Úvod Články Mezi kapkami

Mezi kapkami

684
1
SDÍLET

Tento příběh začíná jednoho krásně prosluněného říjnového odpoledne. Je to přesně takový ten den, kdy máte pocit, že je na světě skvěle, protože vás nežene žádná práce, není žádného neduhu ve vaší tělesné schránce, ani netrpíte nějakým materiálním nedostatkem, jenž by negativně ovládal vaši duši. Ten poslední pocit je spíše řečnický… Prostě se cítíte velmi fajn a ve vaší mysli je spousta prostoru na nápady různého typu. Člověka by mohly v takovém okamžiku napadat i rozpustilé klukoviny, ale co by to bylo asi za klukoviny s padesátkou v zádech…

Zamyslel jsem se a začal takovou malou rybářskou radostí. Manželka je velice chápající, a tak nové navijáky přešla bez komentáře, přestože nebyly z poličky v rybářských potřebách s tuctovým zbožím. Spíše naopak. Bylo to trochu zvláštní, avšak záhy jsem vše pochopil. Blýskající se kabelka nedbale zakrytá pod věšákem prozradila důvod nečekaně bezproblémového přijetí mých nových mazlíčků. Jsem rád, že se vždy dohodneme, někdy i beze slov.

Říjen je s počasím jak na houpačce, a tak je složité naplánovat fajn výpravu s jistotou hezkého počasí. Ovšem co bych to byl za rybáře, kdybych se nechal zviklat nejasnou předpovědí prolhaných rosniček. Navíc v této sezóně jsem rybám moc nedal, protože povinnosti co mne neustále zasýpaly jako písek až na úroveň těžké dýchavičnosti, mi nedovolily se této kratochvíli příliš oddávat. Rozhodl jsem se tedy rychlostí gymnasty provádějícího salto. Spakoval jsem veškeré důležité nádobíčko pro nevlídné podzimní období a doufaje, že se moderátoři počasí na Nově zase netrefí, vyrazil na pár dnů k vodě.

Už samotná cesta byla nevlídná, protože neustálé objíždění různých uzavírek v kombinaci s deštěm a povětřím prostě navodit úsměvnou náladu nemůže. Co bych to byl ale za Čecha, kdybych si nějak nepomohl. Právě na pár minut přestalo pršet, když jsem přeskakoval krátery jedné z objízdných tras místního významu, co ji lemovala alej jabloní s nádherně se červenajícími jablíčky. Ty já mám moc rád. Jen škoda, že ty co se daly trhat ze země, už někdo sklidil přede mnou… Nu co, utržená kapsa mých oblíbených kaťat o ztrouchnivělou větev jabloně jistě bude významnou vzpomínkou na tuto výpravu.

Když jsem dorazil na místo mého cíle, byl jsem překvapený malebností zdejší lokality. Nevelké jezero se spoustou zátočin a poloostrovů, jež v mých představách navozovaly pocit snadného a velmi vzrušujícího rybolovu. Dokonce ani nepršelo a první noc byla jasná jak z pohádky Tři oříšky pro Popelku. První ranní probuzení bylo opojné. Bohužel v dáli se vyhazující kapři na lesknoucí se hladině, co po pár metrech mizela v mléce, bylo jasné, že sedím na místě, co sv. Petr zrovna vůbec nedozoruje.

Celý den jsem se snažil dělat různé pokusy s montážemi, měnil jsem lovná místa, co mi jen rádius mého fleku dovoloval. Podařilo se mi z vody vypáčit dva menší kapříky, kteří byli v danou chvíli příjemným zpestřením, nicméně jsem se s nimi bez zbytečného vybavování rozloučil a poslal je zase domů. Nebylo se o čem bavit… K večeru jsem byl již trochu nervózní, protože se zase nebe zatáhlo, kapři se ukazovali stále jen v oblastech mimo můj region a to, co jsem vyzvěděl od okolních rybářů, mne také nepotěšilo. Zdejší neznámé prostředí pozvolna začalo odkrývat své nitro. Zřejmě se nebude jednat o jednoduchou rybačku na prosluněné pláži s donáškou teplých i studených nápojů nahoře bez.

