Venku právě začalo pršet a já usedám za počítač, abych vám něco napsal o lovu kaprů na dolním toku řeky Lužnice, kde jsem v posledních letech zažil velkou spoustu krásných chvil. V tomto článku bych se s vámi chtěl podělit o své dosavadní zkušenosti s touto překrásnou lokalitou. Řeka Lužnice má oproti ostatním jihočeským řekám velmi pomalý spád a proud zde není za normálního stavu nijak silný. Na samotném konci řeky je navíc vodní hladina vzdutá díky VN Kořensko, což je přehradní stupeň Orlické nádrže, a tak je zde proud opravdu velmi mírný. A to se kaprům líbí! Mají tu výborné podmínky se spoustou přirozené potravy a jejich klid narušují pouze rybáři, kteří se je snaží ulovit. Těch je tady poslední dobou čím dál více a na vodu je vyvíjen značný rybářský tlak. Jelikož zde naštěstí už nějakou dobu platí pravidlo K-70, velká spousta větších kaprů už byla i několikrát ulovena a vrácena zpět. Místní mohykáni tedy mají značné zkušenosti s háčky a montážemi. Jejich ulovení není zdaleka tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Protože jsem členem MRS, na řece Lužnici nechytám pravidelně a dostanu se sem tak maximálně 2x ročně. Své první kaprařské zkušenosti jsem zde získal na jaře v roce 2008, kdy jsem se sem vydal společně se svým otcem a bratrem. Námi vybraná oblast k rybolovu byla hustě zastavěná chatami, a tak nám nezbylo nic jiného, než si nějakou vhodnou přímo u vody na týden pronajmout. Tento nápad se nám určitě vyplatil, neboť jsme se posléze spřátelili s panem majitelem a mohli sem díky tomu jezdit i v dalších letech. Když jsme sem přijeli poprvé, vzali jsme ihned loďku a prozkoumali zdejší část řeky, která tu má na šířku 75 metrů. Tenkrát jsme s sebou sice neměli echolot, ale měli jsme štěstí v tom, že už byla voda natolik ohřátá, že bylo možné se jít vykoupat. A není nic lepšího, než když si můžete lovné místo „ošlapat“ vlastníma nohama a vytvořit si tak téměř dokonalý přehled o profilu dna. V těchto místech byla řeka poměrně mělká, takže nebylo problém přejít skoro až na druhou stranu. Hlubší voda byla až u druhé strany v posledních 10 metrech, kde se hloubka pohybovala mezi 2-3 metry. Bylo nám hned jasné, že u protějšího břehu je koryto řeky a že právě zde by se mohli zdržovat i větší kapři. Dno bylo všude pevné a čisté, v korytě však byly občas i nějaké kameny nebo potopené větve, ale nebylo to nic hrozného. Usoudili jsme, že zde začneme krmit kukuřicí a boiliesem a některé montáže nahodíme i na prostředek řeky, kde byla voda nejmělčí a dno se zde postupně svažovalo až do starého koryta řeky.
První den po zakrmení se nic nedělo. Druhý den ráno měl táta první záběr a po chvíli jsme podebírali bojovného 77 centimetrů dlouhého šupináče, který neodolal našemu boilie o příchuti losos-sardinka. První záběr a hned taková (na místní poměry) pěkná ryba. Ryba zabrala z koryta, takže nás to utvrdilo, že jsme začali krmit na správném místě a že jsme se na začátku při našem rozhodování pravděpodobně nemýlili. A nemýlili! Nebudu popisovat jednotlivé záběry ryb, protože by to bylo pořád dokola, ale následující dny byly jako v rybářském ráji. A nebylo tomu tak jenom v tomto prvním týdnu, ale ještě i na mnoha dalších týdenních výpravách, které jsme zde měli možnost strávit. Osvědčenou taktikou bylo, krmit boiliesem o průměru 20 mm, které alespoň částečně selektovalo menší kapry a ostatní ryby. Ze začátku jsme vždy přidávali i vařenou kukuřici a postupně přecházeli na samotné boilies. Není zde rozhodně pravidlem, že čím více krmíte, tím nachytáte. Domnívám se, že větší kapři tu mají už nějaké zkušenosti a velkým krmným místům se vyhýbají a nemají v ně důvěru. Čím více zakrmíte, tím více menších ryb budete lovit. A pokud to s krmením přeženete úplně, možná se záběru ani nedočkáte. To potvrzují i zkušenosti ostatních kaprařů, se kterými jsem měl možnost mluvit, ať už osobně či v diskuzích na internetu. Asi úplně nejlepší je krmit pouze přímo u montáže a používat PVA. Zajímavé je, že při této taktice obvykle nezabral menší kapr jak 60 centimetrů, což je na svazovou vodu dle mého názoru velmi dobré. Zkrátka méně je někdy opravdu více. Ulovili jsme takto mnoho kaprů mezi osmi a deseti kilogramy.
