23. květen se nesmazatelně vryl do mé paměti… V roce 2009 jsem natáčel film o lovu velkých ryb na náročných vodách. Točili jsme na podzim – v tom nejlepším období pro lov velkých kaprů na jezeře s trvalým rybářským tlakem. Není zde příliš kaprů, ovšem někteří z nich jsou opravdu ohromní. Kapři na takových vodách vědí velmi dobře, jak se vyhnout nástrahám a ulovení!
V detailech jsme ukázali, jak přistupovat k takovému druhu rybařiny, a měli to štěstí, že jsme natočili úlovek několika velkých ryb na kameru. V červnu loňského roku jsem se na týden na tuto lokalitu vrátil a zjistil, jak těžké může být, mít za týden jediný záběr – od cejna! To pro mě byla výzva, abych se nakonec rozhodl ještě 1x vrátit na týden uprostřed května tohoto roku se 4 přáteli. Byl jsem odhodlaný to rybám oplatit!
Díky zkušenostem, které jsem nasbíral na tomto jezeře, ale i na mnoha dalších vodách, kde jsou kapři extrémně opatrní, bylo jasné, že to nejdůležitější je kvalitní nástraha, najít to pravé místo a důraz na správnou prezentaci nástrahy.
Pro dosažení úspěchu musí být každý detail dodržen. Jakmile bude jen něco špatně, může to vést k neúspěchu. Hodně jsem přemýšlel o taktice. Rozhodl jsem se chytat s kombinací nových nástrah Hybrid a Psycho stejně jako s výživným boilies založeným na Taste mix!
Hybrid a Psycho jsou naprosto nové koncepty nástrah, s nimiž se kapr ještě nemohl setkat a naše výsledky s velkými rybami dopadly více než dobře. V boilies jsem se rozhodl pro Taste Mix a kombinaci příchutí Mega Salmon, Red Hot a Hybrid Liver Palatant jako atraktor – vše v malých dávkách.
Přesný recept pro deset velkých vajec je následující:
4 ml arome Mega Salmon
½ ml arome D 88
½ ml arome Red Hot
10 ml Hydro Liver Palatant liquid
10 ml Bioextract
10 lžička Hydro liver Palatant powder
Na týdenní lov jsem si naroloval 10 kg 20 mm boilies a 5 kg 24 mm boilies – také nástrahy Equilibree a pop up jako nástrahy ve stejných velikostech. Pro vyvážené a plovoucí nástrahy jsem zdvojnásobil dávky příchutí a atraktorů. Počasí bylo horké se západní brízou a mírným deštěm – výsledek nízkého tlaku, který panoval již několik dnů nad severní Francií. Výtečné podmínky pro rybolov. Parádní zprávou bylo i to, že předpověď slibovala to samé na dalších několik dnů.
Vybral jsem si místo na východním břehu, kde nám vál vítr přímo do tváře. Nemohl jsem se dočkat, až nahodím. Cítil jsem, že jsem na správném místě a mám velkou šanci uspět.
Prohazováním markeru v oblasti po mé levici jsem postupně zjistil oblast s tvrdým, čistým dnem a oblast s hloubkou 4 metry ohraničenou rostlinami ve vzdálenosti okolo 80 metrů. Předpokládal jsem, že většina rybářů nahazuje do této snadno dostupné vzdálenosti. Proto jsem se rozhodl marker nahodit ještě dále za tuto čistou oblast, abych zjistil, kde by snad mohla končit. Plošina začínala slušně klesat do hloubky až ve vzdálenosti 90 metrů. Dno bylo jemnější, ale stále čisté. Ve 100 metrech ukázal marker hloubku přes 5 metrů a dno mírně bahnité a zarostlé. Ještě trochu dále, ve vzdálenosti tak okolo 110 metrů, už byly rostliny všude a dalo se zde chytat jen velmi těžko. Vypadalo to, že by ryby mohly tuto hranu porostu využívat k pohybu, jelikož na plošině s mělčí vodou by se nemusely cítit bezpečně.
Krmil jsem v dlouhém pásu v zadní části plošiny cca 500 g boilies Hybrid. Jeden prut byl nahozen vlevo před tuto plošinu. Další jsem umístil přímo přes plošinu do hlubší vody jenom kousek od rostlin. Na obou bylo nastraženo boilies Psycho Equilibree a dával jsem pozor, abych ucítil, že olovo leží přímo na dně a šňůra je napnutá. Důležitá je jistota, že olovo leží na tvrdém a ne v rostlinách. Každé místo jsem před konečným nahozením několikrát prohodil, abych ucítil to uklidňující ťuknutí olova o tvrdé dno. Byl jsem rád, že jsem našel ten správný flek. Uvolnil jsem průvěs, takže se vlasec mohl krásně potopit. Použil jsem Tyger Line – fluorokarbonový vlasec, který se rychle potápí a leží na dně, kde neplaší ryby. Několik náhozů přede mě a trochu doprava ode mě na vzdálenost větší než 100 metrů neukázalo žádné zajímavé změny v hloubce nebo poloze dna. Zjistil jsem jen spousty rostlinek a mezi nimi množství malých čistých flíčků. Rozhodl jsem se krmit celou oblast kobrou tak okolo 500 g boilies, aby byla celá tato oblast poseta tu a tam kuličkou. Do této oblasti jsem se rozhodl nasměrovat další dva pruty. Než abych je nějak přesně umisťoval, dal jsem přednost jednoduše nahození, ale počkal jsem, zda olovo ťukne o dno. Pokud jsem to ucítil, byl jsem v klidu a jistý, že je nástraha prezentována tak jak má. Následně jsem si udělal lepicí páskou na vlasci značku a dobrý flek tak mohl kdykoliv potom nalézt.
