Bylo 10. června letošního roku a my jsme stejně jako minulý rok vyrazili na cestu za kapry do jižních Čech. Na tomto rybníku jsme měli v plánu strávit víkend s tím, že se pokusíme chytit nějaké ty třeboňské bojovníky. Na tuto výpravu jsme se těšili a nemohli jsme se jí dočkat.
Tentokrát jsme se vydali v následujícím složení: Karel, Leoš, Petr, Šimon, Petr st., Filip (já). Před odjezdem se konaly velké přípravy. Nejvíce jsme se samozřejmě pachtili jako obvykle s kuličkami (boilies). Dohodli jsme se tak, že Karel vyrobí svoje domácí kuličky na bázi mušle a já jsem se nakonec rozhodl pro jahodu. Nebudu zde psát žádný svůj recept. Tentokrát jsem si zakoupil už předem namíchanou směs od nejmenovaného výrobce. Hotovou směs jsem ale ještě doplnil ptačím zobem na který nedám dopustit. Většinou do svých receptů nedávám ani barvivo, obvykle se snažím rozlišovat jenom světlou a tmavou barvu. Nemyslím si, že se kapr rozhoduje podle barev. Protože moje směs byla už namíchaná, bylo těsto zbarvené do červené barvy.
Kuličky byly hotové a zbývalo už jenom zabalit ostatní potřebné harampádí a naházet všechno do auta. Ještě že ho máme dostatečně prostorné. Stejně jsme nakonec jeli třemi auty, abychom mohli dopravit všechno více i méně důležité k rybolovu. Plní očekávání jsme v pátek odpoledne vyrazili z Jihlavy. Jelikož měli Karel a Leoš volno, jeli chytat už ráno a zatím rozmístili bójky a zakrmili prvními kuličkami.
Při příjezdu nás už bylo vidět dvě trčící bójky z vody. Karel bójky umístil cca 80 m od břehu na hraně, která se svažovala z nějakých 3 m až do postupně 5 m +. Jedna byla tyčová a druhá klasická „H“ bójka. Byly položeny tak, aby mezi nimi 
bylo vodorovně nějakých 20 m, abychom mohli nahazovat do prostoru mezi ně, kde jsme hodlali průběžně krmit. Dno bylo celé písčité a pevné, takže zde nebyly žádné nánosy bahna a tak jsme se nemuseli bát, že by naše montáže zapadly do řídkého bahénka, ve kterém by kapři nenašli naše nástrahy.
Následovalo vybalování všech věcí, no však to znáte… Stojany, hlásiče, swingery, děličky, navijáky – každým rokem je toho více a více. Bohužel se mi stala poměrně velice nepříjemná situace, když jsem hledal svoje pípáky a swingery: „ No nic, v batohu nejsou, tak jsou asi někde v autě, přece jsem zrovna nezapomněl na tohle“, uklidňoval jsem se. To jsem ještě netušil, že jsem to opravdu zapoměl. Při pomyšlení, že jsem vzal každou maličkost a přitom jsem zapomněl na to nejdůležitější a budu se koukat 3 dny na policajty se mi chtělo jet zpět. Bylo by ale blbost vracet se kvůli tomu domů. „Hlavně že máš v kufříku náhradní baterie“, smál se mi můj mladší brácha Petr. Tak jsem namontoval na stojan vidličky a našel jsem v ruksaku náhradní policajty. Nasadil jsem ty nejtěžší – vzhledem ke vzdálenosti na kterou jsem se hodlal lovit. „Nějak to dopadne“, říkal jsem si v duchu pro sebe. Za stálého posměchu jsem začal chystat montáže.
Rozhodli jsme se pro dvě řekl bych tradiční a univerzální montáže. Nic složitého. Na jeden prut montáž únikovou s 80 g olovem a na druhý průběžnou se zátěží 60 g. Karel se rozhodl pouze pro únikovou montáž, protože jí nejvíce důvěřuje. Já jsem zvolil únikovou montáž a na druhý prut jsem použil svoji oblíbenou sestavu s 
průběžným krmítkem do kterého jsem ještě vždy vmáčknul zhruba 5 ks boilie. I přes toto zatížení se mi nakonec dařilo atakovat 80 m hranici, kde se nacházelo naše krmné místo.
