Už dlouho jsem toužil nahodit pruty s magickou kuličkou do některé ze tří obrovských vodních ploch pod Pálavou. Tyto nádrže mají již své období největší slávy za sebou, ale stále jsou pro některé rybáře magnetem. To samé platí také u mě. Když jsem byl v této oblasti s přítelkyní na letním výletě, místní vody mě doslova pohltily. Už v té době jsem věděl, že zde určitě začnu cíleně lovit kapry, jen nebylo zatím jasné, kdy to bude.
Od té doby uplynuly dva roky, změnilo se plno věcí a vše začalo nasvědčovat tomu, že je ta ideální doba, abych poprvé stanul v plné polní na břehu novomlýnských jezer. V létě jsem se na jednom revíru poznal s kamarádem Liborem a právě on se stal mým parťákem na první výpravu na nejmenší z těchto tří nádrží. Z této zářijové akce jsme dokázali oba vytěžit několik pěkných ryb, ale opravdové velikány nám voda nevydala. Výprava byla hodně náročná, zapadlým autem počínaje a větrem s deštěm konče. Přesto jsme si to maximálně užili a již před koncem výpravy začali spřádat plány na další, která měla proběhnout tentokrát na nádrži největší.
Bylo jasné, že na další výjezd musíme být podstatně lépe připraveni. Dostatečně dopředu jsme začali sbírat informace a celou nádrž si na kolech objeli, abychom si vytipovali místa, z nichž budeme podle počasí volit naše stanoviště. K nezaplacení byly také informace, které jsme během mapování získali od místních zkušených lovců.
Termín odjezdu se pomalu blížil a začal kolotoč příprav. Základem úspěchu měl být dostatek krmení, materiál na pevné návazce a silný vlasec na několik posledních metrů, který by alespoň trochu bránil ostrým mušličkám v odříznutí našich montáží. V posledních dnech jsem kompletoval výbavu, chystal všemožné krmení, mezi nímž vynikalo boilie N1, Kořeněné játra a Stinky od IFB. Těsně před odjezdem jsem také doplnil potraviny a letošní největší výprava mohla na přelomu září a října začít.
Kolem druhé hodiny odpoledne konečně vyrážíme ze Znojma a s autem naloženým po střechu jsme po necelé hodině cesty na místě. Nejprve jdeme k vodě a obcházíme zvolený úsek břehu, kde zjišťujeme, že je naše vybrané místo obsazené. Po krátkém rozhovoru s kolegy se dozvídáme, že končí za tři dny. Jdeme tedy lovit přibližně o 150 metrů vedle a případně je můžeme po pár dnech vystřídat. Následuje dlouhá dvojnásobná přeprava věcí na člunu a Libor musí ještě táhnout několik zbývajících věcí po břehu. Následuje nutná příprava stanoviště, která nás zaměstnává až téměř do večera.
Po těžké dřině si vaříme první kávu a domlouváme se, že mapování loviště necháme až na ráno. Neodolali jsme a alespoň na náhodu nahodili. Hned večer dostávám první záběr a Libor mi podebírá krásně stavěného šestikilového lysce. Další záběr mám ráno a proměňuji ho v 65 cm dlouhého šupináče.
Dopoledne se vrháme na mapování dna a výsledek nás nijak zvlášť netěší. Po zlomu hned u břehu máme před sebou téměř placku. Jedinou anomálií je drobná hrana, kterou se rozhodujeme atakovat našimi montážemi. Snažím se mít vše dostatečně pevné. Kmenový vlasec jsem zvolil 0,35mm, šokový vlasec 0,50mm, návazce z 35lb šňůrky a pevný háček o velikosti 4. Jak se později ukázalo, tato sestava byla pro úspěch klíčová a za celou výpravu jsem přišel pouze o jednu rybu.
Našemu prvnímu místu se věnujeme tři dny, ale nijak velký úspěch zde neslavíme. Největší rybou je osmikilový šupináč, kterého následovali další dva menší kolegové. Přichází neděle a uvolňuje se naše původně vytipované místo. Když se od odjíždějících kolegů navíc dozvídáme o potopených vázkách nedaleko od břehu, máme jasno. Začíná několikahodinový přesun a příprava nového stanoviště. Echolotem mapujeme loviště a děláme si detailnější obrázek o potopených překážkách. V podvečer už máme montáže na zvolených místech a s novou nadějí čekáme na místní velikány. První záběry přichází až v pondělí a na podložku se dostává několik ryb kolem 70cm.
