi milionu věcí mě probírá neskutečná jízda. Říkám si, no super, nemohlo to začít líp. Zvedám prut a hned po prvních pár vteřinách je mi jasné, že to asi není kapr. Buďto je malý, nebo je to menší sumec. Po příjemném souboji se mi daří dostat rybu blíž ke břehu. Rozsvěcuji čelovku a snažím se rybu nadzvednout, abych uspokojil moje rozpory ohledně toho, o jakou rybu se vlastně jedná. Ve světle čelovky se však mihne dlouhé a stříbrné tělo. Ryba si okamžitě bere zase několik metrů fluocarbonu a mizí ve tmě. Snažím se být klidný. Ale po takové době mít zase pěknou rybu na prutu, není jednoduché udržet nervy na uzdě.

5

Konečně dostávám rybu pod kontrolu a raději při zhasnuté čelovce ji podebírám. Rozsvěcuji světlo a vidím nádhernou bojovnou rybu, se kterou jsem do teď neměl možnost se osobně poznat. Někteří už tuší, že onou rybou byla parma obecná. Bože jak nádherná ryba to je! Měl jsem opravdu velkou radost, protože při mé honbě za kapřími mohykány to byla krásná zmýlená. Přesně tohle umí jen řeka, přesně pro to jí mám tak rád. Pokaždé, když už si myslím, že ji znám, zase mě něčím novým překvapí. Rybu bez focení pouštím a dávám si svůj vítězný doutník.

Zhruba půl hodiny před půlnocí přichází opět jízda jako malovaná, beru prut do ruky a vše je jasné. Konečně kapr! Někdy je opravdu těžké kvůli proudu poznat, jak velký asi je. Říční kapři totiž umí svého domova na sto procent využít a nedají jediný metr vlasce zadarmo. Souboj si naplno užívám a po několika minutách podebírám pěkného šupíka. Na to, že jsem u vody teprve pár hodin, je to celkem parádní jízda. Stahuji pruty a jdu na kutě.

6

Ve čtyři ráno mě z teplého spacáku vyhání budík. Pruty letí do vody a já chvátám zpátky do vyhřátého spacáku. Nestihnu si ho ale ani zapnout. Opět jízda, že hlásič nestíhá! Vylítnul jsem z auta, na mokré trávě se mi rozletěly nohy a hodil jsem takové salto, že by se za něj nestyděl ani Aleš Valenta. S vyraženým dechem dobíhám k prutu. Je tam a je to kapr! Tentokrát byl souboj o něco delší než u předchozí ryby, což dávalo tušit, že se bude jednat o lepší kousek. Konečně dostávám říčního bojovníka do oka podběráku. Je to krásný dlouhý šupináč. Pár rychlých fotek a pouštím ho zpět do jeho domova. Do rozednění už se mi nedaří usnout. Užívám si ten blažený pocit úspěchu a v hlavě se mi už rýsuje taktika na nadcházející den.

Po rozednění jsem vytipoval dvě místa, kam budu celý den krmit. Vždy po dvou hodinách, cca půl kila boiliesu na každé místo. To mi zaručí, že do večera tam bude stále dost krmení. Já si pak místa už nebudu muset v noci přikrmovat a tím pádem rušit. Úmyslně tyto dvě místa přes den vůbec nechytám a čekám až na slibnou noc, kdy předpokládám, že by nějaké záběry mohly přijít. Jak jsem očekával, celý den se nic neděje. Připravuji se tedy o to pečlivěji na noc.

7

Nové návazce už jsou na prutech. Bižuterie od RidgeMonkey mi dělá jen samou radost. Na háčky i šňůrky je 100% spolehnutí a parádně se s nimi pracuje. Pod háčky dávám 20mm Monster´s Paradise a na druhý prut 20mm Scopana Love.