Všichni jsme nastražili na boilies, jenom táta (Petr st.) a brácha (Petr ml.) nahodili svůj druhý prut na kukuřici. Hlavně táta ještě pořád neměl takovou tu důvěru k boilies jako my. Proto ta kukuřice. Nejmladší člen naší výpravy Šimon (taky brácha, ale normálně nechytá – jenom tady) nahazoval mimo naše krmné místo s krmítkem. Chtěli jsme aby si zachytal alespoň cejny a aby mě nějakou zábavu.
Když už byly všechny pruty ve vodě, zajeli jsme k bójkám zakrmit asi 300 ks boilies (jahoda, mušle a švestka) společně se šrotem a partiklem, který byl tvořen kukuřicí, spařenou řepkou, lněným a konopným semínkem. Vše jsme dokonale promíchali už na břehu, nasedli do loďky a vytvořili jsme z krmení zónu mezi bójkami tak, abychom prokrmili větší plochu a donutili tak kapry hledat námi připravenou potravu.
Asi 3 hodiny se nic nedělo. Jenom mladší brácha Šimon se bavil lovem menších cejnků, kterých je zde opravdu hojně. Přišla sedmá hodina večerní a s ní i první větší záběr. Záběr byl na můj prut a ačkoli jsem neměl hlásiče, byla hlasitě slyšet brzda baitrunneru na mém navijáku. Přiběhl jsem a zesekl, bylo mi hned jasné, že je to kapr. Jaké bylo moje překvapení, když se u břehu vynořil oranžový KOI kapr zhruba kolem 60 cm, kterému v koutku tlamky visela 18 mm velká kulička mého jahodového boilie. Kapra jsme změřili, měl 57cm a ihned jsem se ním vyfotil a posléze ho pustil. Byl jsem rád, že nám všem kapři dali signál o tom, že jim kuličky chutnají. Znovu jsem nahodil a čekali jsme, co se bude dít dále.
Další záběr přišel až kolem 22:00. S údivem jsem zjistili, že se jedná o Šimonův prut, který byl nahozen na kukuřici. Tentokrát to nebyl cejn, ale krásný 64 cm dlouhý kapr. Šimonova radost neznala mezí, vždyť je to nerybař a zatím chytl největší rybu. Radovali jsme se všichni s ním. Ještě ani Šimi nenahodil prut a už se náhle prudce vyhoupl tátův swinger k prutu za dlouhého nepřerušovaného tónu hlásiče. Následoval zásek a zdolávání ryby, která si v naprosté tmě někde v dáli dělala co chtěla. Ryba se ale po několika minutách unavila a nechala se bezpečně navést do podběráku. Kapr by dlouhý ale úzký. Měřil 62 cm. Pokusil jsem se tátu (Petr st.) s rybou vyfotit i přes velkou tmu. Fotka se nakonec asi na třetí pokus objevila na displeji digitálu, tak jak jsem si to představoval a kapr mohl putovat zpět do hlubin. To bylo pro dnešní den vše.
Začali jsme nahazovat v sobotu ráno ve 4:00. Bohužel se na tomto revíru nesmí chytat po celých 24 hod, což nám na tomto revíru asi nejvíce vadí. Nedá se nic dělat, nařízení jsme se porušovat nehodlali i vzhledem k tomu, že jsme se nacházeli blízko příjezdové cesty k místnímu kempu. Občas se nějaký ten kapřík 
odhodlal vyskočit kolem našeho krmného místa, ale záběr pořád nikde. Nastal už ale čas na další zakrmení. Znovu jsme přichystali asi 300 ks různého boilie společně s partiklem. Některé kuličky jsme ještě rozřezali nožem na půlky, aby byly pro kapry více přitažlivé, protože do vody rychleji uvolňují své aroma ze svého měkkého jádra. Kuličky totiž byly stále čerstvé, jelikož byly vařeny asi 2 dny před odjezdem a tak nebyly ještě tak tvrdé vlivem sušení. I přes zakrmení jsme za celé ráno neměli ani jeden náznak záběru.
