Při psaní těchto řádků máme již několik dní kalendářní jaro. Bohužel za oknem to vypadá, jako by začínala pravá zima. Silný vítr, teplota lehce pod bodem mrazu, poletující sníh a spousta nedočkavých rybářů, kteří se již těší, až to vypukne. V tuto dobu, kdy je konec března, se už nemohu dočkat, až vyrazím k vodě na delší výpravu. Protože si ještě budu muset chvíli počkat, rád bych v krátkosti zavzpomínal na svoji první zahraniční akci, která byla moje nejhorší. Chybami se člověk učí.
Je to už několik roků, co jsme naplánovali výjezd na neznámou italskou vodu, kde jsme měli strávit 10 nocí a splnit si možná i sen o trofejních kaprech. Přípravy byly velké a podle informací, které jsme měli o této lokalitě, to vypadalo, že je voda plná krásných ryb a nic nenasvědčovalo žádnému problému. Transporter naplněný až po vrch a tři rybáři nervózní nedočkavostí – už abychom byli na břehu a mapovali místní terén.
Cesta byla bez problému a za 15 hodin jsme stáli na břehu vytouženého jezera. Proč zde nikdo nechytá, jakto že čeští kolegové neznají tuto vodu? Začal ve mně hlodat divný pocit a obavy, že je něco v nepořádku. Hledali jsme, kde by se dala koupit povolenka k lovu. To se zanedlouho podařilo, ale informace, že voda není státní, ale soukromá, nám nepřidala na úsměvu. Podpásovkou byl i fakt, že v přepočtu by nás povolenka na 14 dní vyšla asi na 10 000,- Kč. To nám podlomilo kolena a hledali jsme náhradní řešení.
Jelikož nám zbývalo jen pár hodin před zavřením obchodů a trafik, měli jsme napilno. Vod zde bylo dostatek, ale nebyl čas a museli jsme jít na jistotu, jinak by se mohlo stát, že zaplatíme a nebude si kam sednout. Víkend před námi a ještě Velikonoce. Na italském náměstí se situace důkladně zhodnotila a při odpolední kávě padá verdikt. Jedeme do Maďarska. Asi jsme trochu blázni a chceme cestovat za kapry napříč Evropou, ale je to tak. Už v tento moment jsme se měli sbalit a jet raději domů, jelikož celá výprava byla jeden velký průšvih.
Cesta do Maďarska byla v poklidu a za dalších několik hodin stojíme u jezera a rychle vytahujeme lehátka a uléháme. Ranní mrazík nás rychle tahá ze spacáku a ukazuje nám krásnou místní scenérii, a tak se dáváme do práce. To, že jsme při přejíždění na místo zapadli s autem, nestojí ani za řeč. Mimo jiné je to po dlouhých letech můj splněný sen, lovit kapry na maďarských vodách. Do této doby jsem nikdy na vodách HU nelovil.
Místo vybíráme osamocené v rohu jezera. Bylo to strategické, abychom mohli prochytat velkou část vody. Před námi byly rákosové ostrůvky a břehy lemované rákosem a travinami. Já jsem se soustředil na traviny pod hladinou s tvrdým podložím a hloubkou do 2 metrů. To se zdálo jako ideální útočiště pro šupinaté krasavce. Lehce prokrmit boiliem Pitbul Squid a hrstkou tygřích ořechů. Na pruty jsem nastražil tygří ořech, squida s plovkou a samotného squida 24 mm. Tygřím ořechem jsem zkoušel zlákat kapry v příbřežních zónách v nedaleké zátoce.
Netrvalo to tak dlouho a měl jsem prvního maďarského kapříka na podložce. Velikostně byly všechny ryby do 13 kg. Zkoušel jsem po několika rybách pokládat montáž pouze s PVA. Věřil jsem, že se kapři do travin pravidelně vrací a chtěl jsem je zaujmout pouze pachovou stopou, která se linula okolo nástrahy díky rozpustné punčošce. Tu s oblibou používám tam, kde se v hojné míře vyskytují menší ryby a ty jsem chtěl eliminovat. Všechny rozpustné materiály jsou dobrým pomocníkem při lovu a nechybí mně na žádné výpravě.
Bohužel ne vždy je to tak, jak očekávám nebo si přeji, a tak po stále větší aktivitě kaprů do 70 cm se rozhodujeme pro radikální změnu. Po 3 dnech padla volba na jinou lokalitu jen o několik kilometrů dále. Bylo to zase něco jiného. Doposud jsem zarostlejší vodu neviděl. Popadané stromy, potopené keře, tráva, plovoucí ostrůvky a kapři. Bohužel scénář byl stejný.
Opět měníme stanoviště a to již o několik set kilometrů. Na doporučení kamaráda, který končil lov s pěkným úspěchem, neváháme. Jak už to ale bývá, měli jsme přijet o den dřív. Ryby přestaly brát. Zkusili jsme štěstí 2 dny a vyklízíme pole. Sedření, unavení a rozčílení jen sami na sebe, že jsme nevydrželi na jednom místě, opouštíme maďarské vody s mojí první, ne moc dobrou zkušeností. Jeden kolega už to balí úplně a jede domů. My s kolegou Milanem se jedeme na otočku domů vykoupat, protřídit výbavu a valíme na Mušov. Když to vykládáme kolegům, kolik tisíc kilometrů máme za sebou, jen nevěřícně kroutí hlavou. Ani se nedivím. Čekal jsem jen, kdy bude nějaký další problém.
Kamarádi dojeli na návštěvu s informací, že je za námi traktor a zoral nám příjezdovou cestu. Horší je, že hlásí silné bouřky a vydatné deště. To už nedáváme ani my, vyklízíme tábor a jedeme domů. Musím říct, že mně trvalo dlouho, než jsem se z toho probral a strávil náš neúspěch způsobený naší vinou. Kdybychom zůstali na prvním místě, mohlo vše dopadnout jinak, jenže vidina velkých maďarských lysců nám zamlžila oči a mysl. Kapři nad deset kilogramů jsou přece stejně cenní. Z tohoto jsem se poučil a vážím si jakékoliv ryby, byť je to třeba jen cejnek. Musím však říci, že se teď budu více věnovat českým svazovým vodám. Přestože zde pravidla rybolovu nestojí za nic, máme tu spoustu krásných ryb. Myslím, že už teď mohu prozradit, že je na co se těšit…
Roman Chylík
Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie
