Pozoruji již několik let, že vody, ve kterých se vyskytují kapři vetší velikosti, se těší velké pozornosti mnoha kaprařů. Zvyšující se rybářský tlak na takové lokality jde ruku v ruce s tím, že právě ti větší a zkušenější kapři se stávají v průběhu roku hůře ulovitelní a záleží na každém, jak se s tímto problémem dokáže vypořádat. Stokrát ohraná fráze, že je třeba udělat všechno jinak, nežli ostatní, zcela jistě funguje, ale není to vždy jen to, co nás může dovést k úspěšnému konci ve formě trofejního, nebo chcete-li několika trofejních kaprů. Na následujících řádcích se vám budu snažit přiblížit to, jak přistupuji k lovu na lokalitách, které jsou pod silným rybářským tlakem, a které navštěvuji téměř po celou sezonu.
Nebudu se rozepisovat o tom, že rybu nechytím v každém období na stejném místě, ale u místa jistě ještě chvíli zůstanu. Pokud chytám na lokalitě s větším rybářským tlakem, bude volba místa nejdůležitější věcí, kterou se nevyplatí podcenit a bývá alfou a omegou mezi úspěchem a neúspěchem. Poslední dva podzimy jsem měl možnost si to ověřit úspěšnými nebo neúspěšnými vycházkami. Zejména o podzimních lovech bych se zde chtěl ve větší míře zmínit, protože je to část roku, kdy dost kaprů se již shledalo s nejednou montáží a navštívili nejedno krmné místo vytvořené z mnoha druhů krmení.
Začal bych asi podzimem roku 2012, kdy se mi nedařilo podle mých představ a lámal si hlavu nad tím, jak nejlépe využít už poměrně málo času, který do konce sezony zbýval. Snažil jsem se nechat za sebou několik týdnů neúspěchu a s čistou hlavou přistoupil k výběru lokality a hlavně místa, které by zde mohlo být produktivní.
Revír, který jsem si po zbytek svých vycházek vybral, jsem již z předešlých let dobře znal a i přes velký rybářský tlak, který zde dlouhodobě panoval, jsem věřil, že se mi zde ještě tento rok podaří ulovit nějakou slušnou rybu. Obětoval jsem jedno víkendové dopoledne a bez prutů si revír prošel, abych se seznámil s podmínkami, které zde momentálně panovaly. Několik rybářských part či jednotlivců, kteří zde lovili s lepšími či horšími výsledky přesně chytali tak, jak jsem tušil a částečně si i přál. Zjevná horká místa byla bombardována krmením a montážemi už několik dní možná i týdnů, a tudíž v mých očích tolik horká nebyla. Vybral jsem si proto část, která neoplývá přílišnou oblibou u většiny kaprařů, kteří sem jezdí a následující čtyři dny strávil právě tam.
Tato část revíru je poměrně úzká s velkou plochou pokrytou silnějším nánosem bahna a právě tyto dvě věci dost rybářů od lovu zde odrazují. Na tomto místě jsem se chtěl vyvarovat lovu na místech, kterými byly větve nad vodou nebo část, kde se vyskytovalo velké množství podvodních vázek, protože mi bylo jasné, že i to málo rybářů, kteří sem čas od času zavítají, budou své pruty směřovat právě do těchto míst. Rozhodl jsem se pro část, kde bylo nejměkčí dno a zároveň jsem byl schopný veškeré krmení do vody dopravit ze břehu kvůli absolutnímu klidu v oblasti krmného místa. Zejména zbytečný pohyb na vodě může být pomyslnou čárou mezi úspěchem a neúspěchem na místě, jakým tohle bezesporu bylo. Nakrmil jsem zde 15 kg řepky, doplněné o 3 kg pelet a 2 kg boilie. Během prvních dvou dní jsem z rozkrmené plochy nachytal několik ryb s váhou do 10 kg a byl částečně spokojený. Pořád tomu ale přece jen chyběla nějaká větší ryba…
Pro zbývající část výpravy jsem se tedy rozhodl vysadit drobné krmení a místo dochytat pouze s boiliem, a to v menším množství jen v okolí montáže. Tato varianta se mi vyplatila a po jednom dni bez kontaktu s rybou jsem výpravu uzavřel nádherným lyscem přesahujícím hranici 15 kg.
