Čekání na zázrak

Na konci května jsem si chtěl společně s přítelkyní vyjet na oblíbenou svazovku do Maďarska. Den před odjezdem jsem pro jistotu ještě telefonoval správci jezera a ten mi k mému zklamání sdělil, že na jezeře budou probíhat závody, přesně uprostřed mého termínu. Musel jsem rychle vymyslet náhradní plán.

Přítelkyně jezdí ráda na výpravy se mnou a tentokrát jsem chtěl někam, kde je klid a samozřejmě také šance na ulovení větších ryb. Měl jsem v úmyslu navštívit nějakou svazovou vodu v zahraničí. Po chvíli mne napadlo jedno nevelké jezero, které jsem chtěl navštívit už několikrát. Vždy jsem měl ale jinou lokalitu, která zvítězila. Nebo mne dokonce známí z nejrůznějších důvodů odrazovali od návštěvy této vody. Tentokrát jsem se odradit nenechal a zamířil jsem směrem k jezeru. V záloze jsem měl ještě dvě alternativy, kdybych z nějakých důvodů musel opět měnit plán.

S Jeepem, až po strop naloženým proviantem a vybavením, jsme i s mou přítelkyní projeli během noci několik hraničních přechodů a ráno jsme už projížděli kolem nevelkého jezera, které ještě zastírala ranní mlha. Po krátké obhlídce jsem zašel koupit povolenku, která vyšla na týden včetně poplatku na zarybňováni na necelé tři tisíce korun. Jezero nebylo zrovna velké a chytacích míst zde bylo poskrovnu. Z těchto důvodů také neuvádím jeho název a polohu. Tlak na tuto vodu, jak jsem později zjistil, je už teď enormní.

Ještě před samotným lovem jsem objel pár míst, kde byli rybáři. Každá parta mluvila jiným jazykem, tak jsem měl po hodině vyptávání jazyk i ruce notně unavené. No nějaké informace jsem obdržel, ale nebyl jsem z toho zrovna moudrý. Jedno místo asi 120 metrů od ostrova nám připadalo zajímavé, a tak jsme se rozhodli, že to zkusíme právě tam. Začal jsem dělat vše, jak jsem za ty roky zvyklý. Každý kaprař má zažité postupy a dá se říci, že se postupem času stane i z kapraření do jisté míry rutina.

Bivak postaven, připravené nástrahy, všechno jak má být. Zbývalo jen nahodit montáže do míst, kde jsem předpokládal že by mohli kapři hledat potravu. Zavážení zde není povoleno, takže je nutné zakrmovat raketou, případně kobrou a montáže nahazovat někdy daleko za hranici sta metrů! Já jsem již několik výprav na jezera, kde je nutné nahazovat, absolvoval, takže jsem si myslel, že lovit kapry zde bude pro mne snadné. Jak moc jsem se mýlil!

První nepříjemná pravda pro mne byla, že jsem nedokázal na tak velkou vzdálenost nahodit montáže. Ne že bych neměl na to výbavu. Kapři se zdržovali na patě ostrova v těsné blízkosti převislých větví v relativně malé hloubce. Pokud se podařilo dostat montáž do blízkosti kaprů, byla mnohem větší šance na záběr. Přišla první noc. Únava mne zmohla natolik, že jsem se probudil až poté, co se rozezvučel signalizátor. Dezorientován jsem nejdříve šahal po špatném prutu. Ve vteřině jsem držel ten správný a ryba svojí silou dávala najevo, kdo je pánem situace. Ve tmě jsem toho moc neviděl, jen jsem cítil, že kapr jede mírně do oblouku. Za pár vteřin jsem ucítil nepříjemné drhnutí jak ryba projela vázkou. Následovně jsem již stáčel utržený vlasec do navijáku… Ani jsem nenavazoval a zalezl do spacáku. Byla půlnoc a začal se zvedat silný vítr. Kolem půl třetí ráno mne vzbudila další jízda na japonskou oliheň naloženou v boosteru, nastraženou na panáčka. Opět silný nepolevující tah, pak následovalo zadrhnutí vlasce ve vázce a opět jsem o kapra přišel někde v kořenech. Cítil jsem velkou bezmoc.

Začal jsem přemýšlet jestli zde není těch vázek trochu moc. Pokud nemáte možnost se dostat k rybě ve člunu, tak vám moc šancí na úspěšné zdolání v takovém množství vázek nezbývá. Někdy se s trochou štěstí podaří rybu uvolnit a zdolat, ale na místě, kde jsem chytal, bylo ve vázkách i plno utrhaných vlasců a pletených šňůr, které moje šance snižovaly téměř na nulu.

