Má láska Vranov, 2. díl

Po pěti dnech, co jsem se vrátil z úspěšné výpravy na Vranovskou přehradu, tam mířím znovu. Tentokrát s mým tátou a strejdou Láďou. Vstříc novým dobrodružstvím a v touze pokořit zde další obry.

Je středa odpoledne, den našeho odjezdu na 5 denní výpravu, kam jinam než na náš milovaný Vranov. Po cestě se však ještě musíme stavit v Třebíči do rybářství, kde máme objednané krmení. Vsadili jsme jako vždy na osvědčené a kvalitní výrobky firmy LK Baits. Vyzvedáváme si teda 10 kg boilies euro economic, 1kg boilies Green Banana, nějaké pelety a tentokrát si sebou vezeme i skvělý all amino nutric tzv. živou vodu. Cesta pak ubíhá velice rychle. Poté za malou chvíli již stojíme na břehu naší oblíbené přehrady na skvělém místě zvaném Penkyřák. Jsme plní touhy a očekávání. Jako vždy začíná obvyklá rutina s přípravou tábora. Vše máme rychle hotové. Můžeme se tedy začít věnovat montážím, krmení a přípravě krmného místa. Oba volíme stejné montáže, které se skládají z 1m olověné šňůry, na které je závěska osazená 70 g olovem. Návazce tvoříme z jemné šňůrky od Sufixe, každý v různých délkách a osazujeme je výbornými háčky Awa-shima č.2. Poté jdu zapíchnout klacek na hranu koryta, který nám poslouží jako orientační bod. Na zakrmení si připravuji 1 kyblík spařené řepky, 5 kg pelet a 3 kg boilies. Vše rozsypu do širokého pásu po hraně koryta, který ovšem zasahuje i přímo do koryta. Na pruty nabíjím 2 potápivé kuličky boilies Caviar a Fruits, které mi zbyly z minulé výpravy a na který jsem byl tak úspěšný. Na druhý prut dávám kuličku potápivého ananasu Euroeconomic s malým pop-up fluoro ananas tzv. na panáčka. Táta volí na jeden také 2 kuličky Caviar a Fruits a na druhý 2 kuličky boilies Green Banana, který jsme ještě nezkoušeli, tak uvidíme co nám tento boilies předvede. Vše je jak má být. Vychutnáváme si tu pohodu u vody a kontaktujeme Láďu, který má zítra přijet. Pak už plni očekávání doufáme v brzký záběr. Ten však přichází až kolem 6 h ráno na můj pravý prut. Zanedlouho mám v síti prvního šupináčka 65 cm. Pomalu ho pouštím a nahazuji prut. Dokrmujeme kobrou cca 2kg boilies. Děláme si snídani a v tom mám záběr na ananas. Přisekávám. Za chvíli u břehu vyháčkovávám kapříka tak 45 cm. Pouštím ho a opět nahazuji.

Celý den se jako vždy neděje nic. Čekáme na večer. Mezitím chystáme kapříkům dobroty. Připravujeme si zhruba 2 kg boilies, které pořádně proléváme All Amino Nutricem. Je to úžasná vůně, proto jsme nedočkaví, co to s kapry udělá. Stejně tak nutricem pořádně proléváme i boilies na chytání. Poté chystáme ještě pár PVA punčošek a řetízků. Den ubíhá celkem rychle. Odpoledne přijíždí Laďa a chystá si věci. Hlásíme mu úlovky a informujeme ho o tom, kde jsme zakrmili. Přichází večer. S ním přebijeme pruty, dokrmíme našim připraveným boilies z odpoledne. Klábosíme o kaprech, když v tom přichází záběr. Vytahuji 7 kg šupíka na ananas. Pouštím ho a rychle nahazuji. Další záběr přichází až k ránu na tátův levý prut, kde má Green Banana. Po krátkém boji nesu na podložku krásného šupináče s váhou 8 kg. Uděláme pár fotek a táta kapra opatrně pouští. Přehazujeme pruty a lehce dokrmujeme pár kuliček boilies. Láďa během rána ještě zdolává 2 menší kapříky. To je prozatím vše. U oběda tátovi oznamuji, že i přes tyto úlovky se mi to nějak nelíbí, že jsem vymyslel taktiku na večer. Už večer nebudeme vůbec krmit. Uděláme si jen PVA punčošky z drceného boilies, které je řádně prolité nutricem a budeme chytat jen s tím. Sázím na to, že až kapři budou proplouvat, tak budou hledat potravu. Když by tam měli spoustu krmení, zase by přišlo pár záběrů od menších ryb. Ty staří pardálové by se pak nemuseli ani k nástraze dostat a krmili by se opodál. Takhle ovšem na dně bude jen hromádka drceného boilies a na ní 2 kuličky pod háčkem vše podpořené sílou All Amino Nutricu. Myslím si, že je to smrtelná kombinace a táta také souhlasí.