Chytat v čistých očkách mezi rostlinkami je opravdu dobrá taktika, která funguje hlavně na vodách, kde nejsou na dně žádné zlomy nebo jiné zajímavé překážky. Na lehce zarostlém dně před plošinou jsem nastražil vyvážené boilies Psycho, které by mělo krásně spočívat na jemném dně. U ostatních dvou prutů jsem si nebyl kvalitou dna tak dalece jistý, proto jsem nastražil pop-up s malým bročkem těsně pod háčkem. Při použití tohoto druhu prezentace je háček nadnášen, a je tak zajištěno, že nezapadne, pokud je montáž nahozena do jemného porostu. V případě takto zarostlých vod, kde se snažím ulovit opravdu obrovskou rybu a neočekávám příliš záběrů, vždycky používám zajišťovací klip, díky němuž olovo při záběru odpadne. Pokud hrozí, že se ryba v rostlinách zamotá, je takové zařízení velmi důležité. Předně na šňůrách bez olova má zaseknutá ryba tendenci stoupnout nad rostliny. Za druhé, když se ryba potápí a na šňůře není olovo, klesá nebezpečí, že se na zátěž nabalí rostlinky, což může způsobit její vyháknutí.
První ráno a hned jízda z porostu nalevo od plošiny. Ke břehu šla ryba poměrně snadno, ale pak začala řádit v příbřežním porostu. Abych ji vůbec mohl podebrat, musel jsem do člunu. Byl z toho překrásný lysec 11 kg. Není to právě obr, ale každá voda z této vody je parádní úlovek a dobrý start. Uprostřed následující noci, během ukrutného přívalu, jsem se dočkal záběru na pravý prut. Byl to další lysec o něco těžší než 12 kg. To bylo velmi dobré znamení. Kapři v nakrmené oblasti byli aktivní. Byl jsem si jistý, že je to pouze otázkou času, kdy přijde záběr od velké ryby. Předpověď slibovala slabý vítr a stálý, slabý déšť. Všechno bylo vlhké a nasáklé, ale podmínky velmi slibné. Brzy ráno, právě jsem si vařil první šálek čaje, se začal napínat vlasec na prutu umístěném za plošinou a cívka se začala najednou rychle otáčet. Vždycky chytám s navijáky nastavenými tak akorát a zvláště v hodně zarostlých vodách je to výhodné pro to, aby se ryba nezamotala hluboko do spletitého porostu. Ryba si z utažené cívky jednoduše nemůže vzít příliš mnoho vlasce, ovšem tahle byla daleko silnější. Nekompromisním tahem si dokázala vytáhnout právě tolik, aby se zamotala do rostlin na druhé straně plošiny. Nejblíže ke mně, asi 200 m napravo, lovil Richard. Rychle jsem mu zavolal na mobil. Okamžitě přiběhl, aby mi pomohl s lodí. Následoval tvrdý souboj… Na jeho konci si do podběráku navedl neskutečného šupináče. Váha se protočila k úžasným 21 kilogramům – fantastické!
Následující ráno ve 2 hodiny mě probudilo zvonění mobilu a vzrušený Richardův hlas. Dočkal se záběru, ale ryba již byla zapletená do rostlin, takže Richard potřeboval pomoci s lodí. Byl jsem rád, když se dostal znovu do kontaktu s rybou a následně jsem mu mohl podebrat krásného šupináče 17 kg. Stejně jako já i Richard v předchozích letech strávil několikrát celé týdny na tomto jezeře i bez jediného záběru, takže zatímco jsem ho fotil, moc dobře jsem věděl, jak se cítí.
Během těchto několika prvních dnů chytili John a Ken, kteří lovili uprostřed jezera, také 3 velké kapry. Ken 17 kg lysce a John 21 kg šupináče a 24 kg lysce. Charlie chytal na protějším konci jezera a podařilo se mu zdolat 3 kapry, z nichž jeden byl šupináč těžší než 23 kg. Všichni z naší skupiny tedy chytli rybu a každá z nich byla na této vodě opravdu dobrým výsledkem. Podmínky zůstávaly stále dobré, ale podle předpovědi měl stoupnout tlak. Doufal jsem, že před touto změnou bychom mohli dostat ještě několik dalších ryb.