Začíná se stmívat a já s největší opatrností nahazuji pruty. Dávám si budík na půlnoc a jdu si po dlouhém dni včas lehnout. Ze spánku mě bohužel vytrhává jen budík. S velkou nechutí opouštím spacák a jdu stáhnout pruty. Ve čtyři ráno však už zase stojím na břehu a oba pruty posílám do slibných míst. Nedokážu opět usnout. Rozednění se pomalu blíží, nervozita je stále větší. Hypnotizuji pruty a čekám, že musí každou chvilku alespoň jeden vystřelit. Už je devět ráno a oba stále mlčí. Vzhledem k tomu, že musím v podvečer odjet domů a na místě, na kterém chytám, se přes den moc ryb opravdu nechytá, se mi v hlavě začíná rýsovat nový plán. Plán pro posledních pár hodin, které můžu na břehu Berounky strávit.

8

Na celý den hlásí celkem slušné počasí, proto je moje rozhodování celkem rychlé. Opouštím pohodlí auta a půjdu pěšky najít nové a slibné místo, na kterém bych mohl mít šanci v posledních pár hodinách lovu, udělat ještě slušnou rybu. Stojím u auta a prohlížím si svojí výbavu. Teprve teď si uvědomuji, kolik toho vlastně mám. Jsem zvyklý díky velké dodávce, mít vše po ruce a za ty roky jsem ji celkem slušně naplnil. Začínám z lehka panikařit. Vždyť si můžu vzít jen to, co dokážu unést, plus mít na vodítku ještě dva psy.

Tenhle způsob lovu tzv. šoulačku jsem nedělal už hezkých pár let a rozhodnout se, co je opravdu nutnost, bude pěkný oříšek. Jako ideální pomocník, kam vše naskládat a mít tak obsazenou jen jednu ruku, se stal 30l modulární kyblík od RidgeMonkey. Dolů sesypávám 3kg 20mm Uncle Baits Extra Strong a 20mm boilies Banana. Pro tak krátký lov ideální volba. Nad to přidávám jednu vánočku, litrovku džusu a tři banány jako železnou zásobu. Do horního menšího boxu skládám zásobu PVA punčošek naplněných peletkami. Do toho druhého jednu šňůrku, jedny háčky, nůžtičky, jehlu, zarážky, závěsky, pár olov a desinfekci. Do podložky na ryby skládám pruty, vidličky s hlásiči, podběrák, cobru, stativ a foťák. Sám sebe překvapuji, jak málo toho vlastně stačí. Vážu hafany na vodítko a vyrážím vstříc novému dobrodružství.

9

Musím se přiznat, že po několika set metrech chůze už mi to jako skvělý nápad nepřišlo. Minimální výbava na mě pomalu ale jistě těžkla a já se nemohl dočkat nějakého cíle. Přehodnocuji plánovanou šoulačku a rozhoduji se, že až najdu slušné místo kde zůstat, už se tam odtud nehnu až do mého odjezdu. Přicházím pomalu k prvnímu slibnému místu. Ale zdupaná tráva dávala tušit, že tohle nebude to místo, které hledám. Dávám se tedy znovu na pochod. Po dalších pár set metrech konečně objevuji ráj. Místo plné zeleně, tráva netknutá a ve vodě dva pilíře podpírající most. Co víc si přát.

Shazuji bagáž z ramenou a pouštím se rychle do práce. Hodiny do odjezdu pomalu utíkají a moje touha po slušné rybě je stále silnější. Vybírám dvě místa na vodě a během pár minut do těch míst letí moje montáže. Ulehám do podložky pod ryby a zapaluji si malý doutník. Celkem slušná postel můžu říct. Dlouho to netrvá a usínám.

10

Ze spánku mě vytrhávají dva opatrné pípance. Po očku sleduji chvějící se špičku prutu a váhám. Najednou přichází razantní záběr, div mi ryba nevytrhla prut z hlásiče. Skáču po prutu a okamžitě cítím, že je to hodně slušná ryba. Překvapuje mě ale její příliš krátký souboj. Kapr mi dává pocítit jeho váhu, ale zároveň se nechává pomalu a poslušně přitáhnout ke břehu. Během pár minut je krásně stavěný šupináč v podběráku.

