Před třemi lety jsem si kromě klasické povolenky pořídil i povolenku na jeden soukromý revír nedaleko Českých Budějovic, ve kterém se kromě běžných ryb (kapři průměrné velikosti, cejni, karasi, atd.) vyskytuje i pár trofejních kusů kaprů, amurů nebo tolstolobiků. Nechci mluvit o tom, jaké ryby lovím, jakým způsobem nebo na jaké nástrahy, ale o tom, jak jsou někteří „rybáři“ schopni uvažovat o rybách a rybařině. Já osobně se věnuji kaprařině, na 99,9% vyznávám metodu „chyť a pusť“ (minulý rok jsem si od vody odnesl dva kapříky kolem padesáti centimetrů, protože mám rád rybí maso) a pravidlo K60 je pro mě samozřejmostí. Jelikož vyznávám zmíněné „hodnoty“, tak je pro mě velmi obtížné pochopit myšlenkové pochody některých rybářů.
Na zmíněný revír má povolenku poměrně dost rybářů a já měl tedy možnost poznat různé pohledy na rybařinu, od těch co se nelišily od toho mého, přes ty kdy si rybáři brali hodně ryb domů, ale zároveň uznávali daná pravidla, až po ty, kteří podmínky ignorují a rybařinu berou pouze jako prostředek k naplnění mrazáku svého a svých přátel.
Jezdím na ryby proto, abych si odpočinul, strávil den v klidu u vody, byl celý den v napětí, zda přijde nebo nepřijde záběr a s ním pěkná ryba. Když záběr přijde, tak ten nádherný pocit ze zdolávání, očekávání a hlavně úspěšném zdolávání je pro mě tou největší odměnou. Na břehu si rybu vyfotím, zvážím, rozloučím se s ní a pustím ji zpět do vody s tím, že se třeba zase jednou potkáme. Všechny tyto drobnosti a pocity vytvářejí podle mě ten pravý rybářský zážitek a ten, kdo je dokáže ocenit, je podle mého názoru ten skutečný rybář. Bohužel až znepokojivě hodně rybářů jej ocenit nedokáže a podle jejich chování by si člověk mohl myslet, že tím vrcholným zážitkem je pro ně zabití, vykuchání a snězení co možná největšího počtu ryb. Myslím, že mé zkušenosti hovoří za vše a každý nechť si udělá obrázek sám. Jednou jsem byl například svědkem toho, že rybář asi po hodině chytání ulovil krásného amura přes 70cm. Když ho měl na břehu, tak téměř se slzou v oku říká: „ještě bych rád chytal, ale musím končit, škoda“. Amura zabil, dal do tašky a troufám si říci, že hlavou mu ani neproběhla možnost rybu pustit a těšit se „pouze“ z toho zážitku, že takovou krásnou rybu chytil. Jiný rybář mi zase vyprávěl, jak jednu dobu brali jen karasi, celý týden prý nenarazil na kapra: „No, co s tím můžeš dělat. Měli jsme doma salátu, že jsme nevěděli co s ním“. Měl jsem sto chutí hodit ho do vody a rozlámat mu pruty. Další chlapík si mi jednou u vody dosti vulgárně stěžoval na místního porybného, který si mu dovolil vytknout to, že má v kárce 4 zabité kapry a chytá dál: „když ryby berou, beru i já přece“. Jako milovníka velkých kaprů mě velmi zaskočila situace, kdy jdu kolem rybáře, který zrovna vytáhle krásného kapra 75cm. Nabídl jsem mu, že ho s ním vyfotím. Odpovědí mi bylo nechápavé a znechucené pokývání hlavou a věta: „Celej den tu sedím a nakonec chytnu tohle. Vždyť si to ani nemůžu vzít domů“. Ano, je pravda, že to mohlo být i horší, totiž že by si kapra bez ohledu na místní řád vzal a někteří to tak dělají, ale i tak to byl pro mě nepochopitelný způsob myšlení.
