K rybám jsem se poprvé dostal ve svých 11 letech. Sám jsem se začal o rybařinu zajímat ve chvíli, kdy jsem při prozkoumávání půdy objevil poklad v podobě atlasu ryb a bambusového prutu, který pamatoval ještě mého prapradědečka. Zaujalo mě to natolik, že jsem začal vyhledávat informace o tom, zda náhodou není v dosahu nějaký rybářský kroužek. A on byl. Doma byli rádi, že jsem si našel zábavu, a tak mi v tom ani za mák nebránili. Zaplatili za mě horentní sumu 600 Kč a pak už to bylo v duchu toho, co bude, to bude.
Do kroužku jsem docházel jednou týdně. Byla to pro mě studnice zajímavých informací, a tak jsem účast v žádném případě neflákal. Už si nepamatuju, jak dlouho to celé trvalo, ale kroužek jsem absolvoval a hrdě se zařadil mezi rybáře.
Zlaté časy návštěv kroužku byly u konce a mě začal boj. Bylo opravdu těžké přemluvit kohokoliv, aby mě na ryby dovezl. Když už se mi to zdařilo, měl jsem pramálo času, ale i tak jsem za to byl rád. V té době moje výbava čítala prut zvaný Lipno s navijákem Rex. Tak teď už je vám jasné, že jsem byl u vody za „frajera“.
O návnadách jsem dvakrát nepřemýšlel. Rybám jsem zpravidla nabízel pšeničný a kukuřičný šrot s vanilkovým cukrem na pečení. Když se zadařilo, byla i žížala. Povětšinou jsem měl kliku a nějaká ryba se strašným omylem dostala na háček. Více jsem rybařinu neřešil. Tímto stylem jsem se prochytal až do svých 15 let.
Začala doba školy, poslouchání ostatních, stavění neochvějných základů své budoucnosti. Ano, však to všichni dobře známe, začala mi škola. Výsledkem byl nulový volný čas a rybařině jsem dal sbohem. V té době jsem asi ani nečekal, jak dlouho bude moje pauza trvat. Možná jsem i chvílemi zapomněl.
V mých 22 letech jsem si vzpomněl a nemohl jsem uvěřit tomu, jak je to dávno, co jsem naposledy nahodil. Souhrou náhod a více méně jen tak, jsem si došel koncem července koupit povolenku. Měl jsem štěstí v tom, že legitimace byla stále ještě platná. S povolenkou jsem dorazil domů a asi jsem od toho nečekal nic zvláštního, spíš to, že bude ležet v šuplíku. Hm, to byl omyl. Na ryby jsem vyrazil hned ten víkend a od té doby tomu už nebylo jinak.
Po téměř 7 letech pauzy jsem vyrazil znovu k vodě. Jestli si ale myslíte, že jsem byl vyzbrojen kvalitním náčiním, tak se parádně pletete. Moje první výprava k vodě zahrnovala mně dobře známý prut Lipno a druhý prut byl značky „no-name“.
S naprosto žádným očekáváním jsem to poslal do vody. Po chvíli jsem měl u břehu kapříka a měl z něho radost. Moje návštěvy u vody se staly pravidelnými a já si to užíval. Jezdil jsem téměř za každého počasí a dobíjel si baterky v přírodě.
V prvním roce chytání jsem lehce obohatil výbavu, co se návnad týče. Také jsem vyměnil kempingovou židličku za rybářskou židli renomované značky a pořídil jsem navijáky. Ty jsem ale neměl na co dát, a tak šli k ledu na dobu neurčitou. Rybařina je totiž krásný sport, ale chtě nechtě je mimo jiné o penězích.
U vody jsem byl s Lipnem za exota. Ne snad proto, že bych si to o sobě myslel já, ale soudím to z reakce ostatních. Jeden by řekl, že doba je zlá. Ne, doba ne, to lidi jsou… Však vy víte. Po roce chytání se mi podařilo koupit vysněný prut a Lipno jsem mohl vrátit na půdu.
V současné době chodím k vodě stále raději. Už mě nemají asi všichni za blázna, i když má výbava stále skýtá jednu super vtipnou kempingovou židličku a prut značky „no-name“. Dle dosaženého skóre hádám, že jsem exot už jenom z půlky. To potvrzuje nedávná poznámka typu: „To je krásný teleskop. Ale máš jen jeden, jo?“ Tohle myslím nepotřebuje komentář.
Něco vám povím. Nemám drahou výbavu, nechytám na drahé boilies a ano nechytil jsem kapra nad 60 cm, ale jsem šťastný. A o tom to přesně je. Pokud si myslíte, že je to o statisících, kterými se předháníte u vody, tak je to velká škoda a věřte, že se pletete.
Zkuste se někdy jenom tak zhluboka nadechnout, zaposlouchat se do zvuků přírody a vnímat její vůni. Pak už je vám v celku jedno, co máte ve vidličkách, a že na háčku je kapřík o velikosti 37 cm. Zkrátka a jednoduše máte radost ze života a z toho, co vám rybařina nabízí. To je to nejcennější, co mi rybařina dává. Chtěl jsem vám ukázat, že i v předimenzovaném roce 2016 to jde jinak, jednodušeji a prostě tak nějak hezky.
M. Zavřel
