Podél našich vodních toků začínají být jasná pravidla. Minimálně po jedné straně musí přímo podél břehu řeky vést cyklostezka zaplacená z evropských peněz. Tato cyklostezka by měla být z asfaltu nebo betonu, aby se po ní dalo co nejpohodlněji jezdit a připadali jsme si na ní co nejméně jako v přírodě.
Pokud se na takových místech kapraři povede vůbec nahodit, musí být neustále ve střehu. Prut musí šikovně nainstalovat tak, aby se vešel mezi cyklostezku a řeku. U prutů se většinou sedět nedá, a tak musí kaprař při každé jízdě přeběhnout cyklostezku. Pro bezpečí vaše i kolařů a bruslařů byste si měli zapamatovat, že cyklista nebo bruslař netuší, že my když máme jízdu, tak se nedíváme doleva ani doprava. Prostě hledáme nejkratší a nejrychlejší cestu k prutu a po cestě smeteme všechno.
Tohoto kapra jsem pracovně pojmenoval „Pán cyklostezky“
Cyklostezka je nekompromisní i v tom, že na ní s výjimkou pozdního večera, noci a brzkého rána většinou nebýváte sami. Při souboji s rybou tak často máte fanoušky a fanynky, což může být příjemné i nepříjemné. Výhodu to má tu, že se díky tomu často nemusíme fotit samospouští. Nevýhoda je ta, že takové fotky bývají často horší.
Skoro všechno na našem světě má ale svoji pozitivní i negativní stránku. Asfaltové cyklostezky podle mého názoru przní okolí našich řek. To ale není důvod, proč se jim rybáři vyhýbají. Důvodem je především to, že se po nich nesmí jezdit autem a od auta chytá většina rybářů ráda. Podél cyklostezek je tak mnohem menší rybářský tlak a tím pádem i šance na větší úlovky. Ke své kaprařské ofenzívě jsem si proto vybral úsek řeky, kde není jedna cyklostezka. Ale dokonce jsou tam cyklostezky po obou stranách! Přináším vám pár obrázků z drsného života na „kaprostezce“.
Na pohyb na cyklostezce musíte být dobře připraveni. Pokud jdete na noc, tak s plnou polní nedojdete dále než několik stovek metrů. A to je tak malá vzdálenost od auta, že většinou nic neřeší. Pořídil jsem si proto vozíček, který dojezdovou vzdálenost a možnosti zásadně prodlužuje.Koupil jsem si vozíček s velkorysími rozměry a přepravní nosností, že jsem si až říkal, jestli jsem ho nenaddimenzoval. Hned první výprava na 24 hodin, na kterou jsem si vezl i nějaké věci navíc na focení recenzí, ukázala, že žádný vozíček není dost velký.Jaro loni přešlo vlastně okamžitě do léta. Příroda ožila strašně rychle. To platilo i pro aktivitu kaprů. Kapry jsem začal chytat velmi rychle a záběrů nebylo málo.Cyklostezkou vedoucí přímo po břehu řeky jsme dokázali znásilnit i ty nejkouzelnější kouty naší země. Potvrdilo se mi, že to pro nás rybáře může být v jistém smyslu i příležitost.Mnohde není mezi řekou a cyklostezkou zdaleka „tolik“ prostoru jako zde. Při troše šikovnosti si ho ale uděláme.Můj dočasný kaprařský domov na cyklostezce. Nic cenného si nesmíte nechat ležet na židli nebo spacáku. Stačí jízda a o tuto věc se vám může postarat některý z cyklistů.Jeden prut jsem většinou házel za místo, kde nad příbřežní hranou začínaly rašit stulíky. Druhý prut jsem směřoval do koryta. V brzkém jaře fungovala spíše bezprostřední blízkost břehu, později chodilo více záběrů spíše z koryta.Menší a středně velké kapry jsem chytal prakticky ze všech míst na cyklostezce, kde jsem chytal. Záběrů bylo opravdu hodně. Nekompromisní byli i tloušti a zejména jeseni. Nastal čas selektovat.Mimo jiné jsem začal krmit výhradně 24mm boiliesem a prodloužil vlasové přívěsy.I na cyklostezce se hodí hlídač. Můj pes Collin se s největší oblibou rozvaluje přímo na cyklostezce.V dešti to není v malém brolíčku mezi cyklostezkou a křovím úplně nejkonfortnější, ale někdy se síly na další souboje načepat musí. Když neprší, máte naopak hezký výhled na sportovce a hlavně sportovkyně, které vás míjejí. Nevěřili byste, jak brzy ráno cyklostezka ožívá. Některé lidi potkáváte ve stejný čas každý den.Další kapří turista je v podložce.A jede se doplnit zásoby. Za prací a za rodinou. Po pár jízdách pochopíte, že vozíček je fantastická věc, ale ani na něm nesmíte vozit nesmysly. Když ho naložíte moc, také se sakra provezete.Život na cyklostezce dokáže být návykový. Brzy jsem se v průběhu jarní kapří horečky zase musel vrátit.Návrat byl správným rozhodnutím. Ještě nebyl ani konec dubna, ale tření kaprů už bylo za rohem. Těsně před půlnocí přišel tento 15,2kg šupináč.Opravdové poklady se někde nenacházejí jenom v řece ale i na druhé straně v lužních lesích za cyklostezkou, kde si Collin na jaře užíval v kvetoucích dymnivkách.Na cyklostezce jsem chytil ještě hodně kaprů. Tím posledním v průběhu loňského jara byl tento statný mlíčák.Pokud budu mít možnost, jestli budu chytat v takovémhle malebném přírodním zákoutí, nebo na cyklostezce, vyberu si většinou samozřejmě hezkou přírodu. Chytání poblíž cyklostezky vám ale doporučuji také vyzkoušet. Mnohde je to kapří ráj a to věřím, že opravdové poklady tam teprve chytím.
Radek Filip Tento článek byl publikován v tištěném magazínu Kapr, jehož je autor šéfredaktorem
