Úvod Články Obří kapři u břehu

Obří kapři u břehu

3 815
0

Staré české přísloví praví, že každý začátek je těžký a nejinak tomu bylo i v mém případě. Vyjel jsem na svou první výpravu a těšil se, jak si zachytám velké kapry. Ale ouha, místo, kde se již týden krmilo, a kde se nacházeli všichni větší kapři, bylo příliš daleko. Snažil jsem se ze všech sil, ale marně. Mé dovednosti a hlavně mé náčiní mi neumožnilo se ke kaprům přiblížit. Tehdy se na zdejším revíru nesmělo zavážet, a tak jsem byl odkázán na nějakého zbloudilého kapra. Odměnou za mou snahu byli dva menší kapři za víkend. Dohromady se chytila spousta ryb, ale z uctivé vzdálenosti, ke které jsem měl daleko.

1

V nejbližší době jsem posbíral své úspory a zakoupil pořádnou výbavu, se kterou jsem mohl atakovat krmná místa daleko od břehu. Při dalších výpravách jsem zdokonalil házecí techniku a nástrahy létaly do míst, kde i mně začali brát vytoužení kapři.

Po návštěvách několika revírů s větším či menším úspěchem jsem zatoužil po chytání na nějaké velké a proslulé vodě, kde se dají ulovit skutečná monstra. Volba padla na jezero ve Francii. Po odjezdu a ubytování na volném místě, jsme se začali dohadovat, jak to asi vypadá pod vodou. Jaké bylo ale mé překvapení, když kolega (nutno podotknout, že mnohem zkušenější) brázdil s echolotem okolo břehů a ne a ne se rozjet na volnou vodu. Umístili jsme tedy bójky maximálně 50 m od břehu, většinu ale tak 10 – 20 m. Úspěchy této strategie se po několika dnech dostavily a já konečně viděl na vlastní oči kapra přes 20 kg.

2

Od té doby, když přijedu na tento revír, ale i na tuzemské vody, prozkoumám nejdříve všechna místa okolo břehů a teprve, když zde nenajdu nic zajímavého, a nebo nezpozoruji žádnou stopu po kaprech, rozjedu se hledat dál. Takto postupuji na všech revírech, kde je to jen trochu možné. Netvrdím, že pokaždé nachytám spoustu kaprů, natož ty největší. Ale někdy se to opravdu povede.

Jednoho dne v létě jsem navštívil klubovou vodu Hejlov. Přichystal jsem si všechny potřebné věci a opět nastal ten známý problém. Kam zavézt? Nebo nahodit? Jelikož jezdím často na ryby se svým psem (vlastně fenou) německým ovčákem, chytání na krátkou vzdálenost mi činí při našem hlučnějším chování potíže.

3

Pruty jsem zavezl k protější straně a čekal, co se bude dít. Kapři 13 kg, 17 kg, 19 kg a několik menších mi potvrdili, že jsem udělal dobře. Jen ta třešnička na dortu – ta dvacítka, nikde. Po rozhovoru s Jardou Těšínským bylo rozhodnuto. Jeden prut šel do mělčiny s rákosím podél břehu asi 20 m. Doufal jsem, že naše přítomnost kaprům nebude vadit.

Prut s montáží jsem vzal do jedné ruky, do druhé několik kuliček boilie a vyrazil hledat místo, kam položím svou nástrahu. Na okraji rákosí jsem opatrně našlapával a hledal přechod z bahna na pevné písčité dno (zkušení plavci a potápěči se mohou ponořit pod vodu a dno si dokonale osahat). Když jsem přesně své místo našel, opatrně jsem návazec položil a popotáhl, aby boilie neleželo těsně u zátěže. Kolem jsem nasypal několik kousků boilie. V čisté vodě a v takto malé hloubce lze zkontrolovat montáž pouhým okem. Cestou zpět na své stanoviště jsem proplétal vlasec skrz rákosí, aby směřoval pokud možno přímo od prutu k nástraze.

4

Den se nic nedělo, až konečně přišel záběr – nemastný neslaný. Prodíral jsem se skrz rákosí, kam kapr zajel a nečekal žádný zázrak. Jaké bylo moje překvapení, když z vody vykoukl metrový šupináč. Hmotnost 24 kg – prostě paráda.

Novou montáž jsem umístil stejným způsobem na to samé místo v naději, že snad ještě něco přijde. To něco se jmenuje Maty a vážil 30,20 kg. Tentokrát jsem nešel do rákosí, ale Maty mě krásně povozil po Hejlově. Několik fotografií a šup s ním zpátky do vody. Ten den jsem končil svou výpravu, takže jsem místo v rákosí již nezkoušel. Kdo ví, zdali bych se nedočkal ještě nějakého místního krasavce.

8

Odjížděl jsem se super pocity, protože ulovit takového obra, největší rybu v Čechách, je zkrátka něco nádherného. Opět se ukázalo, že méně je někdy více. Při chytání na krátkou vzdálenost je kontakt s rybou okamžitý, a o to razantnější. Ihned po záseku začíná souboj a končí až vytažením.

5

Existuje jistě mnoho revírů, kde dlouhé náhozy, či dokonce daleké zavážení mají své opodstatnění. Daleko od břehu mají kapři svůj klid a někdy i lepší podmínky na krmení. Když je to zapotřebí a kapacita mých navijáků to dovolí, snažím se i já na tato místa dostat. Ale je mnohem snazší a někdy i účinnější chytat pár metrů od místa, kde sedíte. Když se člověk chová tiše, může pozorovat velké kapry téměř pod nohama. Kde se kapři vyskytují, tam s největší pravděpodobností také žerou. Je jen otázkou času, kdy mezi škeblí, patentkou či ráčkem pozře i vaše boilie.

6

Záměrně jsem se v tomto článku nezmínil o krmení, montážích a jiných aspektech, které jsou nedílnou součástí kaprařiny a bez nichž bychom se šťastného konce v podobě krásného úlovku nedočkali. Ale k tomu již bylo a ještě mnohokrát bude napsána spousta článků, kde se zkušení kapraři rádi podělí o své poznatky.

Chytání v těsné blízkosti břehu je prostě jedna z mnoha variant. Mně se znamenitě osvědčila a pevně věřím, že pár slušných ryb ještě přelstím. Zkuste to i vy. Doufám, že se vám také podaří ulovit nějakého obra.

Petr Červený

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Odešlete prosím svůj komentář!
Zadejte prosím své jméno