Průhlednost (čistota) vody má velký vliv na naší rybařinu, úspěšnost či neúspěšnost. S vyšší průhledností vody se zvyšují schopnosti kapra. Smyslové ústrojí je využito na 100 %. Kapr dokáže bez větších problémů posoudit, co je bezpečné a co nikoliv. V případě odhalení montáže nebo kmenového vlasce, zkušený kapr zbytečně neprchá. Naopak, dokáže vyselektovat bezpečné boilie (návnady) od nástrahy.
Tohoto chování jsem byl svědkem mnohokrát. Jednou jsem takhle sledoval kapry na moravské pískovně. Kapři foukali do kuliček a prsními ploutvemi je hnali ze stráně (do hloubky). Teprve až tam se v klidu pustili do jídla. Nástraha zůstala nahoře lavice bez sebemenšího zájmu o ni. Samozřejmě, že podobně se chovají kapři i na rybnících a řekách, ale v průhledných vodách s větší jistotou poznají, co je k snědku a co ne. Jakpak by ne, vždyť kapr může maximálně využít zrak a hlavně postranní čáru. Kapr v čistých vodách nabývá mnohem větší jistoty a dokáže si v naprostém klidu roztřídit návnady od nástrah a to, i když mu jeho úkol ztížíte ukrytím udice do písku. Mnoho z nás zkoušela ukrýt montáže do písku a kolem nich si nakrmit. Pak, když jsme se po čase vrátili, zjistili jsme, že na dně zůstala jediná kulička. Byla to ta naše. Chytáte-li ve vegetačně podkalených vodách, drobné chyby mohou být přehlíženy. Nicméně při lovu v extrémně čistých vodách musíte být velmi opatrní a uvážliví, ať už děláte cokoliv. Co se týká mě, miluji lov v takovýchto lokalitách. Nejenom, že se čisté vody spojují s pískovnami, které mám tak rád, ale úlovky v podobě jakéhokoliv kapra z nich, pro mě znamenají veliký úspěch a jsem na ně moc pyšný. Vždyť oklamat kapra v těchto podmínkách vyžaduje mnoho úsilí a trpělivosti.
Mohu si vzpomenout na pískovnu Oplatil, která mě tehdy tak moc naučila. V době, když jsem tam rybařil, voda sloužila jako pitný zdroj pro Pardubice (průměrná viditelnost byla 6 metrů, nyní je to daleko méně). Kaprů ve vodě příliš nebylo, ale vidina zapomenutého obřího lysce v pískovně mě hnala stále kupředu. Pamatuji si na období, v němž jsem nemohl obdržet jediný záběr. Trvalo příliš dlouho a křišťálová voda mi opravdu začala cuchat nervy. Nevěřit, že se ve 170 hektarové vodě nějací kapři opravdu nacházejí, zabalil bych to s verdiktem, že chytám ryby na vodě, kde prostě nejsou. Jenže já o nich věděl. Byly tam. Příliš chytří, zkušení a v čisté vodě s nadbytkem přirozené potravy bezchybní. Hrozná kombinace a vskutku tvrdý oříšek. V některých chvílích, v beznaději sedící vedle němých hlásičů, jsem vzpomínal na velké množství záběrů z jiných vod. Třeba z Pálavy nebo z Labe. Nejraději bych tam v tu dobu vyrazil. Alespoň prožít nějakou akci, abych konečně ukojil rybářskou vášeň. Takhle byla nuda a trpělivosti stále ubývalo. Ale při takto pesimistických myšlenkách jsem se zase viděl za okny mého domova, v období Vánoc, kdy pokaždé rekapituluji uplynulou sezónu. Určitě bych si říkal, že jsem měl ještě vydržet. Ještě nějaký den to zkusit. Nevzdat to. A to mě také pomohlo překonat hluchý čas.
To už se zase rozednívalo. Další noc bez záběru byla za mnou. Potopil jsem se na krmné místo, abych zjistil, jak mě kapři převezli. Opravdu tomu tak zase bylo. Všechny návnady byly opět sežrané. Na dně se nacházela jen má nástraha. Vynořil jsem se z vody, vyplivnul vodu z úst a utrousil několik vulgárních slov. Vážně jsem nevěděl co ještě zkusit. Vždyť 15lb hnědá šńůrka nebo fluorocarbon dokonale splýval s pískem. Drahý fluorocarbon jsem dokonce použil místo šokového návazce. Takže nebyl vidět ani on. Háček jsem měl malinkatý. Kmenová splétaná šňůra navázaná od fluorocarbonu kopírovala dno. Nástraha byla vyvážená jako ostatní návnady. No co víc si přát? Možná olovo bych měl zkusit hlouběji zahrabat do písku, ale to nakonec nebylo taky nic platné. Návnady byly jako vždy sežrané a olovo odhalené. Písek, který ho ukrýval byl vyfoukaný! Na dně zůstala malá prohlubeň a v ní má zátěž.
