Již několik sezón se věnuji lovu kaprů na řekách. Stojaté vody navštěvuji jen zřídka kdy. Během této doby jsem si postupně našel místa, která mě přesvědčila o tom, že se kapři dají ulovit na řece za každého počasí a jakéhokoli ročního období.
Nejdůležitějším faktorem je být ve správný čas na správném místě. Revír se každý rok, dokonce i v průběhu jednoho roku, mění vlivem vysokých průtoků, nebo lidské aktivity na březích. Místa, která loňského roku byla produktivní, již letos nemusí vydat zdaleka tolik ryb a je třeba se tomuto přizpůsobit. Trávím ročně spousty hodin na člunu s echolotem a najezdím mnoho kilometrů kolem řeky. Střídavě s úspěchem a neúspěchem zkouším nová místa i „nemísta“, jen abych se těm našim „miláškům“ dostal na kobylku. Hledání říčních kaprů je prostě práce na celý život a člověk si nikdy nemůže být s výsledkem jistý. Jenže to je asi ten hlavní důvod, proč mě lov říčních mohykánů opravdu baví a naplňuje.
Zima pro mě byla loni nekonečně dlouhá, a tak jsem se rozhodl, že nebudu čekat, až se voda začne prohřívat. Svoje první výpravy jsem tedy podnikl ještě v době, kdy teplota vzduchu padala hluboko pod bod mrazu a teplota vody nepřesahovala hranici 3° C. Po neúspěšné první výpravě jsem seděl doma u hrnku teplého čaje a satelitních map. V hlavě se mi přemítal echolot ukazující profil dna. V tom se můj pohled zastavil na místě, kde jsem věděl o dlouhé písečné lavici téměř uprostřed řeky. Koryto se zde prudce zvedá až na zhruba metrovou hloubku. Říkal jsem si: „ Je možné, aby se kapr v takto studené vodě vyskytoval na mělčině a navíc téměř pod jezem“? Odpověď byla, asi ne. Ale jinak, než s prutem jsem to zjistit nemohl. Vyrazil jsem tedy na ono místo. Zima byla tou dobou opravdu hrozivá a foukal silný nárazový vítr, ostrý jako „šavle“. Zmrzlými prsty jsem nastražil na pruty samotnou 18mm kuličku Monster Kraba a rychle nahodil. Pak jsem si postavil brolly a udělal teplý čaj. Během této krátké výpravy jsem zdolal několik opravdu pěkných cejnů a odměnou za nepohodlí mi byl i první letošní říční šupík s váhou 9,5 kg. Tento bojovník i v tak ledové vodě udělal jízdu jako v létě a po krátkém souboji jsem si ho mohl vyfotit a šup s ním do vody.
Toto místo jsem již bohužel, nebo spíš bohu dík, vícekrát v takovémto podnebí nevyzkoušel, jelikož hned během následujícího týdne se počasí razantně změnilo a přišlo silné oteplení. Avšak je to nová zkušenost do dalších let, a to se na řece cení. Ohřívající se voda mě nenechala chladným, a tak jsem okamžitě vyrazil na týdenní výpravu. Voda se prakticky během několika dní prohřála ze tří na deset stupňů. Toto bylo samozřejmě doprovázeno nárůstem hladiny, který mě omezil pouze na několik chytatelných míst. První dny jsem strávil na místě, kde je tišina a silný „vracák“. Toto místo bývalo při zvýšeném průtoku často produktivní. Bohužel letos je vše jinak. Na jezu kousek nad lovným místem postavili vodní dílo, které mění charakter toku a došlo k naprosté změně profilu dna. I přesto, že jsem zde v průběhu prvních několika dní pár menších kaprů chytil, měl jsem pocit, že je čas zkusit štěstí jinde.
Na řece se často během výprav stěhuji, protože věřím, že tím zvyšuji šanci na úlovek. Jsem zastáncem názoru, že pokud se kapr na místě nevyskytuje, není v lidských silách ho sem přilákat. Nejlepší a nejrychlejší možností je vždy stěhování. Zvolil jsem tedy místo těsně za zatáčkou řeky, kde se proud opírá do protějšího břehu a tam také vynáší nečistoty, které se vodním sloupcem pohybují. Nečistoty jako říční bahýnko, tráva a větve jsou pro rybáře ve zvýšeném průtoku tím nejhorším nepřítelem. Samotný proud je až na druhém místě, a proto je důležité při výběru „fleku“ na toto myslet. Bohužel místo mi během dalších dvou dnů nevydalo víc než několik všudypřítomných cejnů a tloušťů. U ranní kávy jsem se tedy rozhodl pro opětovný přesun. „Do třetice všeho dobrého“, říkám si, když nosím věci asi 300 m do auta. Přitom mi připadá, že jsem je vlastně před chvílí nosil z auta.
