Úvod Články Maďarská svazovka aneb když jsou kapři ve tření

Maďarská svazovka aneb když jsou kapři ve tření

3 453
0

Letos mi vyšlo týdenní volno na konec května, tak jsem se rozhodl, že se pokusím zachytat na některé zajímavé vodě v Maďarsku. Chtěl jsem se podívat na nějakou pro mne novou vodu.V minulosti jsem navštívil známé Merenye a pár dalších „sportovních“ lokalit podobného typu. Těm jsem se chtěl tentokrát vyhnout a zajímal jsem se o možnost lovu na nějakém větším jezeře s režimem chyť a pusť, kde nejsou kapři pod takovým tlakem a kde by byla reálná možnost ulovení kapra nad dvacet kg.

Po pár hodinách na internetu jsem měl vytipovaná dvě jezera. Zvažoval jsem všechna pro a proti a nakonec po poradě s kamarádem, který zde již v minulosti párkrát chytal, jsem měl konečně jasno. A tak po nezbytných přípravách již vyrážím na maďarskou svazovku.

Pár set kilometrů cesty jsem doslova hltal, jen už abych byl na jezeře. Za pár hodin již stojíme na kopci a pod námi se rozprostírá krásné jezero zasazené do mírně zalesněné krajiny. O jezeře jsem věděl, že je velmi bohaté na přírodní potravu. Hloubka vody je zde průměrně kolem 4,5 metrů a voda je zde poměrně čistá. Obsádka je opravdu různorodá. Kromě běžných druhů ryb se zde bohužel také vyskytuje nechvalně proslulý sumeček americký. Pokud se jedná o kapra, tak se zde vyskytuje snad ve všech váhových kategoriích včetně jedinců nad dvacet kg. Vím, že dostat se na tyto ryby není jednoduché. Na této vodě se vám často stane, že se na kapra ani nepodíváte. Snad je to dáno tím, že mají kapři dostatek přirozené potravy… Další věc, která vám zkomplikuje cestu k vysněnému úlovku je množství menších kaprů, které sem pravidelně dosazují a ti samozřejmě daleko častěji atakují vaše nástrahy. Jedná se o svazovou vodu, takže jsem si musel zakoupit státní lístek a povolenku, což obnášelo na týden cca. 3200,- Kč. Vše potřebné jsem vyřídil v kanceláři místní organizace. Trochu překážkou byla pro mne Maďarština, ale naštěstí pan hospodář mluvil částečně německy, a tak jsem se dozvěděl vše potřebné o místním ryb. řádu atd.

1
Po příjezdu na jezero jsem si šel najít nějaké pokud možno zajímavé místo k lovu

Charakter jezera co se týče dna, není nijak zajímavý. Podvodní „lavice“ a terénní nerovnosti na dně tady v podstatě nejsou, a tak se musíte spolehnout spíš na svůj instinkt lovce. Směrem od přítoku se táhne pás mělčin s množstvím rákosí a další vodní vegetace. Kapři se zde rádi v prohřáté vodě zdržují a v období tření jistě tyto mělčiny skýtají potřebné podmínky… Místní organizace zde z těchto důvodů vytyčila ochranné pásmo se zákazem rybolovu. Určitě užitečná věc.

Bohužel jsem na jezero přijel zrovna v době, kdy se kapři rozhodli třít, a to mé naděje na ulovení velké ryby velmi snížilo. Termín výpravy jsem nemohl posunout, a tak mi nezbývalo než se teď s touto skutečností nějak vypořádat.

Po rychlém rozbalení všeho potřebného jsem se začal soustředit na samotný lov.

