Úvod Články Kaprařské osobáky z Pádu

Kaprařské osobáky z Pádu

4 511
0
SDÍLET

Po několikátém navštívení známé lokality pro lov kaprů (italský veletok Pád) jsme se rozhodli tuto lokalitu opět navštívit na podzim letošního roku. Po dlouhém rozhodování padl výběr termínu na polovinu října 2007. Toto rozhodnutí padlo již na sklonku léta a tak přípravy mohly být pozvolné a pečlivé. Otázka byla jakou nástrahu pro tuto podzimní výpravu použít. V minulých obdobích jsme s sebou vezli hromady boilií různých druhů a na místě jsme nevěděli, na co máme vlastně chytat. Proto jsme se rozhodli sestrojit co nejjednodušší a nejlevnější recept a prostě mu věřit.

Sestrojili jsme tedy recept na rybí bázi, který ve finále vyšel cca 60,-Kč/kg. No a od té doby jsme tedy s kolegou Śtefanem ve volných chvílích postupně ručně a s láskou kouleli 30kg boilií různých velikostí a dávali je do mrazáku. Přidali jsme k tomu ještě asi 35 kg uvařené kukuřice s řepkou. Tuto směs jsme zamrazili přímo v plastových kbelíkách. Čas odjezdu se začínal přibližovat a více a více jsme se těšili na závěr sezóny. Během příprav se k nám přidali dva kolegové kapraři z Ústí nad Labem, Oliver a Zdeněk. Dohodli jsme se, že tedy pojedeme ve čtyřech a na místě se podle lovných míst rozdělíme na dvojice. Místa jsme měli vytipovaná z minulých období. Po sledování předpovědí počasí na náš termín a stavu vody padla jednohlasně volba na hlavní tok Pádu.

Další problém, který jsme museli vyřešit byla loď, bez které se při lovu neobejdem. Doposud jsme po několik let používali nafukovací člun, ale člověk je tvor líný a v noci se nám už do od rosy mokrého gumáku nechce a tak někdy přicházíme o noční záběry. Koupili jsme proto plastovou loďku, kterou jsme přizpůsobili pro montáž na střechu automobilu a zároveň jsme ji použili jako rakev, do které jsme umístili pruty a lehčí věci s ohledem na nosnost střechy.

Konečně nastal den odjezdu. V klidu jsme naložili auto a čekali na příjezd druhého vozu s kolegy Oliverem a Zdeňkem. Auto bylo narvané k prasknutí a zástěrky byly až na zemi. Po dofouknutí pneumatik se stav o trochu zlepšil. Úderem 17 hodiny jsme se setkali na dohodnutém místě a vyrazili jsme směrem na Cheb. Dále pak přes Mnichov, Brener, Bolzano, Trento až do italského městečka na Pádu – Porto Viro. Cesta uběhla bez problémů a po 12-ti hodinách jsme byli na místě. Jelikož zbývaly ještě dvě hodiny do otevření obchodu, kde se prodávají povolenky, jeli jsme hledat lovná místa. První vytipované místo bylo volné a vypadalo slibně. Rozhodli jsme se, že zde zůstaneme.

4

Vzhledem k tomu, že předpověď počasí byla perfektní a na místě zcela modrá obloha, vyházeli jsme věci z aut na hromadu a při kávě a šplouchání ryb jsme se kochali a těšili se na úlovky, které nám toto místo v následujících dnech přinese. Rozdělili jsme si lovná místa a dva z nás jeli pro povolenku do Porto Vira. Prodejní doba v rybářském obchodě je od 9 hodin a je dost času na vyřízení povolenky. Prodavač nás po chvíli konverzace poznal a slíbil povolenky do 13 hodin. To bylo postačující. Navíc nám doporučil, pokud chceme velké ryby, lov pouze na hlavním toku. Na kanálech je prý ryb dostatek, ale dle jeho názoru nedosahují velkých rozměrů. Tento jeho názor nás ujistil v tom, že jsme vybrali dobré místo. Vrátili jsme se ke kolegům, dali loď na vodu a začali jsme zkoumat loviště. Moje místo se Štefanem bylo dobré, mohli jsme si vybrat hloubky od 20 do 2 metrů. My dva zůstáváme. Olík se Zdeňkem to měli horší. Hned od břehu se jim dno svažovalo do hloubky 17 metrů. Toto místo jsme zhodnotili jako naprosto nevyhovující a kolegové musí jinam. Jeli proto na druhé vytipované místo, a to bylo taktéž volné a od nás vzdálené asi dva kilometry. Toto místo jsem znal, protože loni na jaře jsem tam pár pěkných kaprů ulovil. Ovšem bylo nutné si udělat místo jak na břehu, tak i ve vodě. Navíc u druhého místa nemají kolegové auto u sebe, ale asi tak 200m daleko. I přesto se rozhodli tam zůstat. Tím tedy došlo, jak jsme i doma předpokládali, k rozdělení na dvě skupiny. Byl to i větší důvod k nějakému tomu hecování a soutěžení, ovšem v dobrém slova smyslu.

Začali jsme tedy se Štefanem přípravu krmného místa. Tyčovku jsme umístili na hloubku 5 metrů a zakrmili jsme partiklem, trochou pelet a trochou kuliček. Pak jsme pozvolna budovali náš tábor. To nám vyšlo až do 13 hodin a jel jsem pro povolenky. Po návratu jsme zavezli nástrahy ke krmnému místu a ostatní na různé hloubky. Z únavy po cestě jsme zalezli a spali jak zabití až do rána. Asi žádný záběr nebyl, protože stojany byly na svých místech.

