Představujeme vám další z mladých kaprařských pušek. Jirka nejenom že kaprařinou žije, chytá pěkné ryby, ale také je hezky fotí.
Jirko, jak dlouho se věnuješ rybolovu a kaprařině?
Rybařině jako takové se věnuji od útlého dětství. Myslím, že prut jsem poprvé držel v ruce ve svých sedmi letech. Začínal jsem tak asi jako každý jiný lovem se splávkem, lovem z hladiny tak zvaně „na mlaskačku“. Zkoušel jsem ale i ostatní rybolovné techniky. Tohle období trvalo několik let. Pořád jsem vymýšlel různé nástrahy, zkoušel různá těsta a všechny možné druhy takových těch „oldschoolových“ nástrah a návnad, až jsem najednou u jednoho staršího rybáře zmerčil ono boilies. To byl ten zlomový moment, kdy jsem se začal věnovat lovu kaprů výhradně na boilies. Od toho momentu již uplynulo 11 let.
Na jaké úlovky kaprů vzpomínáš nejraději?
Na tuto otázku se mi těžko odpovídá. Vzpomínám rád na všechny mé úlovky, protože každý má nějaký příběh a to je na tom to nejcennější. Pokud bych měl vypíchnout nějaké konkrétní ryby, tak by to asi byl obrovský šupináč z legendárního jezera Lac de Saint Cassien a to nejen z důvodu velikosti ale i díky samotnému příběhu. Pak by to byl lysec z jedné opravdu těžké francouzské pískovny, kde se dá ulovení kapra přirovnat k výhře v loterii. A jako poslední rybu uvedu lysce z České republiky s váhou 29,5 kg, což byl zase zážitek potěžkat si takové monstrum.
Jakou taktiku lovu kaprů nejčastěji používáš?
Taktiky lovu střídám tak, jak si to situace vyžaduje. A na každém revíru platí něco jiného, ale v zásadě rád používám vetší nástrahy s minimálním množstvím návnady, kdy se snažím spíše zaujmout ty vetší, nebo opatrnější kusy. Já spíše patřím do té kategorie kaprařů, která má raději míň záběrů od lepších ryb. Ale víte, jak to je, někdy to prostě ovlivnit nejde.
Co je podle tebe nejdůležitější pro ulovení velkého kapra?
Dle mého názoru je důležité mít kvalitní návnady a nástrahy. Jezdit na lokality, kde opravdu velké ryby jsou a mít dostatek času na samotný lov. Kvalitní nástrahy a dostatek času jsou klíčem k lovu trofejních kaprů. Pokud máte tyto dvě věci, věřím, že velkého kapra ulovíte.
Jaké jsou tvoje nejoblíbenější revíry doma a v zahraničí. A proč? Pokud nechceš, nemusíš samozřejmě jmenovat. Je z tvého pohledu velký rozdíl mezi lovem kaprů doma a v zahraničí?
V této otázce asi zklamu zarputilé „Labáky“ a neuvedu Labe. Nechci tím říct, že je to špatná řeka, nebo že na ní nelovím, ale dění kolem Labe je v posledních letech více než katastrofální. Je tu obrovský tlak rybářů, jsou tu závratné počty soukromých pozemků, karavany, maringotky a jiné squaty. To mě pomalu ale jistě vytlačilo od řeky Labe na jiné revíry, kde třeba neplavou tak velké ryby a určitě ne v takovém počtu, ale zase tam je klid a na určitých revírech se pořád dají lovit staré divoké ryby.
Lidé, co mě znají, nebo sledují na sociálních sítích, dobře vědí, že se snažím co nejvíce času z rybářské sezóny trávit lovem v zahraničí. Ten rozdíl mezi Českou republikou a lovem v zahraničí je přímo markantní a mně to tam naprosto vyhovuje. Rád cestuju, poznávám nová místa, nové lidi a v Evropě je samozřejmě obrovské množství revírů, kde plavou krásné divoké ryby nebo naopak to jsou přímo dovolenkové destinace s průzračnou vodou, písčitým podložím a trofejními rybami. Za mě jedním slovem „idyla“.
Přišel jsi kvůli kaprařině o něco (třeba v osobním životě)?
Kaprařina mi v životě hodně dala ale i vzala. Ale jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré. Takový prostě lov trofejních kaprů je. Je to nikdy nekončící vášeň a pro mě je to životní styl, který k mojí osobě patří a myslím, že už do konce života patřit bude. A pamatujte vždy je něco za něco.
Dění v kaprařině čím dál tím více ovlivňují sociální sítě. Jaký je tvůj vztah k nim. Baví tě?
Je to logické, sociální sítě dneska hýbou světem. Bohužel mají i své úskalí a v kombinaci se svobodou slova to je někdy až smrtelná kombinace. Co se týká mě a sociálních sítí, nemám s tím problém, baví mě na tom, že můžu sdílet s lidmi z celého světa svoje zážitky, poukazovat na špatné věci, či mladším rybářům jít příkladem. Bohužel jsme v době kdy „Hejt“ a pomluvy jsou denní rutina.
Je něco, co bys u našich revírů chtěl změnit?
Myslím, že naše revíry za poslední roky prošly zásadními změnami, ale jak jsem zmínil v jiné otázce, problém je v rozprodávání pozemků kolem státních revírů. A myslím, že by spíš bylo potřeba změnit mentální myšlení českých rybářů a někteří by se nad sebou měli opravdu zamyslet. Tím by se změnily i naše revíry a celkově lov v České republice.
Máš jakožto úspěšný kaprař nějakou radu pro ty, kteří mají méně zkušeností a stále čekají na první větší úlovek?
Nebudu vám zde doporučovat zázračné boilies ani vám dávat přednášku o té nejlepší montáži, ale řeknu vám, že vše má svůj čas. Udržte si dobrou karmu, udržte si víru, dělejte to tak, aby vás to hlavně bavilo a ten pomyslný úspěch v podobě velké ryby se dostaví právě, když to budete čekat nejméně. A o to víc si ten moment užijete.
Změnil se hodně lov kaprů za tu dobu, co se mu věnuješ?
Mění se všechno a s tím samozřejmě i lov kaprů. Technologický pokrok je přímo k nezastavení a dnešní doba přináší úplně jiné možnosti než před deseti lety. Co třeba takové drony? Ale hlavně mi přijde, že se dost změnila hodnota úlovků a celkově přístup k rybařině.
Jaké máš rybářské plány do budoucna?
Ano, plány do budoucnosti samozřejmě mám. Rád bych pracoval na větších projektech, které snad poukáží na to, o čem kaprařina opravdu je. A doufám, že to bude pro mladší generace inspirativní. Dále bych se rád věnoval lovu v zahraničí, ale zároveň mám v plánu trochu pozměnit styl rybaření, tak aby mě doprovázela moje přítelkyně a naše fenka Fleur, protože sdílet čas, radost a zážitky s těmi nejbližšími je to nejlepší, co si člověk může přát. Ale o tom všem vás budu informovat právě prostřednictvím sociálních sítí.
Máš nějaké rybářské sny?
Můj rybářský sen je cestovat, poznávat nová místa, nové lidi, ochutnávat jídlo a chytat staré divoké ryby ze státních revírů. Protože tak to mám rád.
Děkuji za rozhovor. Ptal se Radek Filip
Tento článek byl publikován v tištěném magazínu Kapr
