Následující článek ze seriálu CESTOUSVOU je pro nás v mnoha směrech ojedinělý až do takové míry, kdy do poslední chvíle nebylo jasné, jestli vůbec vznikne. Proč? To se samozřejmě můžete dočíst v následujících odstavcích, kdy jsme přesvědčeni, že se s námi ne jeden rybář ztotožní.
V posledních letech se doslova vysypal plný kýbl soukromých vod, které řada rybářů odsuzuje stejně tak jako si ti druzí neumí již jiný rybolov představit. My se nebudeme přiklánět ani k jedné straně, ale podíváme se na v Čechách zatím ojedinělý přesto jediný možný způsob, jak by se měl „soukromák” provozovat a tím je tak zvaná Klubová voda. Zřejmě si teď každý řekne, že v tom není žádný rozdíl a jde jen o pojmenování stejné věci, ale jak už tomu tak bývá, opak je pravdou i v tomto případě. Když pomineme přístup správců dané vody, který vždy záleží na jednotlivcích, jsou zde na první pohled společné rysy pro většinu vod s klubovým přívlastkem. Jedná se spíše o menší plochu, která je na uzavřeném pozemku, kde najdete jen několik lovných míst (2). Rybí obsádka rozhodně není nejpočetnější, ale je přesně dokumentována a co je nejdůležitější, má doložený původ. Z původních rybářů, kteří se něco takového rozhodli provozovat, se stávají spíše chovatelé, kteří si hýčkají své nejzajímavější kousky. To vše změní celkový přístup k takovému místu, kdy si chvíli připadáte jak na zahradní návštěvě na odpolední čaj, ale za chvíli vám dojde, že jste na rybářském hřišti, které máte jen pro sebe a naplno se můžete věnovat tomu jedinému.
Mirek:
Naším cílem byla klubová voda, která vznikla cca před třemi lety, kdy jsem se od mého víceletého kamaráda a výborného rybáře Míry H. dozvěděl o záměru vytvořit klubovou vodu ve spolupráci se značkou Scrap baits. Věděl jsem, že to bude záruka pohody a zajímavá možnost si zarybařit na netypickém místě. Na jezeře jsem poprvé chytal na jaře 2017, kdy jsem vyjel hned na čtyři dny. Výprava dopadla výborně a nachytal jsem krásné ryby, i když to nebylo vůbec jednoduché. Dokonce se povedlo chytit dvě ryby z top obsádky jezera, co se týče velikosti. Vydařená výprava a tím pádem bylo jasné, že se budu chtít vrátit. Na jezero jsem se vrátil ještě koncem léta, ale to dopadlo fiaskem. Proto jsem se na jezero plánoval vrátit ještě jednou s přáním smůlu prolomit a s myšlenkou si na podzim krásně zachytat ryby, které budou v nejlepší kondici a připravené na zimu.
Petr:
Jsem velkým zastáncem svazového rybolovu, ale i myšlenka navštívit místo s výběrem těch ojedinělejších ryb, kam se většinou dostanete jen na pozvání nebo doporučení některého z členů, mi není úplně cizí a vzbuzuje ve mně pocit netradičního lovu oproti nevědomosti při chytání na svazovce, kterou bych ale stejně nevyměnil. Jako s přidanou hodnotou při návštěvě těchto míst můžete počítat s vyprávěním majitelů, kteří vždy rádi povypráví o vrtoších svých kaprů. Vždy se nestačím divit, jak se liší návyky různých kaprů… Inu jiný kraj, jiný mrav. Dlouho jsem váhal, jestli se opravdu mám vzdát jakékoliv svazovky ve prospěch soukromáku, ale padnul listopad a v roce 2017 byla denní doba tak darebná, že bylo rozhodnuto. Zároveň jsem chtěl využít toho, že budeme v celém areálu o samotě a budeme mít ideální podmínky pro vytvoření fotomateriálu před nadcházející zimou, nenechával jsem tedy nic náhodě sbalil vše, co jsem mohl a s hodinový závěsem jsem se vydal na sever za parťákem Mírou.
