Při několika posledních vycházkách k vodě jsem přemýšlel nad tím, o čem vlastně napsat, aby to nebylo v režii přijel jsem, zavezl jsem, nachytal jsem a jel domů… Při pozorování ostatních mě napadlo, že většinou dělají velmi často totéž. Většina „místních“ nához co nejdál a zakrmení. Zkušenější rybáři průzkum dna, bójka na hranu, případně k díře, a tak stále do kola.
Když popřemýšlím nad svou strategií lovu, tak jsou revíry, kde funguji podobně jako většina (člun, echolot, bójka, případně marker), ale zhruba jen ve dvaceti procentech lovu na stojatých vodách. Čas trávím většinou na menších revírech zhruba do 10 ha, ale to neznamená, že podobné strategie nefungují na velkých vodách.
Vždy, když přijedu k vodě, ať již známé či úplně neznámé, vycházím z toho, je-li břeh strmý s hloubkou alespoň 40 až 50 cm a ještě k tomu s nějakým porostem, travnatým, rákosovým, a nebo ještě lépe, s převislými porostlými stromy či keři, mám vždy jasno o umístění alespoň jednoho z prutů. Člověk nemusí být „rybářský genius“ na to, aby věděl to, že na takovýchto místech mají ryby velké množství přirozené potravy, ať již hmyzu, larev, lesních plodů, jiker a nevím čeho všeho možného. Umístím tedy prut těsně pod břeh, rozpůlím tři kuličky boilie a naházím zhruba metr kolem montáže, která je z drtivé většiny sestavena z háčku velikosti 6 až 8, opatřeného velmi krátkým vlasem, tak akorát na navlečení kuličky plovoucího boilie a umělé kukuřičky namočené ve sladidle. K tomu přidám na PVA pásku dvě půlky boilie. „Plovku“ obalím játrovou obalovačkou a v případě použití „olověnky“ i tuto celou šňůrku potřísním játry a pokládám (či nahazuji) montáž.
Vždy velice pečlivě sleduji dění na vodě, ale zvláště bedlivě dění u břehů. Když kapr skočí na „vodě“, všimne si toho každý, a to může být otočen zády. Ale u břehu je to jiná. Většinou nepatrné pohyby porostu, opatrné zavlnění, ukazují, že se tam „něco děje“, a když je část břehu klidná, tak se většinou jedná o největší a nejmazanější ryby revíru.
Pokud sedím na místě, kde mohu chytat na oba pruty u břehu (ať již náhozem k protějšímu břehu, či zanesení nástrah na obě strany vlevo i vpravo, tak to tak většinou praktikuji a vždy si připravuji třetí místo na vystřídání prutů po záběru. To proto, abych nechal místo, odkud přišla ryba, odpočinout a jen nepatrně přikrmím, aby ryby neztrácely důvěru.
Za ta léta, co se věnuji lovu ryb, si troufám říci, že tímto způsobem jsem nachytal více ryb, než jakýmikoliv jinými. Tato strategie přináší obrovské výhody, ale také značná rizika. Mezi výhody patří zejména možnost krmení, kdy stačí pouze rukou „přihodit“ hrst krmení, v případě, kdy si nástrahu „položíte“ naprosto dokonale, bez rizika zamotání a v neposlední řadě úžasnou podívanou, kdy se u břehu udělá obrovský vír a v tu chvíli se rozjíždí brzda… No prostě pro mě ty nejhezčí záběry.
Mezi rizika určitě patří to, když chytáte na odhoz, například k protějšímu břehu. Jde o to, že pokud máte záběr za tmy, tak se může stát například to, že celé hodiny budete mít nástrahu třeba někde na větvi a po pádu olova do vody budete přesvědčeni o tom, že se vám povedlo nahodit. Tato technika je velice náročná na přesnost náhozu a mnohdy je na noc lepší oželet půl metru a házet se zaklipováním kousek „před“.
Když tak procházím fotografie slušnějších ryb, tak více než polovička ryb mezi 16 kg až 22 kg byla ulovena právě ze vzdálenosti mezi 20 cm až 60 cm od břehu z hloubek mezi 0,5 až 1 m. Věřím, že řada z vás již něco podobného zkusila a někteří zcela jistě tímto způsobem chytají, ale pro někoho to bude něco nového. A pokud to vyzkoušíte a uspějete, tak si na mě zcela jistě v dobrém vzpomenete…
Držím palce a všem slušným rybářům přeji mnoho úspěchů a spoustu krásných zážitků od vody, okořeněných krásnými úlovky.
Tonda Škuthan
Tondo krásně jsi to napsal, tak jak je u tebe už tradicí.
Těším se až se potkáme u vody. Roman
Jo je to přesně tak, prakticky nechytám jinak až na úplný vyjímky. Jenom s tim rozdílem, že plovky nepoužívám vůbec (ale to je dle zkušeností každýho rybáře), za mě je to jedna kulička a krmit jen hrstkou koulí.