Po relativně krátké době tým KAPRPRO opět vyrazil již tradičně na tři dny k vodě. Cílem bylo na oblíbené pískovně ukázat kaprům nové vybavení a při té příležitosti jim na svých montážích předložit velmi oblíbené, ale již vylepšené pelety, které se připravují pro sezónu 2015.
Jak je u mě zvykem, na místo jsem dorazil druhý den ráno, a to pouze na 12 hodin. Místo bylo z předchozího dne připravené, tyčová bójka precizně umístěná, její okolí zakrmeno a upřímně, vypadala dost nervózně z toho, jak do ní neustále kapři naráželi. Směrem k bójce už mířilo 6 prutů, a tak jsem se rozhodl si o pár metrů odsednout. Pruty jsem naházel zhruba na úroveň bójky, ale o cca 50 metrů stranou. Přestože byla výprava předem dlouho plánována, zaskočila mě a samozřejmě jsem nebyl dostatečně připraven. Nenechal jsem se rozhodit a během chvilky na zvolené místo z kobry svištěla všehochuť OceanFresh kuliček (maso i sladké), která mi zbyla z předchozích výprav. U bójky bylo zakrmeno peletami a i na pelety kluci chytali. Já krmil boiliesem, a tak jsem se rozhodl i na boilies chytat.
První záběr jsem měl po cca 2 hodinách a o rybu jsem přišel. To už Pavel i Jarda měli nafocenu celou řadu pěkných kaprů do 10 kg. Po chvilce přišly další dva záběry, ale znovu jsem o ryby přišel. S pocitem, že ráno nastřílené kuličky už začaly pracovat, jsem upravil montáže, znovu nahodil a dokrmil dalším boilies mixem. Když jsem viděl, s jakým nadšením kluci jen o pár metrů vedle nastražují pelety zalité tekutou potravou, netrpělivě přešlapují u stojanů a očekávají další mohutnou jízdu, zoufale promáčený podběrák, který byl bez šance na uschnutí, a podložku, ve které se neustále mrskal nějaký pěkný ploutvonožec, jen jsem tiše záviděl.
Během toho tichého závidění se konečně roztočila cívka mého navijáku. To, co následovalo během zdolávání, bylo snad i za hranící všech rybářských snů. Ještě než stihl Jarda rybu podebrat, tak se i jeho hlásič dovolával pozornosti. Zdolával jsem já a zdolával i Jarda. Podběráku se tedy chopil Pavel. Než stihl podběrák zvednout ze země, začal upalovat můj druhý prut. Už tento moment musel pro okolní rybáře působit jako velmi zábavná groteska. Vítězně se na sebe usmíváme a zdoláváme své soupeře.
Tím naše představení ale neskončilo. Chvilku na to musel Pavel zvednout i můj poslední prut. Pavel zoufale s rukama nad hlavou, jako islámský bojovník zírající na hořící ropnou rafinérii, držel v každé ruce jeden prut a čekal, co bude. Při pohledu na něj a na samém vrcholu rybářského štěstí jsem zapomněl na zdolávání kapra, kterého jsem měl na svém prutu. Rychle jsem se otřepal a navedl ho do podběráku. Kapra i s podběrákem jsem předal Jardovi, který se už blížil k poslední fázi zdolávání a s hysterickým smíchem jsem rychle přispěchal Pavlovi na pomoc.
Mezitím Jarda vyháčkoval kapra, kterému do 80 cm určitě moc nechybělo. Svou další rybu se mi podařilo navést do podběráku, kde byl již ubytovaný jeden krasavec z předchozího zdolávání. Dva kapři v podběráku, třetí menší už vrácen vodě, ale co Pavel? Během pár minut jsme v rukách drželi nádherného 135 cm dlouhého jesetera. Pomyšlení na to, že se na mé pruty podařilo téměř v jeden okamžik zdolat 2 kapry 10+ a jednoho nádherného jesetera mi dovolilo odhodit zábrany a jít se s parádními úlovky fotografovat přímo do vody.
Odpoledne se neslo v podobném duchu. Záběrů, kdy už nebyl nikdo, kdo by prut mohl zvednout, bylo ještě několik. A záběrů, kdy jsme všichni tři zdolávali rybu v jeden moment, bylo nespočet. Svatý Petr stál při nás a pro jednou nám dovolil takzvaně strhnout vodu ostatním rybářům. Jednoznačně jsem prožil den, kdy u sebe musel tým KAPRPRO stát jako jeden muž. Jako jednotlivci bychom tam stáli a drželi pruty ještě dnes!
Za Tým Kaprpro
Jarda R., Jarda Š. a Pavel K.