Před samotným odjezdem jsme řešili jedinou věc, a to jestli brát člun nebo zavážecí lodičku. V první chvíli by asi každý zvolil člun už jen z toho důvodu, že na běžné vodě této velikosti je jeho použití zakázané, ale velmi zajímavé. Pro člun hlasovala i přítomnost vázek a možnost podrobného prozkoumání dna. Musíme ale brát v potaz, že na klubových vodách se kapři setkávají jen s tím nejlepším a zkušenosti získávají mnohem rychleji, naopak docílit záběru se stává stále složitější. V tu chvíli každá maličkost rozhoduje a každý detail je důležitý. Rozhodnutí nakonec padlo na zavážecí lodičku, i když jsme zvažovali naložení obojího. K našemu rozhodnutí přispěli i kolegové, kteří zde rybařili během měsíce před námi, kdy se všichni shodovali, že ryba moc nešla. Nebylo tedy žádoucí pohybovat se na relativně mělkém rybníku s člunem, který by zbytečně dělal rozruch. Navíc jsme se rozhodli vyrazit v týdnu, což byla jedna z našich taktik oproti víkendovým návštěvníkům, kterých je většina. V týdnu je zde takřka absolutní klid. Abychom hned po příjezdu dostali své montáže nepozorovaně k hot spotům v překážkách, byla zavážecí lodička ideální pomocník.
Naše hlavní výhoda spočívala v tom, že jsme na rybníku úplně sami. Jelikož nebyla na první pohled nikde poznat rybí aktivita, naše taktika spočívala v jednom centrálním místě, kde budeme lovit s dvěma pruty a ostatní rozmístíme do různých hloubek. Chtěli jsme zjistit, kde a jak ryba přijímá potravu, čemuž jsme přizpůsobili i nástrahy a na náš oblíbený návazec blow back rig s Centurionem jsme nastražili dvě kuličky, panáčka a nově taky jednu pálivou cryticalku. Dalo by se říci taková popříjezdová klasika, jejíž součástí je i menší novinka, kterou si zřejmě každý z nás připraví před novou výpravou. Odpočinek jsme rozhodně neměli v plánu, protože bylo jasné, že jestli chceme výsledek, budeme muset máknout. Připravili jsme krmné boilies, které jsme přivezli již zaboosterované a část jsme napůlili a dali odmočit do místní vody. S blížící se nocí jsme znovu položili několik montáží, ale pár želízek zůstalo v ohni a na stejném místě. S očekáváním tutového budíčku od signalizátoru nečekaně brzy uléháme a hecujeme, který prut se rozjede jako první.
Petr:
Probouzím se a chvilku mně ještě trvá, než si uvědomím, že už je ráno a hlavně, že nepřišel žádný záběr. Míra mi předem hlásil, že si hodlá přispat a tak vstávám sám a jdu vše zkontrolovat. Rozhodnu se pruty nechat ještě chvilku na místech a jdu si udělat ranní kávu, kterou si na rybách při východu slunce neodpustím. Cvakám rychlou fotku, abych zpříjemnil den pár známým, které čeká kancl nebo ateliér bez oken a jdu makat. Z domova jsem přijel trochu nepřipravený, takže jsem se pustil do PVAček a přípravy návazců a návnad na celý den, aby bylo vše připravené a já se mohl věnovat dokumentaci těch krásných úlovků, co nás čekají.
Během dne se nečekaně oteplilo, přestal foukat vítr a tlak vyletěl nahoru, což nám vůbec nehrálo do karet. Záběr stále nepřicházel a bylo důležité něco změnit. Je jednoduché si říct, že se ryba prostě nekrmí, ale my se s tímto názorem neztotožňujeme. Přesně tyto okamžiky jsou pro správného rybáře výzvou, kdy musí využít své znalosti a dovednosti, přidat kapku intuice a věřit, že za odvedenou snahu se přidá i trochu štěstí. Předělali jsme montáže, zjemnili šňůrky, nasadili menší olova, nebo vyměnili klasickou závěsku za in-line olovo, zmenšili háčky, nasadili kombinované návazce nebo jen fluorocarbon, změnili místa, dokonce jsme jeden prut odnesli do tišiny v rákosí a nasadili jemnou helikoptérku s Chod rig montáží. Po další změně nástrah už pomalu nebylo co měnit, čímž se z vysněné výpravy stává modlitba alespoň za jeden záběr – za jednu rybu, která by byla právě cennější o to, že je jediná.