Dostat se k úlovkům přes deset kilogramů váhy už je opravdu těžké, ale není to nereálné. Chce to jen spoustu hodin strávených u vody a taky určitou dávku štěstí, bez kterého se při kaprařině nikdy neobejdete a jistě to i sami znáte. My měli to štěstí, že se nám několik takových ryb ulovit podařilo. Musím říct, že takový kapr má pro mě mnohem větší cenu než „dvacítka s potrhanou hubou“ z nějakého přerybněného soukromého revíru, kde velkého kapra zapřáhne téměř každý. Ale samozřejmě není soukromá voda jako soukromá voda a nelze paušalizovat. O tom ale třeba někdy jindy v jiném článku. Mým největším úlovkem z Lužnice je v této chvíli šupináč o váze 12,5 kg a délce 88 cm. Tohoto kapra jsem ulovil po několika deštivých dnech, kdy byl v řece značný proud a zdolávání jsem si užil do poslední chvíle, neboť tento kapr s mohutným ocasem mi nedal v silném proudu zadarmo ani centimetr vlasce. Tímto kaprem však bohužel skončila jedna etapa našich výprav za kapry na Lužnici, neboť v tomto roce náhle zemřel majitel chaty a my jsme už neměli možnost, abychom sem znovu přijeli na ryby. Bylo nám to velmi líto i z toho důvodu, že jsme s panem majitelem za ty krásné tři roky navázali dobré vztahy a vždy se sem těšili, jelikož jsme díky tomu všemu měli skvělý rybářský komfort. Abych ale nepsal jenom negativně, přidám i jednu zajímavou příhodu, na kterou určitě jen tak nezapomeneme. Tento starší a hodný pán byl také rybář, přesto zde nikdy za celý život neulovil tak velké kapry jako my. Pamatuji si, jak v začátcích koukal, jak to děláme. Divil se, že s pravidelností chytáme takové ryby a už vůbec nedovedl pochopit, že je po jejich ulovení ihned šetrně pouštíme zpět. Po nějaké době si už zvykl a nepřišlo mu to ani divné a sám uznal, že na tom asi něco bude a že jíst velkého kapra je vlastně stejně něco jako „žvejkat“ starou slepici místo chutného kuřete. A co se nestalo… Když jsme se s ním viděli úplně naposledy a loučili se (tenkrát jsme netušili, že už opravdu naposledy), převinul jsem mu na navijácích nové vlasce a daroval mu nějaké zbytky mého oblíbeného a řádné vytvrdlého boilies příchutě Scopex. Poté jsme se vydali na 130 km dlouhou cestu domů. A když jsem potom doma večer uklízel rybářské vybavení, zazvonil mi mobilní telefon a na druhém konci byl pan majitel, a to ve značné euforii. S roztřepaným hlasem mi vyprávěl, jak tam teda ten Scopex nastražil a na první nához zdolal kapra přes 80 cm a kolem deseti kilogramů. Byl to jeho největší kapr v životě a co víc, on ho vrátil vodě a říkal mi, jak je to skvělý pocit a že nám moc za všechno děkuje. Tenkrát jsem s ním tento hřejivý pocit sdílel, protože jsem si vybavil, jaké to bylo, když jsem takto poprvé kapra pouštěl já sám. A kdo to udělal, tak jistě ví, o čem mluvím… Jsem tak dodnes rád, že si pán částečně i díky nám mohl na sklonku svého života chytit takovou rybu a doufám, že se teď nachází někde v rybářském nebi a shora na nás kouká…
V roce 2011 jsme Lužnici úplně vynechali a dali si rok pauzu. A protože nám to chybělo, přes zimu se nám povedlo sehnat jinou chatu a na jiném místě a letos v květnu jsme se vydali na naší další týdenní výpravu. Tentokrát jsme se vydali po proudu ještě o něco níže, takže jsme byli už na revíru VN Kořensko s velkým očekáváním, co nám zdejší voda přinese za úlovky. Přestože jsme lovili v podstatě nedaleko našeho bývalého místa, potvrdila se nám složitost a náročnost zdejšího lovu kaprů. Na našem novém místě bylo při břehu velmi měkké bahnité dno s velkým množstvím naplaveného listí. Hloubka se v těchto místech pohybovala okolo jednoho metru a asi po deseti metrech následovala hrana, kde se dno svažovalo až do čtyř metrové hloubky. Tato hloubka byla téměř všude, občas na dně velké kameny nebo velké potopené větve. Zkrátka ideální úkryty pro velké vychytralé kapry, kteří jsou v těchto místech jako doma a nenechají se snadno přemluvit k záběru. Ihned po našem příjezdu si nešlo nevšimnout velké spousty amurů, kteří se nacházeli na mělčině a po zakrmení kukuřicí se ve vodě děly neskutečné věci, kdy voda doslova vařila. Ale přemluvit amura k záběru? Ani náhodou! Za celý týden se nám podařilo ulovit pouze jednoho, a to ještě pouze dorostence kolem šedesáti centimetrů. A s kapry to nebylo o nic lepší… Přestože nám na Lužnici vždycky fungovalo větší boilies o příchuti Scopex, tentokrát jsme byli celé tři dny bez jediného záběru. Nefungovalo ani masové boilies na bázi mušle, kterým jsme také krmili. Kapři se ale pravidelně vyskakovali v krmných místech. Asi se chtěli pouze podívat, kdo tu má nahozených šest prutů a nevěřícně kouká do vody :-). No zkrátka, dělali si z nás doslova srandu a už jsme nevěděli, co vyzkoušet…