Mezi tím se na obloze udělaly černé mraky. Vypadá to na bouřku. Už s dosedajícími kapkami na hladinu rychle nahazujeme a zalézáme do bivaku. Asi kolem půl desáté mi přichází záběr na caviár. V jemném dešti zdolávám krásně stavěného 8 kg šupináče. Pořizuji pár fotek. Kapříka pouštím, nahazuji a zpět do bivaku. Asi během půl hodiny se nad námi strhlo boží dopuštění. Začal prudký déšt a blesky. Sedíme v bivaku a modlíme se, aby nás nevyplavila voda, kterou máme tak 1m od bivaku. Jak už to tak bývá, v tom nejhorším dešti vidím přes okno bivaku, jak mi svítí modrá dioda na levém prutu. Rychle vybíhám do toho pekla. Beru do ruky prut. Přisekávám. Cítím tupý tah. Klekám si na bobek a kapra zdolávám přívlačovým způsobem, protože všude kolem mě lítají blesky. Déšt mě bičuje do tváře. Jsem úplně promočený, ale šťastný. Plný adrenalinu. Miluju tyto extrémy v rybařině a nikdy bych je za nic nevyměnil. Někdo by si pomyslel, že jsem blázen, ale mě je to fuk. Kdo totiž tohle nezažil, ten nepochopí. Zpátky ke kaprovi. Slušně si bere a pořád je někde za korytem. Proto přitahuji brzdu. Začínám trochu silněji zdolávat. Špičkou ho tahám v protisměru do boku těsně u hladiny, abych nedostal ránu bleskem. Za chvíli mám kapra kousek od břehu a volám na tátu, ať přijde s podběrákem. Rychle mi kapra podebere. Odnášíme ho na podložku. Je to krásný šupináč, má 10 kg a 85 cm. Kapra sakuji na ranní focení. Rychle zalézáme do bivaku, převlékáme se do suchých věcí a lezeme do spacáku. Za chvíli usínáme.

