Dva týdny před závody WCC jsem odcestoval do Francie. Před odjezdem jsem ještě vůbec netušil, na kterém z vytipovaných jezer budu vůbec lovit. I když lovím jen na obrovských přehradách, tak s volnými místy na lov je tam vždy problém. Tisíc a více hektarová jezera, která navštěvuji, mají vyčleněné jen krátké úseky pro noční lov, a to většinou v nejhorších místech pro dané období. Nachází se v nich jen několik míst, která jsou i tak nonstop obsazená. Přijít a objevit volné místo na rybolov, aby splňovalo alespoň trochu vlastní představy, je zázrak. Denní úseky na rybolov bývají vyčleněny ve větší části jezer, ale rybář na daném stanovišti nemůže nocovat a musí se stěhovat do kempu, což někdy představuje i několik desítek kilometrů. Při více týdenním lovu s kaprařskou výbavou to je více než nemožné.
Po příjezdu k prvnímu jezeru mě překvapilo větší množství volných míst. To nasvědčovalo tomu, že kapři určitě neberou. V opačném případě by místa byla obsazena, dlouhodobě zadržována a týmy by si je střídaly mezi sebou. Přesto jsem se rozhodl zůstat. Horké a bezvětrné počasí v této oblasti přetrvávalo delší dobu, což se projevilo i na opuštěných a vyprahlých březích. Obsadil jsem místo, které se mi z mnoha důvodů zamlouvalo a jen jsem doufal, že počasí se změní a přinese i nějaké úlovky. Před sebou se mi rozprostírala poměrně široká plocha mělké části jezera na umístění mých nástrah. Měl jsem na výběr různé hloubky. Na dně se střídaly měkké a tvrdé oblasti s rozsáhlými plochami vodních rostlin. Kvůli hustým rostlinám jsem nelovil ve velkých vzdálenostech. Způsobovaly by problémy při zdolávání a možnou ztrátu úlovku, i když jsem byl připravený na takové podmínky.
Na navijáku jsem měl namotaný vlasec Technium 0,30mm a posledních třicet metrů šňůru Daiwa Tournament 0,35mm. Koncový návazec byl sestaven ze šňůrky Quick Silver 15,9kg s háčkem Extreme heavy duty 2XS velikosti 2. Lovná místa jsem zvolil v různých vzdálenostech od břehu a s dostatečným rozestupem mezi sebou, aby nebyla navzájem rušena. Vybraná místa jsem záměrně neoznačil bójkami, ale uložil do GPS do sonaru. Záměrně proto, že označená místa lákají domácí lovce dravců ze člunů a rádi se zde zakotvují. V jezeře žije mnoho velkých cejnů a línů, proto jsem zakrmoval a chytal jen s tvrdým, na kámen vysušeným boiliem.
První tři dny se mi podařilo ulovit jen zmíněné cejny a líny. I když se mi lín jako ryba velmi líbí a zdolával jsem více jak 5kg jedince, na háčku jsem si je nepřál. Stále jsem ale věřil, že tyto ryby by mohli následovat kapři. Dříve, než jsem se dočkal, začaly chodit úlovky od sumců. Po prvním metrovém sumci mě překvapil 2m, který mě při zdolávání dostatečně potrápil. Po každém záběru jsem za rybou vyrážel se člunem na vodu. Bylo riskantní táhnout rybu ke břehu přes husté vodní rostlinstvo. Vždyť vždy se mohlo jednat o kapra! Dvou metrového sumce jsem během dne zdolával asi dvacet minut. Když jsem už věděl, že na háčku je právě on a ne kapr, tak jsem si při zdolávání i více dovolil. Vychutnal jsem si tak krásnou akci mých prutů Specialist Carp. Naštěstí výbava přežila. Znervózňovalo mě jen dlouhé zdolávání, rušení okolí lovných míst a tím oddalování případného záběru od kapra.
V průběhu tohoto dne se změnilo počasí. Začal foukat silný vítr a přišla velká oblačnost s přeháňkami. V noci jsem zdolal tří sumce různých velikostí. Už jsem nevěděl, co si počít, abych se jich zbavil. Měnil jsem příchutě boilie a místa jsem téměř vůbec nezakrmoval. Přesto je stále atakovali sumci. Ráno v 08:00 mě už počtvrté probudil záběr – padák. Unavený a znechucený jsem vyšel z bivaku. Rybu jsem začal zdolávat ze břehu. Předpokládal jsem, že na háčku je opět sumec. Říkal jsem si pro sebe, že baterii k elektromotoru už nebudu plýtvat, vždyť jsem měl před sebou ještě dva týdny lovu a neměl možnost ji dobít. Během celého zdolávání ryba nezměnila směr, nezatáhla do strany, ani neudělala výpad. Vůbec jsem nevěděl, s jakou rybou mám co dočinění. Vůbec jsem nedokázal odhadnout její hmotnost. Přes všechny rostliny jsem rybu popřetahoval, až široký pás listnatých rostlin blízko břehu rybu na chvíli zastavil. Snažil jsem ji přetáhnout přes rostliny, ale zůstala v nich viset. Krátce na to jsem ucítil krátký výpad. Znovu jsem ji zatáhl zpět do rostlin. Na potřetí už prošla plynule přes porost a zbývalo asi dvacet metrů ke břehu. Ryba se na chvíli ukázala na hladině, její barva se shodovala s předešlými sumci. Až pět metrů přede mnou se ryba opět vynořila z rozbouřené kalné vody. Tentokrát se objevil její mohutný hřbet a nezaměnitelná hřbetní ploutev kapra. Rychle jsem sáhl po podběráku! Hned ze zvědavosti jsem se podíval do podběráku a nadzvedl ho. Měl jsem velké štěstí. Myslel jsem si během celého zdolávání, že se jedna o sumce a přál jsem si, aby se vypnul. Podle toho jsem také přistupoval k tomuto zdolávání. Nakonec jsem dal kaprovi pusu a omluvil se, vždyť jsem zdolal svůj nový osobák v podobě 25,4kg! Rychle jsem si připravil stativ, fotoaparát a kameru. Zhotovil jsem několik záběrů a kapra vrátil zpět do vody. Nabitý energií jsem znovu zavezl montáž na stejné místo. Odpoledne jednou pípl hlásič. Sledoval jsem swinger, ale nic se nedělo. Domníval jsem se, že silný vítr pověsil na vlasec některý z plovoucích trsů trav, které se pohybovaly s větrem po hladině jezera. O deset minut na to vzbudil mou pozornost velmi krátký záběr. Už jsem dál nečekal, nasedl jsem do člunu a pomalu jsem se přibližoval k místu lovu. Kontakt s rybou jsem vůbec necítil kvůli množství husté trávy. Až když jsem začal namotávat šňůru, věděl jsem, že se přibližuji k rybě, nebo zamotané montáži do rostlin. Po prvních metrech navinuté šňůry se ryba vydala doprava od člunu. Pokusila se o dva výpady, které jsem zastavil. Člunem jsem popojel k rybě, nadejel jsem si pár metrů a nechal se sfouknout k rybě. Tu jsem dostal k hladině a podebral ji. Nahlédl jsem do podběráku a opět se mi zjevilo masivní tělo. Cestou zpět ke břehu jsem radostí nevnímal ani krátký déšť. Nevyprchala ze mne ještě radost z rána a už se zdvojnásobovala!
Druhá radost vážila 24,3kg. Opět jsem připravil „studio“ a sám se zdokumentoval. Během focení jsem několikrát měnil nastavení fotoaparátu. Slunce vícekrát vyšlo a zase zašlo za černé mraky, což ovlivňovalo kvalitu záběrů. Nakonec se to podařilo a večer jsem se už rád chlubil s kvalitními záběry Jardovi, který se po týdnu rybolovu přidal ke mně a chytali jsme kus od sebe.
