Někdy méně znamená více

Na druhý červnový víkend jsem si naplánoval výpravu, která je pro mě během kaprařské sezony ojedinělou záležitostí. Na nedalekou pískovnou jsem totiž vyrazil se svým tátou, se kterým se na ryby dostanu jednou, maximálně dvakrát do roka, a navíc se mnou jela i moje přítelkyně, která uvítala předpověď počasí slibující skoro letní víkend. Takže šlo o takovou pěknou a pohodovou rodinnou výpravu :-). V pátek odpoledne jsme již byli na místě. Povídání jsme si nechali na večer a ihned jsme se pustili do vybalování. Netrvalo dlouho a měl jsem vše připravené. Vydal jsem se tedy zmapovat dno v okolí našeho lovného místa a hledal jsem nějaké zajímavé terénní změny, u kterých by se dala očekávat přítomnost kaprů. První montáže jsem položil do 1,5 m hloubky, od které šlo dno poměrně prudce dolů až k 4 m. Toto místo bylo vzdálené cca 300 m od břehu. Jako druhé místo jsem vyzkoušel menší lavici na 2 m hloubce a jen cca 80 m od břehu. K oběma montážím jsem přihodil jen pár rozkrojených kuliček boilies, které bylo stejné příchuti jako to nastražené. Žádné další krmení, žádný partikl, pelety apod… Prostě jen těch pár rozkrojených kuliček do prostoru zhruba 2 m kolem nástrahy.

Tato cca 70 ha voda je pod neustálým rybářským tlakem, a tak ulovit nějakého zdejšího velikána není zrovna snadné. O tomto faktu jsem se zde již několikrát sám přesvědčil a důkazem byly poslední dvě víkendové výpravy, kdy jsem byl na této pískovně bez pípnutí. Zprávy od sousedních rybářů nebyly příliš povzbudivé, jelikož prý aktivita kaprů před víkendem opadla. Usedli jsme do křesel a měli jsme si toho hodně co říct. Táta mi také popisoval své zkušenosti z této vody, kdy se mu povedlo zdolat pěkného 18,5 kg šupináče. Se slovy: “jsou tu mnohem větší”, jsme dále přemýšleli, jak na zdejší obry. Dle porybného se jeden takový podíval před týdnem na břeh a bylo mu naváženo krásných 24 kg. Na našich lovných místech se ale během večera nic nedělo a nastal čas odpočinku.

Ráno mě však vzbudilo jedno pípnutí příposlechu. Otevřel jsem jen jedno oko a čekám, jestli to bude jízda od kapra nebo jen nějaký přejezd. Za chvilinku opět pípnutí a následuje další. Okamžitě letím ze spacáku a mezitím, co si v rychlosti nazouvám boty, již kapr odvíjí první metry vlasce. Skáču do lodi a jedu za ním. Zabral z 300 m vzdálenosti v 1,5 m hloubce. V duchu mám velkou radost ze záběru, který je pro mě na této vodě vzácný, a říkám si, kéž by to byl jeden z těch zdejších starších kaprů. Jsem již nad kaprem a ne a ne ho dostat na hladinu. Bojoval skutečně parádně a o to víc jsem se po 20 minutách divil, že podebírám 11 kg šupináče. Ale i tak mi udělal velkou radost a říkal jsem si, že mám snad tak trochu splněno, protože jsem se podíval alespoň na rybu. V tu chvíli jsem netušil, že se podívám ještě na větší.

Opět jsem zavezl montáž na stejné místo a opět jsem přihodil jen pár rozkrojených kuliček. Uvidíme, jestli se jednalo o náhodu, nebo tahle taktika bez krmení bude úspěšná. Přes den se žádná akce nekonala a na vodě panoval klid. Užívali jsme si krásného počasí a sluníčka prohřívajícího hladinu, která byla bez jediné vlnky. To jistě není úplně to nejlepší počasí na kapry. Už jsem pomalu přemýšlel nad tím, co vymyslím na večer, když v tom se tátovi rozjel prut, který umístil také zhruba do 250 m vzdálenosti. Uvítal jsem nějakou akci a jeli jsme za rybou. Za 20 minut tuhého souboje byl v podběráku 14 kg šupináč, který spíše připomínal divokého říčního kapra než zdejšího velikána. No pěkný výsledek, říkám si. Snad se za zbývajících 24 hodin ještě povede něco většího.

Slunce zapadalo a i druhý prut jsem vyvezl do 300 m vzdálenosti, kde jsem montáž umístil opět do 2 m hloubky. Slunce zapadlo a pomalu jsem se připravoval k odpočinku, ze kterého mě vyrušila jízda prutu, který jsem před 3 hodinami zavezl. Okamžitě jsme v lodi a jak se blížíme k rybě, tah sílí… Už tuším, že to bude něco většího. Kapr však zajíždí do šňůry jednoho z tátových prutů a v tu chvíli se modlím, jen ať o kapra nepřijdu. Naštěstí se vše podařilo rozmotat a souboj mohl pokračovat. Kapr byl po chvíli u lodi a v záři čelovky se na hladině jednou otočil. “Ten nebude malej”, říkám si. Ještě jeden poslední výpad a je v podběráku… Paráda, krásný šupináč. Mířím zpět ke břehu a jsem zvědavý, kolik mu navážíme. Váha, která je již vynulovaná na váhu saku, nám ukazuje 19,5 kg. Chybělo jen půl kila do magické 20 kg hranice, ale i tak se jedná o můj nový osobák.

Přes noc a druhý den ráno už jsem žádný záběr neměl, což mi díky krásnému úlovku vůbec nevadilo, a měl jsem možnost se v klidu přes noc vyspat. Ráno již po snídani začalo postupné balení a v poledne jsem se již loučil s místem, kde jsem si nejen zvýšil svůj osobák, ale také se přesvědčil o tom, že někdy méně znamená více. Za celé dva dny chytání jsem spotřeboval pouze půl kila boilies a zdolal dvě krásné ryby. Je bez debat, že na každém revíru je to s množstvím krmení úplně jinak, ale zde taktika s několika kuličkami vyšla.

Míra “Divous” Divíšek