Čtvrtý den už nám došla trpělivost, a tak jsem v batohu zalovil po různých pop-up kuličkách nejrůznějších příchutí a zkusili jsme některé pruty nastražit „na panáčka“. Na další jsme zase dali pouze plovoucí a brácha začal experimentovat s kuličkami menších (16 mm) velikostí. A změna se vyplatila a občas jsme chytili i nějaké ty kapry kolem sedmdesáti centimetrů. Všechno na menší průměry boilies. Jakmile jsme nastražili zpátky naše boilie o průměru 20mm, nedělo se vůbec, ale vůbec nic. Co nám na Lužnici vždy fungovalo, to tady kapři úplně ignorovali. Pátý den jsme zjistili, že nejvíce záběrů přichází z mělké vody při našem břehu, kde je měkké bahno a spousta naplaveného listí. Ale chytat odtud nebyla rozhodně žádná sranda. S klasickým potápivým boiliesem zde nešlo chytat a kapři na něj vůbec nereagovali. Zřejmě za to mohla ona nevhodná struktura dna, kam jsme nahazovali. Ale co jiného dělat, když se tu kapři pravidelně ukazovali. Nastražili jsme tedy pop-up kuličky, které jsme vyvážili pomocí olověných bročků nebo plastického olova cca 5cm nad dno a nějaké záběry od kaprů konečně přišly. Největší úspěch však zaznamenalo neutrálně vyvážené boilies. Toto boilies tedy není ani plovoucí a nechová se ani jako klasické potápivé. Je zkrátka o něco lehčí, vyrobené ze směsi, která je tak akorát, aby ještě boilies neplavalo, ale velmi pomalu klesalo ke dnu. Když vám ryby neberou, tak je toto „smrtelná“ zbraň a i nám to mnohdy přineslo úspěch. Pokud to neznáte a nebo nepoužíváte, tak určitě doporučuji vyzkoušet, možná budete mile překvapeni stejně jako my. V obchodech tyto kuličky můžete koupit pod označením „Balanced Boilies“. Pro kapry je to často něco neokoukaného a vzhledem k tomu, že je toto boilies o něco lehčí než to, kterým krmíte, kaprovi se dostane hlouběji do tlamky a při správně zhotovené montáži se háček krásně zapíchne tam, kam má – tedy do spodního pysku kapra.
Při použití neutrálně vyváženého boilie se mi osvědčily háčky tzv. „banánky“, a to o velikosti č. 8. Ale pozor, pokud použijete tento typ háčku, nezapomeňte také prodloužit vlasový přívěs, jinak budete kapry vyřezávat a zbytečně jim poškozovat tlamky. Opravdu se nebojte dát mezeru v rozmezí 2-5 cm. Je to ozkoušené a není třeba mít strach. Jsou rybáři, kteří dávají ještě i delší. V opačném případě budete na tyto háčky jenom nadávat a znám spoustu kaprařů, kteří je kvůli tomu vyřadili ze svého arsenálu. Přitom by stačila jen malá úprava délky vlasu a bylo by to v pořádku. Čím použijete menší háček, tím udělejte vlasový přívěs delší. Při použití většího „banánku“ (vel. 6) už nemusíte mít vlas tak dlouhý, ale není to určitě na škodu.
A co říci závěrem? Tato řeka rozhodně není jednoduchá, kaprů je zde hodně, ale jejich ulovení není vůbec snadné. Zaseknete-li velkého kapra, počítejte s tím, že se ihned vydá směrem do překážek a bez člunu ho jen velmi těžko dostanete na břeh. Rozhodně se vyplatí používat šokové návazce z vlasce o průměru alespoň 0,50 mm, abyste zabránili přeříznutí kmenového vlasce o ostré kameny a nejrůznější vázky pod vodou. Také se nebojte experimentovat, zkoušejte různé varianty boilies, jiné délky návazců a nahazujte do různých částí řeky. Krmte jenom několik kuliček či pelet k montáži. Třeba i pomocí PVA. Na opatrné kapry to tu platí. Co fungovalo jednou, nemusí fungovat podruhé. Dodržujte rybářský řád a chovejte se šetrně ke zdejší krásné přírodě. Měl jsem tu možnost mluvit s několika porybnými a jejich zkušenosti s některými rybáři nejsou mnohdy příjemné. I já sám jsem se setkal s tím, že si ode mě cizí člověk chtěl zakoupit uloveného kapra, kterého jsem právě dával na podložku. Nabízel pětistovku. S úsměvem jsem odmítl a před jeho zraky ho pustil zpátky do Lužnice…
Snažme se být příkladem pro ostatní rybáře, neboť svým přístupem a chováním k přírodě toho můžeme ovlivnit opravdu hodně. Věřím, že kapři nám to jistě oplatí!
Filip Číhal (Fit)
Tento článek byl publikován v časopisu Kaprománie
