I když jsem jako rybář prošel téměř každou nástrahou či montáží, stále se najde něco, co se dá ještě přece jen trochu vylepšit, zdokonalit. Po dlouhých letech u vody jsem se hodně poučil a začal se držet osvědčených montáží, které mě po letech utvrdily, že jsou pro mě ty pravé ořechové… Musím se přiznat, že se občas cítím jako opravdu stará páka, která už nepotřebuje nic zkoušet a trápit se. Ano, věřím, že mi většina z vás dá za pravdu a přizná se, že má stejné zkušenosti a drží se té své osvědčené metody jako klíště.
Ne, nechci tady probírat milionkrát probírané montáže. Samotného mě takto obdobné články spíše odradí nežli upoutají. Tento článek by měl být o něčem úplně jiném. Měl by být o nástrahách a jejich opravdovém porovnávání ze skutečností. Jak se k nim postaví samotný koncový člen tohoto řetězce – kapr.
Rád bych začal nahlédnutím do mé kaprařské minulosti. V době, kdy jsem aktivně spolupracoval s německou firmou Mosella, přesněji Pelzer, všechno bylo pro mě takové okouzlující a nové. Přiznám se, že jako tester jsem měl přístup ke každému produktu téměř v neomezeném množství. Byly to časy, když jsem zkoušel pořád vytvořit novou „super“ nástrahu, které by neodolal žádný pořádný kapr. Opravdu po letech testování, zkoušení, úspěchů a neúspěchů jsem začal pociťovat, že něco není v pořádku. Ano, ulovil jsem pěkně ryby, ale něco nebylo tak, jak bych si představoval, přál. Nevím, čím to bylo dané, ale po letech jsem se s touto firmou rozloučil a jak někteří možná ví, odstěhoval jsem se za dalekou louži. Zde jsem se ještě první roky trápil skládáním perfektní nástrahy, ale časem jsem to vzdal. Zjistil jsem, že nemám tolik času, abych se mohl věnovat nekonečné alchimii, pokusům a nekonečným testům.
Moje štěstí spočívalo v tom, že jsem zůstal ve spojení s mými přáteli ze Slovenska, který si nadále se mnou vyměňovali své zkušenosti. Kromě svých bývalých týmových kolegů, Jožky a Dody, nebo přítele Pala Hozy, zůstal jsem v dobrém a častém spojení s Peťou Šimoničem. Tohoto kluka jsem od prvního okamžiku, kdy jsme se poznali, měl za „Pana rybáře“ s velkým citem a odhodlaností. Přiznám se, že ještě za starých časů jsem už začínal závidět jeho spojení s Jet Fish a následně úspěchy. Ano, musím říci, že opravdu zasloužené. Právě proto jsem se rozhodl pustit se s nimi do spolupráce. Je to moje další zastávka v mém kaprařském životě a věřím, že mě zase posune o krůček dopředu. Zdali to chtěl svatý Petr, to nevím, ale výběr byl daný a již za krátký čas mi přinesl očekávané ovoce.
Jak každý z vás, tak i já, stále, když sedím u vody, přemýšlím, co zrovna dělají kapři ve vodě a co jim předložit za pamlsky. Právě to poslední mi pořád vrtalo v hlavě, stále častěji. Když jsem ještě dříve relaxoval mezi kaprařskými výpravami muškařením na známých slovenských řekách, zapamatoval jsem si jednu podstatnou věc. Každá řeka, každá voda byla něčím jiná a ne každá moucha fungovala všude stejně. Ano, je to proto, že každá voda nabízí jiný druh potravy pro ryby. Přesně to jsem začal s Jet Fish aplikovat v USA.
Spolu se svým týmovým kolegou Vanjou máme několik vod, které navštěvujeme častěji, než jiné revíry. Je to samozřejmě tím, že je dobře známe a víme, jak správně zaútočit na kapří obsádku. Naše taktika spočívá v tom, že se snažíme dokonale zanalyzovat přirozenou kapří potravu. Věřte mi, není to stále jednoduché a mnohokrát zacházíme až do extrémů. V poslední době nám ale tato taktika přináší stále více ovoce. Co se nám nejvíce líbí z nabídky produktů, jsou amino complexy, které bezesporu splňují naše požadavky na kvalitu nástrahy. Zde bych chtěl poukázat na začátek článku, kde se snažím vysvětlit, že už opravdu není potřeba ztrácet čas a peníze na míchání a pokusy. Pokud lovíme na vodě, kde má ryba dostatek přirozené potravy, jako například raky, a pokud vidím, že kapr má velké masité pysky, vím, že právě rak bude to, co je na jeho každodenním jídelníčku. Právě proto je v tomto případě můj výběr jasný.
Mým současným favoritem z nástrah je směs a amino complex Biocrab. Rozhodně netvrdím, že když předložím zdejším kaprům jinou nástrahu, že nebude fungovat. Samozřejmě, že zkouším více příchutí… Ale jak jsem již předeslal, snažím se vodu a zdejší ryby pozorovat a z toho také vycházím. Vždy se snažím nástrahu doladit tak, aby dokázala nabídnout rybě přirozenou potravu. Například Žlutý Impuls a javor, to je moje další zbraň. Stačí, pokud vím, že kolem vody je dostatek srovnatelně přirozené potravy a mám další eso v rukávu.
Ryby na těchto fotografiích byly uloveny na vodě, která je opravdu těžkým oříškem a musím říci, že hodně opravdu dobrých rybářů si na ní vylámalo zuby. Častokrát se na nás proto zlobí a snaží se od nás získat byť jen útržky informací, aby uspěli. Z toho samozřejmě mám dobrý pocit, protože právě tohle jsou ty zúročené zkušenosti získané u vody. Také se nám stává, že by někteří rybáři chtěli chytat na našem místě, nebo přímo s námi. Věřte nebo nevěřte, zatím stále nedokáží pochopit, jak je to možné, že mi stále dokážeme za několik dní to, co jim se nedaří za několik let sezení na stejné vodě či dokonce stejném místě. Přiznám se, že se často cítím až trapně a v duchu jsem rád, že nejsem v jejich kůži. Vždyť kdo by už chtěl?
V současné době (poznámka redakce: tento článek byl napsán v minulém roce), přesně 24. – 30. září se připravujeme na Mistrovství světa v lovu kaprů ve státě New York, na řece St. Lawrence a doufáme, že obstojíme zdárně v přesilovce, kterou zde jdeme odehrát se „spoluhráči“ zvučných jmen a sponzorů. Držte nám, prosím, palce!
Další článek bude následovat, a jak jinak, než samozřejmě z těchto závodů (Carp Angling World Championship 2011). Děkuji za podporu mých přátel a hodně štěstí vám všem!
Vlasto Vrškový