Blížil se advent. Ten v dnešní době bohužel pro většinu lidí již není svátkem klidu, ale těžce hektickým obdobím. Bylo nám tedy jasné, že se jedná o poslední vícedenní výpravu tohoto roku. Jedna z výhod takovéto vody je, že si můžete leccos dovolit oproti běžnému rybolovu, například ohníček. Nutno podotknout, že zákaz rozdělávání ohňů u svazové vody a v přírodě vůbec je zcela oprávněný a není nutné ho obcházet. Přeci jen jsme rybáři a ne trempové, kteří se potulují od tábořiště k tábořišti. Vše má ale něco do sebe a ve správných rukách, oheň jakožto živel k přírodě neodmyslitelně patří. Ta atmosféra, kdy sedíte před plápolajícími plameny, které se odrážejí ve tvářích a takřka šepotem debatujete až do hluboké noci, je opravdu výjimečná. V našem případě bylo téma jasné a to taktika před posledním dnem… Co ještě zkusit jinak? Co jsme ještě nezkusili? Ať je to, jak je to, nejdůležitější je se nevzdávat a hlavně nepropadnout znechucení! Užít si čas strávený na rybách by mělo být přece nejdůležitější.
Míra:
Další noc bez záběrů a tak vstáváme na domluvený budíček. Na jeden prut jsem nasadil sadu pro chytání ve sloupci Halo Zig Float Kit od firmy Fox, na kterou jsem vsadil, že by rybu mohla vyprovokovat k záběru, kdy se ryba nekrmí ze dna a krásně namočená pěnová kulička ve voňavé esenci, která provoní vodní sloupec, by mohla rybu přesvědčit. No jak to dopadlo, snad ani nebudu povídat.
Petr:
Z mé strany už chybělo jediné, a tak jsem vzal pár naplněných PVA sáčku, které mám již připravené s in-line olovem a krátkým návazcem s plovkou a vydal jsem se na obchůzku směrem k největším vázkám. Po rybě ani památka a po chvilce prochytávání jsem se vrátil zpět se sklopenou hlavou.
Nejdříve jsme chtěli tohle trápení ukončit již kolem poledne, ale není lehké se vzdát, takže jsme ve finále zůstali ještě celý den a nahozené pruty nás drželi v naději až do poslední chvíle. Záběr? Ten stejně nepřišel, ale i přesto všechno snad žádný správný rybář by se nevzdal a dál zkoušel vymyslet něco nového a přesně v tom je to pravé kouzlo rybaření. Právě z těchto důvodů jsme se po velkém váhání rozhodli vytvořit i tento článek… Bez jediné ryby! Rádi bychom i v seriálu CESTOUSVOU ukázali, že neúspěch k rybařině neodmyslitelně patří! Takovýto článek se na 99% nebude již opakovat. Už v dalším díle se můžete těšit na krásné ryby z typické svazové vody. Na závěr opět ještě malý tip o fotografování.
FOTOTIP – zlatý řez
Další z našich tipů se bude věnovat kompozici, nad kterou když se trochu zamyslíte, může i fotka z mobilu dostat jiný nádech. Zlatý řez je základní kompoziční pravidlo pro uspořádání obsahu fotografie. Zlatý řez obdélníku má mnoho zajímavých vlastností, ale nás rybáře zajímá rozdělení obrazu pomocí dvou vodorovných a dvou svislých úseček, podle kterých se snažíme rozmístit objekty ve fotografii. Budeme-li fotit vodní plochu s lesem a oblohou, rozmístíme vše na stejné třetiny dle zlatého řezu. Stejně tak při umístění postavy ze středu do jedné strany úplně změní výslednou fotografii. Možná nevědomky zarovnání na zlatý řez používá většina rybářů, kdy fotografuje svůj úlovek na středovou kompozici se zarovnáním ryby na spodní vodorovnou linii. Zároveň se nemusíme bát pomoci si následným oříznutím a tím zahájit minimální postprodukci. Stačí jen dodržet pravidla pro formát a tedy poměr stran, o kterém jsme psali v minulém díle.
#CESTOUSVOU
Miroslav Solar a Petr Vrábel
Fotogalerie k článku:
