Za nepřístupná místa považuji ta, na která se nedostanu autem, ale musím se na ně přeplavit člunem. Dunajská ramena, některé úseky Váhu, či Malého Dunaje, skrývají nádherná místa, kde můžete téměř nerušeně chytat. Mnozí to určitě znají, když při plavbě řekou najdou krásné úseky, ke kterým bohužel nevede žádná přístupová cesta a často ani na břehu není téměř žádné místo na složení naší výbavy. K naší škodě takováto nepřístupná místa v poslední době vytváří uměle i člověk.
Pro majitele lesů, pozemků či malých políček se stala móda na přístupovou cestu umístit rampu se značkou zákazu vjezdu, a nebo jiný druh zábrany. Takto pro mnohé rybáře doslova odřežou celé úseky zajímavých revírů, jako Dunajská ramena v okolí Bodiku či několika úseků Malého Dunaje a podobně. Přenášet celou výbavu a výstroj na vícedenní rybaření i několik kilometrů k lovnému místu, je asi nemožné… Jediná šance, jak se dostat na taková místa, je člun. Krása těchto míst a ryby, které se zde z velké části ještě nesetkaly s rybářskými návnadami ale určitě za to stojí. Vždyť právě i svou dosud největší rybu jsem ulovil na takovém místě. Dalším velkým problémem je, co s autem. Nechat ho napospas zlodějům několik dní někde v lese asi k pohodě na rybaření nepřidá… Já mám naštěstí kamaráda, který vlastní na dunajských ramenech hausbót, kde auto mohu zaparkovat a je v relativním bezpečí. Potom už jen naložit všechny potřebné věci do člunu a můžu se pustit do spleti ramen. Ramenná soustava (rozloha 900ha) je pozůstatkem vnitrozemské delty, kde se Dunaj rozvětvuje do spleti větších či menších ramen. Tato místa navštěvuji brzy na jaře, když se řekami valí kalná voda z tajícího sněhu z hor. Voda v ramenech je přece jen o něco teplejší, než v řece a na jaře o úspěchu či neúspěchu může často rozhodnout i těch pár stupňů navíc. Navíc chytání v krásné probouzející se přírodě s křišťálově čistou vodou, patří k nezapomenutelným zážitkům.
Největším problémem je najít kapry, kde se právě zdržují. Výskyt ryb je tu poměrně nevyrovnaný. Jsou zde stovky, na pohled ideálních míst. Potopené stromy téměř na každém kroku, rákosová pole, během sezony bujné vodní rostlinstvo a ve vodě všechno obrostlé drobnými mušličkami, které kapři tak milují. Bohužel ne na každém takovém místě se kapři zdržují, to by jich tu musely být miliony… Mně se jednoznačně osvědčily zatopené stromy. Z volné vody nebo rákosí jsem záběru nikdy nedosáhl. Ale jak najít ten správný strom, který ukrývá více či méně početnou kapří rodinku? Chce to hlavně hodně trpělivosti a času. My jsme s parťákem rozkrmili několik nadějných míst, kde byla návnada vidět až na dno. Krmili jsme kukuřicí a kuličkami boilie žluté nebo červené barvy, kvůli lepší viditelnosti. Návnady jsme chodili pravidelně několik dní po sobě kontrolovat, co se s nimi děje. Zjistili jsme, že z některých míst návnada nezmizela ani po několika dnech, z některých zmizela jen kukuřice a boilie zůstalo netknuté. Z dalších míst zase zmizela prvně kukuřice a až po několika dnech i boilie. Tato místa jsme vyloučili a chytali na takových lokalitách, kde kukuřice i boilie zmizely téměř okamžitě.
Druhou možností je pozorování vody. Když budete mít štěstí jako já a najdete u potopeného stromu vyhřívat se kapry, máte objevené dobré místo i na několik sezon, neboť kapři svůj oblíbený úkryt jen neradi opouštějí a jsou mu věrní. Vyhnat je z takového místa může pouze lidská činnost nebo povodeň, která může toto horké místo změnit nebo zanést bahnem a kapři se sem už nevrátí. Na tomto místě byla hloubka 3 – 4m. Kapři zde byli pravidelně od března do začátku zimy. Zimovat plavali někam jinam. Vím to stoprocentně, neboť na začátku zimy se voda vyčistila tak, že bylo na těchto místech vidět až na dno a žádní kapři se zde nenacházeli a objevili se znovu až na jaře, když se pravidelně při slunném počasí vyhřívali na hladině. Vyskytovali se tam spolu kapři od 50cm až po ty, u kterých si váhu raději neodvažuji tipovat. Chytil jsem zde vysazené lysce, šupináče, ale nejvíce mě potěšil dlouhý a nízký dunajský kapr, při délce 80cm měl sotva 6kg. Jedná se o mimořádně opatrné ryby, a i když se pravděpodobně na tomto místě s rybářskými návnadami ještě nikdy nesetkaly, chytit je, není rozhodně jednoduché. Jsou velmi plaší a nedůvěřiví a jen neradi opouštějí svůj úkryt. Záběrů jsme dosáhli jen v těsné blízkosti překážek. Když jsme nástrahu umístili dál od jejich úkrytu, záběr se vůbec nedostavil. Ani když jsme připravili to nejkvalitnější krmivo. Kapři okamžitě po záběru zapluli do překážek, v čemž jim samozřejmě nelze zabránit. Musíme se pohybovat tiše a prozřetelně, aby jsme o ně nepřišli.