Po půlnoci mne probudil velmi silný vítr a do rána jsem se modlil, aby na nás nespadla jedna z větších trouchnivějících větví, které postupně odpadávaly ze stromů nad námi.

Ráno jsem popadané větve odklízel z našeho chytacího místa a přemýšlel jsem nad tím, že se přesuneme jinam. Všude bylo ale plno rybářů a nikdo se zrovna k odjezdu nechystal… Všechny pruty jsem tedy znovu nahodil, jak nejlépe jsem mohl. Do míst kam bych chtěl, jsem ale montáže nedohodil.

Odpoledne se zastavil pán v elegantním, na míru šitém obleku. Přijel na piknik ještě se dvěma dámami. Když viděl mé počínání, bylo mu asi jasné, že zde chytám poprvé a ochotně mi začal radit, jak na to. Jeho čistá angličtina a oblek mne trochu mátly, ale když mi za chvilku ukazoval fotografie kaprů, které zde nachytal, bylo mi jasné, že o téhle vodě asi něco ví a že by mi mohl dát nějakou tu radu k nezaplacení… Vyhrnul si rukávy a začal mi ukazovat správnou techniku, jak docílit extrémně dalekých náhozů. Snažil jsem se co nejvíc okoukat z jeho umění.

“No, ještě se mám co učit,” říkal jsem si v duchu, když gentleman v obleku ohnul 3,3 librovou “Tandemáckou” děličku Invader a poslal montáž bez problémů za hranici 130 metrů!

Před odchodem mi ještě ochotně radí, jaká místa jsou zde nejlepší pro lov a potvrzuje mi, že jsem si sedl právě na místo, které je doslova poseto zatopenými pařezy a stromy a lov zde je velmi těžký, ne-li nemožný. Gentleman se s úsměvem loučí a odjíždí v naleštěném sedanu. Ještě jsem mu zamával a už jsem se začal poohlížet po jiném místě. Utvrdil mne v tom i fakt, že všechny montáže, které jsem se snažil zkontrolovat jsem při stahování nechal ve vázkách. S nechutí jsem sledoval, jak mi mizí zásoby bižuterie. Za dva dny jsem nedostal kapra na břeh.

Na vedlejším místě jsem sledoval, jak se třem Slovincům střídavě dařilo a postupně vytahovali z vody několik pěkných kaprů včetně jednoho 22,5 kg. Všechna místa na jezeře byla obsazená a já se rozmýšlel, že to tady vzdám a pojedeme úplně jinam, kde to znám. Ale pak jsem si řekl, že máme ještě čtyři dny a že to prostě nevzdám a zkusím se dostat na jiné místo, kde bych mohl nějakou rybu úspěšně zdolat.

Odpoledne jsem měl štěstí, když jsem se domluvil s partou Slovinských rybářů, že bych je mohl vystřídat. Než jme se přestěhovali, bylo však místo již opět obsazené a nám nezbylo než se vtěsnat napravo od dvou Slovinců. Odpoledne jsme už seděli na novém místě a plní očekávání, že se vše obrátí k lepšímu. Jenže jak už to někdy bývá, smůla se vám lepí doslova na paty, nebo na pruty?

Během deseti minut jsem měl na prutu dva kapry. Oba jsem pomalu přitahoval k sobě a po pár metrech jsem je ztratil ve vázce. To už není prostě možný! “Tady je snad taky zatopenej les!”

Pomalu mi dochází zátěže s odpovídající gramáží a také trpělivost. Naši noví kolegové si počínají jako ostřílení borci. Přesnými náhozy prokrmují vytipovaná místa a během dne se jim daří zdolat pár kapřích dorostenců. Zastavuje se i správce, se kterým se postupně lépe seznamuji. Dáváme se do řeči a já se dozvídám, která místa na jezeře jsou top a která jsou nejhorší. Samozřejmě ty, které jsem vyzkoušel patřily do té druhé skupiny.

Počasí na konec května bylo poměrně chladné. Teplota přes den kolem patnácti stupňů. Ale u nás touto dobou na Šumavě sněžilo!

Čtvrtý den se mi ráno konečně podařilo na panáčka Top Edition banán koření přelstít kapra 12,5 kg. Za silného deště jsem ho doslova “vysmejčil” z nebezpečných vázek. Kapr mi třikrát zajel do kořenů, ale nakonec jsem ho zdolal a mohl ho vyfotografovat. Taková ryba má pro mne zcela jinou hodnotu. Pouštím kapra zpět do jezera a tajně doufám v pozitivní obrat. Přítelkyně ještě podřimuje. Já si povídám pro sebe a říkám si, že potřebuji nějaký zázrak, aby se začalo opravdu dařit.