Probouzíme se do sychravého rána. Voda je strašně kalná. Teplota vzduchu klesla téměř o 10 stupňů. Přemýšlíme, jestli tato změna bude k lepšímu nebo spíš k horšímu. No uvidíme. Potom pořizuji pár fotek s nočním kaprem a pouštím ho zpět do svého živlu. Potom přebíjíme pruty. Dokrmujeme. Celý den jsme bez záběru. Je tu před námi poslední noc. Prosíme sv. Petra, ať nám pošle pár pěkných kaprů. Na večer dáváme řádnou dávku boilies. Je pěkně nasáknutý All Amino Nutricem. Sedíme u prutů a čekáme, co nám noc přinese. Do půlnoci se však nic neděje a tak uleháme. Najednou ze spánku slyším, jak na mě volá Láďa. Otvírám oči. Vidím, jak zdolává. Rychle beru podběrák a jdu mu na pomoc. Po delším zdolávání mu podebírám nádherného kapra a oznamuji, že má nový osobák. Laďa mi zprvu nechce věřit, ale když kapra nesu na podložku, vidím na něm obrovské vzrušení. Kapra odhaduji na 14-15 kg. Po odečtení saku má nádherných 14,5 kg a 95 cm. Gratulujeme Láďovi k jeho osobáku a kapra sakujeme na ranní focení. Uleháme do spacáku. Doufáme, že přijde ještě další záběr. Ten však již nepřichází. Ráno fotíme večerní úlovek a kapra pouštíme. Je tu den odjezdu. Já se však domlouvám s tátou, že tu ještě do středy zůstanu. Ten souhlasí. Odpoledne odjíždějí. Já začínám spřádat plány na večer. Dělám si opět punčošky, řetízky a připravuji si dávku boilies. Pak si ještě připravuji svoji tajnou zbraň. Malý pop-up s příchutí Palermo. Je to děsný smrad, ale věřím, že to přelstí opravdového obra. Ještě ho ponořím do nutricu, aby se jím pořádně nasál a ve vodě uvolňoval potravní signál do svého okolí. Mám vše připraveno a jsem spokojen. Mám tu výhodu, že jsem na rozkrmeném místě sám. Mám svůj klid a kapři zároveň taky. Vařím si kávu. Jdu si číst časopis Kapr. Zrovna když čtu článek od Steava Brigsse, rozjíždí se mi levý prut. Zprvu trochu zmaten, protože je to záběr ve dne, což tu není zvykem. Přisekávám. Cítím menší odpor a zanedlouho u břehu pouštím malého, ale zato pěkně stavěného lysečka. Nahazuji prut. Vracím se, se spokojeností ke čtení časopisu. Asi do hodiny mi přichází další záběr. Tentokrát na pravačku. Sekám a cítím o poznání větší rybu, než byl ten lyseček před tím. Za chvíli podebírám pěkného šupináče. Má 8 kg. Zachutnal mu caviar. Fotku však nepořizuji, protože mám skoro vybitou baterku na foťáku, kterou si šetřím, kdyby přišlo něco většího. Kapříka pouštím. Usedám zpět do křesílka a štastný si čtu dál.

K večeru vytahuji po malém padáku jelce, kterého jsem tu snad v životě nechytil. Začíná mi to dělat starosti, protože pokud vám tyhle ryby ještě s jinou bílou rybou najedou na krmné místo, máte po záběrech. Dokonale vám místo vyluxují. Proto večer dávám větší dávku boilies. Zalézám do spacáku. Uvidím, co se bude dít dál. Ze snění o neskutečných kaprech mě probouzí záběr. Rychle zasekávám. Za chvíli leží pěkný šupináč na podložce. Má 9 kg 82 cm a zachutnal mu Greeen Banana. Ani tohoto kapra však nefotím kvůli baterii. Kapříkovi dávám pusu a se slovy pošli většího ho pouštím. Jdu spát. Ráno mě probouzí padák, ze kterého se vyklube další tloušť. To snad ne, říkám si. Raději ani nekrmím, abych moc neupoutával jejich pozornost. Celý den mě však i přesto otravují. K tomu všemu volá táta, že pro mě přijedou už zítra. Kvůli rodinným důvodům. No jak se říká, mám po chuti. Ale co naplat, naděje umírá poslední. Vše musím vsadit na poslední noc. Třeba se na mě štěstí usměje, jako na Láďu. Večer krmím poslední zbytky boilies a doufám v zázrak. V noci mi však přišel jediný záběr. Od menšího lysečka. To bylo vše. Od rána pak při balení otravují jelci. Mrzí mě, že jsem si nevyfotil kapra z předešlé noci, ale to nevadí, budu ho mít ve svých vzpomínkách. No jo, tak mi to pomalu končí. Převážím pomalu věci na druhou stranu. Naposledy se kochám krásami Vranova. Děkuji mu, že opět nezklamal. Je mi i zároveň líto, že si táta nezvedl osobák i když jsem mu to ze srdce přál, ale i to k rybařině patří. Není všem dnům konec a určitě mu to vyjde příště. Tak poslední ohlédnutí za vodou a pá pá Vranůvku. Zase někdy. Chtěl bych poděkovat rodičům, bez kterých bych se na ryby jen stěží dostal. Firmě LK Baits za jejich super výrobky, které opět nezklamaly. Takže děkuji a na viděnou u vody.

S pozdravem “Chyt a pust”
Petr Hvězda ml.

Odkaz na první díl: Má láska Vranov, 1. díl