O taktice zakrmování bylo popsáno již spousta papíru. Pravidelně tyto články čtu, studuji a zjišťuji, že co kaprař, to jiný názor, co voda i období, to jiná taktika. Samozřejmě je logické, že budeme rozlišovat způsoby vnadění i druh používaných komponentů na proudící či stojaté vodě. Musíme brát zřetel na velikost revíru a na období, ve kterém máme naši krmnou kampaň uskutečnit. Ba dokonce se setkáváme s tím, že na téže vodě, v tom samém období a na stejném lovišti, může způsob naší taktiky lovu, se kterou jsme slavili jeden rok úspěch, být o rok později zcela bezpředmětný. Proč tomu tak je, ví jen samotní kapři. Velice často mívám pocit, že abych jejich myšlenkové pochody chápal, musel bych se stát jedním z nich. Pak by to bylo ale nespravedlivé! Takže mi nezbývá nic jiného, než si i nadále lámat hlavu, jak na ně.
Sám jsem zastáncem velkých a dlouhodobých krmných kampaní. Předem upozorňuji, že tento druh kampaně lze praktikovat pouze na revírech o velké rozloze a je více či méně podmíněn tím, že budeme takzvaní domorodci, kteří vodu dokonale znají.
Když mluvím o dlouhodobé kampani, mám na mysli dobu trvající minimálně jeden měsíc. Tato kampaň zruinuje naši peněženku a je vhodné nebýt na ni sám, ale na druhou stranu čím méně kolegů, tím lépe. Hovoříme zde o krmných dávkách ,,monstrózního“ typu. Tedy 3-4x týdně zhruba 60kg partiklu, pelet a 3-5kg kvalitního boiles. Kvalita boiles je v tomto případě velice důležitá. Mohli bychom se setkat s tím, že nekvalitní použité komponenty budou mít pro naše loviště nedozírné negativní následky. Za má kaprařská léta jsem se způsobem ,,pokus-omyl“ dopracoval pouze k několika málo druhům, které na tento styl kampaně můžeme použít a věřte mi, že teď rozhodně nehovořím o různých cenově zvýhodněných paketech, či o krmném boiles, které nám někde zbylo z předešlé sezóny.
Naši krmnou kampaň lze rozdělit do několika časových úseků. První můžeme nazvat „nenápadný začátek“. Po vytipování našeho loviště začínáme zlehka. Několik málo kilo partiklu a kilo boiles rozprostřeme na velkou plochu. Postupně dávky zvyšujeme, až se cca. desátý den dostáváme na objem, který jsem popisoval v úvodu. Naší prioritou v tomto časovém úseku je, aby byl nejen v krmelišti, ale i na břehu absolutní klid a nebyl zde naprosto žádný rušivý element. Mám na mysli třeba silony od nahozených udic. Jde nám především o tzv. důvěryhodné přijímání potravy, kdy kapr přijme naše návnady jako součást svého přírodního potravního řetězce. Toto období můžeme libovolně prodlužovat. Samozřejmě se vše odvíjí od potravní aktivity ryb, kterou pozorujeme sledováním našeho loviště.
Druhý časový úsek je samotná výprava, chcete-li carp tour, jejíž předpokládaná délka je 5-7 dní. Minimálně týden před samotným lovem vynecháme z krmných dávek partikl i různé druhy pelet. Vnadíme pouze několika kily samotného boiles. Pokud možno velice dobře vysušeného a velkých rozměrů. Kaprařská ikona Angličan Tim Paisley se v jedné ze svých knih zmiňuje o boilies velikosti tenisových míčů. Do takovýchto extrémů jsem se nikdy nepustil, ale velikost o něco větší než míček na stolní tenis je pro mě ideální.
Poslední krmnou dávku cca. 5kg boiles dopravuji do vody 3 dny před samotným počátkem lovu. Ten začínám pouze s PVA materiálem a maximálně deseti „kuličkami“ vhozenými do okruhu jedné montáže.
