Kapraření na malých vodách

Mé první zkušenosti z malých vod spadají především do období, kdy jsem kaprařinu teprve poznával. Vymetal jsem lesní jezírka, propadliny a cihelny. Žádná z těchto lokalit nepřesahovala velikost 2 ha. Byly to spíše vody poloviční. Vzpomínám si na opuštěnou půlhektarovou cihelnu, která si mě moc získala.

Možná proto, že o ní málokdo věděl a možná také kvůli tomu, že jsem tam jednoho slunného dne, pod hladinou zahlédl tři obrovské kapry (tehdy pro mne obrovští byli). Samozřejmě, že v tu chvíli bylo jasné, kam mě nohy následující dny povedou. A tak jsem se na ně vypravil. Chtěl jsem alespoň jednoho z nich mít na prutu. Počáteční pokusy byly velmi neúspěšné, ale nevzdával jsem to a na cihelnu jezdil dál. Viděl jsem ryby, pohyb, život. Věděl jsem, že tam jsou. To mi pro začátek stačilo, abych se k vodě vracel den co den. Za kapry jsem dokonce začal jezdit bez rybářské výbavy. Vrstevníci ze třídy šli prohánět holky a já místo toho sednul na kolo a uháněl pozorovat malou cihelnu. Čas plynul a o zdejších rybách jsem věděl stále více. Pochopil jsem, jak počasí ovlivňuje přijímání potravy. Jaké zvuky je plaší a jak se chovají k cizím předmětům ve vodě. Snažil jsem se jim co nejvíce porozumět až do chvíle, než jsem se je odhodlal skutečně ulovit. Tři následující vycházky mi stačili k tomu, abych ulovil všechny tři ryby. To byla pro mě obrovská satisfakce a důkaz, že jsem místním kaprům nakonec dobře porozuměl.

Cihelnu jsem už znal jak svoje boty a tak nastal čas pro změnu lokality. Výběr padnul na opuštěné kaliště elektrárny Opatovice v okolí mého bydliště. To byla naprosto jiná voda, jiné ryby, jiná rybařina. Obsádka kaprů byla oproti cihelně enormní, a to ještě při velmi nízkém výskytu přirozené potravy. Vždyť na podkladě z popela to jinak ani nešlo. Z těchto údajů vyplývá, jak mnoho jsem asi musel mít záběrů. Bylo zapotřebí řešit úplně jiné problémy, než přimět kapra za každou cenu k záběru. Snažit se vyhnout menším kaprům a pokusit se zjistit, jestli se v „popílkovišti“ nacházejí větší kapři, bylo mým úsilím. Díky této snaze jsem se naučil úplně nové věci, jako je například schopnost kaprů přizpůsobit se složitým změnám životního prostředí, nebo separovat záběry menších kaprů vlastními taktikami nejen v oblasti návnad. Byla to obrovská škola, zakončená 12 kg šupináčem, který byl považován za největšího (potvrzeného) kapra z popeliště. Jak jste si mohli všimnout, všechny mé úspěchy byly založeny na dokonalém poznání vody. Strávil jsem u nich daleko více času, než bych zřejmě potřeboval v současné době. Avšak tehdy nebylo zbytí. Mé zkušenosti nebyly takové, abych uměl nachytat hned první dny. Neuměl jsem tak rychle „číst vodu“. Proto nezbývalo nic jiného, něž být u vody delší dobu a nejprve pochopit jisté souvislosti. Vždyť ulovit tři kapry z malé louže za půl roku nebo největšího kapra z dvouhektarového popeliště za celý rok snažení, není kdovíjaký zázrak. Nicméně pro začínající kapraře to může být skvělý odrazový můstek. Pro ně není vůbec důležité chytit největší ryby v revíru během prvních dnů. Naopak, čím déle se o prvního vysněného velikána budou aktivně snažit, tím více se naučí a budou mít dobrý základ pro obtížnější lokality.

Z malého popeliště jsem se přestěhoval na malý lom, odkud jsem slyšel zajímavé zprávy. Chytili se tam dva krásní lysci, které jsem si mohl prohlédnout na fotkách. Byla to podobná, ne-li stejná voda, jako malá cihelna a tak jsem mohl stavět na nabitých zkušenostech. Necelých pět dní mi trvalo, než přišel první záběr. Byly to vlastně záběry dva, a to ve stejný okamžik a k tomu ještě ze stejného místa. Ve chvíli, kdy jsem zasekl první prut, za několik vteřin se mi rozjel druhý. Kamarád, se kterým jsem tam tehdy rybařil, mi musel pomoci. Na podložce, v jeden moment, leželi oba lysci, které jsem tři týdny předtím obdivoval na fotografiích. Byl to opravdu úžasný den a já si uvědomil, jak nápomocné mohou být zkušenosti z malé louže, jako je cihelna. Tyto tři zkrácené příběhy jsem napsal především pro začínající kapraře, kterým si dovoluji poradit, aby si našli malou lokalitu (nejlépe opuštěnou) a učili se. I kdyby tam plavali dva kapři, tak se od nich máte pořád co učit. Poznávejte důležité souvislosti mezi nimi, životním prostředím a vámi. Malé vody se nezdají být typem lokalit, na kterých strávíte několik let. Po roce možná i dříve, zjistíte, že nemáte co objevovat. Také dříve stanovíte pomyslnou váhovou hranici kaprů, která zpravidla bývá nižší, než na velkoplošných vodách. Ale buďte si jisti, že malé vody jsou jak stvořené pro poznaní kapra a pro dokonalou přípravu na větší a těžší vody!

