Letošní první výpravu jsem uskutečnil vlastně náhodou, a to díky mému polskému kamarádovi Wítkovi, který mi zamluvil jedno z placených míst na polské svazové vodě. Nemohl jsem se trefit do oblíbenějšího termínu, kterým je pro mě první jarní den… Přípravy byly poměrně jednoduché. Po předchozích výpravách na tuto vodu jsem věděl, že top je boilie ze směsi Biosquid s A.C. biosquid, ale chtěl jsem vyzkoušet i novinky, jako Chilli fish a Mystic.
Po příjezdu a přivítání s polskými kamarády jsem začal chystat vše potřebné na šestidenní rybaření, přičemž jsem dostával příjemné SMS zprávy od kamaráda Pajdy z domácího hokejového utkání, takže i tato méně příjemná práce mi utekla poměrně rychle. Chytat jsem mohl až od půlnoci z neděle na pondělí. Tak jsem ještě před půlnocí rozkrmil lovné místo poměrně velkou dávkou krmení, a to zhruba 15 kg na kámen vysušeným boiliem z minulého roku ze směsi již zmíněného Biosquidu a Bioenzymu s lososem a přibližně stejné množství halibut pelet. Vše o průměru 20 mm a 24 mm.
Už v pondělí ráno, kdy jsem byl ještě zalezlý v teplém spacáku, měli kluci vpravo ode mne první záběry od ryb kolem 10 kg. To trvalo i v úterý. Jen ryby začaly přibývat na váze a lysec 14 kg byl zatím největším. Já měl pouze jeden záběr, a to pravděpodobně od bílé ryby, která mi akorát vytrhla montáž z olova. Ale díky delšímu vlasu pod háčkem (asi 5cm) se nepíchla. Ve středu se dočkal Tomek vpravo šesti záběrů od kaprů mezi 8 až 9 kg a začal mít záběry i Daniel, který chytal vlevo. A já stále nic… Poláci se mě ptali, jak to, že jsem pořád tak klidný. Řekl jsem z legrace, že můj čas teprve přijde. Nevím, jestli jste něco takového zažili, ale prostě jsem věděl, že se něco stane.
První jarní noc začala, a to nejlépe, jak jsem si jen mohl přát. Konečně první opravdová jízda na mém levém prutu s nastraženým Biosguidem a nadlehčeným pop up Chilli fish. Ani jsem nezasekl. Jen zvedl prut a cítil silný tah ryby. Po deseti minutách se ryba ukázala asi 5 m od břehu. Bohužel pro mě to bylo tak trochu zklamání, protože se jednalo o sumce – 120 cm a 15 kg. To byl ten protivník, kterému jsem tak věřil, že je to vysněný kapr. Nevadí. Montáž putovala přibližně do stejného místa. Noc byla teprve na svém začátku a s ní i naděje na pěkný úlovek.
Dal jsem si na zahřátí teplý čaj se slivovicí, když v tom se opět ozval můj levý hlásič. Že by teď? Měl jsem obavy, aby si se mnou nezahrával „fousatý nepřítel“, ale zdolávání bylo naprosto odlišné od toho prvního. Po chvíli už byl v podběráku můj první letošní kapr. Váha ukázala pěkných 13,6 kg. Několik fotek a ryba putovala zpět do vody. Do rána už byl klid. Ve čtvrtek ráno jsem se probudil do krásného dne.
„Tak jaro je konečně tady!“, říkal jsem si. Stále jsem ale věřil, že to ještě není vše. Měl jsem pocit, že to, na co tady čekám, teprve přijde. Vlevo i vpravo záběry ustaly a přes den se téměř nic nedělo. Byl opravdu krásný den s 20 °C a sluneční paprsky nabíjely čerstvou energií. Večer měli Poláci debatu se svými kolegy, kteří je přijeli navštívit. Já seděl na lavičce a pozoroval vodu. Bylo jasno. Hvězdy zářily a ze vzduchu bylo cítit, že noční teplota půjde do mínusových hodnot. Hodiny ukazovaly 22:00, když mě zima vyhnala od vody. Zalezl jsem si do bivaku, ale ještě ho nechal otevřený. Pozoroval jsem z něho okolí. Z myšlenek mě vytrhlo opakované pípnutí hlásiče. Jednalo se poprvé o můj pravý prut, na kterém jsem měl nastražené boilie Bioenzym fish s A.C. losos a pop up Mystic.
K této montáži jsem ještě přidal PVA sáček s rozpůleným boiliem Mystic. Intervaly mého hlásiče se zkracovaly, jak se ryba pomalu rozjížděla. Nemohl jsem najít botu, pak čelovku. Zakopl jsem, sakra to se daří… Při zvednutí prutu jsem ucítil silný tah. Že by zase sumec?! Pomalu jsem přitahoval rybu ke břehu. Asi 20 m od něho mi ale zajela do vázky. Neváhal jsem ani vteřinu. Oblékl jsem si broďáky, vzal podběrák a vyrazil rybě naproti. Ta se naštěstí uvolnila a zamířila do hloubky vpravo ode mne. Několik metrů vlasce si vzala, ale brzy se otočila a já ji pomalu naváděl do podběráku. Ještě jsem si nebyl jistý, s kým mám tu čest. Ale věděl jsem, že sumec to není. Zahlédl jsem velkou ocasní ploutev. Povedlo se! Vydechl jsem si a přitáhl podběrák k sobě. V momentě, kdy světlo čelovky zasvítilo na mohutný hřbet, jsem zůstal stát jako opařený. Tak a je to tu. Už to přišlo, to je on! Kluci na břehu netrpělivě čekali, s čím se vrátím. Můj podběrák byl ozářen snad pěti čelovkami. Při pohledu na rybu bylo všem jasné, že váha přesáhne 20 kg hranici.
Opatrně jsem položil rybu na podložku. Byla nádherná. Nemohl jsem tomu uvěřit. Váha ukázala 23,2 kg. Zvedl jsem hlavu k jasné obloze plné hvězd. „Děkuji.“ Věřil jsem v něco a ono to vyšlo. Ještě jednou díky.
Po vyfocení a několika vteřinách zdokumentování na DVD, jsem se s rybou rozloučil a pustil zpět do vody. Smál jsem se sám sobě. Teď byla ta pravá chvíle otevřít láhev Bacardi. První panák putoval do vody, až potom jsem rozlil všem přítomným. Ještě jsme nestačili dopít, když se kluci z obou stran dočkali záběrů a téměř současně úspěšně zdolali kapry o váze 14 kg a 14,7 kg. Dopili jsme láhev a šli spát. Ještě dlouho do noci se mi promítalo to neskutečné štěstí, které mě potkalo. Do soboty už jsem měl záběry pouze od bílé ryby, což se mi také potvrdilo zdoláním tlouště cca 50 cm.
Nadešel čas balení a cesta domů. Při rekapitulaci této výpravy jsem si uvědomil, že věřit v to, co děláte, je jedna z nejdůležitějších věcí, díky kterým i vy určitě zdoláte ty nejkrásnější kapry.
Luboš Chorovský