Za rozepsání stojí má zmínka o PVA materiálech. Na stojaté vodě používám zcela výhradně a pouze PVA stringer, chcete-li šňůrku či nit. Čím méně kdesi v lovišti bude chemických pachových stop, tím lépe. Abyste měli představu o čem zde píši, zkuste si doma v šálku na kávu rozpustit kus PVA punčochy, nebo PVA sáček, přičichněte nebo se zkuste napít. Při hypotéze, že stojatá voda opravdu stojí, chemický pach se drží kolem nástrahy a kapr má několikanásobně vyvinutější čich než člověk, myslím, že není třeba k tomuto tématu psát další řádky. Ale něco přeci ještě stojí za zmínku. S PVA stringerem jsem se vydal trochu jinou cestou než ostatní. Jeho hlavní úkol je, že dopravíme návnadu těsně k nástraze, ale je přeci logické, že zkušený kapr je schopen rozpoznat návnadu od nástrahy, obzvlášť, když ony samotné může v jejich bezprostřední blízkosti porovnat. Jakou cestou jsem se tedy vydal? Používám PVA stringer jako matoucí pro kapra. Jde o to, že navlékám boiles na stinger tak těsně jak je to jen možné, tudíž se doba rozpustnosti PVA prodlouží z několika sekund na několik hodin. Pak můžeme vést polemiky o tom, že kaprovi se zdá podezřelý právě stinger a ne samotná nástraha.
O taktice vnadění při lovu se rozepíši někdy jindy, protože ona samotná by vydala na zajímavou knihu.
Dalším časovým úsekem je konec, či spíše „předkonec“ naší výpravy. Přestože celou dobu vnadím pouze minimálně, 1-2 dny před koncem nevnadím vůbec. V tuto dobu už začínám loviště tzv. dochytávat a snažím se v krmelišti o co největší klid. Nástrahy přehazuji co nejméně a vyhýbám se veškerým rušivým elementům, které bych mohl na vodní hladině, či pod ní způsobit. Velcí kapři mají rádi klid! To všichni víme, ale jestliže se v našem lovišti pohybují hejna ryb, které neustále atakují naše nástrahy, tak časté zdolávání jednotlivých kusů působí na okolí jejich vodního světa velice rušivě. Při představě, že velcí kapři se pasou někde opodál a pozorují co se děje v krmelišti lidově řečeno za bordel, se jim ani nedivím, že se tam nehrnou. Pak-li ale, že je v lovišti návnad co nejméně a hejna ryb odtáhnou, je zde velká šance, že se takový mazák pluje podívat, co se to tam vlastně dělo. Kapr je přeci od přírody zvědavý tvor.
Téměř plynule jsme se dostali do posledního časového úseku, který začíná zabalením našich prutů a ostatního arzenálu. Zde musíme využít výhodu domácího prostředí, která je podmíněna našim snažením.
To co se poté děje u dna v krmelišti i nadále pro nás zůstane záhadou, ale jedno je jasné. Pokud na našem místě nezačne lovit někdo jiný je zde absolutní klid. Říkejme tomu třeba, že necháváme místo uležet. Možná i nevědomky zde teď vytváříme tzv. zdroj mizející potravy. Ryba hledá potravu na kterou si zvykla a občas nalezne jen pouhý zlomek toho, co přijímala. Důvěryhodně tento zlomek přijme a hledá dál.
Co se tedy stane, jestliže se na naše loviště za 3-5 dní vrátíme, jak s oblibou říkám místo dochytat? Opět použijeme úplně minimální množství krmení, ne-li žádné a lovíme pouze s PVA, tentokrát nikoliv matoucím pro kapra. Již několikrát jsem byl velice příjemně překvapen, protože i když jsem třeba celou předešlou výpravu lovil malé ryby tak „dochytání“ funguje. Nedočkáme se tolika záběrů, ale jestli nějaký přijde a věřte, že přijde, jde o velkou rybu. Toto může fungovat ještě 10-20 dní po našem odjezdu. Nesmíme zapomenout na to, že předtím než jsme se k vodě nastěhovali s bivakem, do krmeliště spadlo několik metráků partiklu a několik desítek kilo boiles a jejich pachová stopa, čili chemický potravní signál na dně stále zůstává.
Toto je pouze jedna z variant naší vnadící taktiky. Existuje dalších mnoho způsobů, které jsou úspěšné, ale o nich zase snad někdy příště.
Za CT RITCHI
Vlasta Fleňko