Mám rád lov kaprů na velkoplošných vodách stejně jako lov kaprů na malých vodách. Nejsem typ kapraře, jenž se specializuje na pouhý jeden typ vody. Ve chvíli, kdy se nabažím lovem kaprů na několika tisíci hektarové vodě, mám potřebu navštívit něco menšího. Pestrost výběru a rozdílné vlastnosti lokalit vybízejí kapraře k jinému přístupu. To je na rybařině jedna z nejkrásnějších věcí, i když obecné poznatky jsou si podobné. Velkoplošné vody jsou známé svou obtížností v lokalizaci kapra. Je tam také daleko slabší pouto mezi rybářem a kaprem. Často se může stát, že kapři jsou od nás vzdáleni na kilometry daleko, kdežto na malých vodách máme kapry na dosah. Jsou přímo před námi. Kousek od nás. Můžeme zahlédnout bublinky unikajících plynů ze dna způsobené kapřím krmením, pohyb rákosu nebo leknínů. Jednoduše je brzy najdeme. To je jeden z mnoha rozdílů mezi malými a velkými vodami. Možná i tak by se to dalo definovat, podle možnosti mít rybu v dosahu nebo jak říkám „mít kapra na nához“.

Mylnou domněnkou některých rybářů je, že na malých vodách není zapotřebí kapra vyhledávat. Ať je to třeba hektarová voda, i tam má kapr své trasy, ze kterých vybočuje jen ojediněle. Mohu si zase vzpomenout na mou oblíbenou cihelnu. Kapři se pohybovali jen v jedné polovině lokality. I přesto, že jsem je zkoušel nalákat do zátoky líbeznou vůní krmení, trasu změnili jen málokdy. Pouze v období tření zavítali do míst, kde je po celý rok nebylo vidět. Z toho plyne, že lokalizace kapra na malých vodách je jednoduší, ale stejně důležitá jako všude jinde.

Mít kapra na nához neznamená bezhlavě někam nahodit s názorem, že se kapr nemá kam ukrýt a tak nebo tak kolem nástrahy musí proplavat. Začněte úplně jinak. Najděte si nějakou malou vodu, ve které by mohl plavat pěkný kapr. Vezměte si šoulačkový prut a nejprve jděte vodu poznat. Se splávkem nebo malým olůvkem poznávejte jednotlivé pasáže lokality. Pomocí jemného proutku rychle zjistíte strukturu a hloubku dna, přítomnost rostlin nebo vázek. Také si s sebou vezměte malý notýsek a zakreslujte si jednotlivé anomálie. Strukturu dna máte zakreslenou, teď přicházejí na řadu její obyvatelé. Kapři z malých vod se neprojevují tak nápadně jako kapři z velkoplošných lokalit. Myslím tím například výskoky kaprů nad hladinu. Většinou kapři ukážou pouze hlavu nebo hřbetní popřípadě ocasní ploutev. Proto pozorně sledujte jakýkoliv pohyb na hladině i pod hladinou. V místech, kde zahlédnete kapra (nebo nějaký signál), si zakreslete značku do mapky. To samé zopakujte v noci. Sedněte si tak nejblíže k vodě, jak jen můžete a pozorně poslouchejte. Kapři se v noci projevují daleko hlasitěji. Zavřete oči a zaposlouchejte se do přírody. Můžete zaslechnout kapří výskoky, jejich sbírání potravy z hladiny, strhávání šnečků z rákosu atd. Poté se otočte zády k vodě, nebo popojděte dále od vody, rozsviťte si čelovku a poznamenejte si to v mapě. Mnohý rybář by řekl, že už samotným lovem vodu poznává a tak proč by měl trávit cenný čas pouze pozorováním. Je to pravda. Proč ne. Dělejte to tak, pokud si myslíte, že je to pro vás lepší. Avšak nikdy už napřímo nezaútočíte na zkušené ryby z revíru. Už tím, jak se postupně budete vlastním lovem učit a poznávat danou lokalitu, budou se s vámi učit i kapři. Budou o vás vědět, znát vaše montáže a zbytečně bude také docházet k varovným (informačním) signálům ve vodě od menších ryb, které jste již ulovili a pustili. Mnohým z vás se četnost záběrů od malých ryb bude v počátcích zdát skvělá a budete si myslet, že co nevidět přijde velikán. Ovšem z mých zkušeností vím, že se v takovýchto situacích na ty velké kapry pravděpodobně vůbec nedostanete (pokud rapidně nezměníte taktiku). A to je ten důvod, proč je lepší zaútočit s již nabitými znalostmi rovnou na velkou rybu. Jen z těchto důvodů bych raději nějaký den vyčkal a snažil se vypozorovat, kde je výskyt těžších ryb pravděpodobnější. V současné době chtějí rybáři svůj cíl okamžitě a téměř za každou cenu. Ano, rybářské vybavení je úplně někde jinde, než bylo dříve, návnady také, ale stále si myslím, že cesta k většímu úspěchu naštěstí nestojí jen na materiálních věcech. Mějte se krásně!

Lukáš Krása