Ve vzdálenosti asi sto padesáti metrů jsem si našel dvě místa, které jsem osadil tyčovými bójkami. Umístil jsem je asi třicet metrů od sebe. Jedno místo bylo v hloubce 4,5m, druhé 3,8m. Třetí místo jsem zvolil v mělčí vodě při břehu na hloubce 1,8 metru. Všude jsem rozkrmil směsí halibut pelet, tygřího ořechu a boilies. Vše jsem ještě zalil CSL. Jelikož se v jezeře nachází opravdu velké množství přírodní potravy, vsadil jsem, co se týče boilies na osvědčené druhy. Z top edition na mojí oblíbenou „squitku“, dále pak fermentovanou krevetu a z řady impact jsem sáhnul po osmnáctkách koulích v příchuti kryl pacifik. Všechny tyto směsi mají vysoký podíl rybích mouček, olejů a dalších atraktorů, které mají v teplejší vodě opravdu dobrý vábící účinek. Ke všem boilisům jsem se naučil používal tekuté potravy, aktivátory, které vaše nástrahy nejen zatraktivní, ale také dokáží udržet zájem kaprů ve vašem lovném místě a o to nám všem určitě jde.

2

Pokud jde o samotnou nástrahu, kterou kaprům předkládám, vždycky se snažím, aby je dokázala zaujmout a na krmném koberci vytvořila ještě větší potravní signál, který by kapra přemluvil k jejímu nasátí. Samozřejmě to není pravidlo a ne vždy tato taktika funguje. Někdy se naopak snažím nástrahu jak já říkám „schovat“ za ostatní. Hlavně při lovu velmi opatrných kaprů, třeba na vodách s velkým rybářským tlakem. Ale to jsem trochu odbočil.

3

Takže montáže zavezeny a vše je tak, jak má být. Ještě kontroluji signalizátory a po výměně baterií si jdu konečně sednout. Ještě si připravuji několik PVA punčoch, do kterých dávám drobné ultra fish pelety a pár drcených boilies. Pár punčoch plním třemi až pěti boilies, které jsem ještě nechal nasáknout ve food boosteru.

Naštěstí jsem nebyl z cesty tak utahaný jako když jezdím třeba do Španělska, a tak si i s mou přítelkyní vychutnáváme nádherný večer a za doprovodu skřehotání žab sledujeme západ slunce.

4

V noci mne budí hrozný řev. Jedná se pořád o skřehotání žab, jenže už se nejedná o ten večerní koncert komorního orchestru, ale minimálně linkin park a my máme bivak hned v první řadě. Zrovna když jsem se snažil znovu usnout, přišel první záběr. No záběr bych tomu neříkal. Ozvalo se pípnutí a pak ještě jedno. To už jsem seděl ve člunu a zdolával. Po pár otočeních jsem si byl jist, že se o kapra nejedná. Zdolal jsem si cejna na dvě dvacítky boilies. Paráda, jestli to bude takhle pokračovat? Znovu zavážím a ráno kolem šesté se mi daří zdolat prvního šupíka kolem osmi kg. Zabral z místa v mělčí vodě a jako nástrahu jsem pod háček zvolil jedno Boilies Impact Boosted Hookers 22mm v příchuti japonská oliheň. Ráno se bavím s jedním místním kaprařem, který mi potvrzuje že se kapři právě třou. To mi moc optimismu nepřidalo, ale rozhodně to nevzdám a dám tomu všechno jako vždycky. Třeba nějakého většího jedince přemluvím, aby ochutnal mnou předložené nástrahy…

Přes den máme krásné počasí. To přilákalo k jezeru velké množství rybářů. Až na pár vyjímek jde převážně o „bobkaře“, kteří si přišli ulovit něco na pekáč. Začínám pochybovat, jestli jsem na té správné vodě. Má tady vůbec kapr šanci dorůst nějakých větších rozměrů?