Večer si dáváme láhev vínka z Moravy a seznamujeme se blíže s našimi kolegy. Je tu super nálada a čas nám utíká rychleji než bychom chtěli. Kapři přestali postupně úplně brát, a tak volný čas vyplňuji zdokonalováním techniky nahazování. Postupně to dostávám do rukou a už nemám problém dohodit, kam potřebuji. S kolegy diskutuji o tom, jak se chytá u nás a jak u nich, jaké používají montáže a na jaké nástrahy zde mají obvykle největší úspěchy.

Dochází mi, jak je kaprařina různorodá, kolik technik a odlišností v sobě skrývá. Přesto některým rybářům může připadat nudná… To však není můj případ. Stále je co objevovat a stále se je co učit.

Další den odpoledne naši již kamarádi balí a já si krátím čas navazováním nových návazců a zkoušením, jak pracují v mělké průzračné vodě, která je k tomu ideální. Kamarádi odjíždějí a ještě si domlouváme jednu společnou výpravu na jedno zajímavé Slovinské jezero. Na večer se přesouvám o pár metrů vlevo, kde chytali kluci. Tady už vázky nejsou! Mám ještě dva dny a dám tomu vše, co můžu, abych ještě něco nachytal.

Příští den ráno vstávám ještě před šestou a nahazuji montáže na místo těsně u špičky ostrova. Připravil jsem si také nové návazce. Ze starých zásob jsem použil fluocarbon od Tandemu v průměru 22mm. Použil jsem háčky číslo šest. Jako nástrahu jsem zvolil pop up 18 a 20 mm ve sladkých příchutích. Délku návazce jsem zhotovil 50cm. Pop up tak může vystoupat celou délkou návazce nade dno. Montáž zig-rig jsem již dlouho nepoužil, ale vím, že tam, kde jsou ryby ochotné přijímat potravu ve sloupci nebo pod hladinou, má své opodstatnění. Použitím fluorocarbonu na návazec docílíte, že bude vlasec pro kapra ve vodě téměř neviditelný. V místě, kam nástraha dopadala, byla štěrková kosa s hloubkou kolem jednoho metru. Kapři zde velmi dobře reagovali na dopadající krmení ze zakrmovacích raket. Voda v jezeře byla doslova průzračná, a tak jsem se snažil, aby celá sestava působila pokud možno co nejpřirozeněji. Použil jsem maskovací olova od tandemu se štěrkopískovým povrchem. Pro tuto situaci přímo dokonalá kamufláž. Kapři se zdržovali u hladiny a nástrahy, které jsem jim z počátku předkládal na dno, si téměř nevšímali. Jaká bude odezva na novou prezentaci nástrahy těsně pod hladinou?

V místě, kde jsem s rozhodl lovit už nebylo zdaleka tolik vázek. Pokud kapr nezajel po záběru směrem doprava ke starému místu s množstvím kořenů nebo do špičky ostrova, kde bylo hodně převislých keřů a spadaných větví, měl jsem na půl vyhráno.

Rozdělal jsem ještě novou dávku krmení. Ta se skládala z ultrafish pelet, řepky a tygřího ořechu. Dále jsem měl také připravenou vařenou kukuřici. Vše jsem zaléval “tandemáckým” aktivátorem příchuť tutti frutti. Vůně připomínající žvýkačky zavanula podél břehu a já doufal, že bude vonět i kaprům pod hladinou…

Začal jsem dlouhými náhozy spodovým 4,5 librovým prutem sázet navoněnou směs na určené místo. Dvě montáže, které již ležely na mělčině, byly konečně připravené k akci. Nebyl jsem si jistý, jestli moji léčku zkušení zdejší kapři prohlédnou.

Odpoledne se u mne také stavil správce jezera, který mi držel po předchozím částečném neúspěchu palce. Ještě zkouknul moji novou taktiku a pokyvováním dával najevo, že by to mohlo fungovat. “Já myslím, že zig rig je ok,” konstatoval a pousmál se. Popřál mi “good luck” a odjel na obhlídku jezera. “Jo, štěstí budu potřebovat”, povídám si pro sebe v duchu a přitom posílám k montážím ještě pár naplněných raket.

Štěstí nebo zázrak v podobě pořádného tlustého lysce, to bylo něco! Moje přemítání přerušila razantní jízda! Kapr se rozjel ke keřům na špici ostrova. Jen ho udržet a nepustit ho dál! Naštěstí se mi ho podařilo otočit a po té vcelku rychle zdolat. K mé radosti váha ukázala pěkných 17,5 kg. Tato ryba zároveň odstartovala absolutní obrat v zatím ne moc úspěšné výpravě.