Ve 12:00 hod. však přišel jako z čistého nebe záběr na Karlův prut. Byla to opravdová jízda jakou by si přál snad každý rybář. Cívka se točila o sto šest a metry vlasce mizely pod vodu jako nic. Po záseku hned bylo poznat, že to bude ryba velká. Kapr bojoval opravdu razantně a dlouhou dobu se nenechal přitáhnout ke břehu. Karel si ním ale dokázal poradit a úspěšně jsme ho podebrali do podběráku. Po změření měl kapr úctyhodných 71 cm. Kapra jsme nevážili ale vzhledem k tomu, že byla tato ryba krásně stavěná jsme usoudili, že by tento špíglák mohl mít tak něco kolem 7 nebo 8 kg. Taková ryba potěšila všechny členy naší výpravy. Pohled na krásně stavěné tělo zdravého kapra nám dodal obrovskou chuť do dalších hodin lovu. Šupináče jsme nafotili ze všech možných stran a kapr putoval stejně jako ti předtím do svého vodního živlu. Ještě jsem se nezmínil, že zabral na boilies švestka. Toto boilies si Karel vzal s sebou jenom na vyzkušení. Ani jsme ním nijak moc nekrmili, tak 30 kuliček, více ne. Karel ho nastražil na jeden prut, protože za celé ráno nepřišel záběr. V tom ruchu jsem se koukl na svoje pruty. Zrovna když jsem se díval, jeden z policajtů se nejdříve propadl a poté se prudce vyhoupl k prutu za nepřetržitého kvílení brzdy. Na tomto prutu jsem měl únikovou montáž, takže mě bylo jasné že se kapr píchnul o 80g olovo. Na tuto montáž jsou záběry tohohle typu velice časté. Ani jsem nesekal, 
jenom jsem přepnul otočením kličkou na zdolávací brzdu a přizvedl prut. Chtěl jsem předejít tomu, že by se ryba vyřízla prudkým zásekem. Po asi 5 minutách jsem měl na břehu vysokého lysce 57 cm. Opravdu vysoký kapr, který měl hrbolaté břicho od nasátých kuliček. Už několikrát jsem slyšel nebo četl, že je kapr přeplněný boiliesem. Tohle bylo ale poprvé, kdy jsem to viděl na vlastní oči. Navíc z něj vytékala řepka, takže bylo jasné, že se kapři začali krmit. Od této doby se kapři poměrně rozebrali. V sobotu večer a potom v neděli ráno jsme měli záběrů nejvíce. Nebudu se zde rozepisovat o detailech jednotlivých záběrů. Celkem jsme za víkend chytili asi 30 kaprů.
Za zmínku ještě asi stojí můj kapr 66 cm a potom ještě 63 cm. Obě ryby zabraly na boilies jahoda mé výroby. Nesmím zapomenout ještě na tátu, který ač boilie moc nedůvěřuje, tak na něj ulovil v sobotu večer KOI kapra 64 cm (viz. foto) a v neděli ráno 65 cm dlouhého a také poměrně vysokého šupináče.
Krmili jsme dvakrát denně, ráno a večer.
Zajímavé bylo, že brácha Petr neměl za celý víkend jediný ráběr od kapra. Chytal přitom na stejné montáže i nástrahy jako ostatní. Nahozeno měl asi 5 m od
mého pravého prutu na který jsem chytl 4 kapry. Nebylo mu ale přáno. Je to až nepochopitelné. Leoš také neměl tentokrát moc štěstí, ale chytil alespoň 3 kapry přes 50 cm také na boilies.
Nejvíce záběrů jsme docílili na moje boilies jahodové příchutě. Několik kaprů jsme ulovili i na boilies švestka. Na švestku zabral i ten největší z celé výpravy (Karlův 71 cm). Jahodou se ale také nechali zlákat kapři přes 60 cm.
Docela mě také překvapilo srovnání záběrů na krmítko a na únikovou udici. Za víkend jsem chytil 7 kaprů a z toho pouze dva na krmítko. Myslel jsem si, že to bude právě naopak – vzhledem k tomu že jsem do krmítka vmačkával vždy 5 ks kuliček. Oproti tomu u únikové udice jsem ani nepoužíval rozpustný PVA materiál a nahazoval jsem jenom s jednou potápivou kuličkou. Tady jsem se docela zmýlil, myslel jsem si před začátkem lovu, že určitě chytnu více ryb na průběžné krmítko.
Takže co asi říci závěrem. Myslím, že jsme si docela dobře zachytali a za víkend bychom si skoro nemohli přát víc. Měli jsme sice záběry, kdy se nám ryby vypnuly, ale tak už to v rybařině chodí. Možná to byly ryby větší váhové kategorie, které nad námi dokázali vyzrát. Každopádně s určitostí víme, že se sem ještě někdy v budoucnu opět vrátíme. Já sám za sebe už taky můžu říct, že si příště signalizátory a swingery opravdu nezapomenu zabalit. Tato výprava mě opravdu v téhle věci vytrestala. Proto všem doporučuji dokonale si před odjezdem zkontrolovat svoje věci, abyste nedopadli podobně jako já :o).
