Když se řekne Kanárské ostrovy, většina kaprařů si představí jezero Chira (mapa). Je to samozřejmě nejslavnější zdejší revír, ale kolik z vás ví, že na Gran Canarii je 60 různých jezer? Ve všech nejsou samozřejmě kapři, v mnoha ale plavou. A v některých z nich jsou dokonce velmi velcí! Rekord ostrova nepochází z Chiry a má hodnotu 24,8 kg!
Povolení
Pokud si chcete na Kanárských ostrovech zachytat na jiných revírech, tak je největším problémem získat povolení k rybolovu a pobytu na březích, které bývají soukromé. Dave Beecham ale žije „na Kanárech“ takřka 20 let a za tu dobu se s přátelil s mnoha domorodci, ti ho tak nechali jít i do míst, kam se normální smrtelník nedostane. Já jsem měl to štěstí, že mě pozvali na jednu z těchto vod také, abych zkusil chytit nějakého horského kapra, který zatím nepoznal ostrost háčku.
To byly velmi lákavé vyhlídky, ale také to znamenalo, že bude nutné se vypořádat s mnoha neznámými a problémy. Nikdo například neví, jak dlouho kapři v jezeru jsou a kolik jich je. Dave ale mluvil s jedním domorodcem, který žije nedaleko a viděl prý v jezeře velké kapry. Když mu Dave ukazoval obrázky kaprů z Chira, jenom konstatoval: „No mucho grande“ což v překladu znamená: „Ne, mnohem větší!” Nic víc jsme nepotřebovali slyšet a výprava na dvě noci tak byla rychle zorganizována.
Kaprař-horolezec
Největším problémem ale bylo dostat se na místa, kde jsme chtěli rybařit. Nacházely se v naprosté divočině, nebyla tam žádná lovná místa na břehu a nešlo se dostat autem přímo k vodě. Čekalo nás tak slézání skalnaté hory s veškerým vybavením na zádech. Bylo důležité cestovat nalehko, a přestože byl leden, rozhodli jsme se spát pod hvězdami bez brolíček a bivaků. Počasí na Kanárských ostrovech v lednu samozřejmě není tak drsné jako v Evropě. Vody bylo v jezeře o 7 metrů méně, než je obvyklé, čekalo nás tak ještě o něco více lezení s vybavením. Pěkně jsme se tak po cestě zadýchali a zpotili.
Krmení jsem si s sebou moc nebral. Na divokých vodách je většinou kukuřice sázkou na jistotu. Zdá se, že kapři vždy rychle pochopí, že kukuřice je k jídlu. Na jezeru Chira ale kapři milují Nash Instant Action nástrahy. Rozhodl jsem se tak, že dám šanci boiliesu Strawberry Crush s nadějí, že všichni Kanárští kapři mají podobné chutě. Byla to také ideální příležitost k otestování nových Pinpoint háčků ve tvaru drápu. Měl jsem je sebou jenom ve velikosti 2. I v ní ale byly krásné ostré a věděl jsem, že kapři v tomto jezeře nemají tušení, jak vypadá háček a nechtěl jsem riskovat, že pokud budu mít záběr, ryba se mi vyřízne.
Bylo důležité zjistit, co se nachází na dně před námi. Nebylo možné sebou táhnout normální člun, ale vzal jsem sebou zavážecí lodičku RT4 s echolotem, který nám posloužil pro průzkum dna. Byli jsme opravdu velmi rádi, že jsme lodičku měli sebou, protože jezero bylo pod vodou úplně jiné, než se tvářilo ze břehu. Ve skutečnosti bylo hlubší než širší! U přehrady bylo jezero velmi úzké, ale sonar hlásil hloubku 21 m! Hned pod našimi lehátky padalo přímo do hloubky 15 až 18 metrů. Došlo nám, že kdyby si člověk odmyslel vodu pod námi, seděl by v podstatě na vrcholu útesu! Sklony dna a hloubky tu byly neuvěřitelné, ale kapři tu žijí, tak se musejí někde i krmit. Přestože se to zdálo obtížné, museli jsme najít místo, kam položit naše nástrahy. Nakonec jsem se zaměřil na skalní římsu po mé levici. Jednu montáž jsem nahodil do 3 metrů a druhou hlouběji do 7,5 m. Upřímně jsem ale nahazoval více s nadějí než důvěrou. Bylo to jako rybolov v kaňonu, což je něco, co jsem nikdy předtím neabsolvoval.
První noc byla poměrně vlhká a chladná a bohužel i tichá. Slyšel jsem převalit se několik ryb. Žádná z nich ale nezavadila o mé nástrahy. S východem slunce nad okolní vysoké hory mi začínalo být jasné, že přede mnou leží opravdu velká výzva. Z hloubky se zvedaly bublinky, ale nedařilo se mi určit, jestli je způsobují kapři nebo něco jiného. Nakonec jsem se rozhodl bublinky ignorovat, protože jsem si říkal, že kapři, na které není žádný rybářský tlak, budou preferovat mělkou vodu před velkými hloubkami a budou zde zvyklí přijímat potravu.
Nové místo
Jeden prut jsem ponechal na původním místě a druhý vyvezl na vzdálenější stranu, kde se nacházela mělčina s hloubkou necelé 4 metry kousek od břehu. Během celého dne jsem neviděl ani jeden náznak rybí aktivity, ale se soumrakem se opět začaly ryby ozývat. Zdálo se, že některé by mohly být velké. Doufal jsem, že se z ničeho nic některý z prutů rozjede. Za rozednění jsem měl pípnutí na vzdálenějším prutu. Následovalo další pípnutí a šílená jízda. V panice jsem vyskočil a chytnul prut. Snažil jsem se rybě důrazně zamezit, aby si to namířila k některému z obrovských podvodních balvanů. Po pěkné přetahované se mi podařilo rybu otočit. V hluboké vodě to byl zvláštní souboj. Nakonec jsem ale viděl, jak si to k podběráku míří perfektní šupináč. Byl to nepopsatelný pocit. Chytil jsem mnoho větších kaprů, ale úlovek tohoto divokého kapra, který předtím 100% nikdy nebyl chycen, mě nadchnul. Byla to těžká zkouška, ale trpělivost se vyplatila.
Poté čas na naši výpravu uplynul. Rád bych zůstal déle, ale nebyl čas. Vraceli jsme se totiž na Chiru, kde se nám povedlo chytit hodně kaprů v relativně krátkém čase. Byli překrásní, ale žádný z nich nemohl překonat úlovek divokého kapra chyceného tam vysoko v horách.
Steve Briggs
Tento článek byl publikován v tištěném magazínu Kapr.
