Úvod Články Kapr není modelka

Kapr není modelka

5 545
0

Výpravu, kterou se vám budu snažit přiblížit, jsem měl naplánovanou měsíc dopředu. Jediné dilema, které mě zužovalo, bylo, jestli vyrazím na svůj oblíbený revír nebo navštívím vodu, na které jsem doposud nechytal, a která je podle předem zjištěných informací dobře zarybněná. Jelikož v té době začalo léto a tlak rybářů a „koupačů“ rapidně rostl, rozhodl jsem se pro druhou variantu.

V týdnu je tu celkem malé množství lidí a pro mě natolik očekávaný klid, který u vody potřebuji mít. Nastal den D a já mohl vyrazit za svojí kaprařskou vášní a zároveň drogou, bez které bych nemohl být. Poslední zastávka, která mě ještě čekala, byla v Dolanech v Carpservis, kde jsem měl předem objednané boilies. Objednávka se skládala z hotovek, mušle, losos-sardinka, z řady nutrix muréna, pelet a partiklu. Vše bylo připravené, už jen zaplatit a doufat, že volba boilies bude správná.

pohled na vodu

Asi po půl hodině cesty jsem dorazil na předem očekávané místo. Rychle vyřídit povolenku a hurá na to. Po příchodu k vodě se naplnilo mé očekávání. Na celém písníku chytali pouze tři rybáři a já si mohl vybrat ze spousty dobrých míst, která byla k mání. Po hodině obcházení kolem písáku jsem se rozhodl pro místo na břehu, kde nikdo nechytal a byl naprostý klid. Pomalu jsem začal vybalovat veškeré věci a zároveň jsem si střádal plány na samotný lov. Asi po hodině a půl jsem byl zabydlen a mohl jsem se soustředit už jen na ryby. Jelikož je na této vodě zakázáno mít jakkoliv označené krmné místo, musel jsem zvolit starou dobrou metodu, kdy jsem si vybral na protějším břehu záchytný bod, kam budou směřovat všechny mé náhozy. Kompletní montáže, které se skládaly ze 100g průběžného olova a kombinovaného návazce z fluorocarbonu (viz. foto), jsem nahodil na maximální vzdálenost, došponoval jsem vlasce a na každé cívce u navijáku jsem si udělal dvaceti centimetrovou značku lihovým fixem (viz. foto), abych přesně věděl, že montáže jsou v té správné vzdálenosti. Je víc způsobů jak toho docílit, ale tento, který vám popisuji, mi přijde jako nejbezpečnější. Někdo si vzdálenost označuje náplastí, páskou, a nebo dělá smyčky na cívkách. Ale všichni určitě znáte to, když se vám dostane do cívky řasa nebo květy z topolu, co to dokáže udělat za paseku. Nejednou jsem takhle viděl zlámaný prut, a nebo urvaná očka a náplast by mohla udělat to samé. Píšu jen můj názor na tyto věci a určitě bych se nechtěl nikoho dotknout. Každý přeci chytáme podle svého uvážení. Tak abych se vrátil k tématu. Vše bylo připravené a já mohl vyrazit na vodu prozkoumat dno, hloubku a zároveň nakrmit.

značka na cívce

Pod pádlo jsem si zajistil vlasec z jednoho nahozeného prutu a vyplul jsem na místo, kde byly mé montáže. Ležely v 5 metrové hloubce a dno zde bylo pevné, žádné bahno. Mělo se rapidně oteplit a hloubka nebyla úplně ideální, ryby by v tom případě vyhledávaly mělčí partie nebo plavaly ve sloupci, ale i přesto jsem začal s plošným krmením, které se skládalo z partiklu, pelet a boilies. Vše bylo připravené a já už mohl jen čekat, kdy přijde ta očekávaná jízda, kterou všichni tak milujeme. Po třech hodinách přišel porybný na kontrolu a já ho začal zpovídat o tom, jak to tady funguje atd. První, co ho zajímalo, bylo jestli zavážím, což je zde povoleno, a nebo jestli házím ze břehu. Po tom co jsem odpověděl, že ze břehu, tak se na mě tak podíval a řekl: „No snad něco chytneš. Tady to všichni vyváží na hranu a záběry mají. Ale jinak ty šance na záběry jsou podstatně menší.“ Tato věta mě příliš nepotěšila, ale já jsem věřil tomu, co dělám a nic jsem nechtěl měnit, i když jsem byl asi jediný. Někdy mi přijde, že spousta rybářů vyváží jen z toho důvodu, protože neumí nahazovat. Ale to je jen můj osobní názor. Záběry na sebe nenechaly dlouho čekat. Všechno šlo jako po másle a já si liboval, jak to vše sám zvládám, ale opak byl tak trochu pravdou. To nejtěžší mělo teprve přijít. Kolem půl šesté ráno mě ze spacáku vyhnala krásná jízda a hned po záseku jsem věděl, že to bude pěkná ryba. Asi po 15 min jsem podebíral krásného šupináče. Měl jsem velkou radost z toho, že i přesto, že jsem to nevyvážel bůh ví kam, si ke mně tato ryba našla svou cestu. Stačila k tomu trocha rybářského umu a kvalitní boilies od Carpservis a výsledek byl na světě. Přišla řada na měření a vážení. Pěkných 13 kg a 80 cm. Liboval jsem si a užíval si ten úžasný pocit. Už jen fotku. Od začátku mi bylo jasné, že si s tím budu muset poradit sám, protože na celém břehu, kde jsem chytal, nebyl jediný rybář. A to byl kámen úrazu. Místo pro focení bylo vybrané. Nastavit fotoaparát, samospoušť a k mému obrovskému překvapení délka pouze 10 sekund. Co teď? To se nedá stihnout. Nic jiného mi ale nezbývalo. Nejdříve jsem si to vyzkoušel na nečisto a výsledek byl docela dobrý. No jo, ale bez ryby. Přišla první zkouška naostro. Zapnout samospoušť a rychle za kaprem na podložku. Vzít ho do rukou, natočit a … pozdě. No nic, tak si to zopáknem, říkal jsem si. Kapříka jsem polil vodou, zpátky k fotoaparátu, samospoušť, za kaprem a zase pozdě. Kapr nechtěl vůbec spolupracovat.

úlovek kapra

No jo není fotomodelka. Takhle to trvalo asi 10 minut, než se mi podařila udělat alespoň jedna kvalitní fotografie. Posílám vám i fotku mého snažení jako důkaz toho, že se nejednalo opravdu o nic lehkého. Jestli mě sledoval někdo dalekohledem z druhého břehu, musel si myslet, že jsem se asi dočista zbláznil, nebo že tahám jednoho kapra za druhým. Osobně se přikláním k té první variantě.

jeden z ulovených kaprů

Na tomto revíru jsem měl možnost strávit 4 krásné dny, za které jsem měl přes 30 jízd a téměř všechny ryby jsem dostal na podložku. Nejvíc si mi osvědčily halibut pelety a boilies mušle od Carpservis. Carpservisu bych chtěl touto cestou poděkovat za kvalitní zboží, které vyrábějí a vám popřát hodně úspěchů a klidu na rybách, kterého je bohužel na našich vodách čím dál tím míň.

S pozdravem
Ondra Plíšek

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Odešlete prosím svůj komentář!
Zadejte prosím své jméno