Když jsme natrefili na dobré místo, tak nejčastěji přicházely záběry na sladkou příchuť jako scopex, banán či brusinka, nastražené na dně nebo na panáčka. Velmi často byla úspěšná i obyčejná kukuřice nastražená mimo háček a nadlehčené kouskem PVA pěny. Krmíme zde velmi střídmě, tak dvě hrsti boilie, pelet nebo kukuřice k jedné montáži. Osvědčilo se nám to jako dobrá taktika, než bombardovat vodu kily návnad. To je spíš vhodnější na hlavní tok řeky. Z návazcových materiálů bych tu nedoporučoval jemné pletenky, které jsou nevhodné do takových podmínek. Nejvíce se mi zde osvědčily tuhé návazce ze šňůrek jako Quick Silver nebo Mantis, kterému svleču obal 1 – 2cm nad háčkem. Taktéž velmi úspěšný byl i návazec z fluorokarbonu, který je přímo předurčen svými vlastnostmi pro chytání v čisté vodě. Je však méně odolný vůči oděru, než zmiňovaný Quick Silver. Montáž by měla být co nejjednodušší a dostatečně pevná, aby vydržela zdolávání ve vázkách obrostlými škeblemi. Šokový návazec ze silonu nebo fluorokarbonu minimálně 0,50mm, kvůli zmíněným ostrým škeblím, je často nevyhnutelný. Průzračná voda v Dunajských ramenech přímo volá po jemném náčiní a nenápadné montáži, ale nemůžeme ho zde často použít. Džungle pod vodou na těch nejlepších místech nám to zkrátka nedovolí. Při návštěvě těchto míst během léta se neobejdete bez moskytiéry a různých repelentů, kvůli doslova hromadného náletu komárů, a to i během dne na sluníčku.
Dalším revírem, kde si můžete v klidu zachytat v džungli, je Malý Dunaj – rameno Dunaje. Od hlavního toku se odděluje v Bratislavě a po 128km se vlévá do Váhu v Kolarove. Na dlouhých úsecích řeky není přístup k vodě a ani místo na břehu pro rybáře s výbavou. Popadané stromy, husté keře a vysoké kopřivy nám znemožňují rozložit se na mnoha zajímavých místech. Ti vytrvalejší si však místo pro sebe a bivak umí udělat pomocí sekery atd. Bohužel i na Malý Dunaj dorazila móda soukromých pozemků a ramp, které nás ochuzují o části této nádherné řeky. Malý Dunaj je opakem průzračné vody v Dunajských ramenech. Voda je zde po celý rok zakalená a v bahně je nános látek ještě z doby, kdy byla tato řeka silně znečišťována.
V čem se tyto dvě lokality podobají, je obrovské množství vázek a členitost revíru. Hluboké úseky střídají mělké a prudké úseky s ostrůvky. Kapři se zde chytají převážně v hlubších úsecích s překážkami. Místo, kde položíme své montáže, musíme důkladně přezkoumat. Často, pokud ulovíme rybu mimo koryto, nachází se pod vodou nanesené množství překážek, které nejsou ze břehu vidět. Často je v takových částech řeky i hrubá vrstva měkkého zapáchajícího bahna. Já osobně používám na takový průzkum, kromě echolotu i 3m dlouhou laminátovou tyč, která prozkoumá místo pod hladinou a strukturu dna. I zde je výhodou pevné, ale pružné náčiní. Kapra musíme mnohdy zdolat na malém prostoru mezi dvěma padlými stromy. Z nástrah se mi osvědčily klasické říční nástrahy na bázi rybích mouček s přídavkem koření a amino complex losos nebo oliheň. Při krmení jsou rovněž účinné halibut pelety. Při bohatém krmení partikly se často stává, že místo kaprů chytíme kapitální parmy, kterých je zde více než dost. Malý Dunaj je zajímavá řeka, která určitě skrývá i velké ryby. Naštěstí ji nenavštěvuje tolik rybářů, kvůli problémům s příjezdem na některé úseky a další skupina rybářů kvůli, ještě stále nekonzumním rybám, jejichž maso páchne po znečišťování z minulosti. Nám, kteří ryby pouštíme, to nevadí, pro nás je tato řeka velkou výzvou.
Lov na takových místech spojený s převážením všech potřebných věcí k chytání není pro každého, proto bývám na podobných výpravách sám, neboť ne každý je ochotný takové rybaření absolvovat. Krása těchto míst a ryby, které se zde určitě nachází, za ten kus námahy rozhodně stojí…
Rado Temňák