Ráno kolem osmé hodiny sedíme u kávy a kocháme se východem slunce, když vidím, jak se Štefanův stojan naklonil nad vodu a balancuje jen na jedné noze. „Asi máš záběr“, pravím. Štefan vezme prut do ruky a ani nemusí nikterak zasekávat. Mohl být rád, že záběr nepřišel v noci. Nejen, že si nezapnul hlásiče, natož aby si seřídil brzdu! Záběr nepřišel z krmného místa, ale z 8 metrů, kde dno tvoří jakousi lavici, která se zvedá z 12 metrů. Kapr okamžitě zajel do 12 metrů, kde se cítil v bezpečí. Dle rozvážného ježdění kapra bez zjevných prudkých výpadů usuzuji, že se nejedná o malou rybu. Bylo dost času zapnout připravenou kameru a celý souboj nafilmovat pro pozdější tvorbu DVD. Za pár minut bylo po boji a v podběráku skončil krásný šupináč. Bylo nám jasné, že se jedná o Štefanův osobák. Výsledkem byl opravdu osobní rekord, a to kapr o váze 21kg.

1

Po nafocení jsme se rozhodli přemístit krmné místo na hloubku 8 metrů, do míst, odkud přišel záběr. To jsme i učinili a odpoledne bylo vše připraveno, po dvou prutech do prostoru krmného místa a po jednom mimo tzv. na blind.

Zprávu o úlovcích jsme podali kolegům na druhém místě, kteří také měli úlovky několika kaprů do 10kg. Bylo to dobré znamení, že kapři jsou asi při chuti.

V noci se dostavily další záběry, jak z krmného místa, tak i z okolí. Byly to ryby od 7kg do 18kg.

Ráno bylo opět co fotit. Bylo jasné, že v zátoce máme najeté velké ryby. Po odfocení nočních úlovků jsme se rozhodli, že další noc zkusíme lov sumců, opakuji zkusíme, protože tento druh lovu neumíme a chtěli jsme zkusit ulovit nějakého sumce. Proto jsme se na to začali připravovat, s tím ,že večer vyměníme každý jeden kaprový prut za sumcařský, jelikož je zde povolen lov na tři pruty a nechtěli jsme se dostat do problémů s místními orgány.

2

Umístění trhacích bójek a nastražení nástrah na sumce nám zabralo celé odpoledne a musím konstatovat, že sumcařina je dřina, zvlášť tam, kde je velký proud. Smekám před sumcaři, protože z mého pohledu je to opravdu těžké. Tyto nástrahy na sumce jsme každou noc přemisťovali na jiné místo, ale bez úspěchu. Sumce se nám po celou dobu výpravy nepodařilo ulovit. Snad příště.

Další den jsme již po nočních záběrech byli líní zavážet a jen jsme naše nástrahy pouze odhodili do krmného místa a věnovali se odpočinku. Když v tom kolem poledne přišel další záběr z 8 metrů. Po zvednutí prutu ze stojanu bylo hned jasné, že se nejedná o malou rybu. Śtefan se okamžitě chopil kamery, aby celý souboj zdokumentoval. Výsledkem byl krásný šupináč o váze 27kg a délce 107cm. Můj nový osobáček.

3

Kapři prostě brali ve dne i v noci. Štefan chvíli po mě vytáhl dalšího šupináče o váze 18kg a po dalším dni si vyrovnal svůj osobáček další jednadvacítkou. Usoudili jsme, že se na naše místo nastěhovali větší kapři a myslím, že jsme jejich návštěvy dokázali dokonale využít.

Ještě bych se chtěl zmínit o tom, že jsme se ve volnějších chvílích vypravovali hledat slibná místa pro příští výpravu. Našli jsme jich opravdu dost, ale je málo času je všechny vyzkoušet. Během našeho pobytu nás navštívilo i několik dalších rybářů, jak místních, tak i cizích. Poklábosili jsme a dověděli se další zajímavosti ohledně lovu kaprů na této řece, které snad zužitkujeme příště.

Den odjezdu se blížil a my jsme začali pomalu balit a chystat se na cestu domů. V den odjezdu jsme ráno dobalili a vyrazili zpět do Čech. Jaké bylo překvapení, když nás v Alpách přepadla sněhová vánice. To byl extrém. Před pár hodinami v teplotách kolem 25 stupňů a najednou sníh. Po 12 hodinách jsme se vrátili zpět k rodinám a můžeme se připravovat na další výpravu. Snad bude stejně úspěšná jako tahle.

Když bych zhodnotil naše počínání, tak mohu konstatovat, že jsme nepřišli o jedinou rybu a neutrhli jedinou montáž. Celkem jsme se při vybalování zasmáli nad množstvím rybářského materiálu, který jsme vezli s sebou a vůbec ho nepoužili. Stačilo si vzít 3 návazce a stačilo to, ale každá výprava je jiná. Jinak jsme celkem zkrmili 15kg řepky, 20kg boilií, 20kg kukuřice a 5 kg pelet. Na závěr mohu tvrdit, že toto byla výprava opravdu povedená.

Pepa + Štefan

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (12 hlasů, průměr: 4,42 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here