Po příjezdu na třetí místo, které se nalézalo pro změnu v nadjezí, jsem z toho neměl úplně dobrý pocit, ovšem pravdou je to, že z těch předešlých míst jsem dobrý pocit měl a jak jsem dopadl. Začal jsem se tedy vybalovat věci a připravovat montáže. Toto místo je trochu specifické přítomností dělící zdí mezi proudnou částí a tišinou nad plavební komorou. Aby mi vlasec nevedl cca 80 m proudem a mohl jsem chytat přímo u zdi, volím usazení montáže přes trollingový klips, nebo kolíček (viz. článek s názvem Klipování, kde je tento způsob lovu popsán). Díky tomu mohu vlasec vést pohodlně vzduchem a vyhnu se nepříjemnému proudu a hlavně nečistotám. Odměnou za trochu složitější zavážku ve větru a proudu jsou mi pak velice zajímavé záběry, kdy prut kolikrát vyskočí ve vidličce a swinger se okamžitě propadne. Jako koncovou montáž jsem použil cca 15 cm dlouhou jemnou šňůrku, broček a háček s kroužkem. V tomto místě se u zdi tvoří zvláštní „vracák“ a hladina je zde na ploše cca. 3x2m téměř klidná. Na toto místo jsem zvolil Stinkyho, který vyniká kombinací masových esencí a výrazně silným česnekovým aroma v kombinaci s obsahem mnoha atraktivních složek. Nástrahu jsem položil s menší PVA punčoškou a kolem rozházel cca. půl kila nakrájeného boilies a pelet stejné příchutě.
Druhý prut jsem vyvezl do klidné oblasti před plavební komorou a vlasec opět umístil na zeď přes trollingový klips a vedl jej tedy také vzduchem. Změna počasí, která ten den nastala, společně s prvními kapkami deště dávaly tušit, že by mohl přijít vytoužený záběr. První přišel zhruba po 12h lovu z prvního místa. Po tuhém boji se u břehu objevil dlouhý říční šupináč s váhou úctyhodných 17 kg. Tato opravdu vydřená ryba mi udělala neskutečnou radost.
Druhý den ráno jsem ulovil ještě dalšího šupináče z téhož místa na tutéž nástrahu, a to zhruba 11 kg těžkého. Poté se ještě „ozval“ prut před plavební komorou, kam jsem umístil Kraba se stejnojmenným plovoucím boilies. Nakonec z toho byl menší kapřík kolem osmi kil, ale i tak jsem byl za něj rád. Bohužel nastal čas balení, a tak jsem se vydal i se svým psem Peggynou směrem k domovu a teplé sprše.
Poslední výpravu toho času jsem podnikl o jednom víkendu, bohužel mnou vytipovaná místa byla buď obsazena, nebo jsem jim nedůvěřoval. Rozhodl jsem se čas věnovat úplně novému místu, které jsem si vytipoval. V těchto místech nikdo dlouhou dobu nelovil a mě zde jako magnet přitahovalo trnité křoví čnící nad hladinu řeky. Tento zeleně obrůstající keř, pod kterým se tvořil ve zvýšeném průtoku masivní „vracák“ přímo vybízel ke kapří aktivitě. Pro to, abych zde mohl lovit, jsem musel místo trochu připravit. To bylo nezbytně nutné, jinak by mě tu doslova sežrala klíšťata za živa. V rámci RŘ jsem si tedy alespoň vidličkou trochu prosekal pěšinku k vodě. Nechtěl jsem ani, aby bylo na první pohled vidět, že zde někdo chytal, protože by se taky mohlo stát, že při příští návštěvě si zde již nesednu. Naštěstí porost v tomto období ještě není nikterak vysoký, a tak to nebyl moc těžký úkol. Poté jsem začal vybalovat věci. Jeden prut se Stinkym a plovoucí nuggetou Ananas/Butyric acid jsem umístil přímo k větvím keře. Druhý jsem s Krabem hodil podél břehu do jiných míst, aby vlasce byly pokud možno co nejdále od sebe. K oběma jsem rozhodil zhruba půl kila boilies. Jelikož v těchto místech je o poznání silnější proud, upravil jsem trochu montáže a to tak, že jsem vyrobil kombinované návazce z měkké šňůrky a fluorocarbonu cca. 35cm dlouhé. Takto dlouhé návazce s oblibou a úspěchem do proudu často používám.
Po několika hodinách mi na prut od křoví přichází první záběr. Na blízko je to opravdu brutální jízda a po chvíli souboje, kdy se kapr v proudu pěkně vzpouzel, již vytahuji prvního lysce těsně pod deset kilo. Přikrmuji rychle hrstí na půl rozkrájeného boilies, které házím vysoko proti proudu a doufám, že se usadilo někde kolem montáže. Toto se dá jen velmi těžko odhadnout. Vyházel jsem již spoustu kilo boilies pod člun se zapnutým echolotem při různých průtocích, abych si udělal představu, jak daleko od lovného místa musím krmit a i tak si nejsem nikdy jistý, že to dělám zcela správně. Ovšem zanedlouho přichází další záběr, tentokrát se jedná od první chvíle o těžší rybu a po nekonečných minutách přetahování mi v podběráku končí pěkný říční šupináč s váhou 13 kg.
To mě utvrzuje v domněnce, že je moje snaha správná, a tak na taktice již nic neměním. Do konce výpravy jsem měl ještě mnoho záběrů a vytáhl mimo jiné další dva kapry nad deset kilogramů, z nichž jsem měl opravdu velikou radost. Tato výprava byla jedna z těch, kdy se průzkum nového loviště opravdu vyplatil a jsem sám zvědav, jaké ryby se pod keřem ještě ukrývají, ale to zas až příště.
Za Infinity Baits team
Štěpán „Fosgen“ Cigánek
