Když se daří, není co dodat

Koncem května vždy vyrážím na svůj nejoblíbenější český revír. Letošní rok jsem neporušil svůj zvyk a vyrazil jsem na Vysočinu. Hned po noční směně sedám do svého přeplněného kombíku a vyrážím směr Brno. Cestou prší a pak zase svítí sluníčko a stále dokola. Doufám, že až dorazím do cíle, tak bude zrovna svítit slunko a já budu moc v pohodičce rozložit svůj biváček za sucha. Po příjezdu zjišťuji, že je to lepší než jsem si přál. Nejenom že neprší, ale dokonce mám více než 10 ha vodní plochy jenom a jenom pro sebe. Hurá na ně, koluje mi v hlavě. Zprávy, které dostávám, jsou poměrně příjemné a nasvědčují tomu, že bych za 4 plánované noci mohl dostat na břeh i nějakého místního šupináče.

Nastává koloběh příprav, který každý z vás určitě zná. Jelikož revír znám, tak metody zákrmu a presentace nástrah mám předem promyšlené. Za pomocí lodě rozvážím všechny 4 pruty, co mám k dispozici na 4 různá místa a ve vodě mizí 20kg boilie. Vsázím na Oliheň, Banán/ančovička,Robin Red a Big Fish. Je 17:00 a je vše OK, jenom já jsem KO! 30 hodin bez spánku se podepisují na mé fyzičce, no nedá se nic dělat, musím si dát panáka, nebo dva?

Abych vám řekl pravdu, byli asi čtyři a teprve po tom čtvrtém jsem se cítil vyspaně. Jsem zaklíněn v sedačce a říkám si: ,,kdepak ty dvacky jsou?“. A ona opravdu nebyla žádná vidět, ani ošklivá! S příchodem noci začínám pošilhávat po spacáku. Nakonec jsem se nechal přemluvit a ulehnul jsem ke spánku. Jen jsem mrknul a byl tu opět den, zdálo se mi to nemožné, vždyť jsem teprve zavřel oči? No nic, asi jsem v noci nic nechytil. Ujišťuji se, zdali mám všechny pruty ve stojanu a oni tam opravdu byly ve stejné pozici jako večír. Nepříjemný pocit zklamání není až tak veliký, vždyť jsem to čekal, říkám si.

Stav rybářů na břehu se nezměnil a mě přemohly choutky převést jeden prut do míst, kde se vyhoupnul dvakrát kapr. Stahuji jeden prut a připravuji se na 500 metrovou vyvážku. Je 8 hodin a je TO tu, signalizátor hlásí POZOR záběr. Akce mě probírá a z lodi zdolávám menšího krasavce. Montáž opět umísťuji na to samé místo a druhý připravený prut vyvážím na něco kolem 400 metrů vzdálené místo. Mezi stulíky zaznamenávám aktivitu, která mě přesvědčuje o správnosti mé volby. Mají to tam a jedu zpět na můj Pool. Už z lodi si všímám, že na břehu není vše v pořádku (a nebo je?), propadlý swinger na 300 metrovém vývozu, skáču z lodě a okamžitě zvedám prut, JE TAM! Zpět na loď a za ním a na konci mám čest si podebrat 12,5 lysce. Opět zpět na břeh, společné foto a vyvážka.

Po výletu si konečně dávám snídani, v 11:00 je to spíše svačina (nevadí), k obědu se mi vrací mé úsilí a od stulíků přichází záběr, bohužel opět menší kapr. Montáž pokládám na to samé místo a rychle pryč ať neruším kapříky. V odpoledních hodinách k mé smůle ztrácím ohromně bojovného kapra na druhý prut. Se špatným pocitem prožiji zbytek dne a již bez záběru ulehám do bivaku, ve kterém spím bez pípance až do rána.

Další den začíná ve stejné režii, v 8:00 záběr od stulíku a 13kg lysec, při návratu už na dálku slyším pípák jak řve na lesy. Než dorazím, jízda přestává. NO NIC!, zvěčním se s krásně zabarveným lyscem a pak se budu věnovat dalším. Věřte, nevěřte, on na mě ten kapr čekal v křoví, až si pro něj dojedu – 11 kg šupík, ihned pouštím a vyvážím oba pruty na stejná místa. To ještě netuším, co mě čeká. Tento den bude ve znamení zdolávání a vyvážení. Za následujících 24 hodin mám asi 10 záběrů a na vodě trávím více času než na břehu. Někteří kapři disponují neskutečnou silou a vozí mě po hladině jako splávek.

Jsem absolutně šťastný a spokojený, na mé podložce končí několik opravdu statných kaprů. Z těch největších jsou 2 s váhou 16 kg a 17 kg oba super šupináči v super stavu a s ohromnou silou. Jako třešničky na dortu jsem měl tu čest zdolat si opravdu dva krasavce z kategorie těch největších, a to opět buldočí šupináče s váhami 19,5 kg a 20,2 kg. Nemám co dodat, vysílen a šťasten si užívám jedné z nejlepších rybaček mého života. Ani mi není líto, že ztrácím dva bojovné kapry ze 450 m vyvážky. Velmi mě překvapilo, že jsem ulovil jikrnačku před vykulením, tento cca. 13 kg šupík vykulil při podebírání odhadem 2 litry jiker, neuvěřitelné že?

Následující odpoledne už se vše uklidňuje a ať dělám, co dělám, nemůžu kapry přemluvit k záběru. Až v podvečer, půl hodinky po převezení, zdolávám šupíka 16.8 kg. BOMBA. Ten den se už nic neděje. Ani druhý den v magických 8:00 nic nepřichází. Mám před sebou poslední hodinky lovu, ještě vše převážím, paže už vůbec necítím, ale bláznivě dlouhé vyvážky se vyplatily. A nakonec přeci záběr na rozloučenou – nádherný 13 kg lysec se přišel rozloučit a já jsem mohl spokojeně dobalit a se slovy: ,,DĚKUJU!“, odjet směr domov.

záběr na rozloučenou – 13 kg lysec

Tomáš Otradovský