V noci začíná pršet a to je naprosto ideální situace k stěhování se na vysněné místo. Není lepšího zážitku, než si v dešti sbalit vigvam, naházet vše do lodi poznamenané dvoudenním rybolovem v marastu a stěhovat vše na protější břeh, kde je vše ještě útrpnější. Vidina krásného úlovku však veškeré tyto nesnáze v okamžiku smaže. Jistě to znáte také. Přirazil jsem na skalnatý výběžek, kde byly vykopány do strmého svahu zářezy, co mají imitovat schody a na konci nich vydlabaná nicotná plošina pro deštník. S trochou důvtipu se sem může vejít i broličko. Jenže v tom dešti je vše tak uklouzané, že mé stavění nového tábora se změnilo spíše v artistický výkon v provedení krasobruslaře na ledopádu.

Nyní jsem již ukotven v místech, které slibuje úspěšnější rybolov. Kapři se stále vyhazují v prostoru jako předešlé dny a já jsem již v jejich dosahu. Ale stále prší… Z mých návazců už zmizely dvě dvacet čtyřky a postupně jsem se propracoval na jednu dvacítku. Holt se někdy skutečnost značně odlišuje od informací, co získáte od kolegů „předvojářů“.

Adrenalin stoupá, voda v jezeře stoupá i hladina v mé lodi stoupá. Když už člun po druhé vylévám, říkám si, mohlo by přestat… Však opak je skutečností. Veškerá má bagáž i ošacení je již durch. Naštěstí mi občas dá na tuto tryznu zapomenout zvuk signalizátoru. Změna místa opravdu přinesla více záběrů a především větší ryby. Nejsou to žádní obři, kteří zde jistě jsou, avšak pocit z tohoto posunu mi dává energii do posledních dnů.

Záběrů není mnoho, ani nepřicházejí pravidelně. Však intenzita soubojů místních kaprů je obdivuhodná. Pár sekund před podebráním se vždy domnívám, že bojovník na konci mého vlasce je větší, než ve skutečnosti záhy navážím. Přitom nemají žádné mimořádné přednosti. Ocasní ploutve jsou zcela normální. Ale napadlo mne, zdali moje „extrémně nadupané boilies“ nemá na zdejší kapry takto ohromující kondiční vliv… Byl to jen pokus o humor…

Nejúspěšnějším boilies se tentokráte stala naše totální klasika a sice ze základní řady Boss2 Oliheň. Jedná se o jeden z nejoblíbenějších modelů, které s trochou upgradu za roky, jenž se vyrábí, takřka vždy uspokojí svého majitele. Ovšem nutno dodat, že v mém případě fungovala skvěle v kombinaci dalších atraktorů. Pokud jsem je z lenivosti vynechal, na záběr jsem čekal déle.

Těmi podpůrnými prostředky byla tři samostatně fungující dráždidla. Zaprvé směs do PVA Rektor Meat. Jedná se o pružnou hmotu s hrubou strukturou, kterou jsem namačkal na povrch olova. Tato směs se ve vodě uvolňuje nepoměrně pomaleji než další popisované atraktory. Směs do PVA dokáže vydržet dle místních podmínek 2-5 hod. Zadruhé obalovačku jsem namodeloval jak jinak, než na nastraženou kuličku boilies. Ta dokáže vytvářet atraktivní zónu okolo mé montáže cca 1-3 hod. Samozřejmě jsem zvolil příchuť oliheň.

A zatřetí – posledním zázrakem mé sestavy byla mini PVA síťka s náplní rozdrceného boilies. Ale to není vše. Tyto PVAčka jsem nechal dokonale nasáknout v Boosteru IN, který dnes nechybí u žádné z mých výprav. Taková síťka se po vhození do vody rozpustí za pár sekund a její účinnost je velmi značná hned na startu. Především díky nemalému množství tekutého atraktoru navázaného na drobné částečky se chová celá montáž jako perníková chaloupka a kapři ji obtížně odolávají. Samozřejmě nic není všemocné, ale já tomuto věřím a zřídka kdy nejsem úspěšný. Vřele doporučuji vyzkoušet.

Aleš Václavík

Carpservis

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (4 hlasů, průměr: 3,25 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

1 KOMENTÁŘ

  1. To zhodnutie s manželkou bolo skvelé :D :D keby sa to aj men tak podarilo aspoň občas :/ . Pekne spísaný článok a ten úlovok určite stal zato vydržať v daždi a spartanských podmienkach.

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here