Je polovina pracovního týdne a já se po několika dnech půstu rozhoduji, zda vyrazím přes noc na kapry. Úmorná vedra dala na chvilku pokoj a bouřky, které ochladily vzduch a hlavně okysličily vodu, mně vnukly myšlenku zavolat Jiříkovi a přemluvit ho na noční výpravu.
Co jim nachystat? Přece jen jsem několik dní nebyl u vody a nemám žádné potěšující zprávy o nějaké větší aktivitě kaprů. No holt si pojedu ve starých osvědčených kolejích. Jdu jim nachystat malinko krmení. V práci se to snad na chvilku nezblázní. Oliheň a jahůdka, to je to, co na ně zkusím. Doufám, že se nesplete nějaký sumík, ale proč vlastně ne, aspoň bude nějaká sranda. Už jsem ho dlouho neměl na prutu…
Ani to moc dlouho netrvalo a mají to pěkně „voňavoučký“ – hned bych si dal taky. Já být ryba, tak mám váhu snad už 200 kg, jak bych ty kuličky do sebe hrnul. Věci jsou už nachystaný v autě. Málem bych zapomněl na vozík, přece jen mě od auta čeká ještě dost velká štreka. Vozíček, to je ten správný pomocník na krátké výpravy. Vše na něj naložím a jedu jak s trakařem naloženým kupou sena. Díky němu jsem začal jezdit i na místa, která jsou totálně nepřístupná i na delší dobu. Teď ještě jak přežiji těch zbývajících několik hodin v pracovním procesu…
Je to tady – vyrážím. V práci říkám „ádios“ a valím směr příroda. Cvakly dveře, cvakly v pantu a už rovnám věci na kolečko. Na parkovišti jsem sám, takže nepředpokládám, že by někdo seděl u vody. Už jsem tady a místo zeje prázdnotou. Jsem trošku zpocený, ale nevadí. Lehce se okoupu a bude hned lépe. Kde je vlastně ten Jirka? Neříkal, že tady bude dřív? Než mu zavolám, tak si pěkně nahodím, třeba se splete hned na uvítanou nějaký kousek.
První montáž, na kterou jsem jim nachystal oliheň na panáčka v 16mm, končí ve vodě. Na druhý prut nastražím nějakou smrtící kombinaci, asi to vypadá na půlku jahůdky a půlku rozpálené švestičky taktéž v 16mm. Nějak jsem si zase zvykl chytat na menší průměry, aspoň bude víc záběrů. Jen jsem nahodil, už se objevuje smíšek Jirka. Samozřejmě se přikradl potichounku a se slovy: „Rybářská stráž, ukažte ty kapry!“
No samozřejmě že se zdržel se svými papoušky, které musel nakrmit. Beru lopatku do ruky a už letí do vody kuličky nachystané v práci. Zhruba tak „kilíčko“ jim dáme na začátek, pak se uvidí podle reakce kaprů, kolik si zaslouží krmení. Nic není zadarmo přece. Jiřík si zatím nahodil oba pruty a rozdělává si deštníček, co kdyby náhodou začalo přece pršet. Já jsem roztáhnul brolly a usadil pěkně lehátko do pozorovací polohy. Musím mít přece vodu jak na dlani. Musím být nachystán na aktivitu kaprů a být připraven na případné dokrmování. Vše mám nachystané a už pozoruji vodu.
Jirka jim dnes nachystal nějakou krmnou specialitu, až později se dovídám, že vybral doma staré zásoby z mrazáku. Otvíráme každý jedno orosené, lehké přiťuknutí s přáním pěkné rybačky, která je v mém podání již v poloze ležmo, přece jen mě ta práce dneska nějak zmohla… To se bude spát. Nebo ne? Nebo mě kapři nenechají? Ani sám nevím, co si víc přát.