Snažím se zachovat chladnou hlavu a v klidu si vše připravit pro focení. Moc mi to nejde, nemůžu se dočkat, až ho nadzvednu nad podložkou. Konečně ho mám v ruce. Nádherný pupkatý šupináč, připravený se co nevidět věnovat kapří lásce. Při jeho pouštění doufám, že se zase někdy setkáme. Bohužel na Berounce stále neplatí omezení velikosti úlovku, a tak každý, komu se podaří ho přelstít, může rapidně změnit jeho osud. Ať převezením do soukromého revíru nebo domů na pánev. Pevně doufám, že rybářů, kteří tohle nedělají, bude přibývat.

11

Hodina odjezdu se pomalu, ale jistě blíží. Začínám vše poklízet. Mám to ještě kus cesty k autu a před setměním bych rád byl už na cestě. Mezi tím se mi ozval kamarád Víťa, je prý poblíž a staví se na pokec. Dorazil kolem půl sedmé večer. Oba dva na sebe chrlíme svoje zážitky a poznatky od vody.

Naše hašteření přerušuje až „hrčák“ snů. Beru prut do rukou. Prut se ohýbá téměř na svoje maximum! Ryba okamžitě vystřeluje proti proudu směrem za pilíř. Letím po břehu směrem po proudu, abych měl alespoň nějakou šanci včas rybu zastavit. Je ale nekompromisní a stále si bere další metry „fluoše“. Dávám ruku na cívku, ryba zastavuje! Pokouším se ji kousek přitáhnout k sobě. Jenže nic se neděje, jsem úplně na tvrdo! „Do pr…, já jsem ve vázce!“ Velký příliv emocí uvolňuji alespoň tímhle hlasitým výkřikem. Kamarád hned hlásí, že jsou tu občas ve vodě zatopené roxory. Tím mi samozřejmě neudělal vůbec žádnou radost. Představa, že přijdu o takovou rybu, je šílená.

12

Povoluji tedy cívku navijáku a modlím se, aby kapr sám z vázky vyjel. Vteřiny jsou jako hodiny. Upřeným pohledem sleduji fluorocarbon. Najednou se pohnul, bleskově utahuji cívku a zvedám prut. Yessss, on vyjel! Podjíždí pilíř a pokračuje opět proti proudu. Po pár metrech se ale opět zastavuje! Už jsem s nervy zralý na léčení. S kaprem svádím neuvěřitelný souboj a snažím se ho unavit, i když přes vázku. Fluorocarbon, háček i šňůrka od RidgeMonkey ale drží skvěle.

13

Opírám se do prutu a i s kaprem zvedám tu obrovskou větev, do které se mi zamotal. Vedle větve se pomalu z hlubin vynořuje velké statné kapří tělo. Rezignovaně se pokládá na bok vedle větve. Rychle přemýšlím, co s tím. Nezbývá nic jiného, než se svlíknout do trenek. Prut dávám kamarádovi, věci ze mě za běhu padají, popadám podběrák a skáču do vody. Já, ten, který by nikdy nevlezl někam, kam nevidí, se najednou hrne do vody jako parník. Adrenalin dělá svoje a mně se daří kapra podebrat. Yesssss!!! Hrdě jako páv se brodím vodou zpět ke břehu. Euforie nebere konce! Přesně pro tohle jsem přijel, přesně tohle na tom miluju. Z rutinního civilizovaného života se stát na pár dnů lovcem. Lovcem, který pro ulovení kořisti vždy udělá maximum.

14

Kapra v rychlosti fotím, dávám mu svobodu a užívám si ten pocit dobře odvedené práce. Mnoho lidí už mi řeklo, že produkty od firem Imperial Baits a RidgeMonkey jsou na ně příliš drahé. Ano, nepatří k nejlevnějším. Ale díky nim a jejich nadstandartní kvalitě se dá za krátkou dobu a v extrémních podmínkách být vždy na 100% úspěšný.

Krásné chvíle u vody vám přeje

Martin Jandík

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Odešlete prosím svůj komentář!
Zadejte prosím své jméno