Z předchozích dvou dílů už velmi dobře známe dvě nejzákladnější montáže k lovu kaprů. Tentokrát se společně podíváme na helikoptérovou montáž, kterou rybáři také často označují jenom zkráceně – „helikoptéra“.
Jedná se vlastně svojí podstatou a účinkem o montáž pevnou, ovšem s tím rozdílem, že není návazec připojen k zátěži přímo ale stranou. Helikoptérová montáž byla vyvinuta a je používána především pro daleké hody. Tato montáž má oproti ostatním daleko lepší letové vlastnosti, méně se zamotává a využijeme ji hlavně tehdy, chytáme-li na dlouhé vzdálenosti od pevniny a nemůžeme z nějakého důvodu svoje montáže vyvážet.
SESTAVENÍ MONTÁŽE
Můžeme si ji sestavit buď sami, nebo ji zakoupit už pohromadě v rybářské prodejně. Doporučuji si jí raději zakoupit už hotovou. Je totiž poměrně těžké sehnat všechny drobnosti, které jsou potřeba (zvláště v menších rybářských prodejnách). Také je velice důležité, aby montáž fungovala správně. Při domácí výrobě se to někdy nemusí podařit. Pokud se rozhodneme pro tu kupovanou, existují od různých výrobců různé varianty, přestože princip je stejný.
Obvykle se montáž skládá ze speciálního olova (nejčastěji kapkovitého tvaru) s protáhlým očkem, obratlíku (někdy s jedním rozšířeným očkem), 2 gumových korálků, antitangle hadičky proti zamotání a návazce. Jak už jsem naznačoval výše, od různých výrobců můžeme zakoupit různou „helikoptéru“, takže se můžeme setkat s všemožnými klipy, kde je místo obratlíku umístěna karabinka nebo třeba místo mnou popisovaných 2 gumových korálků i 4 korálky, ale viděl jsem také sestavu pouze s jedním. Píšu to proto, aby nevznikaly zbytečně nějaké různice či nedorozumění. Berme tedy mnou popisovaný seznam komponentů pouze jako názorný příklad. Nyní se už podíváme na samotné sestrojení.
Na kmenový návazec (popřípadě na šokovou šňůru) navlečeme antitagle hadičku, korálek, rozšířený obratlík s návazcem, opět korálek a nakonec navážeme na kmenový vlasec standardním způsobem olovo. Potom vše nasuneme do sebe a je hotovo. Je důležité, aby se obratlík mezi korálky mohl volně otáčet.
VLASTNOSTI MONTÁŽE
Během náhozu by měla nástraha dokonale rotovat kolem olova (proto ten název „helikoptéra“). Pokud se tak neděje, je něco v nepořádku a montáž není funkční a často se zamotá už před dopadem na vodní hladinu. Beze sporu je tato montáž nejlepší volbou pro daleké nahazování. Jelikož olovo brázdí vzduchem jako první a až teprve po něm rotující návazec, má tato montáž nejlepší letové vlastnosti ze všech.
Po dopadu na vodní dno se helikoptérová montáž chová obdobně jako udice popisovaná v minulém díle – tedy jako montáž úniková. Hlavní roli zde hraje opět olovo, které podporuje zachycení háčku v rybí tlamě. Při utržení ryby by měl obratlík s návazcem časem sklouznout z volného konce vlasce, takže ryba nevláčí za sebou těžké olovo a velmi výrazně se tím sníží možné riziko, že ryba uhyne.
POUŽITÍ MONTÁŽE
S helikoptérovou montáží bohužel nebudeme slavit úspěch v blízkosti překážek či na zarostlých revírech travinami. Na těchto vodách není použití této montáže vhodné. Musíme si totiž uvědomit, že se návazec oproti ostatním montážím nachází bokem a dojde-li k zachycení o nějakou vázku, ryba se daleko snadněji dokáže vypořádat s nepříjemným háčkem, neboť olovo může využít jako páku k vyproštění. Navíc je daleko těžší bez pomoci člunu uvolnit celou montáž z překážky na dně. Z toho tedy vyplývá, že se „helikoptéra“ hodí spíše na čisté dno bez vázek, kde nehrozí takové riziko uváznutí.
helikoptérová montáž je vhodná pro daleké nahazování
Stejně jako je tomu u únikové udice, je třeba nástrahy dávat výhradně mimo háček (tj. nastražovat vlasovou metodou). Nezáleží ani tak na zvolené nástraze, může to být boilie, kukuřice či jiný partikl, ale na umístění mimo háček. Podmínkou funkčnosti helikoptérové montáže je naprosto volný háček, neboť ryba by se měla sama zaseknout o zátěž, která by měla mít minimálně 60 g (viz. minulý díl), aby háček mohl dobře proniknout rybí tlamkou. Protože „helikoptéru“ nasazujeme převážně tehdy, lovíme-li na dlouhé vzdálenosti, je dobré používat aerodynamické zátěže, které nám zajistí ty nejdelší možné náhozy. Myslím tím zátěže kapkovitých nebo hruškovitých tvarů, které se pro tento účel hodí nejvíce. Pochopitelně je také nutná co největší ostrost háčku a je dobré správnou ostrost hrotu háčku průběžně kontrolovat, případně přiostřit nebo úplně vyměnit, neboť zde se rozhodně nevyplatí šetřit.
Někteří rybáři si při používání helikoptérové montáže stěžují na častější ztráty ryb během zdolávání. To se týká hlavně větších kusů, které mají větší hmotnost a dokážou tak vyvinout větší sílu v boji proti rybáři. Je to dáno pravděpodobně tím, že návazec není spojen přímo s kmenovým vlascem, jako je tomu u jiných montáží, ale je připevněn ze strany. Předejít vyříznutí ryby můžeme asi jedině tak, že se budeme snažit rybu zdolávat méně silově a opatrněji, ovšem jak už jistě sami víme, pokaždé to není úplně možné.
