Zdravím všechny čtenářky a čtenáře, nadšené rybářky a rybáře portálu LovKapra.com!
Ráda bych se vám představila. Jmenuji se Tereza. Jsem obyčejná holka, která objevila lásku k rybaření. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu těšit na každou volnou chvíli, kterou budu moci strávit u vody. Našla jsem kouzlo pro sebe samou, které se skrývá v tom, když sedím u vody, mám nahozeno a v tichosti mohu pozorovat blankytnou hladinu vodní plochy nebo rozmanitou přírodu kolem a přemýšlím, co se asi pod tou vodou děje. To vzrušení, taktizování, vymýšlení, čekání, jestli vůbec dokážu toho podvodního tvora přelstít.
Svůj vztah k rybolovu bych popsala jednou větou z filmu Arizona Dream: „Lidé si myslí, že počítám ryby, ale to nedělám. Já se na ně dívám. Dívám se do jejich duší a do jejich snů. A pak je vpouštím do svých snů.“ Fascinují mě kapři, kteří dosahují váhy i více než 20-ti kilogramů, ale prozatím jsou mým snem. Chovám úctu k rybám a rybaření, dělám to pro radost, abych se těmito záhadnými tvory mohla kochat.
I když je dnešní doba hektická, snažím se najít si alespoň trochu času, který mohu strávit někde u břehu a jak se říká, čas strávený u vody se do života nepočítá.
Největší zálibu mám doposud v kaprařině – lovem na položenou. Stále se učím novým věcem, zkouším nové metody, postupy, návnady. Do mého vybavení patří trojděličky o délce 3,6m, zátěží 3,25lb a hmotnosti 301g od značky Strategy. Tyto pruty jsou pro mě dobře ovladatelné a je na nich krásně cítit pohyb ryby, když se spolu zrovna hašteříme a jí se nechce na břeh. Z nedostatku času jsem si také oblíbila chytání na feeder, se kterým chodím nejčastěji chytat na řeku, kde se mi podařilo vytáhnout také pár pěkných úlovků. Nikdy mě neomrzí sledovat špičku a čekat na pořádný záběr.
V případě návazců vsázím na jednoduchost. Moje zatím osvědčená montáž je průběžný klip s olůvkem (většinou slza 80g), zarážecí kulička, rychlovýměnný obratlík s převlekem. Po něm přijde na řadu 20 cm svlékací šňůrky, kterou mám 2 cm před háčkem (mé oblíbené velikosti č.6) svlečenou a ukončenou 2,5 cm pod háčkem se zarážkou na boilies.
Ohlédnutí za rokem 2017 – První osobák
Vyrazila jsem na letní dovolenou se svým přítelem. Co se týče rybaření, je něco jako můj „guru“. Revír se nacházel nedaleko Olomouce. Po příjezdu k vodě jsem se už nemohla dočkat, až budu mít nahozeno. Na začátek jsem zkusila oblíbenou smradlavou peletu a sladkou návnadu. Vnadit se mohlo pouze ze břehu, takže jsem si nachystala kyblík s boiliem a taky vařenou kukuřici se spařenou řepkou, které jsem naházela pár raket do lovného místa. Dozvěděli jsme se, že v rybníku jsou opravdu hezké a urostlé ryby, a tak jsme byli zvědaví, co dokážeme chytit.
Večer jsme polemizovali, jestli necháme nahozeno přes noc. Moje odpověď byla ano. To se mi vyplatilo a kolem páté ráno mě vzbudilo nenápadné pípnutí z mého příposlechu. Když jsem doběhla k prutům, nic zvláštního se nedělo. Vzápětí ale přišel další záběr a já jsem konečně mohla zaseknout. I když jsem byla trochu v polospánku, věděla jsem, že se musím plně soustředit. Po pár minutách jsem podebrala krásného šupináče. Konečná fakta byla 90 cm a 15 kg váhy. Měla jsem velkou radost, že si jako snídani vybral mou smradlavou návnadu.
Vysněný amur
Přišel čas oběda a od rána se nic zvláštního nedělo. Teda co se týká mých „pípáků“. Mlčely jako hrob. Udělali jsme si drink a chystala jsem oběd, uši jsem měla ale stále nastražené. Najednou jsem musela odběhnout od kuchtění – něco jsem zaslechla. Hlásiče promluvily, silon byl svěšený. Něco mi ale říkalo, že to ještě není konec, a když už nic, přehozením nic nezkazím. Pozvolna jsem přitahovala vlasec a tušila, že na druhém konci stále něco je. Jako by ryba plavala zpátky ke mně. Na chvíli jsem si pomyslela, že by to mohl být amur, který v počátku dělal jakoby nic do poslední chvíle a u břehu udělá otočku a bude fuč přímo před nosem. Nechtěla jsem to podcenit. Najednou se nad hladinu vynořilo majestátné tělo amura a já byla ještě více nervózní, že ho přece nesmím ztratit.