Poznal jsem tedy rybáře, kteří neuznávají jakákoli pravidla a jsou horší než vydry. Rybáře, kteří sice pravidla uznávají, ale i tak na můj vkus berou ryb hodně (řídí se jednoduchým: co není zakázáno, to je povoleno), rybáře, kteří i když sami mají plný mrazák ryb, tak každou co chytnou, vezmou a rozdají známým. Nikomu z nich nerozumím. Nejsem proti braní ryb na jídlo, ale popsané případy jsou extrémem a to dosti často vyskytovaným v dnešní době (viz. nedávný případ se pstruhy na Vltavě). Pokud by to takhle šlo dál, nemohli bychom se divit, kdybychom v budoucnu narazili na slušnou rybu už jen na soukromých revírech, které jsou na jejich chov zaměřené a důsledně si hlídají svá přísná pravidla.
Nedělám si iluze, že bych tímto svým zamyšlením změnil situaci na našich vodách. Obávám se, že v mnoho případech se jedná o případy ztracené a více úspěchů bychom měli v boji s větrnými mlýny. Ale třeba to v někom zasadí semínko pochybností, třeba to někoho ovlivní do budoucna a zkusí si, jaké to je pěknou rybu pustit a ne sníst. Třeba uzná, že jí nemusí donést domů ukázat, protože on sám nejlíp ví, že ji chytil a to mu nikdo nevezme. Třeba se na rybu začne dívat jako na někoho, díky komu si od vody odnáší zážitek a bez koho by každý rybář byl slušně řečeno v háji.
Všem, kteří se k rybám chovají v tom samém duchu jako já, přeji hodně úspěchů a co nejvíce pohodových chvil strávených u vody. Prosím, uvidíte-li nějakého rybáře, který se k rybám chová podobně jako pánové zmínění v článku, řekněte jim o možnosti rybu pustit. Situace se nezmění ze dne na den, ani ze sezony na sezonu, ale kdyby se změnila z generace na generaci, bude to úspěch. Těm ostatním pak přeji, aby si jednou uvědomili, že bez ryb by nebylo rybářů a tím, že berou vše, co jim přijde na háček, si sami pod sebou podřezávají větev.
A pamatujte, jak říká notoricky známé ale na sto procent pravdivé přísloví: Čas strávený na rybách se do života nepočítá“.
Petrův zdar
Tak troska bych se stebou hadal pokud si nekdo bere od vody 2 mirove ryby tak ti je potom kulovy.povolenka mne stala 3000 tak si snad nepojedu pro kapra do tesca je to kazdyho osobni vec tak se starej osebe a nevitroubuj to kazdymu jak poustis ryby pust je a nechlub se stim!Pokud nekdo nedela u vody bordel a bere jen mirove ryby a to povolenej pocet tak mu muzes skakat na hrb a pruty lamat tak akorat sobe hnal bych te palici az by si se divil
Myslím, že je krásně úsměvné číst tvé moudro. Vždy to však končí u lidí a jak je známo mají zakódováno ničit a po mě potopa. Pokuď přeci jenom dokážeš nemožné a rybáři se změní a ryb bude hojnost a vodní toky zdravé, tak ta uzdravená oblast se nejspíše prodá společnosti co jí oplotí a prohlásí za chráněnou oblast, což znamená, že si tam budou chytat ryby ředitele, zástupci či pozváni budou členové politických stran a nebo se ryby chytnou na černo ve velkém a rozprodají do ciziny a milionek je doma. Tak to bude a né jinak. Myslím, že dnes znamenají peníze a známosti uplně všechno. Vše souvisí se vším. Já ti teda určitě fandím, ale stou buzerací a těžkostmi, než si dnes uděláš rabářský lístek a to nemluvě o ceně je těžké stebou souhlasit. Zákon pitlakúm dává uplnou volnost a tresty jsou mírné. Ty co kontrolují aby se sakra báli, protože tě klidně člověk bodne kudlou do břicha a klidně si pújde sednout. V polovině trestu ho pustí a zatím bude mít ve vězení akvaristický kroužek a deně nohejbal a to nemluvím, že se dostane do třídy A a lze chodit každej den domů. Klidně si pouštěj ryby, ale jen pro svúj pocit a nečekej změnu. vím co by lidi změnilo, ale to je drsné i na tento článek. zdar