Vstal jsem s prvním světlem ve 4 ráno, právě když nastávala změna, tak jak říkala předpověď. Obloha byla stále tmavá a zatažená, ale setrvalý déšť náhle ustal. Vzduch byl horký a vlhký. Podle předpovědi se mělo během večera vyjasnit a tlak stoupnout. Jasné počasí a vzrůstající teplota i tlak se neměly měnit ani v následujících dnech. Týden před naším příjezdem bylo teplo a na kaprech se projevovaly příznaky nadcházejícího tření. Modlil jsem se, abych měl ještě další šanci, než se podmínky zase během dne změní a kapři budou dávat přednost sexu před jídlem.
Časně ráno jsem spatřil Johna a Kena vyjíždět na lodi, na přídi seděl John, v rukách prut solidně ohnutý. Očividně se mu povedlo zaseknout velkou rybu, takže jsem se se svým příposlechem vydal po břehu, abych mohl být svědkem celé akce. Následoval neuvěřitelný souboj, během něhož se kapr několikrát zamotal na zarostlém dně, ale Ken nakonec Johnovi podebral gigantickou rybu – překrásného lysce vážícího 28 kg. Po jeho vyfocení jsme všichni postávali okolo a užívali si s Johnem ten krásný pocit. Vtom můj příposlech začal hlásit záběr.
Doběhl jsem těch 400 metrů v rekordním čase. Opět přišel záběr na prut nahozený před plošinu, na ten samý přišel i onen velký šupináč. Pevně jsem držel prut, zatímco Richard připravoval člun a rychle jsme vypluli za rybou, která již byla zamotaná v hlubokém porostu vodních rostlin. Vyvíjel jsem na prut stálý tlak, aby se ryba nemohla nořit stále hlouběji ke dnu do hustších rostlin. Cítil jsem, že ryba je extrémně těžká a silná. Tahala nás i s člunem kolem dokola na jezeře, od jednoho trsu trav ke druhému nejméně 20 minut a pořád jsme ji neviděli. Pokaždé, když jsem získal alespoň trochu vlasce, kapr si z cívky vyrval o mnoho víc, jak se snažil ponořit stále hlouběji…
Asi po třiceti minutách bitvy, během níž nás kapr vodil po jezeře, jsem konečně ucítil, že ryba začíná být unavená a dokážu ji dostat více k hladině. Dokonce jsem ji zahlédl, ale jen na zlomek okamžiku. Nato zaplula pod loď napravo před Richarda. Já jsem ji nemohl zahlédnout, ale Richard měl výborný výhled – spatřil jsem ten výraz v jeho tváři! Pusa zůstala otevřená, oči vykulené. Nebyl schopen slova. V ten okamžik se ryba do boje opřela opravdu urputně a znova si získala drahocenné metry vlasce. To byl souboj. Měl jsem srdce v krku a v duchu jsem se modlil, aby byl háček dobře zaseknutý a vydržel nápor té obří ryby. Minuty se vlekly tak, jak si diktovala ryba. Byl jsem rád, že jsem měl na sobě své hnědé kalhoty. Richard se na mě otočil a pomalu a klidně řekl: „Vydrž a měl by být tvůj.“ Ten stálý tah začal pomalu slábnout a o několik minut později se ochablost ryby projevila znova, takže jsem ji byl schopen znova přitáhnout. Poprvé se proti mně vynořila a já byl schopen přivést ji nad podběrák. Jakmile Richard bezpečně zajistil síť, začali jsme oba nadšením řvát a nemohli ovládnout své emoce, snad jako po nějaké bitvě. Byli jsme jako dva puberťáci. Taková ryba! Takové monstrum!
Jak Richard pomalu vesloval ke břehu, byli jsme oba ohromeni velikostí ryby. Nemohli jsme uvěřit té výšce a šířce jejího těla. Byla prostě ohromná. Zpátky na pevné zemi! John a Ken připravili vážicí podložku a váhy, takže pro vážení a následné fotografování ryby bylo všechno nachystáno. Aby bylo možné rybu k váze vynést, museli jsme vážící podložku vzít ve dvou. Jaký byl verdikt magické jehly vah? 36,6 kg! Fantastické!
Je neuvěřitelně těžké udržet takovou rybu při focení. Ale snažili jsme se a při troše snahy a spoustě vzrušujících okamžiků se to povedlo a rybu jsem před foťákem udržel. Její výška a šířka byla jednoduše kolosální a já byl celý pryč z toho, že mám možnost držet tak neskutečnou rybu.
Brzy odpoledne se mraky roztrhaly, jak předpovídali a na slunci teplota rostla závratnou rychlostí. Přišlo oteplení a mělo vydržet několik dnů. Od toho okamžiku až do konce naší výpravy se aktivita kaprů na jezeře naprosto zastavila, kapři se stáhli do hejn a připravovali ke tření.
Úlovek této ryby byl pro mě nezapomenutelným zážitkem. Neustále jej musím vykládat svým přátelům. Byly to mimořádné dny v mém životě, které se nesmazatelně vryly do mé paměti. Pokaždé se 23. května vrátím zpátky a prožiji ten zážitek s majestátní a kolosální rybou.
John Llewellyn
Tento článek byl publikován v časopisu Kaprománie