Začal jsem zdolávat kapra za kaprem. Pop up půl metru nade dnem a jen pár centimetrů pod hladinou neskutečně efektivně fungoval. Byl jsem jak u vytržení a celý den jsem byl prakticky v akci. Jen jsem zakrmoval, nahazoval, zdolával a následně vypouštěl nádherné kapry. Byl to prostě můj malý rybářský sen, který se proměnil v realitu. Přítelkyně mi skvěle asistovala jak při zdolávání několika dublet, tak při focení. Kapři měli o nástrahy dokonce takový zájem, že jsem musel poprosit přítelkyni, aby mi pomohla při zdolávání. Několikrát se mi stalo, že jsem měl záběr současně na oba pruty. Dokonce jsem měl jednu jízdu “z ruky”! Vše šlo jako na drátkách a pomoc přítelkyně pro mne byla v tu chvíli neocenitelná. Kapři si dali pauzu až při západu slunce a já si mohl v klidu dát nějaké jídlo.

Se soumrakem jsem pruty přehodil a použil jsem návazce s koncovou montáží na dno. Ryby v noci moc nebraly, ale i tak jsem udělal dva záběry na japonskou oliheň Impact obalenou ještě v pastě. Bohužel jsem obě ryby vyřízl poté, co jsem se je marně snažil otočit, abych jim znemožnil zajet do vázek. Jinak jsem se v noci mohl vyspat, a to bylo důležité, protože ráno v pět za úsvitu jsem již stál u stojanu a připravoval nové návazce s ostrými háčky. Ještě rozdělat čerstvé krmení a začít chytat. Kapři začali brát od šesté hodiny a šli jako předešlý den. Byl jsem moc rád že se dařilo všechny ryby úspěšně zdolat.

Za dva dny se mi podařilo z vody dostat téměř 400 kg. Větší množství kaprů kolem deseti kg, které jsem nevážil. Největší ryby výpravy byly 19,6kg a 21,5kg. Ještě jsem měl několik krásných ryb nad 17 kg. Dvě velké ryby mi urazily návazec, když jsem se je marně snažil otočit před vázkou. Za zmínku stojí souboj s kaprem, kterého jsem měl mnoho minut na dvě délky podběráku před sebou a mohl jsem si ho tak podrobně v čisté vodě prohlédnout. Odhadoval jsem ho mezi 25 až 30 kg. Bohužel se kapr těsně před podebráním dokázal zbavit jedním otočením kolem své osy háčku a zamával mi ocasní ploutví.

Infarktová situace

Přítelkyně se mne snažila uklidnit, že třeba nebyl tak velký. Ale bohužel po prohlédnutí fotek, které při zdolávání pořídila mi bylo jasné, s jakou rybou jsem měl tu čest. Tak snad někdy příště (letos se mi to stalo už podruhé).

Před odjezdem se u mne zastavil dnes už můj kamarád “Gogi”, který mi ochotně zapůjčil svůj spodový prut, když jsem svůj nechtěně poškodil. Dozvídám se od něj, že za poslední den, kdy jsem měl na svém místě tolik záběrů, se na zbytku jezera nepodařilo nikomu zdolat jediného kapra.

K lovu jsem použil helikoptérovou sestavu s leadcorem. Zátěže super natural, háčky Specialist Continental a Super Drig vel.6., na které jsem upevňoval boilies pop-up pomocí silicone bait bands. Vyzkoušel jsem také hotovou montáž Specialist D Rig, která pracovala dobře. Pro dlouhé hody jsem měl návin vlasce Camo Steel v průměru 0,286mm. V těžkých podmínkách obstál na jedničku. Při časté výměně návazců jsem také ocenil obratlík s kroužkem do rychlé montáže Tandem Baits FC.

Ještě malá kuriozita na závěr

Posledním náhozem jsem z oblohy doslova sestřelil svojí montáží havrana, kterého jsem pak úspěšně zdolal. Za pomoci kolegy rybáře, který ho osvobodil od háčku se nám ho nakonec zdravého podařilo vypustit. Ještě než si vysušil křídla, mi zapózoval před objektivem.

Výpravy, na které jezdím, nebývají rozhodně vždy úspěšné. Dá se říct, že žádná neprobíhá podle mých představ. Pokud jedu na některou vodu poprvé, tak i přes informace, které si zjišťuji, ne vždy končím lov s kaprem na kontě. To ale ke kaprařině patří. Já jsem tentokrát vytrval i přes počáteční neúspěch a byl jsem odměněn vrchovatou měrou. Tak ať to vyjde i vám a dočkáte se nějakého malého zázraku na vašich výpravách!

Děkuji své přítelkyni, která mě podporuje na mých výpravách. Občas to se mnou nemá jednoduché…

S pozdravem
tester Tandem Baits
Petr “Kovič” Kovárna