Co dál? Co jsem měl ještě vyzkoušet, přemýšlel jsem. Možná… Už jsem to měl! Našel jsem si dvě lastury od škeble a do nich vložil olůvko. Přilepil jsem je k sobě pěnovkou a zavázal PVA šňůrkou, aby montáž bezpečně dopadla. Nakonec se tak stalo. Škeble dopadla na dno mezi jiné lastury. Rozkrmil jsem a pomalinku se vracel ke břehu. Po cestě nazpět jsem si ještě zatížil kmenový vlasec malými olůvkami až ke břehu. Měl jsem novou naději. Když jsem se ale další časné ráno probudil, pohledem na nehnuté swingery jsem byl přesvědčen, že to už opravdu zabalím a pojedu někam jinam. Vždyť mně došly veškeré nápady. Jenže v ten okamžik se ozval hlásič. Nebyl to vítr ani místní ledňáček, který si občas sednul na pruty. Byla to opravdu ryba. Nevěřícně jsem přizvedl prut a hned při prvním kontaktu jsem věděl, s kým mám tu čest. Kapr! Po půlhodinovém boji jsem podebral překrásného lysce, který se mi bude celý život připomínat. A ten pohled z okna, v čas vánoční, byl velmi příjemný. Jednou pro vždy budu vítězem a nikdy na toho kapra nezapomenu. Nebyla to totiž jen tak ledajaká ryba, ač měla pro někoho pouhých 15 kg. Váhu kapra hodnotím jinak a tento patří mezi jedny z nejtěžších ryb, které jsem chytil. Jsem rád, že jsem ho přelstil a jsem na něj moc hrdý. Vždyť to byl právě on, kdo mě přivedl k nové myšlence a taktice, díky které jsem po několik následných výprav byl znovu úspěšný.
I když se kaprařina a chování kaprů mění, poznal jsem, že i v té nejčistší vodě lze kapra přelstít. Chce to jen být trpělivý a vymýšlet nové a nové metody. Po několika letech chytání na podobných vodách, jsem nabyl několika zkušeností, které bych vám v následujících řádcích popsal.
1. Použití vhodného náčiní
Nemyslím tím pruty, navijáky atd. Zamýšlím všechno ostatní vybavení, které přichází do styku s vodou. Věnujte pozornost háčkům, návazcové šňůrce, zátěži a vlasci. Použijte tak jemné náčiní, jaké vám situace dovolí. Myslíte si, že zdoláte místní kapry na 10 lb šnůrku a kmenový vlasec o průměru 20 mm? Ano? Tak jděte do toho! Čím jemnější bude vaše udice, tím máte větší šance.
2. Co nevidím já, nevidí ani kapr
Toto rčení není až tak výstižné, protože kapr vidí jinak než člověk a k odhalení nebezpečí využívá vedle zraku i jiných smyslů. Přestože montáž někdy nevidí, v podstatě ji může zaznamenat svým hmatem nebo postranní čárou. Kapr nemá až tak dobrý zrak a je to jeden ze smyslů, který má dle mého názoru horší než člověk (pokud se to tak dá srovnat s vodním živočichem). Připravené montáže si pokládám např. do dvoumetrové hloubky (viditelnost vody 5m) a ze člunu shledávám jejich ne-nápadnost. Asi tak nějak si představuji, že vidí kapr při zaostření hallerovým zvonkem. Ovšem není to nijak vědecky dokázáno. Je to jen moje domněnka, která nemusí mít vůbec nic společného s realitou. Myslím, že i kdybych se mýlil, budou vám tyto pokusy jedině prospěšné. Najednou můžete zjistit, že ze čtyř druhů fluorocarbonů je nejméně vidět jeden jediný. To samé platí o šňůrkách, olovech a háčcích. Také jsem shledal, že nejhorší variantou pro pískové dno jsou šňůrky z černého materiálu. Podobné je to i u olov. Používejte olova totožné barvy nebo je obalte jílem. S jílem jsem se za poslední rok naučil natolik pracovat, že ho využívám na všech lokalitách. Jeho přední vlastností, vedle přirozeného pachu a barvy je jeho plastická vlastnost. Můžete si domodelovat olovo do jakého tvaru chcete, ať už nahazujete nebo vyvážíte. V neposlední řadě po