Devátá hodina večerní odbyla a jak si tak koukám na moje místečko, pár bublinek v podobě korálku se objevuje na hladině. Beru lopatku a přihazuji pár halibut peletek. No a je to tady – první pípanec a ještě za světla. Vlasec se swingerem se pomalu ale jistě dopíná, lehce přiseknu a na prutu je první kousek – nádherný souboj! Co bude na konci? Bude to zřejmě nějaký obr podle odporu, který mi klade… A je v podběráku a na břehu – cejn velký 45 cm. Tak musím si přece udělat trochu srandu, nejen kilogramy a centimetry je kaprař živ.
Další záběr na sebe nenechává dlouho čekat a na břeh se koukne lysák něco kolem pěti kilo. Jirka přehazuje pruty a nasazuje kombinaci jahůdky a přírodních jater. Prý jsou hodně zmlsaní, tak jim musí dopřát. To už pomalu noc přehazuje svůj pomyslný závoj a všude je klid. Pár zalovení od sumce nedaleko našeho místa přerušuje razantní jízda na Jiříkův levý prut s přírodními játry.
Myslím, že starty k prutu při záběru máme jedny z nejrychlejších na světě a mohl by se s námi poměřovat jen Bolt. Tady se jim nesmí dát ani metr k dobru. Je zde mnoho potopených stromů a ne jeden už nám skončil ve větvích, kde nám nechal pověšenou jen montáž. Kapři přesně vědí, kam mají zamířit. Prut se ohýbá a jen pozoruji, co dokáže vydržet.
Pomalu se daří rybu otočit. Pozorujeme přímo pod nohama u břehu, kam ryba zamířila, jak se lekníny zavlní a ryba jimi propluje, jako kdyby tam žádné nebyly. Cívka se začíná pomalu zase protáčet a Jirka jen potichu říká do šera: „Cejtím tu sílu, za chvilku nám to ukáže, pomalu startuje.“ Jen to dořekne, už se cívka začíná točit o sto šest. Jirka se snaží cívku přibržďovat, ale nemá to cenu. To už by asi vlasec opravdu nevydržel.
Naštěstí si to namířil přímo na volnou vodu, kde nehrozí tolik vázek. Stahuji oba svoje pruty, co nejrychleji to jde, přece jen bude potřeba trochu více místa při zdolávání u břehu. Chystám pomalu podběrák a raději odhazuji přebytečné oblečení, abych mohl pro rybu do vody, kdyby bylo potřeba. Jirka mezitím začíná mít pomyslný jazýček vah malinko na své straně a rybu již přitahuje blíže k nám.
Rozsvítil jsem červené světlo čelovky a to, co jsme viděli, nás ohromilo – krásný obrovský lysec… To je přesně on! To je ta ryba, na kterou jsme čekali a chtěli vidět. Kapr nám ukazuje ještě několikrát, že se nehodlá vzdát tak rychle. V tu nejnevhodnější dobu se zachycuje i s montáží o kus větve, které jsme si nevšimli, a která trčí zpod břehu.
Jirka prohazuje pár slov o tom, jestli o tohoto kapra přijdeme. Tak už to, že se nám ukázal, vlastně naplňuje smysl toho, proč tu jsme. Na nic nečekám a skáču do vody v botách i s podběrákem a čelovkou. Rychlý pohyb rukama a už je v podběráku i s větví. Neskutečná radost, to snad ani nejde popsat a Jirkův škodolibý smích, když jsem se snažil po zdolání dostat z vody ven. Mokrý, špinavý, ale s neskutečnou radostí a úsměvem. Kdo to nezažil, nepochopí…
Nevydrželi jsme to a pořádně si zakřičeli a poplácali se. Rychle změřit, zvážit, pár fotek a šup s ním do vody. Jsou někdy chvíle, které vás dostanou i na pomyslné rybářské dno, kdy máte chuť s rybařinou skončit, ale právě tyto okamžiky, které jsme ten den zažili, vás opět dobijí a dají vám novou energii. Proto nikdy nic nevzdávejte a vždy doufejte, že vás jak příroda, tak i svatý Petr odmění takovými zážitky.
Za Team Carp Servis
Jenda Vala a Jiřík Rykr