Druhou, neřekl bych výpravu, ale několik krátkých vycházek, jsem měl naplánované o tři týdny později a byly to i poslední chvíle u vody v tomto roce. Počasí bylo už poměrně chladné, dost rybářů už odpadlo a mně se tím pádem otevřelo širší pole působnosti. Vybral jsem si místo, na kterém bylo možné v odhozové vzdálenosti lovit na poměrně členitém reliéfu dna s hloubkami od pěti do dvou a půl metru. V tomto období se mi jevila tato možnost jako velice dobrá.
Bohužel kapři během tří dnů nejevili o mé nástrahy sebemenší zájem a mně nezbylo než na poslední dvě vycházky změnit místo. Velice dobrým pomocníkem mi v tomto případě byly samotné ryby, které se dvě rána po sobě vyhazovaly přes celou šířku vody u koryta a v nejbližších částech okolo něj. Na novém místě jsem se snažil o to, abych nachytal ještě několik ryb klidně i menší velikosti, které mi po dobu rybářského půstu budou ještě chvilku zahřívat a také tomu uzpůsobil taktiku lovu na jednom z prutů. Několik raket method mixu s malými peletami a drceným boiliem spolu s PVA punčochou a malou nástrahou na panáčka byla skvělá varianta, která během první vycházky přinesla čtyři ryby, z nichž největší byl 9kg šupináč. Druhým prutem jsem se samozřejmě snažil chytat selektivněji a umístil ho do místa, kde jsem si myslel, že mnoho lidí v průběhu sezony nechytá a krmení a nástrahu jsem zde použil co nejméně atraktivní pro malou rybu. Tento prut jsem nahodil do nejhlubšího místa, které jsem zde našel a přikrmil pouze třicet kuliček boilie o průměru 24 mm. Jako nástrahu jsem použil stejné boilie. Patnáct centimetrů dlouhý celofluorokarbonový návazec s malým háčkem měl být co nejrychlejší a neměl dávat očekávané rybě moc prostoru na zkoumání. Takto připravené místo po obě dvě vycházky mlčelo a až poslední ráno z něj přišel záběr. Po zdárném zdolání jsem byl velice spokojený, protože poslední záběr i ryba sezony byl zároveň i největší kapr celého roku a byl jím šupináč 18,6 kg.
Dalších několik vycházek a výprav, na kterých jsem si potvrdil, jak důležité je ryby hledat, jsem podnikal v průběhu celého podzimu roku 2013. Opětovně bylo na rybách znát, že se potýkaly celý rok se silným rybářským tlakem a mně došlo, že pokud budu chtít nějaké velké opravdu přelstít, budu muset strávit na břehu co nejvíce času, ať s pruty či bez nich. Taktika byla jasná. Začít s lovem na místě, které je pro mnohé rybáře nepohodlné, a to hned z několika důvodů… Blízká prašná cesta s velkým množstvím projíždějících aut a cyklistů může z celkem pohodové chvíle u vody udělat doslova peklo. Stejně tak i množství pod vodou skrytých nástrah ve formě utrhaných vlasců, větví a betonových jehlanů naházených do vody, z důvodů mně zcela záhadných… Pokud jsem se však se všemi neduhy vybraného místa vypořádal, mohl jsem zde tušit dobrý lov. Na tomto místě jsem byl nucen použít jako kmenový vlasec monofil v průměru 0,50 mm z důvodu, že pokud se mi podaří nahodit mimo čisté místo, přijdu většinou pouze o část návazce a nenechám na dně další zbytečné metry odhazového materiálu. To, že toto místo se netěšilo přízni zde lovících rybářů a nebylo vystavováno tlaku, se mi potvrdilo hned první den, když se mi podařilo ulovit kapra 103 cm a 18,6 kg a o jednoho podobné velikosti jsem ještě bohužel přišel.