Po této výpravě jsme se přesunuli na soutěž WCC a jak jistě víte, podařilo se nám tam zdolat na boilie Biosquid 24kg lysce. Týden po závodech jsem vyrazil opět do Francie. Po příjezdu k jezeru jsem se potkal s francouzským kamarádem, který tam lovil sedm dní a podařilo se mu chytit sedmnáct kaprů, z toho šest nad dvacet kilogramů. Kamarád Johnny, spolupracovník firmy Jet Fish se hned pochlubil, že kapry ulovil na boilie Biosquid s A.C. oliheň-scopex. Lovili jsme kousek od sebe na denních úsecích. Dva večery po sobě mě Johnny volal, abych ho přišel nafotit s kapry. První vážil 21kg a druhý 23kg. Po těchto dvou dnech Johnny ukončil chytání, protože se musel vrátit do práce. Přenechal mi svou loď, kterou jsem si za několik hodin připravil a vyřídil potřebné povolení. Začal jsem tedy chytat na vytipovaných místech. Vydal jsem se na náročný lov. Lovit z lodi je povoleno jen během dne a nocovat je povolené jen v kempu vzdáleném cca 10km. Takže ráno po probuzení následovala rychlá snídaně, sbalení lehátka a bivaku. Přesunutí k vodě cca 10km. Jeden člun jsem vozil na střeše a druhý na vozíku. Oba čluny po příchodu k vodě nachystat k lovu, naložit do nich všechny potřebné věci na celý den a hlavně nic nezapomenout. Každý den jsem se přesouval na lodi a druhou tahal za sebou dvacet minut tam a dvacet minut zpět. Po celodenním lovu opět vše odbavit a přesunout se do kempu. Tam jsem si připravil jídlo na nastávající den, rozložil spaní a snažil se rychle usnout. Toto jsem absolvoval více jak týden. Chytal jsem v jedné z mnoha zátok obklopené porosty rákosu a zarostlé vodními rostlinami. Lovná místa jsem si našel do 50m od kotvené lodi. V mělké vodě s travinami, u spadlých stromů, ale i na otevřené vodě, kde jsem předpokládal, že by zde kapři mohli vyplouvat ze zátoky. Během tohoto lovu z lodi se mi podařilo ulovit jen jednoho kapra. Tím spíš má pro mě velkou cenu při pomyšlení na náročnost tohoto lovu.
Levý prut jsem každý den pokládal na jiné místo. Druhý den jsem ho položil na otevřenou vodu daleko od rákosu do bahna. Tato měnící místa jsem provnadil s atraktivním boiliem Mystery s příchutí biosquid, zalité boosterem stejné příchutě. Na pravé poledne mě z dřímoty probudil nejdříve hlas cívky a až potom pípnutí hlásiče. Citlivost hlásičů jsem měl nastavenou na minimum, kvůli pohupující se lodi. Rybu jsem šel zdolávat ze druhého člunu. Silná ryba mě hravě tahala do chráněné zóny. Tomu jsem musel zabránit. Vždyť kdyby mě uviděla místní rybářská stráž za označeným místem, tak bych přišel o celou výbavu. Elektromotor jsem přepnul na zpátečku, čímž se mi podařilo kapra táhnout opačným směrem. Nakonec jsem ho podebral kousek od hranice do zakázané oblasti. Na zakotvené základně jsem si zhotovil jen pár záběrů. Na malém prostoru to nebylo snadné, ale nějak jsem to zvládl. Dlouhý lysec, co se na milimetr vtěsnal do mého objektivu, vážil 22,2kg. Víkend byl z mého pohledu promarněný čas. Množství domácích rybářů lovících štiky ze člunů neustále jezdilo kolem mého člunu. Naštěstí jsem používal backleady a moje vlasce odolávaly nesčetným nahazováním a průjezdům motorů. Když už štikaři ztráceli trpělivost a víru v úlovek, pomalu se začali vytrácet z mé blízkosti. Jenže se objevila jachta, která se ukotvila přímo na mých dvou lovných místech. Přesouvat jsem se už nechtěl. Místa byla přecpaná a zakládat nová, nebylo kde, pro množství zákazů a omezení. Díky tomu jsem zbytečně ztratil dva dny, ale na velkých francouzských jezerech to tak zkrátka je.
Po víkendu jsem ještě chytal šest dní, ale bezvýsledně. Přišlo bezvětrné počasí a teplo. Mnoho kaprařů, které jsem potkal, bylo rovněž týden bez úlovku. Od každého jsem slyšel jen: „No wind, no fish“ (není vítr, není ryba).
Peter Šimonič