S příchodem víkendu se množství rybářů ještě stupňuje a já mám pocit, že se účastníme místních závodů v lovu na „srkačku“. Hned vedle nás chytají také dva plavačkáři, jako snad jediným se jim daří pomocí kvalitního krmení přilákat ryby. Kromě bílé ryby se jim daří zdolat i pár kaprů okolo dvou kilogramů. Všechny ryby pouští. Takhle kdyby to fungovalo u většiny rybářů… V sobotu večer už za soumraku doráží partička čtyř „rybářů“. Svou dodávku zaparkovali ani ne deset metrů od nás, zadními koly téměř do jezera. Zapnuli rádio, srkačky opatřené 2/0 háčky nabité šrotem velikosti tenisáku naházeli za velkého rachotu do vody a začali nezřízeně popíjet. To snad není možný, nadávám jako špaček. Může tady člověk zažít trochu klidu? Neměl jsem odvahu něco té bandě „tupců“ vysvětlovat, a tak jsem zalezl do bivaku a přemýšlel, jestli to tu raději nezabalíme a nezkusíme jiné místo. V noci nás budí jeden idiot z dotyčné partičky. Patřičně posílen alkoholem našel v sobě odvahu a u vchodu do našeho bivaku řval „ja ja coco jambo“. Samozřejmě, že jsme se lekli, co se to děje. Nejdřív jsem myslel, že jsem v pořadu „Maďarsko hledá hlas“. Rozepnul jsem bivak, že sdělím tomu „hovadu“ že nepostupuje, ale on už mezi tím sklízel zasloužené ovace u svých ožralých „porotců“. Naštěstí začalo za chvíli vydatně pršet a partička se včetně svého sólisty velmi rychle zklidnila. Ráno, ještě za tmy, se promočení ožralové naskládali do své nahnilé dodávky a jeli si domů léčit kocovinu. Já jsem se zase začal soustředit na rybolov, i když jsem byl už patřičně rozladěn a má přítelkyně mne musela dost uklidňovat. Odpoledne přišel na pokec jeden rakouský kaprař. Ještě s dalšími šesti kolegy sedí na místě, které je hned vedle trdliště. Dozvídám se, že až na dvě ryby 10 a 16 kg nemají nikdo vůbec nic. Já mám za 72 hodin lovu čtyři ryby, sice žádnou větší, ale zase to není tak špatné, říkám si pro sebe. Dostávám, ale pár zajímavých cenných tipů na lov kaprů v rakouských jezerech. Jsem rád, že jsem si s Manfrédem pokecal a po vzájemném upřímném přání nejméně dvacítky, odchází i s plechovkou našeho českého pivka.

V neděli večer se jezero úplně vylidnilo a zůstali jsme tu skoro sami. Před odjezdem sousedících Rakušanů si kolega Manfréd povodil nechtěně jednu z labutí, které vytrvale projížděly pod jejich pruty, až se jedna z nich zamotala do vlasce. Po pár výpadech se labuť osvobodila a držela se již v bezpečné vzdálenosti. Čas ubíhá rychle a podvečerní obloha nás ohromuje svými až kýčovými barvami. Dělám si pár fotek krásného západu slunce a krajiny kolem jezera.

Večeře při západu slunce
Večeře při západu slunce

Raději bych byl na fotkách s kaprem, ale taková kaprařina prostě je. Někdy se prostě nedaří. Až v noci z pondělka na úterý, se mi konečně zadařilo. Pod nádhernou hvězdnou oblohou si vychutnávám souboj s kaprem, kterému zachutnalo boilie kreveta nastražené na „panáčka“. Ryba je neuvěřitelně silná a zdolávání mne připadá zdlouhavé.

Když dávám rybu na podložku jsem trochu zklamaný. Čekal jsem rozhodně větší rybu. Ale i tak mám radost. Ryba nad deset kg je pro mne nadějí v pozitivní obrat. Do rána mám ještě jeden záběr. Jedná se o větší rybu, která se mi bohužel po chvilce vypíná.