Od úterý se snažím selektovat větší ryby velikostí nástrah. Na jeden prut dávám panáčka s 24mm boilím a na druhý dvě 20mm kuličky. Následuje paradoxně záběr od nejmenšího kapra výpravy, ale od té chvíle se vše mění.
Večer mám pomalý záběr a po pěkném souboji podebírám rybu, která na první pohled atakuje hranici 10kg. Váha nakonec ukazuje 9,70, ale z 82cm dlouhého šupináče mám i tak velkou radost. Hned posílám prut zpět do vody a čekám, co bude dál. Další ryba už nepřichází a musím si počkat na ráno.
Ve středu brzy ráno přichází brutální padák a musím namotat nejméně 15 metrů vlasce než se dostanu do kontaktu s rybou. Od prvního okamžiku se zdá, že je to ryba velikostně někde jinde. Ke břehu ji táhnu celkem bez problémů, ale poté mi dává najevo svoji sílu. Následují tři nekompromisní výpady přes brzdu, které dostatečně prověřují moje náčiní. Pak přebírám iniciativu a nadvakrát se mi daří rybu podebrat. Chvíli se jen posadím na kámen a s rybou v podběráku prožívám mezi kapkami deště velkou euforii. V té chvíli vím, že je to určitě první pálavský kapr nad 10kg, ale můj odhad je tak kolem 12kg. Když vynáším kapra z vody a pokládám ho na podložku, svůj odhad začínám přehodnocovat. Libor prohodí cosi o 15kg a nakonec není daleko od pravdy. Metr ukazuje 95cm a váha se zastavuje na 14,5kg. Tyto údaje znamenají, že je to můj nový osobák ze svazové vody. Následuje několik rychlých fotek a šupinaté torpédo pluje zpět ve svém živlu.
Následující den trávím s pocitem, že výprava je už nyní pro mne úspěšná a zbylé dny si mohu jen užívat. Hlásiče celý den mlčí, ale večer opět stoupá na vodní hladině aktivita. Už za tmy se mi z ničeho nic rozjíždí levý prut a po záseku mám co dělat, abych rozjetou rybu nepustil do blízkých překážek. Daří se mi kapra otočit a jako těžký pytel brambor ho pomalu pumpuji ke břehu. U něj opět přichází největší nápor a zkouška mých montáží a nervů. Libor pod něj naštěstí po chvíli zajede obratně podběrákem a oba teprve zjišťujeme, jak je kapr mohutný. Ryba je téměř přes celou podložku a už před vážením přijímám gratulace od Libora a Přemka s Martinem, kteří za námi přijeli dochytat zbytek výpravy. Vysoký šupináč měří 94cm a jeho 16,5kg znamená, že opět posouvám svůj svazový osobák. Rybu zdokumentujeme a v rychlosti dostává s díky svobodu. Po přípitku výtečnou hruškovicí ještě dlouho nemohu usnout a užívám si skvělé pocity v tichosti noci.
Závěr výpravy je ve znamení ojedinělých záběrů od slušných ryb. Já už si své štěstí vybral a konečně se obrací také na Libora, který počáteční smůlu prolamuje jedenáctikilovým šupináčem o délce 89cm. Nezůstávám pozadu a přidávám ještě jednoho 83cm dlouhého kapra, kterému do 10kg chybí jen 40dkg.
Předposlední den mám večer nekompromisní jízdu a za velikou rybou vyrážím na člunu. To se bohužel ukázalo jako špatná volba a kapr si to namířil do vázky, kde jsem o něj přišel. Do akce se tak opět dostává Libor a jeho velmi bojovný protivník nás nechává dlouho v napětí. Nakonec končí bezpečně v síťce podběráku a jeho 11,15kg a 88cm pro nás znamená hezkou tečku za naším pálavským dobrodružstvím.
Ráno nastává čas, který snad nemá rád žádný rybář. Balení věcí, postupná přeprava na člunu a skládání samotného člunu trvá až do pozdního odpoledne. Před odjezdem se ještě loučím s vodou a děkuji za krásné zážitky. Jsem si téměř jistý, kam povedou moje kroky, až budu mít opět možnost vyrazit na ryby na delší výpravu. Bude to opět tato velká nádrž zasazená mezi vinice.
Za Infinity Baits
Rosťa Souček