Následující dvě vycházky se mi zde opět zadařilo a mohl jsem změřit síly ještě s několika rybami, z nichž největší byli šupináči 13 kg a 14,5 kg. Po těchto pár dnech se místo rozplašilo a byl jsem na něm úspěšný pouze se záběry od menších ryb. Plánovanou týdenní výpravu jsem musel tedy uskutečnit na jiné místo a bylo velice důležité ryby najít. Jako nejlepší variantu jsem shledal a tím se řídím už delší čas – hledat ryby tak, že strávím na pár místech nezbytně nutný čas a čekám, jestli se ryby v určitých částech neukáží sami. Měl jsem určitou dávku štěstí a ryby během několika hodin vypozoroval a jel zkrátka za nimi. Na vybraném místě se nabízelo hned několik variant na rozmístění prutů, ať v příbřežních partiích nebo na volné vodě. V prostoru při břehu se nacházelo velké množství spadaných větví i nerovnosti dna a tyto partie byly vyhledávané ve většině případech při chytání ostatních rybářů. I přes to, že jsem o tom věděl, chtěl jsem je jedním prutem zkusit alespoň pár dní pochytat. Co kdyby náhodou… Již nyní mohu napsat, že tato místa byla rozhodně tou nejhorší možnou variantou, kterou jsem mohl použít a během celého týdne se mi zde podařilo ulovit pouze dvě ryby do 70ti cm.
Druhé a mnohem lepší místo, i když nebylo nijak moc zvláštní a nebylo ani nijak výrazné rozdílem hloubky, se nacházelo zhruba 70 m od břehu a tvořila ho jakási hrana, která se zvedala z 5,2 m na 4,7 m. Jediné, co bylo v této části jinak, byl přechod tvrdého a měkkého dna. Z tohoto místa chodily záběry pravidelně již od prvního dne a věřil jsem, že je jen otázkou času, kdy se z něj podaří pěkná ryba. V polovině výpravy zde přišel záběr od lepšího šupináče s váhou 11,5 kg a já myslel, že o místo se začaly zajímat větší ryby. Od začátku jsem zde krmil boiliem spolu se pstruhovými peletami, protože tato kombinace se mi již mnohokrát vyplatila. Bohužel ze středy na čtvrtek přišlo rapidní ochlazení společně se silným deštěm a větrem. Tato změna způsobila, že se ryby na celé dva dny odmlčely. To, co se však událo posledních 24 hodin výpravy si budu ještě dlouho pamatovat. V 10:00 odstartoval neskutečnou sérii záběrů 13 kg šupináč a v intervalech zhruba dvou hodin chodily záběry až do odjezdu. Z dalších ryb jistě ještě stojí za zmínku ryby s váhou 10 kg, 10,5 kg, 15,9 kg a největší ryba výpravy 18,1 kg. Opětovně se mi zde potvrdilo, že mnohdy nenápadné a ostatními rybáři nedoceněné místo, může být daleko úspěšnější, něž od pohledu zajímavé, které bude po velikou část roku pod velikým tlakem.
Závěrem bych se chtěl ještě zmínit o poměrně důležité věci, která bezesporu k úspěšnému lovu patří a tou je krmení. Už několikrát jsem byl svědkem toho, že i na velice dobrém místě se nenachytaly dobré ryby a bylo to dáno pouze tím, že rybáři zde používali nekvalitní návnady. Přijde mi směšné, že někomu záleží více na tom, jak u vody vypadá a jaké poklady má naskládané na drahém stojanu, než na tom, co že se mu to houpe pod háčkem. Všichni moji známí o mně ví jedno a to je, že raději budu sedět na kbelíku od krmení, nežli na drahém polstrovaném křesle a strávím klidně týden na karimatce, ale pod háčkem a i okolo něj bude vždy jen to, čemu věřím, co je podle mě kvalitní a mohu se na to v každém případě spolehnout.
V tento čas mě čekají poslední dvě výpravy sezony 2013 a kdo ví, budu „hledat a třeba i najdu“.
Honza Prchlík