Počasí až do úterka bylo téměř na vlas stejné. Slabý proměnlivý vítr a teploty vysoko nad dvacet stupňů, jasno. V úterý odpoledne se konečně zatáhlo a přišla pořádná bouřka. Věřil jsem, že pokud se trochu ochladí a začne vát ten správný vítr, mohlo by to kapry přimět k záběrům. Také jsem si nebyl jist, jestli se kapři ještě třou a jak dlouho už vlastně samotné tření na jezeře probíhá?

bouřka

Bouřka byla opravdu vydatná a vítr vál tím správným směrem. Večer naopak ještě zesílil a já jsem toužebně očekával změnu k lepšímu a o půl noci to opravdu začalo! Signalizátor se rozezněl dlouhým tónem. Rychle nasedám do člunu a po pár minutách je již na podložce pěkný lysáček deset kg, zachutnalo mu boilies squid force 20mm, které jsem ještě nadipoval. Během vážení mi jede druhý prut, další desítka „šupík mlíčák“.

Ve tři ráno další ryba a tentokrát už vyšší váhové kategorie. Krásný šupináč „dlouhán“ 13,9 kg.

14 kg krasavec
14 kg krasavec

„Jo jo, to je paráda“ říkám si. Konečně jsem se dočkal. Ještě poctivě dokrmuji, zavážím znovu všechny pruty a zalézám do spacáku. Ani jsem nedopnul zip a mám další jízdu. Rozespalá přítelkyně se ptá: „To je zase další?“ A já s vytřeštěnýma očima jen polohlasně: „Jo, je tam!“

Noční torpédo
Noční torpédo

Takhle to pokračovalo až do odpoledne. V podstatě jsem se nezastavil. Braly většinou jen menší ryby kolem 7-10kg, téměř výhradně „mlíčáci“, kteří po tření začali hledat potravu. Ale to mi nevadilo. Byl jsem rád, že to jezdí. Odpoledne jsem musel veslovat, protože baterie od elektromotoru byla úplně „vyždímaná“. Neměl jsem rezervní a přiznám se, že jsem její kapacitu přecenil. Chybami se člověk učí. Ve vlnách a silném protivětru jsem se točil na vodě jako kačena a rozhodně jsem měl problém přesně položit své montáže na zakrmená místa. Před odjezdem se mi podařil ještě pěkný lysec, kterého jsem si zdolal ze břehu. Kapr se neustále snažil vjet do trav a navíc sebou táhl montáž druhého prutu. Nakonec se mi ho podařilo podebrat a mohl jsem si udělat fotku s pěkným „lysáčkem“.

Lysáček na závěr výpravy
Lysáček na závěr výpravy

A to byla poslední ryba výpravy. K večeru již balíme a s příchodem další bouřky odjíždíme. Ještě jeden den a možná bych se dostal i na větší kapry?

Loučíme se pohledem na jezero, které mi jistě uvízlo v paměti…

10

Z této výpravy mám smíšené pocity. Velmi pěkné jezero, které skrývá určitě mnohem větší kapry než se mi podařilo ulovit. Bohužel množství rybářů, kteří zde loví je enormní a nejedná se vždycky o kapraře, kteří rybu jen vyfotí a zase s náležitou opatrností pustí. Pravda také je, že se jedná o svazovou vodu a nikoliv o soukromé jezero, kde si zaplatíte a máte pro sebe jasně vytyčený úsek k lovu. Ještě jeden postřeh na závěr… Při odjezdu jsem se prošel s přítelkyní podél jezera a ani po nájezdech desítek rybářů se nikde nepovalovaly žádné odpadky. Za šest dní rybolovu jsem určitě nepoznal tohle jezero tak, jak bych si přál. Myslím, že mu dám ještě šanci ukázat, jaké kapří poklady ukrývá… Škoda jen, že se mi nepodařilo lepší načasování a strefil jsem se přímo do tření. Být tady těsně před ním, tak by se možná děly věci!?

Petr Kovárna
tester Tandem Baits

Kamofish

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Odešlete prosím svůj komentář!
Zadejte prosím své jméno