Trvalo to asi třicet minut a najednou jsem se měla vyfotit s nejhezčí rybou, co jsem viděla, která měla úctyhodných 102cm a 12kg. Nebyl moc poddajný a focení bylo náročné, ale stejně jsem se nejvíc těšila, až ho zase pustím do jeho světa a potkám se s ním třeba někdy příště. Za tuto výpravu jsem si splnila své dva velké sny.
72 hodin bez záběru
Konec října a mě čekala poslední dovolená, než se na mě sesypou studijní povinnosti. S přítelem jsme se rozhodli opět navštívit náš oblíbený revír. Tentokrát jsme změnili místo a očekávali jisté úspěchy. Lovné místo jsem zvolila u poněkud vzdáleného ostrůvku naproti nám – ale když já ráda házím daleko… Vsázela jsem na osvědčenou peletu, kterou nechávám ve vodě i půl dne, protože dlouho vydrží a na druhé návnadě jsem experimentovala s novými příchutěmi. Počasí bylo již poněkud chladné a s tím slábla i potřeba ryb krmit se.
Jak těžké je přijít rybám na chuť?
Celé tři dlouhé dny jsem zůstávala bez jediného záběru, ačkoliv jsem vymýšlela nejrůznější kombinace a říkala si, že tomu přece nemůžou odolat, opak byl pravdou. Měla jsem radost aspoň za přítele, který už měl na kontě pár pěkných kapříků. Čtvrtý den dopoledne se za námi stavil náš kamarád, který si užíval dovolenou hned vedle. Povídali jsme si a potom řekl něco, co mě přimělo uvažovat. Jeho soused používal zavážecí loďku. Ta mu mimo jiné dokázala říct, kde se ryby ve vodě pohybují. Zásadní informace byla, že se drží ve sloupci. Takže jsem stáhla pruty a nachystala trumf jménem popka.
Po obědě se rozezvučel přítelův „pípák“, bylo to napínavé. Za pár chvil jsem mu podebírala nádherného šupináče, který se pyšnil váhou 17,7kg – gratulace byly na místě. Uvažovala jsem, co dělám špatně. Přítel chytal z levé strany a já se držela uprostřed v dálce. Napadlo mě, že udělám svůj oblíbený manévr, za který mě přítel často kritizuje – pravý prut nahodím „single hook“.
A pak to přišlo!
Byl večer a my seděli s přáteli. Záběr pořád nikde a já pořád jen doufala, že příští den neodjedu bez ryby. Mluvili jsme, když v tom mi to zabralo na levý prut, který byl nahozený stále na stejném krmném místě. Snad nikdy jsem neběžela rychleji. Byl to kapřík, řekla bych „vánočních rozměrů“, ale stejně mi udělal radost. Popřála jsem mu dlouhý život a ať vyřídí pozdrav i babičce.
Neuplynula ani hodina a ozvalo se pípnutí z pravého prutu, jako by něco žužlalo moji nástrahu. Stála jsem u prutu a vyčkávala, co se bude dít. Při druhé signalizaci jsem neváhala a sekala. Rybu jsem cítila a snažila se neudělat jakoukoli chybu, přitahovala jsem zvolna a zdálo se, že se ten záhadný zajatec mé nástrahy vůbec nebrání. Jakmile jsem zahlédla kousek hřbetu toho krasavce, došla mi slova. Na podložce jsem rázem viděla svůj nejlepší životní úspěch.
Budu muset začít posilovat kvůli focení, protože uzvednout toho tlouštíka byla opravdu dřina. Nebudete tomu věřit, ale ručička váhy se zastavila na hodnotě 17,7kg! Věděla jsem, že za úspěchem je popka s příchutí brusinky a koule o průměru 20 mm s příchutí kukuřice/kokos, opravdová lahůdka. Smáli jsme se, jaká náhoda to je. Nádherně zbarveného šupináče jsem pouštěla do vody s pocitem, že rybolov teď mám ráda zase o něco více.
Všem čtenářům přeji krásné chvíle u vody a mnoho pěkných úlovků
Za tým kubasvoboda.cz extreme fishing
Tereza Helštýnová