rozvíření dna menšími rybami se jíl začíná pomalinku uvolňovat a maskuje tak jinak viditelnou část udice. Totéž platí i u kmenového vlasce (šňůry). Každá barva vody je jiná (záleží také na barvě podkladu) a proto použijte takový vlasec, který se nejlépe hodí do vodního prostředí. Vlasce s přídavkem fluorocarbonu jsou vždy dobrou volbou. Ještě musím zmínit jednu věc, kterou byste měli vzít v potaz. Opět se to týká vlasce. Pokud máte nahozeno delší čas, může se stát, že se vlasec obalil jemnými částečkami, zvětšil svůj průměr a nápadnost. Není to pravidlem, ale občas se to stává (záleží na vlastnostech vody). Tento případ jsem většinou zaznamenal po silné bouři, která podkalila dno a různé sedimenty se zachytily na vlasci. Taktéž v době padání pylu se může obalit. Na extrémně čistých vodách byste měli vlasec často kontrolovat, jelikož na jeho ne-nápadnosti je odvislý váš úspěch. Jsem zastáncem klidu u vody i na vodě. Proto se snažím nahazovat a vyvážet co nejméně to jde, ale nastávají situace, jakož je tahle, kdy musíte přehazovat nebo vyvážet častěji, než by jste si přáli. Proto sledujte vlasec a pokud se na něj začnou nalepovat různé částečky (bude zvětšovat objem a viditelnost), vytáhněte ho. Tím jak vlasec budete stahovat, očistí se. Jeden čas mi ryby nebraly a tak jsem se jel čistou náhodou projet na člunu. Naštěstí pro mě, jsem si všimnul vlasce asi v 5 metrové hloubce. Ono ho vlastně ani přehlédnout nešlo. Po třech dnech ve vodě se z vlasce o průměru 25 mm stalo „lano“. Celou dobu jsem na záběr čekal zbytečně. Od této chvíle jsem nahazoval po deseti hodinách a kapři začali brát. Jak vidíte i taková „maličkost“ je v extrémně čistých vodách dost podstatnou věcí.
3. Vyskládání vlasce
Používejte zpětná olova, kterými docílíte, že vlasec bude kopírovat dno. Nejen, že kapr do něj nemůže ve vodním sloupci narazit a polekat se o něj, ale on ho nevidí a co je ještě důležitější, jen stěží ho vyhodnotí postranní čárou. Někdo si myslí, že stačí vlasec položit ke dnu jen v blízkosti montáže. Taky dobře, ale proč ho nevyskládat ještě dál? Proč si kapr má všimnout nataženého vlasce sloupcem vody a upozorňovat ho na naší přítomnost?
4. Podkalení dna
Snažte se vodu v oblasti krmného místa podkalit. Tím, že kapr půjde do dna (začne žrát boilie) většinou vodu na pískovcovém podlaží nepodkalí. Dobrou možností je použití krmného koberce pelet. Taktéž boilie polévka na chvíli roztrousí částečky potravy ve sloupci a zúží využití smyslového ústrojí kaprů. Já jsem si oblíbil jílové koule s přídavkem zeminy, do kterých zapracovávám boilie a pelety a zalívám tekutinou All Amino Nutric. Po rozpadu návnady se při dně nese vonící oblak, který znesnadňuje kaprovi objevení udice.
5. Vegetační zákal
Průhlednost vody je ovlivněna mnoha faktory a je dobré si na revíru, který navštěvujte, vysledovat, kdy je tam nejčistší a naopak nejšpinavější voda. Z vlastních zkušeností vím, že krátce po roztátí ledu, je voda dva nebo tři týdny podkalená. Poté co se všechny nečistoty z ledu usadí, slunce prosvítí vodní sloupec a rostliny vyrazí k hladině, se voda velice rychle čistí. Naopak v době léta se voda zase na čas může podkalit větším namnožením sinic nebo také koupajícími se lidmi, jakož v podzimním období, kdy zase odumírají rostliny. Pozdním podzimem máme vodu opět křišťálovou. Jak už jsem uvedl, zmíněné poznatky nemusejí a většinou nejsou pro každou lokalitu totožné a je lepší si je ověřit osobně.
Lukáš Krása