Co se týká délky návazců, doporučuji spíše kratší než delší, obvykle používám délku kolem 20 cm. Sníží se tím riziko zamotání.
Minulý rok na podzim jsem si ze zvědavosti zakoupil zajímavou helikoptérovou montáž (viz. foto 1), kde vlasec prochází středem. Obratlík návazce se vsunuje do prodloužené gumové bužírky, která by měla způsobit rotování návazce okolo zátěže. Bohužel jsem nestihl tuto montáž pořádně vyzkoušet, ale myslím si, že by mohla dobře vyřešit onen problém se ztrátou větších ryb během zdolávání, neboť se tato montáž při zdolávání chová v podstatě stejně jako úniková udice. Určitě ji ještě několikrát vyzkouším.
zajímavá helikoptérová montáž, kterou jsem bohužel nestihl vyzkoušet
Helikoptérová montáž má své zastánce i odpůrce, stejně jako kterákoliv jiná udice. Abych byl upřímný, osobně mi k srdci moc nepřirostla. Mám raději jednodušší montáže, které nejsou tak náročné na sestavení. Řídím se pravidlem, že čím méně drobností koncová montáže obsahuje, tím lépe. Ve většině případů si vystačím s únikovou nebo případně pouze s klasickou důvěryhodnou udicí. „Helikoptéru“ využívám opravdu jen ve výjimečných případech, a to když nemůžu zavážet a jsem přesvědčen, že se kapři nachází ve velké vzdálenosti od břehu, kam nedohodím s únikovou nebo důvěryhodnou udicí. Tato situace se mi však nestává moc často, neboť většinou chytám na revírech, kde je povoleno vyvážení nástrah a návnad.
PROČ NEPOUŽÍT JEN KONCOVÉ OLOVO NAPEVNO S BOČNÍM NÁVAZCEM?
Zbylo mi ještě trochu místa, proto se ještě chci zabývat touto otázkou, která také souvisí s helikoptérovou montáží.
V internetových diskuzích nebo i u vody jsem se setkal s otázkou, proč jednoduše místo složité „helikoptéry“ nenavázat na konec kmenového vlasce napevno olovo za obratlík a nad něj umístit jeden, nebo dokonce dva návazce a nechytat tak klasiku, jak se mezi rybáři říká na „dvojnávazce“. Panuje názor, že olovo je na konci (letí vzduchem tedy jako první) a lze dobře nahodit na větší vzdálenosti než při použití jiné montáže, kde je olovo průběžné středem (in-line).
Je pravda, že svoji úlohu to splňuje, přesto se takto zhotovená montáž nikdy nemůže vyrovnat helikoptérové montáži, alespoň ne v ohleduplnosti k samotným rybám! Proč? Protože při použití této sestavy se ryba sice také sama zasekne, ovšem pokud se přetrhne vlasec někde nad návazcem (tj. od uzlíku návazce až k navijáku), tak je ve většině případů ryba nucena vláčet s sebou i zátěž, která má mnohdy i 100 a více gramů. Vystavíme tak rybu možnému utrpení, které může vést v lepším případě k vysílení a dočasnému strádání ryby. V horším případě až k samotné smrti.
Myslím si, že sportovně uvažující kaprař (rybář) by neměl úmyslně poškozovat ryby, byť jen pouze v krajním případě přetržení vlasce. I proto byla vymyšlena úniková montáž tak, aby se po přetržení kmenového vlasce mohla rozpojit a ponechat tak v rybí tlamě jen háček se zbytkem vlasce. Samotný háček už není pro rybu tak zatěžující a určitě je to lepší, než když ryba za sebou musí vláčet i utrženou zátěž.
A teď něco pro zastánce oněch „dvojnávazců“ (použití max. počtu 2 háčků, jak to umožňuje RŘ). Už několikrát jsem byl svědkem události, kdy rybář přišel o úlovek právě kvůli použití dvou návazců. Ryba se totiž během zdolávání rybářem často snaží, pokud je to možné, vplout do nějakého přirozeného úkrytu v podobě vodních překážek, nebo pokud se v její blízkosti žádná taková vázka nenachází, může pouze „škrtnout“ druhým háčkem o dno. To může zapříčinit zaseknutí druhého háčku do vázky nebo do dna. Jakmile se druhý háček na druhém návazci takto zasekne, většinou dojde k přetržení vlasce a tím i k ztrátě úlovku. Někteří můžou namítnout, že se to zase tak často nestává, což je pravda, ale ještě tu máme jeden faktor, který může způsobit stejný problém. Ten problém nastává v momentě, kdy se snažíme už unavenou rybu navést do podběráku. Druhý háček se totiž může zachytit o síťku podběráku a pokud se to stane, následuje ve většině případů opět přetržení vlasce a tím i ztráta ryby. Určitě dobře všichni známe ony pověstné poslední výpady už unavené ryby před podběrákem. Máme už tedy dva důvody, proč nepoužívat „dvojnávazce“ a zřejmě by se našly i další!
Myslím si, že ohleduplnost k rybám by měla patřit mezi námi sportovními kapraři na první místo, a proto doporučuji nepoužívat více jak jeden háček a obecně koncové sestavy, které neumožňují odpadnutí zátěže po přetržení vlasce. Když už jsem u té ohleduplnosti, nezapomínejme také prosím trofejní ryby vracet zpět vodě a umožnit tím třeba v budoucnu úlovek i ostatním kolegům.
Příště díl bude o hladinové montáži…
